(18.40 hodin)
(pokračuje Soukup)
Za největší slabinu předloženého návrhu pokládám malý důraz na motivaci klientů dostat se ze stavu bytové nouze. Aby bylo jasno, nemám na mysli seniory, samoživitelky, mladé rodiny nebo zdravotně hendikepované. Má výtka se týká zdravých lidí v produktivním věku, u kterých je jejich sociální znevýhodnění dáno chronickou alergií na práci. Myslím, že by jedním z kritérií pro přiznání nově zaváděného příspěvku na bydlení mělo být zaměstnání klienta, respektive jeho ochota přijmout stálou práci, anebo alespoň veřejně prospěšné práce nebo veřejnou službu. Jak to ovšem do návrhu zakomponovat?
Příspěvek na bydlení by podle mne měl také motivovat klienta k tomu, aby šel za prací tam, kde je jí dost. Mohl by podnítit tolik potřebnou pracovní migraci, mohl by se stát jedním z účinných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Lapidárně, práceschopný klient se uplatní lépe v současné době na Plzeňsku nebo ve středních Čechách než v Moravskoslezském nebo Ústeckém kraji. Tady by mohl být velmi prospěšný nově zaváděný rejstřík bytového fondu. Avizuji, že se pokusím ve druhém čtení, pokud se na ně dostane, ošetřit tuto záležitost pozměňovacím návrhem.
Na vládním návrhu zákona o sociálním bydlení mě velmi znepokojuje určitý důraz na výstavbu nových bytů. Myslím, a fakta od Svazu majitelů nemovitostí to potvrzují, že na trhu s komerčním nájemným je poměrně dost volných bytů. Budou-li jejich majitelé ochotni vložit za standardních podmínek tyto byty do sociálního bytového fondu, je zbytečné stavět byty nové. Tím spíš, že výstavba nových bytů, má-li být ekonomicky únosná, a v tom se shodnu s kolegyní Adamovou, by se patrně odehrávala zřizováním nechvalně proslulých králíkáren, ze kterých by vznikla nová ghetta se všemi sociopatologickými důsledky. To naprosto odporuje potřebě rozptýlit především sociálně vyloučené mezi většinovou populaci.
Ono vlastně nejde jenom o tuto kategorii sociálně vyloučených. Podle mě je dost deprimující segregovat na jedno místo i seniory, tělesně postižené. I lidé, kteří potřebují pomoc v podobě sociálního bydlení, by měli žít v naprosto přirozených podmínkách.
V nejnovější verzi zákona o sociálním bydlení mě zaujala ještě jedna změna - v řízení o uznání bytové nouze a o přidělení sociálního bytu je potřebný souhlas obce jenom v případě, že se přihlásí do systému. Snad jsem se nepřehlédl. V ostatních případech o tom rozhodují krajský úřad práce nebo ministerstvo. Myslím si, že je to špatně. Obec by se měla vyjadřovat v každém případě. Není přece myslitelné, aby za ni někdo dělal demografickou politiku třeba proti vůli místních, aby to byl někdo zvenčí. Mohu uvést spoustu případů například ze svého regionu, kde se situace vymkla z rukou místní samosprávy a města nebo vesnice se staly pro místní starousedlíky div ne Bronxem. Příklad: Rotava na Sokolovsku. Spekulanti snad z celé republiky tady využili nepříznivou situaci na trhu práce, skoupili levné byty a přestěhovali do nich problémové rodiny, kterých se chtěli jinde zbavit. Ve městě se zhoršila bezpečnostní situace, vyhrotily se mezilidské vztahy. To všechno má vliv třeba na další propad hodnoty nemovitostí. Tedy docela nedávno přijaté opatření, které dává obcím určité právo mluvit do rozhodování o příspěvku na sociální bydlení, myslím, že se tomu říkalo a říká mezi odpůrci tohoto příspěvku Stanjurův přílepek, doporučuji zachovat.
To bylo jenom několik poznámek, které jsem si udělal při pročítání poměrně obsáhlého zákona. Jak už jsem řekl, své připomínky zapracuji do pozměňovacích návrhů.
