Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

19.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb.,
o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 959/ - druhé čtení

Požádám paní ministryni Kateřinu Valachovou, aby zaujala místo u stolku zpravodajů. Požádám o totéž paní poslankyni Vlastu Bohdalovou, která je zpravodajkou výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Ta už je také u stolku.

A nyní tedy požádám paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřinu Valachovou, aby druhé čtení tohoto tisku uvedla. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi představit další fázi při projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon o pedagogických pracovnících -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní ministryně, já vás opět přeruším. Žádám velmi důrazně všechny kolegy a kolegyně, kteří vedou jinou diskusi, než je tisk 959, aby tak činili v předsálí! Paní ministryně má právo na to, aby nám přednesla z pověření vlády, co si o projednání ve výborech myslí, jaké je její stanovisko. A jistě je důležité, abychom ji vnímali. (Sněmovna se postupně ztišila.) Děkuji. Máte slovo, paní ministryně.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Jedná se o kariérní řád učitelů. Jak všichni víte, kariérní řád učitelů je dlouhodobě očekávaným dokumentem a chybějící profesní podpora učitelů je bolem, který trápí naše školství. Já děkuji za projednání ve školském výboru i v podvýborech. Chtěla bych také informovat Poslaneckou sněmovnu, že školský výbor se sešel na společném zasedání se školským výborem Senátu, aby společně poslanci a senátoři diskutovali o budoucí profesní podpoře učitelů. Chtěla bych samozřejmě za toto projednání poděkovat, stejně jako za účast poslanců na kulatých stolech s učiteli v regionech, které poslanci spolu se mnou podnikli.

Co se týká kariérního řádu učitelů, nebudu znovu opakovat to, co bylo už předneseno v prvním čtení. Klíčové je, že se jedná o chybějící profesní podporu, o zavedení nové profesní dráhy učitele, o podporu začínajících učitelů, o vyšší podporu ve specializaci a lepší další vzdělávání učitelů samotných a koneckonců lepší ohodnocení vynikajících učitelů v rámci třetího kariérního stupně. Z hlediska finanční podpory lze shrnout podporu v případě začínajících učitelů při přechodu k samostatnému učiteli příplatkem 2 tis. korun, při přechodu ze samostatného učitele k vynikajícímu učiteli příplatkem 5 tis. korun. Bylo by však velmi zjednodušující mluvit o kariérním řádu učitelů jako o něčem, co zásadně změní ohodnocení učitelů. Klíčová je profesní podpora, organizace, systém profesní podpory a její nárokovost na všech školách na území České republiky pro naše učitele.

Kariérní řád, tak jak byl diskutován ve školském výboru, se inspiroval tím, co už v praxi funguje. A oceňuji snahu poslanců, protože já jsem byla vedena stejnou snahou při předkladu a podporuji jakýkoli krok, který půjde tímto směrem, snížit možnou byrokratickou zátěž spojenou s kariérním řádem učitelů. V tomto ohledu bych chtěla upozornit na shodu školských výborů obou komor Parlamentu ve smyslu prodloužit plány profesního rozvoje z roku na dva roky, anebo odstartovat podporu samostatných učitelů a nutnost právě zpracování těchto plánů profesního rozvoje o rok později, tzn. od září 2018. Také toto bylo diskutováno s odbornými asociacemi školskými a také ony toto podpořily.

Současně bych chtěla říct, že byla velká shoda na podpoře zahrnutí sociálního pedagoga mezi rodinu pedagogů, a jsem ráda, že také toto je podporováno jednotlivými poslanci a senátory obou školských výborů Parlamentu.

Velká diskuse se vedla o tom, zda pustit, nebo nepustit mezi učitele také neučitele a podpořit tak počty učitelů, které jsou zejména na prvních stupních základních škol v tuto chvíli v regionech, jako je Praha nebo Středočeský kraj, nedostatečné. Tady bych chtěla velmi důrazně říct svoji pozici. My máme velký problém se zajištěním učitelů z toho důvodu, že je špatně ohodnocujeme, nemáme profesní podporu učitelů a máme tyto problémy proto, že také respektu k učitelské profesi se v posledních letech nedostávalo, nebyl tak silný, jaký by měl být. Výsledkem je, že nám kvalifikovaní učitelé odcházejí ze škol po pěti nebo deseti letech praxe z jednoduchého důvodu - neuživí svou vlastní rodinu. Jsou to učitelé motivovaní snahou zůstat ve školách, ale my jim k tomu nevytváříme podmínky. Stejně tak více jak 60 % absolventů pedagogických fakult nenastupuje do škol, nestává se učiteli. Toto je náš problém, toto je věc, kterou musíme vyřešit a kterou musíme změnit.

Ty, co mají obavu z toho, jak proběhne mezigenerační obměna učitelů a učitelek v následujících letech, chci ubezpečit, že pokud se nám podaří do roku 2020 zvrátit tento trend, který jsem popsala, a obrátit ho, tzn. aby více jak 60 % učitelů - absolventů pedagogických fakult naopak mířilo do škol, ne že z nich utíká, jen se za nimi práší, nebudeme mít problém s mezigenerační obměnou. Tohle není náš problém. Problém je chybějící ohodnocení, špatná profesní podpora a to, jaké podmínky v minulosti učitelé pro svou práci měli. Pojďme to prosím změnit. Myslím si, že tato vláda koneckonců i za podpory Parlamentu udělala hodně kroků k tomu, aby tyto vady na kráse podpory učitelské profese odstranila. A myslím si, že to je ta správná cesta.

Na druhé straně chci říct, že podporuji snahu poslanců a senátorů učinit učitelskou profesi prostupnou směrem k odborníkům z praxe. Koneckonců tento trend Poslanecká sněmovna podpořila i v rámci vysokoškolského vzdělávání systémem zvlášť významných odborníků, mimořádných profesorů - všichni si na tuto debatu jistě vzpomenete. Proto podporuji jako ministryně pozměňovací návrhy, které by umožnily na odborných školách v případě odborných předmětů nebo na gymnáziích v případě odborných předmětů vstup vysokoškolsky vzdělaných neučitelů, kteří by si ovšem museli do čtyř let zajistit alespoň pedagogické minimum, ale už za podpory kariérního řádu.

Na závěr bych chtěla říct, že je velkou škodou, že kariérní řád učitelů nebyl schválen už před deseti lety. Protože kdyby tomu tak bylo, mohli bychom si odpustit formální byrokratickou a razítkovou šikanu deseti let směrem k našim učitelům a učitelkám, kteří si museli doplňovat natřikrát své aprobace, aby se nakonec zase dozvěděli, že zase jsou podle nás tzv. nekvalifikovaní. Z tohoto také musíme vycházet a nemůžeme hodit přes palubu tyto učitele, kteří si formální vzdělání velmi často ve svém volném čase za svoje vlastní peníze, za ten mrzký plat, dodělávali, a teď bychom jim řekli: a zase změna a zase to neplatí. Proto si myslím, že tak jak je diskutováno o pozměňovacích návrzích ve školském výboru jak Sněmovny, tak mimořádně i Senátu, záleží nám na tom najít shodu, tak se nám daří najít jakousi cestu, kterou podporují všichni. A tato cesta byla vtělena do společného komplexního pozměňovacího návrhu, který schválil školský výbor a byl takto blokově školským výborem hlasován.

Ještě jednou bych chtěla v tuto chvíli poděkovat všem poslancům a senátorům za jejich dosavadní práci na kariérním řádu učitelů. Myslím si, že se nám daří kariérní řád posouvat správným směrem. Usilujeme zjednodušeně řečeno o co nejvyšší profesní podporu a o co nejméně papírů. Chceme více času pro děti, méně papírů v našich školách. Děkuji vám za pozornost a těším se na rozpravu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy. Konstatuji, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Usnesení výboru vám byla doručena jako tisky 959/1 až 959/3. Prosím, aby nyní zpravodajka výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu poslankyně Vlasta Bohdalová nás o jednání na výboru informovala a případné pozměňovací návrhy z výboru odůvodnila. Paní zpravodajko, máte dostatečný klid, máte slovo.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, páni ministři. Chtěla bych říci, že jsem velice ráda, že právě tímto tiskem završujeme právě takový jakoby triumvirát změn, které jsme v tomto volebním období školám přinesli. První významná změna je, že bylo přidáno skutečně 13,5 miliardy do rozpočtu školství. Protože tyto peníze byly přidány, mohli jsme začít pracovat i na dalších legislativních změnách. Jednu už jsme schválili, která je teď v Senátu, a je to ta reforma financování regionálního školství. Další je před námi, máme ji zde ve druhém čtení.

Ale musím říci, že mezi prvním a druhým čtením, jak už tady zmínila paní ministryně, byl odpracován velký kus práce. Bylo, jak už tady bylo řečeno, společné jednání výboru senátního a výboru parlamentního. Kromě toho v regionech za účasti poslanců a paní ministryně proběhly kulaté stoly se zástupci učitelů a se zástupci asociací a se zástupci ředitelů škol. A co je podstatné, nebyli seznamováni s tím, co my jsme navrhli, co chceme schválit, ale nabírali jsme od nich informace o tom, co se jim nelíbí, co z praxe by se mohlo změnit. A proto také tyto změny byly zapracovány do některých pozměňovacích návrhů, které byly schváleny minulý týden 23. usnesením školského výboru. Kromě toho v systému máte ještě 11 pozměňovacích návrhů, které, jak vidím na tabuli, budou tady kolegové přednášet a budou je odůvodňovat. Jsem velice ráda, že tady proběhne podrobná debata, protože všichni, kteří tady budou mluvit, mají zkušenosti, které jim předal, jak my říkáme, terén a které chtějí pozitivně změnit navržený kariérní řád tak, aby mohl fungovat.

