(10.50 hodin)
(pokračuje Zemek)
K té sněmovní verzi. Proti stávajícímu stavu, a je to můj názor, jak jsem říkal, nějaký čas s tím zákonem pracuji a mám určité drobné zkušenosti, proti stávajícímu stavu ta sněmovní verze výrazně, výrazně zmírňuje podmínky pro obce. Je tam vytvořena čtvrtá zóna kulturní krajiny, kde jsou podmínky velice proti stávající normě upravené. Jsou tam vynechány některé dnes již překonané zákazy. Napadá mě zákaz vyjíždění aut mimo silnice nebo rozdělávání ohně. Obce získávají na svém území postavení orgánu veřejné správy, účastníka řízení ve věcech, kdy se například projednávají opatření obecné povahy, typu, napadá mě, vyhlašování klidových zón, kde ta obec je účastníkem řízení. Takže postavení obcí se naopak posiluje ve vztahu k návštěvníkům parku. Sněmovní verze ruší ten zakonzervovaný dohled i přístup k zákazu vstupu do prvních zón. Tento zákaz padá, to znamená, že návštěvníci parku mohou vstupovat i do prvních zón tam, kde je to možné.
V čem asi je takový spor, jsou ty klidové zóny. Samozřejmě, klidová zóna v podstatě nahrazuje zapovězená území, kam se nesmí vstupovat. Na druhou stranu pokud bude přijata sněmovní verze, je tam poměrně velká možnost veřejnosti do toho zasahovat jak ze strany obcí, tak odborné veřejnosti. Klidové zóny by neměly být vyhlašovány bezúčelně, měly by být tam, kde to je nějakým způsobem odůvodněné. To znamená, že ve finále by ta místa, kam se nemůže vstupovat, měla být mnohem menšího rozsahu než stávající první zóny, kam se nesmí vstupovat podle stávající úpravy.
Další velký spor je o to, kolik procent - zase se bavíme především o Národním parku Šumava - parku bude ponecháno takzvaně bez zásahu. Já jsem to nějakým způsobem konzultoval, díval jsem se na ty mapy. Ono to vychází, že podle stávající úpravy je to nějakých 25 %, což zůstane zachováno i ve stávající, nebo v té sněmovní verzi, což je ta první zóna podle toho nového členění. Ta druhá zóna, takzvaně přírodě blízká, která by někdy v budoucnu v tom dlouhodobém plánu měla být také bezzásahová, nebavíme se o horizontu vyšším desítek let, tak ta tvoří dnes asi nějakých 25 % na Šumavě, to znamená, že bychom se ve finále dostali na nějakých tuším asi 51 %, což je dikce § 15, kdy vlastně převážná část parku by měla být jako bezzásahová. Je to vlastně i podmínka toho, aby ten park mohl být kategorizován podle mezinárodních měřítek IUCN. Pokud to dlouhodobě nedodržíme, v tom případě rezignujme na ambici mít národní parky.
Ovšem neznamená to, že by hned od zítřka nebo od doby nabytí účinnosti zákona nebo novely zákona se přestalo zasahovat na většině území Národního parku Šumava. Není to tak. Naopak, v těch územích, v těch druhých zónách, tam je cílem dosáhnout toho, aby stávající lesní porosty byly stabilní, aby tam byla přirozená druhová skladba lesa, to znamená převaha listnáčů, a tam je zásah člověka potřebný. Takže není pravda to, že by tyto plochy byly ponechány hned po vyhlášení zákona napospas a byla poskytnuta pastva kůrovci. To je samozřejmě nesmysl.
Já vnímám to, že někteří lidé mají různé představy o tom, jak má vypadat přirozený les. Pro některé je nepřijatelné vidět uschlé stromy, které jsou i součástí přirozeného lesa, kdy vlastně nějaký koloběh, je tam nějaký vývoj věkový, jsou tam uschlé stromy, jsou tam malé stromy, různověký porost to je. Každému se to nemusí líbit, ale prostě chceme mít národní parky a to předpokládá, že tam necháme přírodě prostor pro to, aby tam probíhaly přírodní procesy.
Teď k té senátní verzi. Já vnímám to, že autoři toho textu byli vedeni dobrou vírou nebo dobrým úmyslem zlepšit postavení obcí, ještě ho vylepšit nad rámec toho, co poskytuje sněmovní verze. Bohužel, když to vezmu z profesního hlediska, z legislativního, ten výsledek je poměrně tristní. Já samozřejmě nepodezírám nikoho, že tam chtěl skrýt nějaká zadní vrátka pro developery nebo pro nějaké obchodníky se dřevem, nicméně některá ustanovení toho zákona se stávají neproveditelnými a je tam poměrně velký zmatek.
