(10.40 hodin)
Poslanec Jaroslav Holík: Dámy a pánové, uvažovali jste někdy ve své hamižné touze, kdy chceme stále něco zvelebovat, jak budou žít naše děti a naši vnuci, co budou dýchat? Takže z toho důvodu budu hlasovat pro vládní návrh. Příroda bez lidí přežije, ale my bez té přírody nepřežijeme.
Takže dámy a pánové, znovu opakuji, jedná se o 1,5 % plochy České republiky a jedná se o patnáct let. A ještě jednou se ptám: Je vám osud našich dětí a vnuků lhostejný? Dejme šanci přírodě. Dejme jí těch patnáct let a hlasujme pro vládní návrh. Já vám děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Holíkovi. Nyní ještě přečtu omluvy došlé předsedovi Sněmovny, a to je od pana poslance Milana Urbana a pana poslance Pavla Antonína.
Nyní pan poslanec František Vácha a připraví se pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Vácha: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, zákon o ochraně přírody, který tu dnes projednáváme, je jistě stěžejní normou pro naši přírodu a já jsem přesvědčen, že přináší kompromisní řešení pro obě strany - jak pro tu stranu, která touží chránit přírodu, tak pro tu obecní nebo lidskou. A tou obecní, těmi obcemi myslím skutečné obce, a ne individuální zájmy jednotlivců, které se za zájmy obcí a jejich občanů jen schovávají. Argumentů jak zastánců, tak odpůrců jsme slyšeli dost a ještě uslyšíme.
Já bych se zde ale chtěl ohradit proti přístupu prezidenta republiky k této problematice a především k jeho oplzlostem, které jsme zde museli vyslechnout. Prezident zmiňoval lidi, kteří s kácením stromů na Šumavě nesouhlasí. Mluvil o dívkách, které bránily dřevorubcům v pokácení těchto stromů, a vyjádřil lítost nad tím, že je dřevorubci nepřeřízli. Za nechutného smíchu některých z vás pak laškovně dodal, že samozřejmě myslel ty stromy. Nezlobte se na mne, ale vám tyto ubohosti opravdu připadaly vtipné? Domnívám se, že takové uslintané úchylnosti nepatří na půdu Poslanecké sněmovny, a chtěl bych vyjádřit zásadní nesouhlas s těmito výroky. Nejsem žádným příznivcem demonstrativního přivazování se ke stromům, nikdy jsem s ním nesouhlasil, nesouhlasím a jsem jeho velkým kritikem.
Panu prezidentovi bych chtěl vzkázat, že mezi těmito dívkami byly i studentky naší fakulty. A nabádá-li někoho třeba i mezi řádky, aby jim ublížil, musí počítat s tím, že bude mít napřed co dělat se mnou. A to už nebude tak jednoduché, jak si myslí. (V části sálu veselí. Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec František Vácha. Nyní s faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jan Zahradník: Pane místopředsedo, nebudu reagovat na to, co říkal pan poslanec Vácha. Jenom upozorním na jednu věc. Pan ministr Brabec tady tak jakoby trochu temně upozorňoval na to, že se někdo, nějaká temná síla snaží prodlužovat to naše jednání, tak aby k nějakému hlasování nedošlo. A když se podíváte na to, kdo je přihlášený k diskusi a kdo tady chce mluvit a hlavně kdo se hlásí s těmi faktickými připomínkami, tak jsou to poslanci, o kterých je možno předpokládat, že jsou naopak podporovateli toho zákona. Takže to jsou asi oni, kteří se to tady snaží nějak prodlužovat. Proč? To tedy nevím. Vždyť koalice tady ve Sněmovně má nějakou většinu, tak snad to dokáže zvládnout. Takže ne oponenti toho sněmovního zákona, ale naopak zastánci tady prodlužují jednání.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pokračujeme panem poslancem Václavem Zemkem. Připraví se pan poslanec Miloš Babiš. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Zemek: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já přispěl svou příslovečnou troškou do mlýna. Víte, já bych vám chtěl poskytnout pohled člověka, který se zákonem č. 114 zabývá asi dvacet let, z toho větší část na profesionální úrovni, protože jsem pracoval ve veřejné správě a během svých let praxe jsem se naučil být v určité neutrální pozici. (V sále je velký hluk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a znovu požádám o klid. Prosím všechny z levé, z pravé strany, ze středu, aby debaty, které se netýkají zákona č. 114, vedli zásadně v předsálí, a případně pokud chtějí reagovat faktickou poznámkou na přednášejícího, aby ho poslouchali. Jinak nikam nedojdeme.
