(10.50 hodin)
(pokračuje Černochová)
Víte, tady je samozřejmě i problém v tom, co jsem říkala. Toto není vládní návrh, který dokonce má negativní stanovisko z vlády. Takže při vší úctě k paní kolegyni poslankyni prostřednictvím pana místopředsedy, to vaše hezké prohlášení byste měla adresovat vůči ministrům této vlády, vůči ministrům za ANO i jiných stran, a ne se obracet teď na Sněmovnu s tím, že by Sněmovna tady měla podpořit nějaký návrh, který vznikl naprosto nesystematicky, naprosto iracionálně vyjímá jednu skupinu z těch, kteří byli perzekvováni. Úplně iracionálně.
Takže prosím, bavte se mezi sebou i v rámci jednoho poslaneckého klubu. Je vás tam hodně, ano, nás tam je méně. Vím, že v minulém volebním období problémy byly i u nás, ale berte to spíše jako doporučení, že o těch věcech je skutečně zapotřebí mluvit mezi jednotlivými poslanci uvnitř jednoho klubu, aby tady váš názor nebyl roztříštěný, protože je tady zároveň zpravodaj, vystoupila kolegyně, pan ministr vystoupil, a každý názor je úplně jiný.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Eviduji řadu faktických poznámek. Nejprve vystoupí pan poslanec Böhnisch, připraví se paní poslankyně Rutová, pan poslanec Chalupa a další. Prosím.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji. Dámy a pánové, nepředstírejme, že vojáci nemají zvláštní postavení. Mají. Mají, vnímáme to tak všichni. Máme tady podvýbor pro válečné veterány, nemáme tu podvýbor pro perzekvované učitele. Prostě vojáky vnímáme nějakým způsobem. Mezi postiženými jsou i ti, kteří třeba nebojovali, ale neotevřeli kasárna ruským vojákům v době okupace vojsky Varšavské smlouvy. Nasazovali krk. Není na tom nic zvláštního.
Zákon, který minule spadl pod stůl, zahrnoval i širší skupinu postižených lidí, a byl kritizován, protože je příliš široký. Teď zase slyšíme kritiku, že zahrnuje jenom jednu úzkou skupinu. Tak já beru pana ministra obrany za slovo. Pokud to dnes neprojde, navrhneme širší zákon a jsem velmi zvědav na jeho reálnou podporu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Rutová a připraví se pan poslanec Chalupa. Prosím.
Poslankyně Miloslava Rutová: Tak ještě jednou. Já se moc omlouvám, ale to, co jsem tady řekla - my si na klubu ANO, ujišťuji paní kolegyni prostřednictvím pana předsedajícího, o těchto věcech povídáme. My si o těchto věcech opravdu všechno rozebíráme. Já jsem si přečetla, že tam je negativní stanovisko. Ale to, co jsem tady přednesla, je můj osobní názor. My nejsme ovce, abychom se řídili tím, co je tam napsáno. To je můj osobní názor a já pro tento zákon ruku zvednu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Chalupa a připraví se pan poslanec Hájek. Prosím.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové. Jenom velmi stručně. Jsem spolupředkladatelem tohoto zákona, vím, proč jsem spolupředkladatelem, a nikomu svůj názor nenutím. Každý z vás tady má právo hlasovat, jestli s tím souhlasí, nebo nesouhlasí.
Já spíše zareaguji na to - vážení kolegové, starejte se o to, co děláte ve svých klubech, a neraďte nám prosím, co máme my dělat v našem poslaneckém klubu. O čem se bavíme a jak se bavíme, je naše věc. Nechte si ty poznámky na svoje. Zameťte si před vlastním prahem a nechte nás na pokoji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Hájek, připraví se pan poslanec Seďa s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem z generace, která rok 1968 a důsledky si poměrně velmi dobře pamatuje. Pamatuji dobu v deváté třídě, kdy v roce 1971 se řada mých spolužáků nedostala na školu, protože měli kádrovou skvrnu, rodiče vyloučené nebo vyškrtnuté ze strany. Já jsem měl tenkrát velmi dobrý původ, protože maminka byla ve straně a otec v emigraci, takže já jsem vždycky říkal, že to mám velmi dobré, protože ať se to zvrtne tam, nebo tam, tak mě nezavřou.
