(11.00 hodin)
Poslanec František Laudát: Děkuji. Já jenom několik poznámek k panu poslanci Chalupovi. Vy tady primárně nesedíte za sebe, vy byste měli být pro občany čitelní. Buď se vzdejte mandátu, vy, kteří budete hlasovat pro to odškodnění, anebo ať to zabalí pan ministr, ale neklamte veřejnost! Řekněte jednoznačně, co tedy vaše hnutí směrem k občanům dělá. Vy to děláte ve spoustě oblastí.
K panu poslanci Seďovi. No to je sice krásné, ale nevím. Zkuste vysvětlit té mládeži nahoře, co se tady dělo. A to je krásné, když někdo způsobí zlo a pak možná někdy, ať už v návalu výčitek svědomí, pokud ti lidé vůbec nějaké svědomí měli, řekne sorry. Zničí jim život, a pak se omluví, a někdy dokonce je to tak, že někteří se ani neomluvili a pak přistoupili k jakési kolektivní omluvě, nebo omlouval se někdo, kdo na to neměl morální právo. Možná odpustit může každá ta jedna oběť komunistů, ale musí odpustit ten, který byl postižen. Ale zapomenout by se nemělo.
Já mám pocit, že víc, než vyhaslo bohumínské usnesení, vám vyhasíná paměť. Tak toho nechte!
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Gabal, připraví se pan poslanec Opálka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Já předešlu, že jsem klubu doporučoval nepodpořit tento návrh z důvodu jeho selektivnosti, ale vůbec nebudu upírat právo těm, kteří ho předkládají, provést takovéhle zhodnocení. Zdá se mi ale, že debata ukazuje jednu věc, že otázku morální odpovědnosti za to, jak Češi kádrově masakrovali za politické důvody druhé, těch 250 tisíc lidí, kteří odešli v důsledku represí, které dělaly především Čechy po roce 1968, a další statisíce, které odešly po roce 1948, by si to morální ocenění možná taky zasloužily. My jsme udělali selektivní represi v lustračním zákonu a podobných věcech, ale neprovedli jsme dost hlubokou morální debatu o celém tomto období. A to, co tady vlastně řešíme, je přesně tato otázka.
Já nepovažuji za dobré, aby se to řešilo na bázi konkrétních osudů několika tisíc nebo stovek lidí, to není dobré. Ale souhlasím s tím, co říkal kolega Böhnisch, že ta otázka širší morální odpovědnosti za to, co jsme si tady navzájem dělali posledních sedmdesát let, je na stole zcela legitimně.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy poslanec Opálka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, vždycky se nechám něčím vyprovokovat. Protože se mluví pořád o komunistech, tak bych chtěl poznamenat, že jich nebylo zrovna málo a že určitě v každé rodině bychom je našli. Já nevím, jestli kolektivní vina padá na všechny, nebo na všechny vyjma našich rodinných příslušníků, ale byl bych rád, kdybyste mi řekli, jakým křestem z toho dědičného hříchu by tedy měli lidi odcházet, jestli přestupem do jiných politických stran. Jestli teda nestačí program a praktický politický život, tak potom nevím. Pro vás je to většinou jenom taková ideologická obhajoba. Já bych byl rád, kdybychom dokázali selektovat a v té historii se také trochu vyznat. Do strany vstupovali lidé bez politické příslušnosti, ale také přecházeli z jiných politických stran, a když se na tu historii podíváte, tak většinou ti byli ti největší goliáši. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr Herman.
Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já bych rád odpověděl panu kolegovi Opálkovi. Drobně bych tam opravil mluvnický zádrhel - ne křestem, ale křtem, ale to je jenom bokem.
Já si velmi vážím lidí, kteří dokázali a dokážou udělat reflexi svého vlastního života. Když jsem byl tři roky ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, tak ke mně přicházela celá řada lidí, kteří se mnou chtěli číst svůj vlastní život, chtěli srovnávat to, co stálo v aktech, v materiálech archivu bezpečnostních složek, s tím, jak oni ty věci vnímali. A vím velmi dobře, jak jsou věci nelehké, jak jsou věci komplikované a křehké, a také vím, že existuje něco, co se nazývá konverzí, upřímným obrácením člověka. To není prázdná fráze, to je fakt. A velmi si vážím lidí, kteří toto dokážou, a dokonce mezi svými blízkými přáteli mám lidi, kteří před rokem 1989 byli dokonce příslušníky silových složek a pak udělali hluboké vnitřní obrácení, vyznali to, jak se mýlili a že třeba i škodili, a snaží se to napravit. To znamená, tato věc existuje, je často skutečně ukryta v hlubinách lidského srdce, ale existuje, a takoví lidé si zaslouží naši úctu. Nesporně byli ti lidé i mezi těmi, o kterých hovoří návrh zákona.