Na závěr bych chtěla pouze připomenout to, že tento kariérní řád je dokument, o kterém se tady mluví již téměř 15 let, a teprve nám v této Sněmovně a v této vládě se podařilo ho dovést do paragrafové podoby a předložit vám ho k projednání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce Vlastě Bohdalové za její vystoupení. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám velké množství přihlášek. První přihlášená a jako první dostane slovo paní poslankyně Anna Putnová a připraví se pan poslanec Kořenek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, myslím, že dnešní den je skutečně významný pro regionální školství, protože se dostává na pořad jednání otázka kariérního řádu, což jak už bylo několikrát řečeno, byla poměrně klopotná cesta několika ministrů, kteří se pokoušeli kariérní řád prosadit. V tomto smyslu bych chtěla ocenit práci paní ministryně a poblahopřát jí, že se dostala tak daleko a dokázala prosadit vůbec v podobě, v jaké dnes kariérní řád máme, na jednání Sněmovny.

Zazněla tady slova chvály na kariérní řád. Myslím si, že je správné, abychom viděli nejenom pozitiva, která přináší a o kterých už tady byla řeč, ať už je to ta jednoznačná finanční garance, předvídatelnost a nějaká kontinuita v řízení školské politiky, tak je potřeba, abychom se podívali i na tu druhou stránku, protože samozřejmě ten kariérní řád není a nemůže být dokonalý a bude přinášet i určité - nechci říct problémy, ale bude to nepochybně přinášet v zaváděcí fázi některé náročné kroky.

Vidím problém především tohoto kariérního řádu v tom, že třístupňový model bude znamenat, že většina učitelů, ta stotisícová armáda, se ocitne ve druhém stupni, což nepochybně bude v budoucnosti vyžadovat, aby došlo k diferenciaci ještě další úrovně učitelů podle jejich kvalifikace a zkušenosti. Na druhou stranu chápu, že je obtížné v prvním a v jednom kroku zavést více stupňů, protože administrativně by to naše školy pravděpodobně nezvládly. A také je třeba, aby si veřejnost a především učitelé a ředitelé na tuto metodu zvykli. To všechno je fakt.

Nicméně si myslím, že by bylo správné, abychom si byli těchto negativ vědomi, abychom si byli vědomi toho, že jsme na začátku cesty, že je to podle mého soudu vykročení správným směrem, ale že to není cesta, která by byla jednoznačně prošlápnutá, ověřená u nás a po které bychom mohli úplně bez klopýtání pokračovat. Dá se předpokládat, že v budoucnosti bude nutné kariérní řád ještě znovu precizovat, upravovat pro naše podmínky a nepochybně nastavit ještě více stupňů.

V druhé části svého vystoupení bych se chtěla vyjádřit k pozměňovacímu návrhu, který je zaměřený na volno pro vzdělání pro učitele. Je to věc, kterou jsem se nechala inspirovat jednak ze zkušeností v zahraničí a jednak také vysokoškolským zákonem, který má v sobě zakomponovaný institut takzvaného sabatiklu. Jedná se o prostor, volno pro vzdělání učitelů, které nemá ovšem nahrazovat kontinuální vzdělávání, ale má být takovým dopingem a možností po určitě době, v tomto případě po 15 letech, doplnit si znalosti, které v tom oboru za tu dobu ten obor prodělal, a za další je to také jakási prevence před vyhořením. Můj návrh směřuje na střední generaci učitelů. To jsou čtyřicátníci, kteří už mají spoustu let odučených, o školství už toho vědí hodně, a myslím, že jsou zralí na to, aby si dali pauzu, aby se znovu vrátili do lavic a aby většinou si také odpočinuli nikoliv od školy, ale od toho, že sami učí, a stali se sami studenty.

Inspirace přišla také ze zahraničí. Namátkově vám přečtu několik okolních zemí, které upravují a mají pro svoje učitele pochopení a dávají jim pro vzdělání prostor.

Můžeme začít v Německu, kde je studijní volno v kompetenci jednotlivých spolkových zemí a podporuje se jak krátkodobé studijní volno, tak i sabatikl, který umožňuje zaměstnanci vzít si volno z práce po dobu tří až dvanácti měsíců.

V Polsku má učitel zaměstnaný na plný úvazek právo na placené volno spojené s profesním rozvojem. Detailní podmínky volna stanoví svým nařízením Ministerstvo školství.

V Rakousku existuje institut sabatikl, učitelé mohou být na žádost uvolnění na dobu šesti až dvanácti měsíců, pokud odpracovali více než pět let. Další speciální ustanovení se týká učitelů odborných učilišť a mistrů odborného výcviku, kteří mohou čerpat volno v době navštěvování univerzitních kurzů.

V Maďarsku je povinnost neustálého vzdělávání zakotvena v zákoně. Minimálně jednou za sedm let se musí učitel účastnit povinných programů dalšího profesního vzdělání.

Takže to jenom namátkou ty okolní země, abychom ukázali, že se nejedná o nějaký experiment v České republice, ale že vlastně jenom srovnáváme krok s tím okolím, které už tuto možnost dávno vyzkoušelo.

My jsme se pokusili do toho pozměňujícího návrhu zahrnout připomínky Ministerstva školství, protože jakkoli by byl legislativně stanovený nárok na volno, podléhal by schválení ředitele, tudíž by bylo možné v rámci školy rozvrhnout, kteří učitelé a kdy budou moci toto volno čerpat. Nemůže se tedy stát ta obava, která se samozřejmě nabízí, že by polovina školy odešla a neměl by kdo učit. Taková věc se nemůže stát ani prakticky, ani teoreticky, a to proto, že budou teprve postupně nabíhat programy, které by byly nabízeny učitelům na odborných fakultách, učitelských fakultách, takže ten náběh by byl pozvolný a náš odhad, který je postavený na takové anketě mezi učiteli, vypadá, že by bylo možné, aby desetina učitelů odešla v rámci jednoho školního roku na studijní volno, aniž by to zásadně ohrozilo výuku.

Myslím, že učitelé, kteří jsou motivovaní, kteří mají školu rádi, jsou ti dobří učitelé, které bychom ve škole chtěli vidět a které by si také přáli rodiče dětí.

K pozměňujícímu návrhu se přihlásím v podrobné diskusi. Pokud byste měli zájem se dovědět víc, odkazuji také na velmi podrobnou důvodovou zprávu tohoto pozměňujícího návrhu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Anně Putnové za její vystoupení. Nyní pan poslanec Petr Kořenek v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ke kariérnímu řádu jako člověk z profese můžu poznamenat, že i v současnosti je povinnost učitelů se vzdělávat. A nejenom učitelů, ale i vychovatelů a psychologů. Nicméně všechno je to tak nějak bráno jako samozřejmost. Uvádíme i nové učitele. Ale všechno to děláme zadarmo. Tímto se otevírá cesta k ohodnocení všech dalších činností učitele, které veřejnost vůbec nezná nebo o nich neví. Vnímána je obecně jenom výuka. Ostatní práce učitele je zejména rodičovské veřejnosti utajena. Takže věřím, že kariérní řád bude ten, který pomůže učitelům jednak k lepšímu ohodnocení, ale jednak k tomu, aby jejich práce byla daleko snazší a měla patřičnou podporu odborných institucí. Přesto si dovoluji k tomuto zákonu načíst několik pozměňovacích návrhů a uvést jejich zdůvodnění.

První pozměňovací návrh bude: Ve sněmovním tisku v bodě 3 v nově vkládaném odstavci § 9a odst. 1 slova "odborných předmětů a odborného" se zrušují a za slova § 9a odst. se vkládají slova "jedna nebo".

K bodu 1. Pozměňovacím návrhem se navrhuje umožnit působení učitelů bez odborné kvalifikace, tzv. odborníků z praxe na středních školách, úprava se však vztahuje výhradně na učitele odborných předmětů středních škol. Netýkala by se tedy gymnázií, kde nejsou odborné předměty. V praxi by tak mohlo dojít k situaci, kdy by na střední škole učil odborník z praxe např. chemii jako odborný předmět, tento odborník z praxe by však již nemohl učit chemii na gymnáziu, neboť na gymnáziu by se jednalo o všeobecně vzdělávací předmět. Navrhuje se proto rozšířit možnost působení učitelů bez odborné kvalifikace s vysokoškolským vzděláním, které odpovídá charakteru vyučovaného předmětu, na všechny střední školy. Podmínka získání příslušné odborné kvalifikace do čtyř let ode dne vzniku jeho pracovního poměru zůstává zachována.

Další úprava: V bodě 3 a v nově vkládaném § 9a slova "pracovního poměru" nahrazují slovy "základního pracovněprávního vztahu".

Zde se navrhuje legislativně technická úprava. Ředitel školy může písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace nejen učitelům, kteří jsou zaměstnáni v pracovním poměru, ale i těm, kteří mají dohodu mimo pracovní poměr. Pod písmenem b) se však objevuje "pracovní poměr".

Další pozměňovací návrh se týká části třetí, kde se vkládá část čtvrtá. Já jenom řeknu odůvodnění: Tímto návrhem se prodlužuje doba, po kterou bude možné poskytovat preventivně výchovnou péči dětem v diagnostickém ústavu na žádost rodičů. Prodloužením doby umožní další poskytování této podpory a plynulejší úpravu systému výchovné péče. Zákonem č. 333/2012 Sb. byla tato možnost stanovena do 31. 8. 2017, která se však ukázala jako nedostatečně dlouhá. Období dalších dvou let umožní dostatečnou a kvalitní přípravu výchovné péče, aby byly zachovány potřeby a zájmy všech dotčených osob a subjektů.

Další pozměňovací návrh se týká druhé části čl. III, kde se doplňuje nový bod.

Odůvodnění: Navrhuje se zkrátit dobu, po kterou musí žák pobývat v zahraničí, aby měl možnost úpravy maturitní zkoušky. Řada středoškolských studentů z České republiky odchází studovat do zahraničí na kratší dobu, než jsou čtyři roky. Například Francie je jednou ze zemí, kam čeští středoškoláci pravidelně vyjíždějí. Délka studia na gymnáziu ve Francii jsou tři roky. Po návratu by tedy tito studenti nemohli využít možnosti úpravy podmínek konání zkoušky z předmětu český jazyk u společné části maturitní zkoušky. Přitom jejich pobyt je dostatečně dlouhý na to, aby měli s češtinou po návratu určité těžkosti.

