(18.40 hodin)
(pokračuje Nohavová)
Zákon je nezbytný, aby se předešlo zejména bytové nouzi seniorů, samoživitelek, postižených. Ale mnozí z nich se vlastně do toho systému sociálního bydlení za současného stavu vůbec nedostanou. Zákon z pohledu KSČM je proto potřeba nastavit pro širší skupinu lidí, a tudíž bychom měli hovořit nikoliv o sociálním bydlení, ale o dostupném bydlení. Řada obcí a měst si rozprodala svůj bytový fond a dnes jim byty chybí. Na nájemné bydlení nedosáhne ani řada lidí, kteří poctivě pracují. Oni pracují a nemají na nájem. V řadě míst naší republiky je i nepoměr mezi nájemným v místě obvyklým a platem v místě obvyklým. Proto hovoříme o té dostupnosti bydlení. To znamená, že ze svého platu by si lidé měli dostupné bydlení zafinancovat, což v řadě regionů není.
Je třeba podmínky obecně nastavit tak, aby výdaje na zajištění bydlení nečinily reálně více než jednu třetinu příjmů. A tak se naskýtá i otázka, jak bude stát hlídat i cenu v místě obvyklou, která bude hrát roli při odkupu bytů dle zákona o veřejných zakázkách, jak se zamezí umělému nárůstu cen bytů.
Návrh zákona doporučujeme poslat do dalších čtení, ale chceme jasné vyjasnění financování sociálního bydlení pro obce, které se zapojí do systému, ale i výkupy bytů od soukromých majitelů a zabránění dalšímu kšeftu s chudobou, který se přesouvá z ubytoven na nákupy bytů chudých regionů. Bydlení musí být dostupné pro všechny. Právo na střechu nad hlavou musí být státem garantovaným právem pro každého občana. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Aleně Nohavové. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Marek Benda... Kterého ale nevidím, tudíž jeho přihláška propadá. A dalším přihlášeným je pan poslanec Ludvík... (Poslanec Benda rychle vchází do sálu.) A pardon, pan poslanec Benda to přece jen stihl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážený pane poslední osamělý ministře, dámy a pánové, mnohé už bylo řečeno o celkovém zaměření návrhu zákona, o problémech, které s tím vznikají. Já jsem se na něj ještě s dovolením podíval lehce řekněme po oné právní stránce a myslím, že tam je spousta pikantérií, které, když budu teď paní ministryni citovat, tak že se shodneme na tom, že ten zákon není úplně zralý na schválení - bez ohledu na to, jestli je věcně správně, nebo věcně správně není.
Já bych chtěl za prvé poukázat na takové roztomilosti, že máme osobu v bytové nouzi, což je osoba, která je bez bydlení - v § 4. V § 5 máme definováno, co to je osoba, která je bez bydlení. A pak náhle máme, že zvlášť zranitelná osoba je ta osoba, která byla osobou, se kterou trvale bydlí, nějakým způsobem poškozena. No ale tak když je to osoba bez bydlení, tak asi s žádnou osobou trvale nebydlí. Možná že s ní někde žije na poli nebo někde jinde, ale těžko předpokládat, že se jedná o osobu, se kterou trvale bydlí, když žádné trvalé bydlení nemá. Ale takovýchhle lehkých absurdit si myslím, že tam bude mnohem víc a že bude velmi obtížné je z toho návrhu zákona vytahat a ukázat na ně.
Obecně vzato se obávám, že ten návrh je neuvěřitelně toho charakteru, že opět zaměstná spoustu úředníků. Budou se tvořit individuální plány podpory. Skoro bych řekl, že na každého jednoho chudáka špatně bydlícího, kterému chceme pomoci, budeme mít jednoho úředníka, který se o něj bude starat, a přitom ve skutečnosti těm skutečně potřebným v podstatě nemá žádnou šanci pomoci. Když se podíváme na to, co chceme po těch žadatelích, a předpokládáme... Já předpokládám, že žadatelé nemají být ti profesionálové, kterých máme v zemi také nemálo, kteří umí ze sociálního systému vysát cokoli, co je pro ně dosažitelné. To asi nemá být účelem. Odhadoval bych, že typickým adresátem této normy má být spíš starší pán či paní, kteří už se třeba v tom dnešním světě tak neorientují, bezdomovec, kterému chce nějakým způsobem pomoci, či osoba možná se sníženou inteligencí nebo sníženou sociální schopností vycházet, která se prostě z nějakého důvodu dostala do toho, že je bezdomovec nebo osoba bydlící mizerně. Ale pak po ní nemůžu chtít, že všechno musí být odevzdáno na předepsaném formuláři vydaném Ministerstvem práce a sociálních věcí. V případě, že to není odevzdáno na tomto předepsaném formuláři, tak ještě můžu mít zvláštní formu podání, která je v počítačové sestavě, příp. v elektronické podobě, pokud ji ministerstvo zveřejnilo. No takhle fakt nikomu nepomůžu. Anebo se na tom budou živit zas nějaké velmi dobře živené neziskové organizace, které nebudou dělat nic jiného než zpracovávat podklady pro ty chudáky.
Stejně tak všechny ty podmínky, které jsou tam stanoveny, že do osmi dnů musí osoba, která spadne jednou do toho systému, nahlásit všechny změny, což bych řekl, že je podmínka, která je v podstatě obtížně splnitelná pro běžného normálního občana, po kterém to chceme, a vím o mnoha lidech, kteří tuto podmínku v mnoha případech opominou - z nejrůznějších důvodů, protože vás prostě nenapadne, že musíte do osmi dnů hlásit změnu pobytu nebo jakékoli změny údajů pěti orgánům České republiky. Tak tohle chceme po osobách, o kterých se tváříme, že jsou v takové sociální situaci, že nemají šanci si samy pomoci, a musí jim nějakým způsobem pomáhat stát, fond bydlení či obce. Místo toho, aby se řeklo "obec má pravomoc pomoci svým chudým, ať si s tím dělá, upřímně řečeno, co chce, nemusí mít všude tržní nájemné, nebudeme stíhat žádného starostu za to, že nedostatečně využívá svůj majetek, protože řekne občas nějakému chudému: vás tady necháme bydlet za menší peníze" tak vymyslíme systém, do kterého opravdu se dostat bych nepřál nikomu v téhle zemi - z hlediska hlášení množství toho, co o sobě ta osoba musí udat, co musí všechno strpět, aby mu kdokoli kdykoli, sociální pracovník, přišel do bytu, zkontroloval ho, zjistil, jestli je tam všechno v pořádku... Prostě stává se v podstatě méněcenným chovaným zvířátkem. Až po takové opravdu téměř až vtipnosti, o kterých jsem přemýšlel, proč je tam někdo napsal - práva a povinnosti pronajímatele. Tak mezi povinnostmi pronajímatele je, že pronajímatel je povinen zejména požadovat sociální nájemné. Já úplně nevím, co se tím myslí, co má být cílem tohohle ustanovení. Rozuměl bych - ale to je uvedeno jinde - že to nájemné musí být limitováno. Ale zase - je jeho povinnost požadovat takové nájemné? Budu-li starosta obce a řeknu si: ten chudák fakt nemá na to, aby mi platil, tak mu tři měsíce odpustím? To by snad mělo být v nejlepším případě právo pronajímatele, v žádném případě ne povinnost pronajímatele požadovat takové nájemné. ***