(18.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Myslím, že takových věcí bychom tam opravdu našli celou řadu. Já pak případně navrhnu, abychom ten návrh zákona kromě výborů, o kterých už jsme mluvili, ještě přikázali ústavněprávnímu výboru, abychom se zabývali i právní stránkou, protože si myslím, že - a bylo to vidět i na tom, že to neprošlo Legislativní radou vlády, neprošlo to některými dalšími orgány - ta právní stránka je také dost zoufalá.
Poslední, ale širší poznámka, kterou bych chtěl přičinit, je k okruhu oprávněných osob. Je to zase takové to typické úřednické ptydepe, ve kterém vypíšeme všechny možné občany členského státu - rodinným příslušníkem občana, který není občanem, má udělený azyl nebo doplňkovou ochranu, cizincem bez trvalého pobytu. Jenom tam nějak jako lehce zapomínáme říci, že v první řadě by toto právo mělo být pro naše občany. A to tam tak úplně uvedeno není. Paragraf 19 říká "je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu podle jiného právního předpisu nebo má trvalý pobyt, a to pokud má bydliště na území České republiky". Tak musí být hlášena k trvalému pobytu a ještě k mému překvapení mít bydliště. Ani tomu úplně nerozumím, protože je řada osob, které nemají žádné bydliště, a myslel jsem, že na tyto osoby ten zákon má zejména myslet, že má jít zejména o osoby, které mají trvalý pobyt nahlášený na úřadě, ale současně bydlí pod mostem, a my bychom jim nějak rádi pomohli, stát, obce by jim nějak rády pomohly. Zřejmě se to na tyto osoby vztahovat nemá, protože musí mít bydliště na území České republiky a ještě k tomu tady musí být trvale hlášeny, pokud přijede někdo ze zahraničí. A nepředstavujme si, že každý, kdo se vrací ze zahraničí, se vrací ze Západu se stovkami eur nebo dolarů v kapse. Může se klidně vrátit z úplně jiného směru. A tak najednou na takového našeho občana se návrh nevztahuje. Zato se vztahuje na všechny, u kterých splňujeme nějaké mezinárodní úmluvy.
Mně to připadá prostě naprosto nelogické. Řekl bych, že v první řadě to mají být všichni naši občané bez ohledu na bydliště a trvalý pobyt, pokud splňují nějaké podmínky, a pak se můžu bavit o tom, jestli tuto výhodu sociálních dávek poskytnu ještě nějaké další osobě, ještě nějakým příslušníkům jiných států za splnění nějakých podmínek. Ale to, že tam hlavně vypočítám vždycky typicky evropské, vypočítám všechny příslušníky všech evropských zemí a na vlastní občany zapomenu, nebo je tam uvedu v podobě, že nemají téměř šanci na to dosáhnout, mně to prostě připadá, že takhle se zákony psát nemají, že zákon o sociálním bydlení by mohl mít tak šest paragrafů a byl by mnohem jednodušší i pro obce, i pro stát, i pro ty bydlící. Takhle to bude jenom obrovská byrokracie, která na závěr nikomu z nebydlících ve výsledku nepomůže.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Jan Bartošek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dovolte i mně, abych se vyjádřil k předloze zákona o sociálním bydlení a řekl několik vět. Věřte, že k autorům to nebude nic pozitivního, ani žádné sociální jistoty. Já děkuji paní zpravodajce za její důkladnou a kvalitní zprávu, kterou uvedla tento zákon.
Je potřeba říci, že Ministerstvo práce a sociálních věcí k zákonu o sociálním bydlení přistoupilo skutečně velmi bizarně. Místo toho, abychom vytvářeli systém dostupného bydlení pro lidi, jejichž jediný problém je ten, že zvládají běžné nároky života, a jediný problém je, že nemají dostatek peněz na to, aby si mohli zaplatit nájem v komerčním prostředí, a vytvořili jsme v České republice dostatečný systém dostupného bydlení s nějakým usměrněným nájmem, tak děláme sociální případy z lidí, kteří do této kategorie vůbec nespadají.
Sociální bydlení ano, já ho podporuji, ale sociální bydlení by mělo být o tom, že tam je sociální práce v odůvodněných případech. Já vím, že to v tom zákoně je, paní ministryně. Ale ta skupina je tak široká, že vy jste se v tom cílovém vymezení nedokázali shodnout ani s Ministerstvem pro místní rozvoj, kolika lidí se to v konečném důsledku bude vlastně týkat. Kolik je to? 80 tisíc, 100 tisíc, 360 tisíc? Nebo víc? Na to jste nedokázali odpovědět.