Dále je nutné vzít v úvahu, že pracovní mise českých občanů v zahraničí, zvláště v oblasti diplomacie, ale i dalších, nejsou nutně na čtyři roky. Jeden dva roky nehrají příliš roli, ale doba tří let a výše bez zázemí poskytovatele vzdělání v zahraničí s pouhým samostudiem již může způsobovat žákům určité problémy. Osm let by mohlo vést k situaci, kdy dítě bude na základní škole po dobu čtyř let v zahraničí, pak se vrátí a na celé čtyřleté gymnázium a bude mít úlevy u maturity. Definice délky vzdělávání mimo území České republiky jako tři roky v průběhu šest let by tak lépe pokryla možné vznikající situace.

Poslední pozměňovací návrh je jistou alternativou k pozměňovacímu návrhu, který tady přednesla kolegyně poslankyně Putnová. Obávám se totiž, že v mnoha případech, kdy jsme ve školství byli zvyklí, že byly přijaty normy, které pak nebyly kryty finančními prostředky, dovolím si v rámci odůvodnění navrhnout. Navrhuje se přímo v zákoně o pedagogických pracovnících uvést možnost dohody o poskytnutí volna pro vlastní vzdělávání, kterou by mohl uzavřít ředitel školy s učitelem. Podstatou této dohody by tak bylo poskytnutí placeného volna v délce až šesti měsíců. Dohoda by mohla být uzavřena v případě, kdy učitel odučil deset let, a po dalších deseti letech by mohla být opakována.

Cílem volna pro další vzdělávání je prohloubení a rozvoj profesních kompetencí učitele. Volno pro vlastní vzdělávání by tak muselo být využito s tím, že by učitel své profesní kompetence rozvíjel činností související s výkonem jeho činnosti učitele, a to například tvůrčí činností nebo prací u zaměstnavatele spolupracujícího se školou. Výslovné uvedení možnosti placeného volna pro vlastní vzdělávání v zákoně o pedagogických pracovnících povede nejen ke zvýšení jeho reálného poskytování, ale především odstraní možné pochybnosti o tom, zda se v případě náhrady nákladů v souvislosti s volnem pro vlastní vzdělávání jedná o způsobilý výdaj veřejných prostředků.

K těmto pozměňovacím návrhům se pak přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Kořínkovi. Nyní vystoupí pan poslanec Karel Rais, připraví se paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegové a kolegyně, se zaujetím jsem poslouchal úvodní slovo paní ministryně. Jsem rád, že tady hovořila o tom, že je potřeba snížit množství mladých učitelů, kteří odcházejí, a rozhodně to není lehký úkol. Tento úkol bohužel nebude řešen jenom tím, že tam nasypeme víc peněz, to by bylo příliš jednoduché, ale také to souvisí s nárůstem byrokracie a nárůstem administrace, kterou provádějí nejenom ti mladí, ale také ředitelé. Když člověk je v kontaktu s řediteli základních a středních škol, tak si posteskávají na dost velký nárůst administrace, což si myslím, že problém, který bychom měli řešit.

A teď k vlastnímu tématu, proč jsem tady. Chtěl bych trošku přiblížit pozměňovací návrh, ke kterému víceméně mě inspiroval Svaz průmyslu, a bylo to konzultováno na Ministerstvu školství také, a on je dost obdobný tomu, co tady říkal předřečník. V podstatě stávající novela neumožňuje vstoupit do kariérního systému zájemcům o pedagogickou profesi, kteří již na začátku nesplňují všechny podmínky odborné způsobilosti, tzn. nemají pedagogické vzdělání pro daný obor nebo odborné vysokoškolské vzdělání, které by bylo doplněno pedagogickým minimem, což by samozřejmě limitovalo počty lidí, o které budeme mít ředitel, popřípadě škola zájem. A jestli k tomu ještě přidám skutečnost, že vzniká velký nedostatek učitelů středních odborných škol, jejichž věkový průměr se pohybuje nad 50 let, tak tenhle návrh může přinést problém v procesu postupného nahrazování těchto lidí kvalifikovanými odborníky z praxe.

Proto navrhuji po diskusi s pracovníky Svazu průmyslu a Ministerstva školství umožnit vstup do kariérního systému též absolventům vysokých škol bez předchozího pedagogického vzdělání, přičemž podmínkou adaptačního období by bylo doplnění právě zmiňovaného pedagogického minima. Navrhuji prodloužit adaptační období o dobu získání pedagogického minima, maximálně celkem o tři roky, tj. vlastně nanejvýš pět let. V průběhu pěti let by měli získat pedagogické minimum.

Tento návrh detailně je uveden v pozměňovacím návrhu pod číslem 5761. K tomu se pak v podrobné rozpravě vrátím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Raisovi za jeho vystoupení a nyní budeme pokračovat vystoupením paní poslankyně Marty Semelové, připraví se paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vládo. Kariérní řád by měl do škol vnést lepší motivaci pro učitele. Jeho potřebu tak do určité míry chápu, protože systém dalšího vzdělávání je roztříštěný, o kariérním řádu se dlouhodobě mluví několik let.

Na druhou stranu předložený návrh vnímám jako problematický, který je složitý pro učitele i ředitele škol, a to časově i organizačně, a hrozí, že opět naroste administrativa. Všichni si uvědomujeme, že učitelská profese je velmi náročná a velmi zodpovědná, že by měly této náročnosti a zodpovědnosti odpovídat podmínky, a to jak pracovní, tak platové. Bylo tady už i řečeno, že absolventi pedagogických fakult, ale i dalších škol, které připravují učitele, do školy nenastupují. Problém je to, že i když nastoupí do škol, tak krátce po svém nástupu odcházejí ze škol. Tady je samozřejmě podmínka, a to nejen pro kariérní řád, ale pro všechno, co by mělo zkvalitňovat vzdělávání, i nárůst rozpočtu školství.

Je pravda, že je někde situace velice kritická. Chybí učitelé matematiky, fyziky, chemie, chybí učitelé cizích jazyků a IT, učitelé odborné výchovy. Technické obory navíc studuje velice malý počet vysokoškoláků, místo učitelství si raději volí neučitelské studium, kde jsou následně potom lépe platově ohodnoceni. Problém je i to, že v krátké době odejde řada učitelů těch oborů, o kterých jsem mluvila, do důchodu, a nemá je tak kdo nahradit. Podle průzkumů, které si dělalo Ministerstvo školství v letech 2012 až 2016, ubývají učitelé do 35 let věku. Ve školách chybí učitelé muži. To je známá otázka, známá věc.

Nakolik požadavky, o kterých jsem na začátku mluvila, splňuje zákon o pedagogických pracovnících, respektive návrh kariérního řádu, to si kladu jako velký otazník. Já tím nechci šmahem kariérní řád odmítnout, to v žádném případě. A uznávám, že obsahuje i řadu pozitivních věcí. Konkrétně pokud bych měla jmenovat, tak bych chtěla v každém případě ocenit podporu pro začínající učitele v tom adaptačním období a s tím spojený příplatek pro uvádějící učitele na dva roky. Je pravda, že na mnoha školách bylo rozumné vedení a uvádějícího učitele ponechalo, ačkoliv to nebyla jejich povinnost, nicméně ty peníze vlastně dávali z osobního ohodnocení, odměn atd., takže ty tři tisíce korun příplatek, si myslím, že na tuto významnou pozici určitě patří. Uvádějící učitel může pomoci začínajícímu učiteli skutečně přetvořit se nebo vyzrát ve velice kvalifikovaného, velmi kvalitního učitele a pomáhá mu kromě toho dostat se i do problematiky dané školy -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, mě to mrzí, ale musím vás také přerušit a požádat znovu sněmovnu o klid! Já myslím, že jsme s tím měli problémy na začátku schůze dost velké, s hlukem, ty se teď znovu vracejí, tak požádám opět kolegy a kolegyně, aby diskuse, které se netýkají tisku 959, vedli zásadně v předsálí. Děkuji.

Můžete pokračovat.

 

Poslankyně Marta Semelová: Já vám děkuji. A samozřejmě pomáhá uvádějící učitel i v takových těch praktických záležitostech, jako například pomoc při začínajícím jednání s rodiči a výchovných problémech u dětí a podobně. Takže tady to velice oceňuji a myslím si, že je to velký klad tohoto návrhu zákona.

Jako další, co vidím za velice potřebné, je jakýsi návrat nebo znovuobnovení odborných metodických kabinetů. Mně je úplně jedno, jak se budou jmenovat, ale je to prostě něco, co jsme znali a co si myslím, že pomáhá nejenom začínajícím učitelům, ale učitelům v každém věku.

Pokud jde o specializační pozice, jsou tady některé tradiční, jako je výchovný poradce. To je určitě na školách potřebné, fungují, existují už teď. Je dobře, že je to i tady oceněno specializačním příplatkem. Druhá věc je to vzdělávání v počtu 250 hodin, kdy to může způsobit některé problémy organizačního charakteru na školách. Vím, že tady u výchovného poradce to není podmínka, pokud tuto činnost už vykonává podle studia, které bylo v minulosti, nebo v současnosti které je.

Druhá věc je u kariérního poradce, kde to studium, i když má třeba člověk, který by mohl tuto funkci vykonávat, tak vystudoval výchovné poradenství - tady už to není uznávané, což vidím jako určitý problém.

