(16.40 hodin)
(pokračuje Svoboda)
V současné době můžeme každého cokoliv naučit tím, že mu dáme nějaká elektronická média, všecko si tam nalistuje. Může se naučit pitvat na těch obrázcích, nemusí vlastně nůž do ruky vzít. Ale on se musí naučit dovednosti. To se prostě nedá vyčíst. On musí získat zkušenosti. Jenom počet těch zkušeností, frekvence toho, co viděl, dává kvalitu lékaře. A to mu musí zajistit nemocnice, která je ale postavena a vymyšlena pro to, aby tu výuku dělala. Ono to totiž znamená, že taková univerzitní nemocnice také musí udělat obyčejný apendix. Prostě proto, že ho někdo musí vidět. Ono to ale znamená, že musí udržovat provozy, které v krajské nemocnici třeba být nemusí, ať jsou to třeba provozy ambulantního, nebo semiambulantního typu, protože je musíte v nějaké podobě učit. A to, aby se dohodla ta univerzita, fakulta s nemocnicí o tom, jaký bude rozsah té činnosti, tam je to jablko sváru. To nejsou ty operační pláště, to je tady v tom, že ta fakulta potřebuje jinou činnost, která stojí jiné peníze, peníze navíc. A proto také velmi silně volám po tom, aby tento zákon dostal podobu, kde poměr sil mezi fakultou a nemocnicí nebude napsán ředitelem nemocnice, ale bude také napsán děkanem fakulty. Pak by to bylo podle mého názoru správné.
Těch problémů je tam skutečně veliká řada. Já se nesmírně bojím po svých zkušenostech z parlamentu, které jsou už tříleté, nesmírně bojím toho, když se zákon vylepšuje pozměňujícími návrhy. Z toho na mě padá skutečně děs a hrůza. Ne proto, že to může být 350 pozměňujících návrhů, ale že ty návrhy jdou proti sobě, nejsou koncepční, nejsou dobře vydiskutované. Prosadí se tam věci, které za sebou mají to, co se tady tolik kritizovalo, to znamená určité politické zájmy nebo názory, že to není věc obecná. Zákon o univerzitních nemocnicích je věc úplně obecná a měla by být skutečně přijata napříč politickým spektrem v podobě, která přetrvá alespoň těch 20 let, která neakceptoval Julínek, protože se to 20 let neprodá.
Čili můj návrh, a myslím si, že zdůvodnění, které říkám, i když jsem ho říkal velmi letmo a nahozeně, ale podstata je ta představa a přání, aby skutečně univerzitní nemocnice byla schopna plnit svoji funkci výukovou v plném rozsahu. Aby byla schopna tu funkci ovlivňovat. Není možné, aby to vzniklo na základě nějaké smlouvy, kde tu silnější kartu tahá nemocnice. To prostě není možné. A že ta silnější karta je, to už vyplývá z počtu lidí ve správní radě, kdo tam za koho je, ti dva zástupci za univerzitu jsou tam zcela nepodstatní kromě snad toho, že by mohli zablokovat tříčtvrtinová rozhodnutí, spolu se zaměstnanci by to dokázali. Jinak je to zcela v rukou ředitele, zcela v rukou ministerstva. Protože jeho role mizí v té podobě vlastnění, ale zůstává tam v podobě některých principiálních rozhodování. Rozumím tomu. Rozumím, že nelze zcizit majetek nad určitou hodnotu bez souhlasu státního. Tomu rozumím. Ale na druhou stranu bych byl velmi rád, kdyby i stát rozuměl tomu, že výuka má své specifické požadavky, a dohodl se s tím druhým ministerstvem a s tou školskou částí, jak s těmi prostředky. Protože v tuto chvíli nikdo neví, jak to bude fungovat. Všecko je odkázáno na nějakou smlouvu mezi fakultou a nemocnicí. Jak ta smlouva bude vypadat? Jak ji ta rada připraví? To je skutečně věc otevřená.