Děkuji, pokračujte.
Poslanec Václav Zemek: Takže já jsem se během svých let praxe naučil být právě z pozice výkonu veřejné správy v určité neutrální pozici k různým zájmovým skupinám, ať už z jedné, či z druhé strany. Pozorně jsem poslouchal veškeré projevy nejen tady na plénu Poslanecké sněmovny, ale i v médiích a při různých debatách. A skutečně především ve vztahu k Národnímu parku Šumavy ta debata byla velice emotivní. Možná bychom se měli těch emocí naučit trošku zbavit a přistoupit k podstatě té věci, o čem ty dvě novely vlastně jsou. Tím samozřejmě neříkám, že bychom tady neměli sdělovat své zkušenosti z regionů a podobně, jak tady zazněly různé dopisy od různých obyvatel z národních parků nebo od lidí z nevládních organizací a podobně. Nicméně bychom se asi měli trochu víc poslouchat. Protože jak jsem poslouchal různé projevy a snažil jsem se tam hledat to, co je společné, tak kupodivu tam byla spousta společných věcí jak z jedné, tak z druhé strany. Například jsem nezaregistroval, že by někdo chtěl národní parky rušit, až na nějaké drobné výjimky, ale panuje velká shoda, že by národní parky měly být zachovány. Také jsem nikde nezaregistroval, že by někdo chtěl vyhánět lidi z národních parků nebo parky uzavírat. Další shoda je na tom, že chceme národní parky více otevřít návštěvníkům a turistům. Opět jsem nezaregistroval nikoho, kdo by říkal, že to tak není, a to ať z jedné, tak z druhé strany. Skutečně ta společná platforma je poměrně široká a z mého pohledu tam panuje určité nepochopení předloh, které potom může vést k tomu, že se nedokážeme domluvit.
Ale vraťme se zpět k těm předlohám.
V prvé řadě bych chtěl říci, že si nemyslím, že strana zastánců sněmovní verze má za cíl vyhnat obyvatele Šumavy nebo uzavřít národní park, zakonzervovat ho, připravit tam další pastvu pro lýkožrouta smrkového apod. Ale zároveň nezastávám ani názor ten, že zastánci senátní verze jsou uplaceni developery. Nepředpokládám, že by kolegové, kteří tady za ten návrh bojují, byli nějakým způsobem finančně zainteresováni. To také odmítám.
V tuto chvíli nejsme v žádném vzduchoprázdnu. Existuje tady platná úprava zákona č. 114, o ochraně přírody a krajiny, která paradoxně je zdaleka nejpřísnější, když to bereme ve vztahu k obcím a ve vztahu k návštěvníkům. Zazněl tady takový názor, že bychom v nejlepším případě měli nechat stávající variantu, ale ta je podle mne už velmi překonaná, a to ať z časových důvodů, protože ten zákon vznikal v roce 1992, jak už samotný název napovídá, tak i z hlediska některých zbytečných zákazů, které tam jsou obsaženy. Prostě ta norma už není moderní a nesleduje současné trendy v ochraně životního prostředí, v ochraně přírody a krajiny.
Co se týče verze sněmovní, budu se věnovat těm rozporným bodům. Tam asi takový největší argument odpůrců je to, že tam není dostatečně zohledněna role obcí, že tam jsou obce utiskovány, že jsou poškozována jejich práva. Musíme si uvědomit, že nikde, ani mimo národní parky, nelze provádět činnosti bez toho, aniž bychom dodržovali zákony. Například v chráněných krajinných oblastech také musíte dodržovat určitá pravidla. Samozřejmě to, že obec je na území národního parku, znamená určitá omezení. Ale ta omezení jsou na druhou stranu vykoupena dalšími příležitostmi. A já jsem nezaregistroval, že by například v obcích na Šumavě - a není pravda, že ty obce jsou jenom na Šumavě, jsou například i v Krkonošském národním parku - že by tam byl zastaven rozvoj. Samozřejmě z pohledu obyvatel nebo z pohledu správce té obce by ten rozvoj mohl být ještě větší. Na druhou stranu si musíme uvědomit, kde ta obec leží. Je prostě v národním parku, jehož účelem je především ochrana přírody a krajiny. ***