Pokud jde o další pozici, kterou paní ministryně akceptovala, můj pozměňovací návrh, tak to je speciální pedagog. Já tuto vstřícnost vítám. Je pravda, že já jsem to navrhovala trošku jinak v tom smyslu, že by to měl být speciální pracovník, protože právě ty zkušenosti ze zahraničí, ale i ze škol, kde už zavedli tuto pozici, upozorňují na to, že by to neměl být učitel, a to z několika důvodů. Jednak proto, že se tady vytváří určitý trošku jiný vztah mezi žákem a tímto sociálním pracovníkem, než mezi žákem a kantorem, a druhá věc je, že by měl být sociální pracovník využitý i k tomu, že když je potřeba, tak by měl okamžitě vyjet třeba do terénu, a to pokud tedy bude učitelem, půjde obtížně. Nicméně jak jsem říkala, vítám to. Vnímám to jako určitý kompromis. Je to pozice člověka, kde je přesah přes školu. Pracuje s rodinou toho dítěte, pracuje s OSPODem, pracuje s dalšími, třeba policií, s dalšími složkami. Mělo by to tedy pomoci žákům a pomoci rodinám.

Pokud jde o zavádění dalších nových pozic, mám teď na mysli např. koordinátor autoevaluace nebo mentor, tady to už vidím jako problematické. Myslím si, že by to mělo být zachováno v kompetenci ředitele školy, a případně spíš podpořit činnost metodických sdružení, kde je velký prostor i k výměně zkušeností.

Uvítala jsem návrh na změnu příplatku za třídnictví, protože já jsem tady minule kritizovala právě to rozdělení výše příplatku za třídnictví pro učitele prvního stupně a učitele druhého stupně, kde na druhém stupni vlastně bylo navrhováno větší přidání. My jsme dávali jako návrh to, aby se příplatek za třídnictví srovnal, a navrhovali jsme, aby to bylo procentuálně. Konkrétně pět až osm procent, což považuji za lepší i s tím, že pokud by docházelo k navýšení platů, tak by se to vlastně odrazilo i ve výši toho příplatku za třídnictví, přičemž tak jak je to navrhováno teď, tzn. konkrétní částka, tak tady by stagnovala ta částka oproti zvýšení příplatku. I to však beru jako kompromis, že je to srovnáno a nyní je dáno rozpětí od tisíce do tisíce pěti set korun s tím, že to není s ohledem na stupeň školy, ale s ohledem spíš na náročnost a na podmínky té které školy, té které třídy.

To jsou věci, které vnímám jako pozitivní.

Dále bych zmínila to, co vnímáme jako negativní, a to je především, a nakonec o tom tady hovořila i paní ministryně v úvodu svého vystoupení, to je otázka administrativní zátěže pedagogů. Já si myslím, že ten návrh, tak jak je předložen, prostě prohloubí administrativní zátěž pedagogů, kteří už dnes, ať už jsou to učitelé, ředitelé, vyplňují denně kvanta papírů, různé tabulky, dotazníky. A další zátěž na ně spadla se spuštěním tzv. inkluze, která nebyla dostatečně připravena. Zkušenosti ze škol, pokud bych se zastavila u tohoto problému, potvrzují naše obavy, že integrované děti budou víc vyloučeny, než kdyby zůstaly ve speciálních školách. Já tady můžu říci konkrétní příklad, kdy jsem zjistila na několika školách, že integrované děti namísto toho, aby se společně učily tak, jak bylo proklamováno v rámci společného vzdělávání, tak asistenti je vyvádějí na chodbu, do kabinetu a tam je doučují z úplně jiných třeba předmětů, než zrovna ve škole se probírá. Takže tady jsou problémy jednak tohoto rázu a jednak ty, které souvisí i s tím nárůstem administrativy.

Pokud bych se vrátila k tomu kariérnímu řádu, tak jak je předložen, a k růstu byrokracie a papírování, souvisí s tím další dva návrhy, a to je plán rozvoje školy, plán profesního rozvoje učitelů. U plánu rozvoje školy já chápu určitou logiku, že školy by měly mít představu, jakým směrem by se vzdělávání mělo dál ubírat. Za prvé si myslím, že ředitelé škol, vedení školy to společně i s pedagogickým sborem dělá. A za další, tak jak je to zde navrhováno, opět to vidím jako přidávání na papírování a navíc, že zde hrozí formalismus.

Pokud jde o plán profesního rozvoje učitelů, vedení portfolií, atestace... Zase, já to vidím jako další administrativní zátěž a bude se tady jednat především o papírově doložené kompetence. Já bych byla velice ráda, abychom konečně jednou vyslyšeli hlas učitelů, kteří volají společně i s vedením školy po stabilizaci ve školství a také po tom, abychom je nechali učit. Abychom je zbavili všeho toho papírování, všech těch tabulek. A skutečně aby se mohli věnovat naplno tomu, kvůli čemu ve školství jsou, a to je učení žáků. Je samozřejmé, že se učitelé musí vzdělávat. Musí se dále rozvíjet v průběhu celého svého života, ale to dělají a dělali to vždycky kantoři i bez takovéto novely a vnímali to jako velice potřebné. Takže to si myslím, že je i bez této novely zcela samozřejmé.

Pokud jde o podzákonnou normu, konkrétně standard učitele, s kterým by měl být kariérní řád propojen, tak vím, že je to podzákonná norma. Ale ono kolikrát právě tyto normy potom zpřesňují zákon nebo novelu tak, že se nestačíme divit i my i ti, kterých se to týká, to znamená školních pracovníků. Tak standard učitele, ten návrh, s kterým jsme se mohli na školském výboru seznámit, tak musím říci, že to bylo dílo velmi obsáhlé, velmi komplikované, složité, nesrozumitelné. Prostě mnoho slov o ničem, že to je podle mého názoru nepoužitelné. Já věřím tomu, že se na tom bude ještě pracovat a že se to předělá.

Znovu opakuji, že učitelé chtějí učit, a ne se administrativně probírat desítkami stránek jenom proto, aby věděli, jak mají vypadat v tom kterém kariérním stupni.

Pokud jde o některé pozměňovací návrhy, které tady zazněly - mám teď konkrétně na mysli návrh paní poslankyně Putnové, který by měl umožnit učitelům v regionálním školství, tedy na základních školách, středních školách, vyšších odborných školách, jednou za 15 let využít té možnosti šest měsíců tvůrčího volna, kdy by se mohli vzdělávat podle potřeb svých i podle potřeby té které školy. Ona je to myšlenka dobrá. Myslím si, že mnoha učitelům v tom středním věku, jak bylo řečeno, by to určitě pomohlo. Mohli by nakonec i vyjet na určité stáže. Na druhou stranu tady vidím velké problémy, které by to mohlo pro školy obnášet, a to organizační problémy. Já jsem tady na začátku svého vystoupení mluvila o tom, že jsou velké problémy s tím, aby školy sehnaly kvalifikované pedagogické pracovníky zvlášť pro některé obory, některé předměty, na plný úvazek, na stálý úvazek, a že už dnes se povolují všelijaké možné výjimky, kdo všechno může učit, protože ty kvalifikované pracovníky sehnat školy nemůžou. Já mám velké obavy, kdybychom schválili tento pozměňovací návrh, že to přinese organizační problémy školám, že neseženou toho náhradního kantora, zvlášť když to bude na půl roku. A navíc že se může stát, že se ti učitelé, kteří na půl roku ze školství vypadnou, uchytí někde jinde a zpátky do škol nám nenastoupí.

Ve svém vystoupení jsem nastínila některá pozitiva, která vnímáme, některá negativa, která vidíme jako varující. Pokud jde o ta pozitiva, myslím si, že mnoho z toho dobrého, co v té novele je obsaženo, se dá řešit i beze změn kariérního řádu s tou složitou administrativou, tak jak je předložená, a že kariérní řád, aby plnil skutečně to, co má, aby byl opravdu funkční, tak musí být co nejjednodušší, co nejpřehlednější. A já mám obavy, že předložená novela to zcela nenaplňuje.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji paní poslankyni Semelové. Další řádně přihlášeno do rozpravy je paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, ráda bych pokračovala v tom, o čem hovořila na začátku paní poslankyně Semelová, a to byly specializované činnosti. Ale ještě předtím bych ráda poprosila o jednu věc. My se snažíme zlepšit situaci našich učitelů, protože postupně vnímáme, že když nebudeme mít dobré školy, prostě nebudeme se mít dobře v naší zemi. To je jasné. Ale dovoluji si soustředit pozornost na žáky, protože pokud se ve všem, co pro školy inovativního děláme, pokud tam nebudeme počítat s partnerským vztahem žák a učitel, ale i s partnerským vztahem žák - učitel - rodič a plus ještě zřizovatel, tak se atmosféra na našich školách nemůže zlepšit. To, že dobrá není, o tom hovoří i výroční zpráva České školní inspekce, že se u žáků velice často projevuje emoce, která vypadá možná neškodně, ale je velmi nebezpečná, a to je nuda, protože z nudy právě mohou přicházet nápady na věci velice negativní.

Dál co se projevuje bohužel i u žáků na středních školách, je určitý pocit zmatku. Nevědí, kde v tom vzdělávacím procesu se právě ocitají. Nevědí přesně, co se po nich chce, prostě proto, že neklademe důraz na to, abychom od žáků získávali zpětnou vazbu. Nepřála bych vám slyšet, co se odehrává při diskusích, když přijdou zástupci středoškoláků a jen tak velice decentně a zdvořile žádají o zvážení, zda by pedagogové neměli dostávat od svých žáků zpětnou vazbu, jestli se jim třeba nějaká metoda dobře daří, jestli se jim zdá, že učitel je sice vynikající odborník, ale už méně vynikající psycholog atd. Ta reakce, kterou naši mladí lidé dostávají, je naprosto negativní.

Takže vzdala jsem se pokusu snažit se zařadit do osobního profesního růstu pedagogů také určitou podmínku, že učitel je schopen kvalitním způsobem - a nástroje na to jsou - kvalitním způsobem získávat zpětnou vazbu od svých žáků. To, co bych ale velice ráda ve svém pozměňovacím návrhu navrhla a doporučila, by byla určitá kompletace specializovaných činností. My jich v současné době v návrhu zákona máme navržených deset a já bych si dovolila navrhnout jednu specializovanou činnost, aby tam byla přidána a myslelo se na ni také při dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, a to je činnost koordinátora žákových samospráv.

