(16.20 hodin)
(pokračuje Štětina)
Protože nerozumím právu, samozřejmě jsou zde mezi námi velmi schopní právníci, kteří nahradí tu moji indolenci, v uvozovkách, tak jsem si musel nastudovat, co to je vlastně právnická osoba. A to je velmi široký pojem. Dočetl jsem se, že právnické osoby jsou uměle vytvořené subjekty, které v právních vztazích vystupují a jednají jako lidé. Podstatu právnických osob tvoří buď lidé, nebo věci a podle toho se rozlišují: společenství osob neboli korporace, za druhé společenství věcí neboli majetku a společenství právnických osob. Toť některá základní právní fakta. Ale velmi zajímavou formulací je, že právnickou osobou je také stát. A jestliže v § 1, který řeší postavení univerzitní nemocnice, bude formulace, že univerzitní nemocnice je právnickou osobou zřizovanou státem, tak to je, vážené dámy a pánové, něco úplně jiného než to, když tam ta formulace nebude.
My jsme dneska měli velmi hezký rozhovor s panem ministrem na našem klubu a hovořili jsme tam o různých věcech zcela otevřeně a myslím si, že se na sebe nemračíme ani se nebudeme mračit, a i tuto věc jsme tam řešili. Takže já už se teď hlásím, i když je to naprosto bezpředmětné v této době, k prvnímu pozměňovacímu návrhu, že doplním do § 1 zřizovaná státem.
To jsou první dvě úvahy. Malinko jsem se vrátil do historie, zmínil jsem se o legislativně právních věcech. Nyní se zmíním jenom krátce, protože také nejsem ekonom, o některých věcech ekonomických.
Myslím si, že smysl toho, že se má zlepšit ekonomika těchto univerzitních nemocnic, je jistě myšlenka správná. Ale nemyslím si, že jenom prostým spojením univerzity s nemocnicí se zlepší hospodaření. Vše je prostě v lidech, a jací jsou lidé, jak umějí, jak se chovají, tak samozřejmě ty nemocnice tak hospodaří.
My jsme se také dneska s panem ministrem bavili o tom, že je nepřijatelné, aby do těchto fakultních nemocnic spadly některé specializované ústavy, jako je třeba Ústav hematologie a krevní transfúze nebo světoznámé Kardiocentrum v Brně a řada dalších organizací, ale pan ministr řekl, to už padlo, a že tyto ústavy budou samostatné a že se nebudou začleňovat do těchto univerzitních nemocnic. Já to vítám a myslím si, že to je další krok k tomu, abychom se naprosto seriózně bavili o některých věcech a tento zákon nezavrhli a priori.
K tomu hospodaření. Já v tomto zákoně nevidím, jak bude prováděna kontrola financí. Mám jenom jednu obavu. Pakliže nebude v § 1, že to je právnická osoba zřizovaná státem, tak nebude moct hospodaření kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad. Jako člen kontrolního výboru vím, že v mnoha fakultních nemocnicích se v minulosti, a dlouhé minulosti, nehospodařilo dobře. Teď se nebudu pouštět do nějakých konkrétních čísel, myslím, že většina z nás to zná, nebudu se snažit, abych někoho zde z tohoto místa nějakým způsobem dehonestoval. Ale myslím si, že je potřeba, aby hospodaření bylo někým kontrolováno. Pakliže to bude právnická osoba zřizovaná státem, tak pak samozřejmě veřejné finance bude moci kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad. V tom případě budu spokojen také.
Také mi jde o to, jak budou financováni zaměstnanci a pracovníci, kteří poskytují zdravotnické služby v těch univerzitních, dnes současně fakultních nemocnicích. Měli jsme obavy, že se tam zase budou nějakým způsobem rozlišovat nějaká místa dle tabulky, čísla atd., skupiny, ale pan ministr jasně řekl, že placení zaměstnanců bude prostřednictvím zákona o platu. A to je taky, řekl bych, dobrá zpráva, ale je potřeba to tam dát naprosto jasně, do toho zákona, aby to z toho vyplynulo.
Na závěr mého jistě únavného vypravování a mých soukromých názorů, které jsou pochopitelně podpořeny osobními zkušenostmi za několik desetiletí, protože jsem ve fakultní nemocnici taky pracoval, tak na závěr jenom, jaké mám obavy. Pokud mi je dnes pan ministr vysvětlí, a já si myslím, že ano, protože už několik věcí mi vysvětlil, že tyto obavy mít nemusím, tak s klidným svědomím můžeme tento zákon propustit do druhého čtení, a o to nám jde, abychom o tom diskutovali. Je pravda, že na to máme hodně málo času. Kdyby zde pan ministr seděl o rok déle, tak by to bylo trochu jiné, tak bych mu řekl: A pane ministře, proč jste s tím nepřišel před tři čtvrtě rokem? Ale pan ministr tady je velmi krátce a jistě si myslím, že je dobře, že s tím zákonem alespoň teď na sklonku volebního období přišel.
Ale k těm obavám. A nejsou to jenom moje soukromé názory, ale jsou to názory nebo i obavy některých subjektů, organizací a jednotlivců. Čili za prvé, aby nedošlo náhodu k účelovému prodeji movitých a nemovitých věcí, ze kterých by mohla nebo musela následovat privatizace, protože pak přijde spasitel, nějaká firma, která řekne: No jo, no tak vy nemáte nemocnici, tak tady máte naší. On to už má dopředu připraveno, protože je lépe financován, a bude tedy spasitelem. A my řekneme: Dobře že ho tady máme, protože aspoň budeme moci poskytovat zdravotnické služby. To je moje obava první.
Obava druhá. Aby v personální situaci ve statutárních orgánech, tzn. ve správní radě, v dozorčí radě, a samozřejmě v obsazení místa ředitele nedošlo k takové situaci, kterou tady zažívám sedmý rok, že do různých orgánů jsou prostě politicky dosazovány osoby, osobnosti, lobbisté atd. To je skutečně velká obava. A pokud toto bude nějakým způsobem řešeno ku prospěchu věci, tak to bude velmi dobré.
A třetí obava je ta, aby náhodou, kdybychom tento zákon ještě stihli přijmout do konce volebního období, tak aby se univerzitní nemocnice nestaly ještě větším centrem - nebo většími centry, protože jich bude deset? - ve vztahu k nemocnicím regionálním, ale i nemocnicím menším. Protože se domnívám, že centralizace do velkých měst není dobrá, protože se tím sníží dostupnost místní a časová, a to jsme vlastně v zákoně o poskytování zdravotních služeb vždycky chtěli, abychom měli na prvním místě, aby pacient měl na horách, v dolinách, v malých městech, vesnicích, ale i v Praze stejné podmínky pro poskytování zdravotních služeb. Takže to je moje poslední obava.
Děkuji vám, že jste vyslechli mé stařecké názory, a pana ministra potom bych moc poprosil, kdyby se k některým věcem vyjádřil. A jistě nejsem sám, protože těch námětů měl jistě víc a my jsme o tom hovořili několikrát. Já vám děkuji za pozornost. ***