Je potřeba říci, že přípravu tohoto zákona od začátku provázejí kompetenční a věcné spory především mezi Ministerstvem pro místní rozvoj, MPSV a pro lidská práva. Tato tři ministerstva se neshodla a jsou také příčinou toho, že u návrhu zákona, který máme na stolech, v podstatě z pozice poslanců máme řešit rozpory, které si nedokázali mezi sebou vyřešit ministři. MPSV takříkajíc obešlo dokonce i Legislativní radu vlády, když nechala návrh zákona projednat pouze v jedné pracovní komisi, která navíc doporučila tento zákon k přepracování.
Já chápu, že postoj ministerstva může být otevřít tu náruč doširoka, ale je to skutečně o tom, že máme spočítáno, nakolik to přijde státní rozpočet?
Nyní ještě něco málo k faktickým výhradám k předloženému návrhu. Ministerstvo práce a sociálních věcí nemá náklady na sociální bydlení vůbec vyčísleny. Celá "metodika" finanční náročnosti je odbyta pouze paragrafem 40, kde se praví, že obce mají nárok na poskytnutí prostředků pro sociální bydlení formou provozní a investiční dotace. To je všechno. Absolutně všechno, dámy a pánové. Pokud bychom chtěli alespoň odhadem zjistit, kolik to všechno bude stát, zkusme si sáhnout do veřejně dostupných statistik. Ty říkají, že pořizovací cena bytu o rozloze zhruba 50 m2 se v té nejekonomičtější variantě pohybuje kolem 1,5 milionu korun. I kdybych se drželi té nižší hranice cílové skupiny, můžeme se bavit o tom, že tento návrh zákona velmi hrubým odhadem přijde státní rozpočet na 150 miliard, a to se držím, myslím, té spodní hranice.
V průběhu zákona ministerstvo skutečně hýřilo nápady a přišlo s nápadem, že bychom zřídili agenturu a vytvořili pracovní místa pro dalších 600 zaměstnanců. Musím ocenit, že ministerstvo, pravda, po určitém vysvětlování, tuto myšlenku opustilo. Osobně žiji v určité obavě, abychom zde nevytvořili tolik úřednických míst, že v konečném důsledku se nebude o koho starat.
To znamená, místo toho, abychom šli a tvrdě začali kontrolovat ubytovny, abychom řešili systém dostupného bydlení, které dokážeme nabídnout lidem, kteří mají nízký příjem, tak - jestli jsem dobře četl - v horizontu šesti let ztratí ubytovny nárok na finanční podporu státu. Dobře, může to být nějaká strategie. Já se akorát ptám, kam ti lidé půjdou. Znamená to, že všichni lidé, kteří jsou na ubytovnách, dostanou sociální byty? Rozumím tomu dobře? Znamená to, že člověk dostane sociální byt v rámci bytového domu? To bych i dokázal pochopit. A jsou určité skupiny obyvatel, kteří v bytové nouzi potřebují sociální byt, propojení s bytovou nouzí, může to být například matka, která odchází z páru v důsledku domácího násilí a potřebuje sociální pomoc, jednak krizovou intervenci, nějaké dluhové poradenství, podobné sociální služby. Dovedu si představit, že ty cílové skupiny tam skutečně jsou, pro které sociální byt je skutečně nástroj, jak je vrátit do běžného života, ale neznám odpověď, kam půjdou všichni ti, co jsou v současné době na ubytovnách.
Osobně se obávám, že tento návrh, jak je předložen, zcela zásadním způsobem nesplňuje předpoklad sociální práce, která by měla motivovat lidi k tomu, aby se vraceli do běžného života a sociální systém využívali pouze jako trampolínu v okamžiku, kdy se jim v životě nedaří. Tento systém, který je navržen, žádným způsobem nemotivuje lidi k tomu, aby se primárně pokusili nalézt bydlení v komerčním prostředí například s pomocí nějakých sociálních dávek, které by dorovnaly nájem. Osobně si musím klást otázku, jak k tak širokému sociálnímu systému přijdou lidé, kteří si na bydlení vzali hypotéku, případně k tomu, aby zajistili splácení hypotéky, si berou například i dvě práce. ***