Na mnohých školách, tak jak to zákon umožňuje, mají žáci orgány žákovské samosprávy. Tam vůbec nejde o to, aby nějak paralelně vedli školu, ale tihle ti žáci se učí - zástupci všech tříd - učí naslouchat problémům, které mají jejich kolegové v dané třídě, potom problémy z jedné třídy přenášet na společná jednání zástupců všech tříd. A když se na nějakém problému shodnou a chtěli by nějakou změnu, obyčejně se to týká vlastně materiálního vybavení školy nebo nějaké organizace přestávek atd., pak mají veliký úkol - dokázat to dobře komunikovat s dospělými.

Podle školského zákona máme v současné době - to je novinka od posledního projednávání školského zákona - máme takovou výhodu či vymoženost, že pokud se žákovské samosprávy na něčem dohodnou, nejen ředitel má povinnost alespoň je vyslechnout a přiměřeným způsobem přihlédnout k jejich podnětu, ale že v současné době má povinnost k tomu přihlédnout i školská rada. A školská rada je vzácné prostředí, kde se setkávají pedagogové, rodiče, zřizovatel a nově by tam mohly přijít i podněty ze žákovské samosprávy. Tohle všechno skloubit není jednoduché. Žáci se učí, jsou-li aktivní v žákovské samosprávě, veliké empatii. Učí se zdvořilosti. Učí se tomu, jak jednou budou jako dospělí vystupovat. A je třeba, aby se velice citlivě přistupovalo právě v koordinaci činnosti žákovských samospráv, a proto si myslím, že by bylo velice správné, abychom doplnili seznam specializovaných činností také o koordinátora žákovské samosprávy a mysleli na tuto možnou, ne povinnou, ale možnou pozici také při sestavování programu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

V podrobné rozpravě se tedy přihlásím k tomuto pozměňovacímu návrhu, který se snaží upoutat pozornost na žáky a na nezbytnost partnerského vztahu mezi žáky a učiteli, protože bez toho se atmosféra na školách nezmění. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Má pravdu paní poslankyně. Děkuji paní poslankyni za její vystoupení.

Prosím paní poslankyni Ivanu Dobešovou o její příspěvek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Dobrý den, pane předsedající. Dobrý den, kolegyně a kolegové. Dovolte, abych se také vyjádřila k novele zákona č. 563, o pedagogických pracovnících.

Myslím, že většina pedagogů ví dlouhodobě o tom, že se takový kariérní řád, který se dnes projednává ve Sněmovně, připravuje. Já jsem i ve svém prvním vystoupení říkala, že pedagogická veřejnost podporuje kariérní řád. Nicméně s paní ministryní jsme se potkaly na kulatém stole a já osobně bych ráda upozornila na některé věci, které vnímám jako ne úplně jasné a možná i někdy jenom napsané na papíře. Možná že teď řeknu věci, které spíš řeknu ze své pedagogické zkušenosti a zkušenosti ředitele školy.

V kariérním řádě se uvádí a mluví o uvádějícím učiteli. Musím říct, že prozíraví ředitelé uvádějícího učitele vždy mají, protože vědí, že každý pedagog, který skončí pedagogickou fakultu, potřebuje někoho, kdo mu pomůže vstoupit do praxe. To, co oceňuji, je, že tento starší kolega bude finančně ohodnocen, a nebude to tedy dělat pouze proto, že byl požádán a v případě, že zbudou nějaké finanční prostředky, také ohodnocen.

Mluvíme tady o metodických kabinetech. Ale já jsem ředitelkou na odborné škole a musím říct, že my to nazýváme komise metodické, a bez metodických komisí bychom nemohli existovat, protože to jsou ty orgány, které nám v minulosti pomáhaly se školními vzdělávacími programy, které jsou garanty obsahu vzdělávání podle jednotlivých aprobací. Myslím si, že to, co je dobré, je, že budou zastřešovány na krajské či jiné úrovni, a budou tedy i dále vedeny metodicky.

Uvádí se tady také speciální pedagog, ale opět říkám, pokud je moudrý ředitel velké školy, tak opravdu speciálního pedagoga dneska už na škole musí mít, protože není to jenom o žácích, kteří potřebují pomoc z hlediska různých DIS, ale speciální pedagog má svoji úlohu a přebírá část funkcí třídního učitele a pedagoga jako takového.

V pozměňovacím návrhu se uvádí přesnější kvalifikace učitelů praxe. Já jsem za to velice ráda, protože opravdu těchto učitelů ve školách je velice málo. Co mě ale trápí, je, že je platíme v deváté a v desáté třídě, a to ani snížení kvalifikačních předpokladů nevyřeší. To znamená, že ti učitelé prostě u nás nebudou, pokud je nepřesuneme do jiné platové třídy. Vím, že Ministerstvo školství uvažuje o desáté či jedenácté platové třídě plus kvalifikačním příplatku. Tlačily na to odbory, které se bojí nějakého špatného vztahu mezi jednotlivými kategoriemi učitelů. Ale já se domnívám, že učitel praxe už ze svého názvu je nazýván učitelem, a měl by mít tedy srovnatelné podmínky s učitelem teorie, protože jeho práce je stejně náročná jako učitele ve třídě. A to si myslím, že je nedostačující.

Paní ministryně ví, několikrát už jsem na to upozorňovala, že operujeme s termínem samostudium na zvyšování kvalifikace, a my všichni ředitelé vnímáme dobu samostudia jako dobu volna. Je tedy velmi těžké vysílat zaměstnance na služební cestu v době, kdy on si žádá o uvolnění z práce. Diskuse se nakonec svedla k tomu, jestli máme určovat pedagogovi sedm dní, či dvanáct dní. V tom já nevidím problém. Já opravdu nesouhlasím s výkladem MPSV, že v době samostudia mohu vyslat jako zaměstnavatel pedagoga na služební cestu. Z toho totiž vyplývají pracovněprávní vztahy v době, kdy má nárok na diety, má nárok na náhradu cestovného, ubytování, ale samozřejmě i v případě, že se zraní nebo dojde k havárii v době přesunu, vyplývají z toho nějaké pracovněprávní závazky.

To, co mě nejvíce trápí na kariérním řádu, je plán kariérního rozvoje. Já vím, že to je dobré, že učitel ví, co ve dvou letech bude dělat, ale je to opravdu papírování. Já mám ve škole 75 učitelů. Představa, že 75 učitelům v září kontroluji, či případně s nimi koriguji plán kariérního rozvoje, mě úplně děsí, protože ředitel má spoustu dalších, jiných povinností. Z mého pohledu to opravdu buď bude čistě administrativní záležitost, nebo pokud to budeme dělat poctivě, nám to zabere hodně času. Možná že se mýlím, možná praxe ukáže, že tomu tak není, nicméně my už jsme opravdu teď zavalováni takovým množstvím administrativy, takové té plíživé, takové, o které nakonec, když se dělá svodka, ani nikdo neví, tak z toho mám opravdu trochu strach.

Jenom upozorňuji, v pozměňovacím návrhu, který přijal školský výbor, se v části ukotvení kariérního systému říká, že Ministerstvo školství zřídí právnickou osobu za účelem zajištění profesního rozvoje pedagogických pracovníků. Já jenom doufám - (Ministryně mimo mikrofon od stolku zpravodajů.) Ne, já vím, že nejde o novou, já mluvím o něčem jiném. Já jenom doufám, že ty organizace, které dneska zřizují kraje, jako je třeba Vzdělávací institut pro Středočeský kraj, a které tuto roli plnily v době, kdy národní ústav ji neplnil, nebudou mít teď silnou konkurenci v tomto orgánu, protože to jsou systémově nastavené organizace zřizované kraji a mají k učitelům daleko blíže než tato centrální organizace. Ale možná že paní ministryně na to odpoví a řekne, jak je to myšleno. Ale bohužel, v návrhu není řečeno, že kromě jiného také tato organizace. A myslím si, že bychom neměli mít generálního partnera, který jako jediný nám v Čechách bude říkat, jak má vypadat vzdělávání, že diverzita jistě také přispěje ke kvalitnějšímu vzdělávání pedagogických pracovníků.

Dovolte mi, abych - ačkoliv zatím neznám pozměňovací návrhy dvou mých kolegyní z TOP 09, ale protože je avizovaly, tak mi dovolte, abych se vyjádřila také k těmto dvěma návrhům. Jedná se o návrh paní Putnové, která - už to tady bylo zmíněno mou předřečnicí paní poslankyní Semelovou - chce navrhnout půlroční lhůtu na takový refreshment. Já si myslím, že učitelé to opravdu potřebují, ale nejsem si úplně jistá, že tahle věc pomůže systémově ve školství, protože to samozřejmě znamená větší náklady na financování platů učitelů a znamená to i organizační nároky.

Dovolte mi, abych také reagovala na vystoupení paní poslankyně Niny Novákové, která přišla s velmi revolučním návrhem, který bych tady jenom stručně parafrázovala, že studenti na středních školách se budou podílet na hodnocení učitelů při zvládání jejich atestačního řízení, že budou hodnotit učitele a jejich hodnocení bude součástí hodnocení ředitele školy.

Dámy a pánové, já tomu říkám škola naruby. Učitelé budou dostávat známky a žáci budou diktovat podmínky. Já bych prosila, aby se opravdu občas poslanci zašli podívat do reálu, do škol, jak vypadá vztah učitele a žáka, jak těžko se nám dává v dnešní době dohromady vzdělávací proces, protože práva žáků jsou opravdu dnes už skoro absolutní. Já nemám problém s tím, když student dá řediteli svoji zpětnou vazbu, jak učitel vyučuje. S tím opravdu nemám problém. Dobrý ředitel to většinou ví. Dobrý ředitel ví, jak jeho učitelé učí. Jen nemá tolik nástrojů nahradit je lepšími učiteli, protože nemá dostatek peněz a protože třeba daná profese na trhu práce je nedostatkovým zbožím. Nicméně já za sebe říkám, že tento návrh nepodpořím, protože jsem stále ředitelkou školy a vím, jaký by to mělo dopad na pedagogické sbory. Učitelé by těsně před nějakou zkouškou či nějakým kvalifikačním stupněm se jistě snažili daleko více asertivně žáky přesvědčit, jak jsou skvělí. Já budu raději, když je o tom budou přesvědčovat každý den, bez nějakého cíleného hodnocení žáky.