Ty důvody, proč já nemohu tento návrh podpořit, tady zazněly - je selektivní.
Ale chtěl bych dodat jednu věc. Tady se pořád hovoří o tom, že jedni komunisté byli druhými perzekvováni. To je věc, která provází různá totalitní hnutí. A ono je to někdy zřejmější na hnutí nacionálně socialistickém, kdy jednotky SA byly vyvražděny jednotkami SS, a můžeme se ptát, jestli jednotky SA, které pomohly Hitlerovi k moci, byly oběťmi nacismu, nebo ne.
Tak to bylo podobné v roce 1968, kdy jedna komunistická frakce porazila druhou. Ale co je podstatné - od začátku tady byli lidé, kteří nikdy komunistickému šálení nepodlehli a kteří od roku 1948 byli tvrdě perzekvováni a na jejich rodiny toto tvrdě dopadlo. A na ty také bychom neměli zapomínat, protože dodnes některé z obětí komunistických represí mají mnohem nižší důchody než jejich mučitelé. A to je velmi nespravedlivé. A právě proto, že tento zákon je velmi selektivní a nezahrnuje celou šíři, tak já pro něj ruku zvednout nemohu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Faktická poznámka pana poslance Laudáta, po něm pan poslanec Jakubčík. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já se tedy přiznám, že ne ve všem s panem ministrem Hermanem souhlasím. Nezlobte se na mě, někdo může být naivní a možná i udělá nějaké chyby, ale snad i člověk s nedokončeným základním vzděláním musí moc dobře vědět, že zlo se páchat nemá, že nikdo nemá právo žvanit cizí rodině do toho, jestli své dítě může pustit za hranice, jestli může jít na střední školu, jestli je normální, že někdo někomu ukradne těžce vydřený majetek a podobně. Já se přiznám, že 90 procentům těch, kteří provádějí tzv. reflexi, nevěřím. Jenom náhodou řada z těch bývalých komunistů anebo těch tyranů z 50. let se ocitla po roce 1989 i v poměrně vysokých funkcích nebo se zase přimkli někde k moci nebo kradli privatizovaný majetek. To byla ta jejich reflexe. Prosím vás, je to skupina lidí, která v řadě případů přebíhala tak, jak vlaje korouhev. Já si myslím, že odpustit jim měli - a o to měli prosit. A já, protože jsem to měl v rodině, nezažil jsem jediného komunistu, který by aspoň přišel nebo napsal kus dopisu a řekl promiňte. Schovávali se za nějaké kolektivní omluvy lidí, kteří neměli právo se kolektivně omlouvat.
A nezlobte se na mě, pro budoucnost, kdyby česká společnost po roce 1989 provedla opravdu pořádnou reflexi, tak se nemusíme postupně vracet k marasmu, ve kterém jsme, a možná i po tom prožitém zlu by se nestalo, že předseda demokratické strany řekne, že je něco vyhaslého. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Jakubčík. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji. Já se jenom usmívám a víceméně směji se. Vystupuje tady obrovské množství řečníků s tím, že to je selektivní, že se to týká pouze úzké skupiny atd. Kde jste vy, kteří zde takto vstupujete, byli? Proč vy jste nepodali návrh, který by měl být širší? V okamžiku, kdy my jsme podali návrh pro lidi, o kterých si myslíme, že si to zaslouží, tak najednou je vůči tomu obrovský odpor a obrovský humbuk. Proč vy jste nepodali návrh, aby tam byli zařazeni všichni učitelé, všichni zaměstnanci, všichni lidé? Proč jste to neudělali? Proč nás najednou kritizujete za to, že chceme pomoci lidem, o kterých si myslíme, že si to velmi zaslouží? Děkuji.***