Myslím si, že se skutečně podařil krok, který to někam posunul, ale ten krok je v tuto chvíli podle mého názoru ještě malý. Proto budu podávat návrh na zamítnutí v prvém čtení. Když ne, tak na vrácení ministerstvu k přepracování. Až pak bych viděl tu třetí, špatnou dobu, to znamená vylepšování pomocí pozměňovacích návrhů, které skutečně ten zákon neupraví. Když se do něj podíváte a pokusíte se s tou problematikou seznámit, pochopíte, že to touto cestou opravitelné nebo doplnitelné není. Je ten problém příliš silný. A ta chyba skutečně vzniká jenom v tom, že bohužel pan ministr to zdědil pozdě, že nebylo možné, aby to sociální demokracie prosazovala celé toto volební období. Protože kdo chce prosadit něco ve zdravotnictví, tak to musí začít prosazovat v okamžiku, kdy se ujme vlády. To je práce na celé období. A musí to také být proto, aby to ještě přineslo něco pozitivního, protože jinak všecky kroky ve zdravotnictví v té prvé fázi dopadají na toho, kdo je zřídil, negativně.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. A nyní vystoupí další přihlášený v obecné rozpravě, pan poslanec Vít Kaňkovský. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Už zde bylo k tomuto návrhu zákona mnoho řečeno. Omezím se tedy jenom na pár poznámek.
Myšlenku transformace fakultních nemoc obecně podporuji. Také to není myšlenka nová. V několika obměnách se zde podobný návrh, nebo v nějakých trošičku jiných verzích, objevil již vícekrát. I proto jsem byl zvědav, jakou podobu bude mít návrh, který v poměrně rekordním čase připravilo Ministerstvo zdravotnictví poté, co ztroskotal záměr připravit zákon o neziskových nemocnicích. Zásadní limit se ukázal již na počátku, protože čas na přípravu tohoto zákona a připomínkové řízení se ukázalo více než hraniční. A stejně tak limitní je čas na projednání tohoto návrhu zákona v dalším legislativním procesu. A toto není kritika současného ministra, toto je konstatování současné situace kolem tohoto návrhu zákona.
Bylo zde hovořeno o celé řadě rizik, která návrh zákona obsahuje. Nebudu je opakovat všechna, ale nemohu se nezmínit znovu o problému zadlužení některých současných fakultních nemocnic, přičemž již dlouhodobě je nejvíce alarmující situace Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Také zde již o tom bylo hovořeno. Jen za našeho volebního období bylo nutné opakovaně poskytnout ze strany státu finanční prostředky k řešení neutěšené situace tohoto subjektu, už to zde bylo zmíněno, jednalo se o tři čtvrtě miliardy korun, a negativní hospodaření, ale i další problémy této nemocnice nadále trvají. A tak zde vyvstávají logické otázky, co s takovýmito problematickými subjekty, které se mají stát univerzitními nemocnicemi. Rád bych zmínil i další problematické okruhy nebo i problematické subjekty, které mají podobné problémy, možná ne v takové míře. Jedná se v tuto chvíli hlavně o Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, ale zítra to může být některá nemocnice jiná.
V této souvislosti se nelze divit požadavku rektorů našich univerzit, kteří požadují, aby byly budoucí univerzitní nemocnice oddluženy. Je ale toto navrhované řešení samo o sobě dostatečné? Problém s negativním hospodařením Fakultní nemocnice u svaté Anny, potažmo i jiných nemocnic, je dlouhodobý a samotná transformace na jinou právní formu nemůže tuto situaci vyřešit. Troufám si tvrdit, že situaci brněnského zdravotnictví znám poměrně velmi dobře a dle mého přesvědčení je zejména u Fakultní nemocnice u svaté Anny největším problémem absence koncepce dlouhodobého rozvoje této nemocnice i nechuť přistoupit k některým zásadním manažerským rozhodnutím. Ministerstvu zdravotnictví v této souvislosti vyčítám, že situaci brněnských nemocnic, které zřizuje, již dříve nezačalo komplexně řešit. A myslet si, že s přijetím tohoto nového zákona se stane zázrak a zadlužené nemocnice se přehoupnou do kladných čísel, je, promiňte mi to, dosti naivní. ***