Ve Sněmovně byl kulatý stůl, kde se studenti snažili přesvědčit o svém návrhu. Vím, že navštívili i ústředního školního inspektora. Mě nicméně nepřesvědčili, protože dotazník, který nám dali jako návrh, kterým budou jaksi hodnotit učitele, měl faktické chyby. Já bych hodnotila jejich vystoupení z hlediska formálního za jedna, z hlediska obsahového za čtyři, celkově za tři.

To je vše, co jsem chtěla říci ke kariérnímu řádu. Já vám moc děkuji, že jste mě pozorně sledovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni. Její vystoupení je za jedna.

Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Nina Nováková, po ní pan poslanec Ivan Gabal s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Já bych ráda navázala na vystoupení paní poslankyně Dobešové. V rámcově vzdělávacích programech už patnáct let od takzvané kurikulární reformy školství víme, že jedna z věcí, kterou máme děti naučit, je sami sebe hodnotit, hledat své silné a slabé stránky. A jestli toto má učitel děti učit, musí to sám umět. Já jsem chtěla upozornit na to, že je nezbytné pro každého učitele, když chce růst, aby věděl, jaký dopad jeho působení má. Musím zcela kategoricky prohlásit, že ten, kdo si nejvíce přeje, aby byl učitel dobrý, náročný a spravedlivý, je právě žák.

Zakončím své krátké vystoupení tím, že paní poslankyni Dobešovou uklidním. Já se tento pozměňovací návrh nechystám podat. Můj pozměňovací návrh se týká koordinátora žákovské samosprávy. Ale přesto si myslím, že pravdu nemáte.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Novákové. Pan poslanec Ivan Gabal a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty. Připraví se paní poslankyně Anna Putnová.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, projednáváme mimořádně závažný zákon, který bude rozhodovat o naší budoucnosti. Já tady sedím, poslouchám a jsem vyučován o tom, jak má vypadat česká škola, ale všimněte si, kolik našich kolegů to nevydrželo a prostě odešli.

Patříme k zemím v rámci celé OECD, kde děti chodí do školy nejméně rády. Škola je nebaví. Myslíte si, že tento způsob debaty a takového legislování tu situaci změní, když to nebaví ani nás?

Řekl bych na adresu jedné z předřečnic - ano, ty děti v té škole musí sedět, musí to poslouchat, nemohou o tom debatovat, nemohou ty kantory hodnotit. Mezi ty kantory se nedostane nikdo, kdo není z této profese, protože takový pozměňovací návrh ani v tom zákonu nemáme. V poslední době blokujeme vznik dalších škol, už základních, abychom ochránili tento monopol jednosměrného uřvaného školství. Nezlobte se na mě, pojďte se nad tím zamyslet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Paní poslankyně Anna Putnová a její faktická poznámka. Připraví se pan poslanec Štěpán Stupčuk. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji. Ještě jednou dobré odpoledne. Na adresu mých kolegyň, které se vyjadřovaly k pozměňovacímu návrhu týkajícímu se volna pro vzdělání učitelů. Říkají dobrý nápad, ale. Pokud budeme pokračovat v této politice a budeme hledat samá ale, potom nesrovnáme skutečně krok s tím okolním světem a zůstaneme učitelům hodně dlužni.

Poněkud mě pobavila poznámka paní poslankyně Semelové, která na závěr svého vystoupení upozorňovala, že pokud bychom učitele pustili mimo školu, nemuseli by se nám také do té školy vrátit. To se mi zdá být docela sdělení, které je možná kouzlo nechtěného. Ale my bychom měli učitele posílat ven právě proto, aby se do školy rádi vraceli.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Štěpán Stupčuk a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za pozornost. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych vaším prostřednictvím pane předsedající, poděkovat kolegovi Gabalovi. Já myslím, že to tady vyjádřil přesně. Já mám sice vysokou školu, jsem doktor práv, ale vůbec tomu nerozumím, co se tady řeší a o čem tady mluvíme. A tím se hlavně obracím na vás, vážené paní učitelky a vážení páni učitelé. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu kolegovi. Já jsem sice krajský radní pro školství, ale také tomu nerozumím.

Pan poslanec Fiedler a jeho řádná přihláška. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nevím, jak zareagovat na to, co tady právě zaznělo. My jsme tady poslanci různých profesí a musíme rozhodovat o zákonech energetických, zdravotnických, právních, školských, zahraniční politiky, ochrany přírody. To asi nese práce poslance, byť rozumím podstatě věci, kterou chtěl říct kolega Stupčuk. Proto asi máme také výbory a je nás tady tolik, abychom byli schopni obsáhnout danou problematiku. Ale chtěl bych poděkovat kolegovi poslanci Gabalovi, co tady zmínil, že opravdu někdy projednávání těch zákonů a spíše nepřítomnost než přítomnost poslanců v této Sněmovně není důstojná tomu, jak závažné věci do budoucnosti se projednávají.

Nyní k tomu, proč jsem se přihlásil. Protože mám také pozměňovací návrh, se kterým bych vás chtěl seznámit. Jedná se vlastně o čtyři body a já předpokládám, že paní zpravodajka vnímá. Asi by to mělo být rozděleno do čtyř pozměňovacích návrhů, resp. předpokládám, že se potom o jednotlivých bodech, je to pěkně ve čtyřech bodech, bude hlasovat samostatně. Je to tam jako jeden pozměňovací návrh.

Vychází z mých kontaktů s pracovníky školství z praxe, kteří formulovali své připomínky nebo návrhy, jak to zpřesnit.

K bodu 1 pozměňovacího návrhu jen krátké zdůvodnění. Podrobné odůvodnění je potom nahráno ve sněmovním systému. Navrhuje se ponechat původní znění § 22a odst. 2 ve stávajícím znění, a to proto, aby se předešlo zbytečným praktickým konfliktům a různým výkladům v praxi. Vychází to z konzultací s několika řediteli škol, kteří mají názor opačný než předkladatel, ale věřím, že to patřičný školský výbor projedná a zaujmeme k tomu potom stanovisko ve třetím čtení při hlasování.

Druhý bod mého podaného pozměňovacího návrhu zavádí jednak plán profesního rozvoje školy, který je zpracováván nejdéle na období šesti let, a striktně je stanoveno období 12 měsíců, na něž budou vytvářeny osobní plány profesního rozvoje. Bod 2 mého pozměňovacího návrhu navrhuje, aby tato lhůta, toto období bylo prodlouženo na 36 měsíců, tedy polovinu období, na něž bude moci být vytvářen plán profesního rozvoje školy jako celku, a to z toho důvodů, aby ty roční plány nebyly pojaty příliš formálně a zjednodušeně. Jde o praktický efekt této činnosti.

Nyní bych navázal na to, co tady řekl jeden z mých předřečníků, než přejdu k těm dvěma dalším bodům, myslím, že to byla paní kolegyně poslankyně Dobešová o častých kontrolách. Bylo to tak. Já shodou okolností, teď trošku odbočím, ono to souvisí s tou nadměrnou byrokracií, která tady byla zmíněna. Já jsem navštívil jednu z našich věznic, kde jsem byl doslova zděšen tím, když mi ředitel věznice vypočítal, že má jednu kontrolu denně. Že provádí nějakou revizi nebo kontrolu nebo zpracovává kontrolní hlášení denně. A tady jsme se opravdu dostali do stavu nadměrné byrokracie. Já si skoro myslím, že bychom měli uzákonit, že nové zákony, které budou přijímány, budou pouze jednodušší než ty předešlé. To by určitě vedlo ku prospěchu věci.

Nyní k bodu 3 mého pozměňovacího návrhu. Tady jde o dobu, kterou si může určit sám pedagogický pracovník, čerpání volna k samostudiu. Já jsem se setkal, paní ministryně, s některými nesouhlasnými návrhy ředitelů škol a jejich provozovatelů, kteří říkají, že to je sice myšlenka hezká, nicméně příliš zasahuje do toho, jaký mají řád a systém ve škole. Někde je to možná akceptovatelné, někde je to akceptovatelné méně. A v bodu 3 ten můj návrh omezuje tu přílišnou volnost. Říkám. Podrobné odůvodnění najdete potom ve sněmovním tisku.

Bod 4 navrhuje sjednotit nezbytnou praxi pro výkon ředitele všech druhů škol a školských zařízení na čtyři roky. Návrh předkladatele přejímá stávající právní úpravu a stanoví odlišnou délku nezbytné pedagogické řídicí či vědecko-výzkumné praxe jako předpoklad pro výkon funkce ředitele školy nebo školského zařízení. Pokládám to za zbytečné a další naopak rozdělení a složitost. Navrhuji sjednotit tuto lhůtu na čtyři roky. Podrobné odůvodnění potom najdete ve sněmovním tisku, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Jiří Junek. Chtělo se mi říct pan učitel Jiří Junek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji, pane předsedající, bývalý učitel. Mně by stačila asi jenom technická poznámka, ale řádně jsem se přihlásil. Nicméně chtěl jsem jenom říci, že ve svém vystoupení v prvním čtení jsem upozornil na rozpor v tom, že by mělo dojít k odlišnému odměňování za třídnictví na prvním, druhém a třetím stupni. Podal jsem pozměňovací návrh, který měl toto srovnat. Můj pozměňovací návrh zněl 1 000 až 2 000 korun pro všechny stupně, nicméně posléze ve výborech se to diskutovalo, bylo to projednáno, došlo se tam k nějaké kompromisní variantě 1 000 až 1 500 korun. Čili já to beru jako rozumný kompromis. Děkuji za něj a ten svůj pozměňovací návrh stahuji, resp. se k němu nebudu hlásit. Takže ještě jednou děkuji paní ministryni a výboru.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Tolik dobrých zpráv jsme ani nečekali.