Chtěl bych se ještě vyjádřit k jedné otázce. Často se říká, že tento návrh, nebo některý návrh je paskvil, že je neopravitelný a podobně. Myslím, že tomu tak není. Opravitelné je v podstatě všechno, jak jsme viděli i v případě některých zákonů, které se opravily třeba komplexním pozměňovacím návrhem. Děkuji.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní v rozpravě vystoupí s faktickou poznámkou pan poslance Fiedler. Máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji. Zareaguji na kolegu Soukupa, který tady poměrně obšírněji nebo obsáhleji a správně zmínil problematiku zaměstnanosti. Ono totiž tohle téma s tím velmi úzce souvisí. My na jedné straně máme pořád značný objem nezaměstnaných, který sice velmi klesl, ale pořád je to v řádech 300, přes 300 tisíc. A ti lidé jsou častokrát ve finanční nouzi proto, že nepracují a že se jim nechce pracovat.
Kolegu Soukupa prostřednictvím pana předsedajícího asi vyvedu z omylu. I v tom Moravskoslezském kraji je to už dneska jinak. Je obrovská poptávka po pracovní síle. Já jsem asi před dvěma týdny, nebo před třemi, už jsem to tu jednou zmiňoval, byl v jedné místní firmě, která říká, že má připravenu investici a bude potřebovat 700 zaměstnanců. Pokud je nezíská, ta investice půjde jinam a firma možná opustí Českou republiku nebo bude přemístěna. Proč o tom mluvím, kam mířím? Mířím tím k tomu, že tak jak jsem častokrát říkal ve své volební kampani před začátkem této Sněmovny, že řešíme důsledky, a nikoliv příčiny. Možná by bylo velmi užitečné, kdybychom se zaměřili na to, že máme pořád tolik dlouhodobě nezaměstnaných, kteří se, dovolím si říct, vyhýbají práci a čekají s nataženou dlaní, kdo jim přispěje na bydlení, než abychom jim dávali tento sociální poměrně nebezpečný dar, který je jen zakonzervuje v tom stavu, že nebudou mít nutnost řešit svoji situaci.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče, za dodržení časového limitu. Jako další přihlášený do obecné rozpravy vystoupí pan poslanec Vilímec a připraví se paní poslankyně Nohavová. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, předně chci vyjádřit jako mnozí také údiv, že vláda do Poslanecké sněmovny posílá tento zákon jen pár měsíců před volbami. (Ministr Chvojka z místa: Cože?)
Jsem s určitou přestávkou v Poslanecké sněmovně od roku 2006 a nepamatuji si, že by dva členové vlády nad návrhem, který vláda poslala do Sněmovny, prokazovali tak hluboké koncepční rozdíly. Když jsem poslouchal paní kolegyni Maxovou, která četla dopis paní ministryně Šlechtové, tak už jen obsah toho poselství, jak bych to tak nazval, je přece úplně diametrálně odlišný od toho, co nám předložila vláda a co nám předložila paní ministryně Marksová.
Víte, ten zákon je velmi nestandardní nejen tím, že se na něm nemohou shodnout ani ministři této vlády. Je nestandardní za prvé tím, a už to také bylo zde řečeno, že jeho plnění vlastně ani není povinné pro ty obce, je to plnění dobrovolné. Za druhé, ten zákon je evidentně velmi drahý, nebo bude velmi drahý, a bohužel ani nevíme, jak moc bude drahý. Za třetí je to zákon, který tato vláda vůbec naplňovat nebude, budou ho naplňovat až ostatní vlády, respektive naplňovaly by, kdyby zákon byl schválen. Jsem přesvědčen, že ani zástupci stran vládní koalice nejsou přesvědčeni, že zákon bude schválen. Prostě tady projednáváme něco, o čem dobře víme, že schváleno nebude. A už to je na tomto sněmovním tisku zvláštní. A možná je to zákon, který skutečně v této podobě, jak je předložen, ani nepotřebujeme.
Víte, mně tak trochu upomíná ten systém zákon o hospodaření s byty, se státními byty, který byl zrušen někdy na začátku 90. let, a kdy také národní výbory na základě pořadníku rozhodovaly o přidělení bytů, vydávaly dekrety na byty. Na základě dekretů pak nájemníci bydleli v těch bytech na dobu neurčitou. Je to něco podobného. Prostě vracíme se do koncepce, která tady byla ještě před listopadem 1989, a já jsem přesvědčen, že je naprosto překonaná. ***