Nastoupil jsem na vojenskou školu a po čtyřech letech strana rozhodla, že nemůžu být vojákem. Stál jsem, pamatuji si to jako dneska, s těmi trenkami v tašce před kasárnami a v 19 letech jsem si říkal: co já budu dělat? Šel jsem na šachtu a na té šachtě jsem potkal řadu lidí, řadu techniků, kteří byli vyhozeni a šli k lopatě. Potkal jsem řadu dalších skupin, které skutečně byly perzekvovány. Byly to statisíce lidí.
Takže mně je těch vojáků upřímně líto, ale skutečně z pohledu toho, že vytrháváme jenom část těch lidí, tak se zdržím hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Seďa, připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem opravdu nechtěl zdržovat hlasování ani diskusi, ale musím tady zareagovat na některá slova svých předřečnic a předřečníků. Obecně bych mohl říci sliby chyby. Každý z vás, který jednal s členy Vojenského sdružení rehabilitovaných, ví, že oni jako jedni z mála se zorganizovali a dlouhodobě, mnoho let, usilují o nějaké morální zadostiučinění. Vy jste se rozhodli, jak jste se rozhodli. Nicméně já jsem četl podrobně stanovisko vlády a to stanovisko vlády se opakuje. Opakovalo se i v prvním návrhu, který jsme předkládali s kolegou Böhnischem.
Víte, tady na galerii jsou mladí lidé. A my chceme, aby ti mladí a naši občané byli hrdí na Českou republiku, a když můžeme v té věci něco udělat, tak se skryjeme za to, že se zdržíme hlasování. Opravdu, to je odvaha! Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy poslanec Marek Benda a připraví se pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni předkladatelé a zpravodajové, dámy a pánové, já jsem původně nechtěl vystupovat, ale trochu mě vyprovokoval pan kolega Robin Böhnisch, který tady mluvil tak dojemně o těch, kteří neotevřeli svá kasárna sovětským okupantům. No, byli tací, ale těch byla opravdu velká, ale velká menšina.
A nezapomínejme, že pokud se bavíme o rehabilitovaných vojácích, jsou to mnohdy lidé, kteří se dvacet let předtím spolupodíleli na tom, že všichni ti západní letci, všichni ti vracející se ze Západu, vypadli z armády a mnohdy rovnou do kriminálu. V tom je bohužel ten problém, který já v tom cítím. Víme dobře, že v zákoně o třetím odboji se každé ocenění individuálně posuzuje a neříká se jenom samotný fakt rehabilitace bez toho, aby se zkoumalo, co ten člověk udělal předtím, než byl vyhozen, jestli to je, nebo není na to ho nějakým způsobem ocenit. A já se bohužel obávám, že přestože za námi za všemi chodí, že kategorií těch, kteří by si zasloužili spíše být ještě potrestáni než odškodněni, je více než těch, kteří by si zasloužili být odškodněni.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Stanjura, připraví se pan poslanec Laudát. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl také reagovat na vystoupení pana poslance Böhnische. Když se podívám na název toho zákona, tak mi tam chybí jenom dvě slova - návrh zákona o odškodnění za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v komunistickém režimu bývalým vojákům. To by přesně vystihovalo i tu historickou větu. Tomu já rozumím. Já osobně podporuji ne tento návrh zákona, ale ten princip, že tam, kde můžeme, máme odškodnit.
Chci jen připomenout, že to nebyli jenom ti, kteří ztratili zaměstnání. Mluvili o tom někteří z vás. Ta kletba komunistů padala na celé rodiny, děti nemohly studovat.
Ale milí kolegové ze sociální demokracie, bylo to minulý týden, kdy váš předseda, premiér, říkal: Umím si představit, že pozvu komunisty do vlády? A úplně vážně nám tady říkáte, že chcete odškodňovat oběti komunistického režimu, a současně s nimi chcete do vlády? Mně to tedy dohromady vůbec nejde. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Laudát, připraví se pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče. ***