Pan poslanec Jiří Zlatuška a jeho zatím poslední přihláška do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, zákon, který projednáváme, ta novela, je velice důležitá, protože systém, který je v ní, je řádově něco, co v našem školství dlouhou dobu chybí. Hodně dlouhou dobu se mluví o tom, že je potřeba to doplnit, a teprve nyní na to přichází řada. Jednoznačně si myslím, že ten krok, který děláme, je pozitivní. Jiná otázka je ovšem, jestli jde dosti daleko a jestli opravdu jenom tady toto bude stačit na řadů problémů, které naše školství má.

Připomenul bych to, co tady říkal ve své faktické poznámce kolega Gabal o výzkumech z OECD kolem špatné míry motivace, odporu našich žáků ke škole i úloze toho, co kolega Gabal nazval škodlivým monopolem na přípravu učitelů. Nechtěl bych zpochybňovat, že učitelství je profese, že k němu nestačí jenom talent daný od boha, ale že je potřeba se i systematicky připravovat na toto působení, zdokonalovat své předpoklady a dělat to, co se dělá v řadě jiných profesí. V tomto se učitelství od jiných profesí neliší. Na druhou stranu stejně jako v jiných profesích můžeme mít malé počty výjimek, u kterých stojí za to umožnit ten systém, chcete-li, obcházet a dostávat se do toho systému jiným způsobem.

Z doporučení, která zaznívají ve zprávách OECD, bych připomněl, kromě toho, co zde již zmínil kolega Gabal, ještě další. OECD nám doporučuje, abychom zlepšili mobilitu pracovníků ve školství, abychom umožnili i pracovníkům v pokročilejším věku s načatou jinou kariérou vstupovat do školství jako učitelé a oživovat to prostředí, mimo jiné v odborných předmětech nebo v předmětech přírodovědných. U těchto věcí je známo, že by to pomohlo. Souhlasím s tím, co zde říkal kolega Gabal, že by tady takovéto zlomení monopolu mohlo představovat zlepšení i z hlediska motivací dětí.

Formální kvalifikace není zárukou kvality, přestože je dobré mít v tom mainstreamu prostředky na její budování. Zahraniční analýzy i pozorování České školní inspekce vyvracejí přesvědčení, že učitelé bez formální kvalifikace jsou méně kvalitní. Mnozí ředitelé škol stále drží ve školách i učitele, kteří sice splňují zákonné požadavky, ale jen na hraně zákona. Drží je tam proto, že je pokládají za výborné učitele. Pokud jsou někde ve školách nekvalitní nekvalifikovaní učitelé, je to zpravidla kvůli celkovému nedostatku učitelů. Zahraniční studie Rockoffa a Staigera z roku 2008 "Co nám certifikace říká o efektivitě učitelů? Důkaz z New Yorku", tedy města, které má zhruba stejně obyvatel jako Česká republika, vyšlo to v Economics of Education Review v roce 2008, ukazuje, že formální certifikace není pro efektivnost výuky relevantní. Tohle jsou sice americké podmínky, ale u nás podobná studie chybí. Nicméně bez ohledu na to, že zde není ucelená studie, je možné se obrátit na Českou školní inspekci a její výsledky a využít dílčí data od ní.

Podle dokumentu České školní inspekce Porovnání kvalifikovaných a nekvalifikovaných pedagogických pracovníků bylo na základních školách vyhodnoceno 8 994 hospitací, z toho 90,5 % u kvalifikovaných a 9,5 % u nekvalifikovaných pedagogických pracovníků. A závěry České školské inspekce z toho jsou tyto: Mezi nekvalifikovanými a kvalifikovanými pedagogickými pracovníky není rozdíl u stanovení cíle. Kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci ve vyšší míře stanovili vhodný cíl vzhledem k školním vzdělávacím programům - 91,4 %, u nekvalifikovaných 87,2 %. Kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci častěji zařazují do cíle vědomostní složku - 92,3 % kvalifikovaní, 87,7 % nekvalifikovaní. Naopak nekvalifikovaní ve větší míře zařazují do cíle dovednostní složku: 60,5 % nekvalifikovaní, jenom 54,8 kvalifikovaní. Nekvalifikovaní pedagogičtí pracovníci mírně častěji zařazovali samostatnou práci žáků, naopak méně často zařazovali práci ve dvojicích a frontální výuku. To lze hodnotit z kvalitativního hlediska pozitivně. Účelnost využití organizačních forem byla vyšší u kvalifikovaných pedagogických pracovníků, nešlo ale o významné rozdíly kromě samostatné práce žáků. Nekvalifikovaní pedagogičtí pracovníci ve významné míře, v nižší míře zařazovali trasmisivní a komunikativní metody výuky, práci s testem, problémové učení a názorně demonstrační metody, naopak významně častěji zařazovali dovednostně praktické metody.

Rozdíly mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými pedagogickými pracovníky obecně nejsou nijak velké. A je důležité si uvědomit, že mezi nekvalifikovanými pedagogickými pracovníky je velký podíl těch, kteří dosahují výborných výsledků a jsou výborně hodnoceni i Českou školní inspekcí, a naopak mezi kvalifikovanými je mnoho těch, kteří nejsou inspekcí hodnoceni dobře. Samotná kvalifikace by proto neměla být nějakým zlatým teletem, které bychom vnímali bez toho, abychom si byli vědomi dalších aspektů.

K tomu přispívá to, co už zde zaznělo od kolegů Raise a Kořenka, co se týká nedostatku učitelů. My máme dneska deficit asi 5 tisíc učitelů, který se každoročně zvyšuje asi o více než dvaapůl tisíce. A je velice pravděpodobné, že budeme systémově nuceni hledat řešení takového nedostatku učitelů. Nenahradí to jenom přechody třeba odborných asistentů z vysokých škol do regionálního školství, těch je zanedbatelný počet, který by takhle mohl přejít. A dá se vážně mít obavy z toho, že bude tendence v budoucnu umožnit učit bakalářům nebo jenom maturantům, jak tomu na prvním stupni bývalo.

Chtěl bych předložit pozměňovací návrh, který bude trvat na obecně magisterském vzdělání pro každého, kdo učí na vysoké škole, ale uvolní ten požadavek formální kvalifikace a nechá konkrétní způsoby doplňování znalostí na zodpovědnosti ředitele, který by tady toto učitelům ukládal. Kromě těch obecných úvah bych chtěl zdůraznit, že je zde i rozsudek Ústavního soudu z nedávné doby, má číslo ÚS 3350/15, který se týkal oprávněnosti propouštění učitelů, kteří nemají patřičné formální vzdělání. Ústavní soud ve svém zkoumání problému došel k tezi, která je uvedena v rozsudku, ona je od někoho jiného než od těch soudců, ale je to teze, která je platná. Zní: Šedá je teorie, zelený je strom života. Zdůrazňuje zohlednění zkušenosti, že ne vše - cituji ten rozsudek -, na co se lze teoreticky připravit, má také vždy praktický význam a uplatnění. A naopak pro praxi jsou často důležitější poznatky a zkušenosti, které žádná škola nenabízí, nebo dokonce poskytnout ani nemůže.

Pozměňující návrh, který v podrobné rozpravě předložím, by měl předejít pozdějším obdobným změnám, třeba snižování požadavků na vzdělání ve služebním zákoně. Je vhodnější podle mého názoru mít systémovou možnost přijímat pod dozorem ředitele školy vysokoškolsky vzdělané pracovníky motivované k učení než spoléhat na možnost v případě nouze nechat učit například pouze středoškoláky. A to, že to předkládám v kontextu kariérního řádu, je dáno tím, že atestační řízení je nepochybně vhodnějším a rychlejším způsobem faktického doplnění kvalifikace pod dozorem již zkušených učitelů, než by bylo formalistické trvání na získání pedagogické kvalifikace cestou, která jinak odpovídá studiu pracovníků, kteří vysokoškolské studium dosud nemají. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. S přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jiří Mihola. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já myslím, že už je jedno, jestli je to s přednostním, nebo bez přednostního. Já jsem si vyslechl se zájmem diskusi, tak jak to dělávám obvykle. Tak spíš pár pozitivních slov na závěr.

Bylo tady řečeno, že několik let usilujeme o kariérní řád. Já bych řekl mnoho let. Myslím, že někteří už téměř ztratili naději, jiní ji znovu možná objevují nebo nacházejí. A já jsem za to rád, že jsme před tím finálem, které věřím, že dobře dopadne. Myslím, že je to přes některé naznačené problémy nebo otazníky dobře nebo poctivě odpracováno v tom smyslu, že proběhla opravdu řada kulatých stolů. Jsem velmi rád, že diskuse probíhala i na půdě pedagogických fakult, sám jsem se jedné z nich zúčastnil, a že je tedy i tato zpětná vazba.

Já vnímám kariérní řád jednak jako kompromis, protože byla tady řeč o těch stupních, hovořilo se, ti, co to sledujete podrobněji, víte, že o čtyřstupňovém, ale taky dvojstupňovém. Nakonec máme třístupňový. Myslím, že je to rozumný kompromis a že přijetí kariérního řádu je významným posunem. Nevnímám ho jako revoluci nebo všelék. Protože jsou země, které nám mohou být inspirací a obejdou se bez kariérního řádu, jako např. Finsko, a jiné země zase kariérní řád mají už dávno, takže my jeho přijetím tyto země dotáhneme. Já věřím, že je dotáhneme v lepším podání, než je tomu u některých našich sousedů. A pevně věřím také příslibu, který tady zazněl od paní ministryně a rozptyluje obavy z byrokracie. Také jsem se obával, abychom kariérní řád neutopili v byrokracii. Já pevně věřím, že i ona to má na mysli, nebo všichni máme na mysli, aby se toto nestalo. Na druhé straně musí být cesta i pro toho, kdo nepůjde cestou kariérního řádu, aby dobrý učitel byl oceněn a takto vnímán. Proto jsem řekl, že to určitě není všelék nebo jediná cesta. Ale dobře, že tento nástroj budeme mít.