Dám konkrétní příklad. Když to vezmu ve vztahu k obcím, kde vlastně cílem předkladatelů senátního návrhu bylo zlepšit jejich postavení, tak v zásadě ustanovení, kde oni v § 15 zavádějí jako jeden z cílů nebo jeden z účelů národního parku zajistit rozvoj obcí, já si nedokážu představit, že by správa národního parku dokázala řešit rozvoj obce. To nelze, na to nemají prostředky, není to rozvojová agentura. To se zajišťuje prostřednictvím územního plánování. A následně potom na to navazuje § 18, který říká, že záměry ve čtvrté zóně, v té kulturní krajině, to znamená na území obcí, mohou být realizovány pouze v případě, že budou splněny všechny účely národního parku, to znamená i ty, které se týkají ochrany přírody a krajiny. A v tom případě se stává jakýkoli další rozvoj ve čtvrté zóně nemožný. Já si nedokážu představit, že by to bylo možné zkombinovat. Tam je prostě jasný rozpor.
Další věci se týkají § 15, kde se vynechávají například dlouhodobé cíle, pak je na ně zpětně odkazováno v textu, to znamená, že se odkazuje na neexistující odstavce, což tam vnáší zmatek. To je další legislativní chyba.
Pak tam dochází k takovým bizarním situacím, které bych si dovolil krátce odcitovat, kde se například v § 15 odst. 3, písm. c) argumentuje, že účelem národního parku je též využití území pro vzdělávání, turistiku a rekreaci, pokud to není v rozporu s účelem. To znamená, že účelem je něco, co není v rozporu s účelem. Opět nesmyslná formulace. To je jedna z mála ukázek. Takových věcí bych tam našel spoustu.
Z mého pohledu i ta senátní verze, ačkoliv deklaruje, že posiluje postavení obcí, ona ho naopak zmenšuje.
Já budu samozřejmě hlasovat pro sněmovní verzi. Myslím si, že je lepší, proběhla tady lepší dlouhodobější diskuse, je lepší po legislativní stránce. Tím samozřejmě nepopírám to, že bychom někdy v budoucnu mohli diskutovat o tom, jak zlepšit postavení obcí, nicméně v tuto chvíli pro senátní verzi hlasovat nemůžu. Patrně většina klubů už je asi rozhodnuta, jak bude hlasovat, nicméně jsem chtěl, aby zazněl i můj názor z pohledu do určité míry člověka, který s tím zákonem pracuje dlouhou dobu. Věřím, že si z toho vezmete nějaké myšlenky.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Zemkovi. Nyní pan poslanec Petr Bendl s faktickou poznámkou. Pokud nebude další faktická poznámka, potom pan poslanec Miloš Babiš. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Já jsem vzal schválně faktickou, abych nezdržoval, protože už jsme tady bojovali při prvním, druhém i třetím čtení hodně, nicméně nedočkal jsem se jedné odpovědi. Já jsem měl jednu zásadní výhradu k návrhu zákona a ta se týkala plomb a předkupního práva státu na majetky lidí, kteří v daném území a v budoucích zónách bydlí. V okamžiku, kdy stát řekne, že nesmí nikdo se svým majetkem vlastně začít obchodovat, nemůže si vzít hypotéku na to, aby si případně rozšířil své bydlení a podobně, v okamžiku, kdy stát dá plombu na majetky jednotlivých lidí, a ta zóna je pohyblivá, to znamená, že v průběhu let se může měnit, zvětšovat, zmenšovat a podobně, tak já jsem chtěl jasnou odpověď, jestli ten, kdo tam bydlí, je v zóně a stát mu dá na katastrálním úřadě plombu na jeho majetek s předkupním právem, jestli si může vzít obyčejnou hypotéku. Protože já si myslím, že nikoliv, takže to je významné omezování lidí, kteří tam bydlí, a v podstatě je to vyhánění lidí odtamtud, protože oni už nebudou moci dále rozšiřovat své aktivity, případně si zajišťovat bydlení nebo rozšiřovat své podnikatelské aktivity uvnitř nemovitosti, která jim patří.
Prosím, zkuste mi odpovědět, pane ministře, nebo někdo, kdo obhajujete tento návrh zákona, zdali je to pravda, či nikoliv.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Pokračovat budeme vystoupením pana poslance Miloše Babiše. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Miloš Babiš: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, debata, kterou tu vedeme, bývá prezentována jako spor dvou vzájemně se vylučujících koncepcí života v národních parcích. Jak už to bývá, skutečnost je mnohem barvitější a mnohem složitější. Jsem si vědom toho, že mluvíme o všech čtyřech národních parcích, ale dovolte mi, abych se věnoval pouze Šumavě, kterou znám velmi dobře. Nebudu číst sterilní texty o podnicích na Šumavě ani nebudu používat zprofanované slovo divočina, ale budu hovořit pouze o tom, co jsem na Šumavě za čtyřicet let prožil, za čtyřicet let, kterými prošla Šumava mým srdcem. (V sále je značný hluk.) ***