(18.50 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Návrh zákona, jak to tady velmi precizně a pregnantně vzpomněla paní zpravodajka, prošel od zahájení připomínkového řízení významnými změnami v základních parametrech. Nebudu se k tomu vracet podrobně, ale jen opakuji, že nejdříve ten zákon stanovil povinnost zajistit sociální bydlení obcím, později zakotvil dobrovolnou účast obcí v té podobě, která byla předložena, pak popsal jakýsi speciální úřad spadající do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí, ve finále byl tento úřad nahrazen Státním fondem rozvojového bydlení. Udivilo mě proto, že čísla a podklady, které zákon doprovázejí v závěrečné zprávě o hodnocení dopadu regulace, se po celou dobu navzdory těmto významným věcným změnám téměř nezměnily. Považuji je proto za velmi nedůvěryhodné a tvrzení, že půjde o rozpočtově neutrální zákon za nesprávné a za velmi pochybné. Tento můj názor potvrzuje koneckonců i paní zpravodajkou zmiňovaná zpráva komise Legislativní rady vlády, která čísla připravená Ministerstvem práce a sociálních věcí zpochybnila.
Zjevně také nejsem sám, kdo si všímá velmi nesourodé cílové skupiny, která má nárok na takzvané přidělení sociálního bydlení. Jsou to lidé s odlišnými potřebami a nároky, osoby buď dlouhodobě nezaměstnané s velkými dluhy či exekucemi, kterým se z těchto důvodů legální příjem ani nevyplatí, dále lidé bez pracovních návyků nebo s různými závislostmi. Většina osob z této cílové skupiny má obtíže získat zaměstnání či udržet si byt. Vedle nich jsou to ale také senioři, rodiny nebo lidé nezaměstnaní jen dočasně. Souhlasím s konstatováním komise Legislativní rady vlády, podle níž se tyto odlišnosti v materiálu Ministerstva práce a sociálních věcí neuvádějí a nepracuje se s nimi, přestože povaha problému bydlení jednotlivých dílčích skupin i potenciál a ochota tyto problémy řešit se mezi těmito skupinami značně liší. Rozumím proto i těm sporům, které zde byly v plné nahotě ukázány, které vedou od samého počátku nad koncepcí tohoto zákona především dva resorty, resort Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva pro místní rozvoj.
Je skutečně nezbytné si otevřeně říci, komu vlastně chce vláda rozdávat byty. Jsem přesvědčen, že mnoho z těch, o kterých paní ministryně Marksová i její kolegové často hovoří, se nikam ani stěhovat nechce a ani nepotřebuje. Jde často o lidi, kteří pouze stojí o finanční pomoc. K tomu poměrně dobře slouží nějaká stávající alespoň koncepce příspěvku na bydlení, o jehož parametrech se samozřejmě můžeme dále bavit. Je mi jasné, že především nastavení doplatku na bydlení odstartovalo nebývalý byznys s chudobou a byznys s byty tohoto typu. Do skupiny těchto nájemníků samozřejmě spadá i mnoho seniorů, nízkopříjmové rodiny nebo tolik zmiňované maminky samoživitelky. Neumím si představit, že tito lidé se budou stěhovat do sociálních domů, kde s nimi na jednom patře budou žít problémoví nájemníci z vyloučených lokalit, recidivisté nebo aktivní uživatelé drog, kteří mají sociální ubytování získat také.
Souhlasím tedy s názorem, který tady byl prezentován, že cílová skupina je příliš široká, a obávám se důsledků, které zákon pro některé současné příjemce příspěvku na bydlení může mít.
Klíčovou roli v navrhovaném systému sociálního bydlení mají a musí logicky sehrávat obce. Pro ně je návrh na první pohled shovívavější než ve všech předešlých verzích. Jejich účast v systému má být takzvaně dobrovolná, a pokud se obec rozhodne nezapojit, nastoupí na její místo stát prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení. Zákon tady mluví o takzvaném záložním systému. Obec vytváří sociální bytový fond, který odpovídá počtu osob s nárokem na podporu a systému sociálního bydlení. Pokud obec nemá nebo v samostatné působnosti nevyčlení na svém území dostatečný počet bytů ze svého vlastnictví, je povinna zajistit dostatečný počet bytů formou smlouvy o poskytnutí bytu do sociálního bytového fondu s jinými fyzickými nebo právnickými osobami.