Byla tady také řeč v rámci těch pozměňujících návrhů o nedostatku učitelů. Myslím si, že kdy jindy než právě při probírání zákona o pedagogických pracovnících na to poukázat. To je vážná záležitost, kdy zase nám nějaká podstatná věc utekla. Ale já bych více, než že bych chtěl řešit, jestli jsou lepší kvalifikovaní, nebo nekvalifikovaní, jistě se najdou výjimky vždycky z každé strany, upřel pozornost a snahu o to, abychom vytvářeli kvalifikované pracovníky. To by mělo být naším cílem. A tady vidím velký úkol napřít pozornost a snahu k narovnání financování pedagogických fakult, které připravují budoucí učitele. Oceňuji to, že už některé kroky byly Ministerstvem školství nebo paní ministryní konkrétně učiněny nebo je jako koalice tlačíme, ale je potřeba to posunout výrazně dál. Protože tento problém může být opravdu vážný. Především v některých oborech už vlastně vážný je. A je potřeba neprodleně tuto záležitost řešit.

Takže já děkuji za tu diskusi a věřím, že dotáhneme kariérní řád do vítězného konce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Miholovi. To byl zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Pokud se nikdo další nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova paní ministryně, příp. paní zpravodajky. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Já děkuji za proběhlou rozpravu. Já jsem si pečlivě všechny otázky poznamenala a dovoluji si navrhnout, že na ně samozřejmě konkrétně odpovím poslancům a poslankyním v rámci debat školského výboru, podvýboru a samozřejmě i separátních jednání. Jenom mi dovolte několik vět na ukončení této obecné rozpravy.

Já bych byla ráda, abychom si poctivě přiznali, že jsme se nestarali o školství těch posledních deset let dobře. A to, že teď musíme vlastně udělat tři věci současně, tzn. výrazně posílit školský rozpočet, prosadit změny financování škol, aby vůbec ty peníze plynuly tam, kam mají, tzn. směrem k žákovi, směrem k učitelům, směrem ke školám, a také abychom zajistili profesní podporu našich učitelů, tak to je náš velký dluh. Myslím si, že až ho teprve splatíme a společnými silami tyto tři úkoly naplníme, tak potom můžeme soudit ty, kteří v tomto systému, v takovém podfinancování, v takových špatných podmínkách vzdělávají naše děti. A já si myslím, že to dělá většina z nich podle nejlepšího vědomí a svědomí, a prosím, abychom na to nezapomínali.

Na závěr bych chtěla říct, že kariérní řád učitelů se týká všech učitelů. Týká se učitelů veřejných i soukromých škol.

A úplně na závěr bych chtěla říct, že naše školství bez ohledu na to, že se propadáme v mezinárodním srovnání, tak vzhledem k tomu, jak jsme s ním zacházeli, tak většina učitelů a učitelek předvedla nadlidský výkon a je teď na nás, abychom dosáhli hattrick, o kterém velmi často mluvím, společně. A myslím si, že ještě pořád můžeme zabojovat, abychom měli školství takové, aby naše děti měly budoucnost snazší, aby byly úspěšné. Myslím si, že bohatství v České republice, v Československu bývalém, v první republice bylo v lidech. A přála bych si, abychom my zajistili těmi třemi kroky, aby to tak bylo do budoucna. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, paní ministryně. Zlatá slova.

My přejdeme k rozpravě podrobné. Jako první se do podrobné rozpravy přihlásila paní poslankyně Anna Putnová. (Volání z pléna.) Paní zpravodajka ještě má zájem. (Do podrobné rozpravy.) Omlouvám se, paní zpravodajko... Jste taková nenápadná... Takže jako první s přednostním právem do podrobné rozpravy. Prosím, paní zpravodajko.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila s usnesením výboru pro vědu a vzdělání ze dne 23. února z jeho 36. schůze, které se týká vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk 959.

Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu po odůvodnění ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové, zpravodajské zprávě poslankyně Vlasty Bohdalové a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk 959, ve znění těchto pozměňujících návrhů. Prosím vás, těch pozměňujících návrhů, které výbor schválil, je 24. Nebudu je tady číst. Jenom vám řeknu, pokud budete mít zájem, abyste porozuměli, o čem jsme tady hovořili, tak je to sněmovní tisk 959/3. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní zpravodajce. A nyní již avizovaná paní poslankyně Anna Putnová do podrobné rozpravy. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji za slovo. Chtěla bych se přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsem představila a je v systému vložen pod číslem 5849. Dovoluji si upozornit, že vzhledem k tomu, že byly načteny i další pozměňovací návrhy, které se týkají rozvoje učitele, bude možné, že v rámci dalšího čtení bude třeba § 24 přečíslovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Pan poslanec Petr Kořenek a jeho přihláška do podrobné rozpravy. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Chtěl bych se jenom přihlásit k pozměňovacím návrhům, které jsou v systému vloženy pod čísly 5900, 5901, 5902 a 5922. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji velmi plodnému panu poslanci. Pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Po konzultaci s legislativou souhlasím, aby mnou předložené pozměňovací návrhy uvedené pod číslem 5761 byly legislativně upraveny a takto vloženy do sněmovního tisku, který bude vydán pro druhé čtení, a domnívám se, že jeho číslo bude 959/4. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Raisovi. Paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte, abych se přihlásila k pozměňovacímu návrhu, který je uveden pod číslem 5906. Nicméně bych ráda pro stenozáznam upřesnila konkrétní změny.

V části první článku I dosavadního bodu 38 se v § 28d odst. 2 doplňuje nové písmeno k), které zní: koordinátora žákovské samosprávy. Dále se v odstavci 3 za slova "písmena a) až d), f) až h) a" vkládá slovo " k)". V části první článku I dosavadního bodu 38 se za § 28n doplňuje § 28o, který zní: Koordinátor žákovské samosprávy. Koordinátor žákovské samosprávy ve škole identifikuje vhodné podmínky pro efektivní zapojení žáků do života školy formou zapojení do činnosti orgánů žákovské samosprávy a ve spolupráci s vedením školy tyto podmínky ve škole vytváří. Činnost orgánů žákovské samosprávy spolu s žáky plánuje a koordinuje. Zajišťuje a koordinuje spolupráci s třídními učiteli, s ředitelem školy, se školskou radou. Koordinuje spolupráci žákovské samosprávy se zřizovatelem.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Paní poslankyně Alena Nohavová a její přihláška do podrobné rozpravy. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dala jsem do systému pozměňovací návrh ohledně příplatku za třídnictví. Je pod číslem 5530. Tento pozměňovací návrh řeší příplatek za třídnictví daleko spravedlivěji a všem třídním učitelům základních škol, středních škol a učilišť, vyšších odborných škol, konzervatoře, základních uměleckých škol a vedoucím studijní skupiny na vyšší odborné škole za jejich práci třídního učitele navrhuje příplatek 5 až 8 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je učitel zařazen. Pozměňovací návrh vychází ze zákoníku práce o příplatcích, tak jako je například řešen příplatek za vedení. Je tím zároveň zaručena valorizace tohoto příplatku, jak se navyšují tarify, tak se vlastně navyšují i příplatky. Oproti novele předloženého zákona, který finančně rozlišuje třídnictví na prvním stupni základní školy a na druhém stupni, je spravedlivější v tom směru, že nelze jednoznačně určit, kdo má více práce s třídnictvím, zda učitel prvního stupně, nebo učitel druhého stupně. Prostě ten třídní učitel musí veškeré dokumenty a jejich rozsah stejně vyplnit, ať jde o první stupeň, nebo druhý stupeň, či o střední školy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Pan poslanec Karel Fiedler a jeho přihláška do podrobné rozpravy. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Budu stručný. Přihlašuji se ke svému pozměňovacímu návrhu, který je ve sněmovním systému pod číslem 5889.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, hlásím se ke svému návrhu s číslem 5842 ve znění úprav legislativy podle legislativních pravidel vlády.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. A zatím poslední přihlášená do podrobné rozpravy, paní poslankyně Ivana Dobešová. Prosím, paní poslankyně. (Hluk v sále.)

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Ráda bych se přihlásila k pozměňovacímu návrhu, který říká - v článku jedna dosavadním bodě 40 v § 29 se vkládá nový odstavec 1, který zní: (1) Kariérní systém učitelů stanoví pravidla rozvoje profesních kompetencí tak, aby umožnil systematický rozvoj kvality vzdělávání v České republice a profesionální výkon činnosti učitele v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle školského zákona. Kariérní systém učitelů garantuje jejich profesní rozvoj, systém jejich dalšího vzdělávání a systém odměňování podle dosaženého kariérního stupně. Ministerstvo zajišťuje profesní rozvoj učitelů prostřednictvím akreditovaných programů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

Navrhuji tedy vypustit z tohoto bodu 1 větu, která zní: "Ministerstvo zajišťuje profesní rozvoj učitelů uskutečňovaný dalším vzděláváním prostřednictvím právnické osoby jím zřízené za účelem zajišťování profesního rozvoje pedagogických pracovníků." Jak už jsem v obecné rozpravě naznačila, jde o to, že v současné době vznikla krajská střediska, nebo už existují a dobře fungují krajská střediska vzdělávání. Načítám tento pozměňovací návrh a dosud nebyl vložen do systému. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Ivaně Dobešové. Pokud se nikdo další nehlásí do podrobné rozpravy, není tomu tak, končím podrobnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova paní ministryně, případně paní zpravodajky. Není zájem. Protože neeviduji žádné návrhy, o kterých bychom mohli hlasovat, končím druhé čtení tohoto návrhu zákona. Děkuji paní ministryni i paní zpravodajce.

 

A konečně se dostáváme k veselejším věcem a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.