Dobrovolnost zapojení obci - u toho bych se také chtěl zastavit. Vláda, resp. paní ministryně Marksová návrh prezentuje jako kompromisní. Jde podle ní o ústupek obcím. Obávám se, že jde jen o jakousi taktiku a dočasnou legislativní clonu, takovou legislativní, řekněme, tmu, která má skrýt skutečný cíl zákona. Rád bych připomenul, že po jednání vlády v únoru tohoto roku hned několik představitelů vládní koalice uvedlo, že zákon nastartuje de facto pilotní projekt a obce se v budoucnu stejně budou muset zapojit povinně. Dobře si také vybavuji vyjádření paní ministryně Marksové, která v lednu v rozhlasovém interview varovala obce před důsledky, jaké bude mít jejich rozhodnutí zůstat mimo systém sociálního bydlení. V podstatě obcím naznačila, což tu také bylo vzpomenuto, že jim sociální byty za humny postaví stát bez jejich vědomí a bez jejich souhlasu.
Jednoduché to bohužel podle všeho nebude ani s financováním. Přitom zajištění dostatečných financí má být hlavním motivačním stimulem pro obce, aby začaly sociální byty v souladu se zákonem zajišťovat. Zákon je v tomto poměrně obecný a odvolává se na takzvanou vyrovnávací platbu. Na rekonstrukci a výstavbu bytů mají obce současně čerpat dotační prostředky. Podmínky fungování vyrovnávací platby ale zákon nestanoví, odvolává se pouze na nařízení vlády. Konstatuji, že tím nejsou vytvořeny ani stabilní podmínky pro financování sociálních bytů pro obce, protože nařízení vlády, jak víme, se kdykoli může změnit. V tuto chvíli ani bez bližšího vysvětlení nevíme, jak přesně bude tok financí směrován, jaké podmínky budou pro obce stanoveny a ani kdy obce budou moci čerpat vyrovnávací platbu. Důvodová zpráva neuvádí a nevyčísluje ani předpokládanou spoluúčast obcí, která určitě nebude zanedbatelná, a neuvádí ani další očekávané náklady plynoucí například z enormního nárůstu administrativy. Nejsou vyčísleny mzdové náklady na plnění úkolů obce v oblasti technické správy sociálního bytového fondu, režijní náklady ani neinvestiční výdaje na běžnou údržbu a opravy. (V sále je velmi hlučno.)
Vzhledem k omezenému počtu dostupných bytů ve vlastnictví mnohých obcí je jasné, že do sociálního bytového fondu musí přijít i byty soukromníků. Otázka ale je, proč by to měli soukromníci dělat. Obec sice bude za poskytnutí bytu vyplácet majiteli poplatek, ale pokud ten poplatek nebude vyšší než tržní nájemné, není mi jasná motivace pro majitele bytů zapojit se do systému sociálního bydlení, nota bene v situaci, kdy se mají byty rozdávat i problémovým nájemníkům, u nichž hrozí, že byt v dohledné době zničí. V případě, že tento poplatek bude naopak vyšší, bezpochyby dojde k pokřivení trhu. Osobně mám proto velké pochybnosti, zda bude možné získat dostatečný počet bytů zejména ve velkých městech. Jiná bude samozřejmě situace v chudších regionech České republiky, v oblastech s vysokou nezaměstnaností, kde jsou nájmy nízké už dnes. Udivuje mě, že předkladatelé se těmito konkrétními dopady vůbec nezabývají.
Nikdo také neříká, a už to tady také bylo naznačeno, co mají dělat obce, které vlastními byty disponují, ale mají je z většiny obsazené nájemníky, jakým způsobem bude obec byty uvolňovat, kam bude stěhovat současné nájemníky. ***