(12.00 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi Koskubovi. Pan poslanec Ivan Gabal, připraví se pan poslanec Marek Benda s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den. Děkuji. Je to neuvěřitelné, pane předsedající, shodnu se s kolegou Koskubou. Jako sociolog, ne v té lékařské poloze, musím vaším prostřednictvím jenom Marka Bendu nabádat, že je třeba se podívat na demografická data o vývoji plodnosti a porodnosti a na dlouhodobý výhled. Já jsem výrazný zastánce single matek a práva žen bez partnera hledat tuto cestu. Při vysokém průměrném věku narození prvého dítěte to často pro tyto ženy, které nenašly partnera, je jediné východisko jaksi životního optimismu nebo perspektivy. A je třeba to vnímat jako realitu. My se prostě pohybujeme v nějaké reálné společnosti. Chceme, aby ta společnost demograficky směřovala dopředu. Tak nemůžeme blokovat single matky a samostatné ženy, kterým se nepodaří najít partnera. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Gabalovi. Pan poslanec Marek Benda, jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem rád, že se tahle debata rozvířila. Ale právě k tomu směřovala moje poznámka k panu poslanci Adámkovi. Všichni to hájíte - teď tedy posledně představitel lidové strany pan kolega Gabal - všichni to hájíte, že to je volné právo k umělému oplodnění pro single ženu. Ale současně já říkám, ten návrh zákona to upravuje jako součást léčby neplodnosti. Tak buď řekněte "chceme volné právo umělého oplodnění pro single ženu", anebo je to součást léčby neplodnosti, ale pak slibujete něco, co vůbec s tím návrhem nedáváte.
Já samozřejmě jsem proti tomu, abychom připustili volné umělé oplodnění. To si myslím, že není dobře a že to je hlavně v rozporu se vším, co jsme kdy ve světě přijali ve vztahu k dětem. Dítě má právo na oba rodiče. Všechny mezinárodní smlouvy, které jsme podepsali, nás k tomuhle zavazují a nemáme je rozbíjet jenom proto, že sociologové si myslí, že je lepší, když žije žena sama s jedním dítětem. Jen neslibujte něco. Je to součást léčby neplodnosti. A já jsem kladl panu poslanci Adámkovi vaším prostřednictvím otázku, jestli to nadále tak je. Protože si myslím, že pokud to napíšeme do tohoto návrhu zákona, tak to musí být součást léčby neplodnosti, a neslibujte, že to je umělé oplodnění pro single ženy. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec František Adámek a jeho faktická poznámka.
Poslanec František Adámek: Ještě jednou dobrý den. Koneckonců byl jsem vyzván, takže opět vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Já si stojím za tím pozměňovacím návrhem tak, jak byl napsán. Takže neposunujme to někam jinam. Bavíme se o léčbě neplodnosti, o ničem jiném. Problém je, že se ta debata, ale zcela logicky, posouvá někam jinam a každý si ji posouvá tam, kam chce, jaký má světonázor, jak to cítí atd. Ale prostě bavíme se o léčbě neplodnosti. To jenom konkrétní odpověď. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Bohuslav Svoboda je na řadě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Jak je tady zvykem, na začátku řeknu, že jsem k tomu nechtěl hovořit, ale diskuse mě k tomu donutila. Musím říci, že reaguji na celou řadu vět, které tady zazněly, že s mnohým souhlasím, s tím, co říká kolega Benda, s tím, co říká kolega Adámek. Já bych se pokusil do toho vnést kromě těch právních aspektů i jiný pohled etických aspektů, než který tady zaznívá.
Já se celý život živím vlastně onkologií a my jsme se posunuli do úplně jiné fáze. My jsme schopni zachraňovat ženy s nádorovým onemocněním vaječníků nebo dělohy, ale v celé řadě případů za cenu, že zničíme jejich reprodukční funkci. To jsou situace, kdy ty ženy i odmítají léčbu prostě proto, že síla přání toho mateřství je tak veliká, že jsou ochotné umřít, jenom když předtím ještě z těch nemocných orgánů porodí. A ta věc je velmi vážná, má celou řadu aspektů.
Otázka surogátního mateřství. To je problém, který existuje po celém světě dneska a má samozřejmě problém, že z toho římského práva vyplývá, že matkou je ta, která porodila. Ve Spojených státech, kde surogátní mateřství je nejdál, má vlastně každý stát na to svůj samostatný zákon. Tam neexistuje žádný celoamerický zákon. Takže tam, když dojde k dohodě se ženou - nositelkou dítěte a dárkyní, tak to dělají ve státě, který to umožňuje. Ale samozřejmě nic nezabrání tomu, aby se žena, která porodila, vystěhovala do státu vedlejšího, kde ten zákon je obrácený a říká, že to je její dítě.
Já jsem přesvědčen, že tohle je věc - a teď nejsem právník, jako Marek Benda říká, že nerad vstupuje do lékařských věcí, tak já nerad vstupuji do právních věcí - ale to je věc, která právně je vlastně praeter legem. Ona není para legem, ona není vedle práva. Ona není contra legem, tam není nic, co by bylo proti právu. Ona je před právem. My jsme se prostě dostali někam dál, kam ti římští právníci ještě vůbec neviděli. My jsme se dostali někam, kam nevidí ani naší právníci. A my to vlastně praeter legem řešíme. Protože já z tohoto místa mohu říct, že náhradní matky u pacientek, které přišly o dělohu v důsledku nádorového onemocnění, v naší zemi existují. Existují samozřejmě v přímém příbuzenství, nebo dokonce i matky, které jsou nepříbuzné.
Otázka darování oocytů, tedy vajíček. Je to taky problém. Ale já bych jenom s vaším dovolením kolegovi Hovorkovi řekl, že dárcovství vajíček v největším množství vychází z vajíček, která byla vyprodukována při léčbě sterility. Tam se dělá hyperstimulace a cílem je získat těch vajíček co nejvíc, protože to je jediná věc, která dává záruku, že se to nějak v budoucnu povede. Ty ženy mají z implementovaných vajíček dvě děti nebo tři a těch vajíček tam mají zamrazených ještě osm. A skutečně v 90 % případů tyto ženy, než by nechaly tyto zárodky rozmrazit, zničit, tak dají souhlas s tím, že budou použity jako dárcovské. Čili nikoho, žádnou ženu, to nepoškozuje. To je věc, která existuje, která tady je.
Otázka transplantace dělohy. Jistě, je to věc, která z hlediska etického nebo právního je trošičku jiná než transplantace ledviny. Ale já se ptám, jaký je rozdíl v tom, když se rozhodnu darovat ledvinu někomu, kdo není můj příbuzný, protože si řeknu, že s jednou ledvinou vydržím, nebo když se rozhodnu, že dělohu, kterou nepotřebuji, nebo nechci rodit, daruji někomu. Jaký je v tom rozdíl? To bychom museli zrušit celý transplantační program, kdybychom vstoupili do tohoto děje s touto filozofií.
Já prostě chci říct, že bych byl velmi rád, kdyby Sněmovna tyto věci v takovéto podobě neřešila. Je to věc, která je medicínsky strašně složitá, která jde medicínsky velmi nahoru. Je složitá eticky, morálně a to právní je na tom to nejméně důležité. Protože znovu říkám, všechny tyto věci leží preater legem. Není nic, co by tam bylo trestným činem. To všechno funguje, je to ku prospěchu té věci. A myslím si, že pokud bychom chtěli něco přijímat do zákona, měla by být předtím skutečně obrovská diskuse. A obávám se podle zkušeností, které vím z celého světa, že stejně k výsledku mnoho nedospějeme a že buď uhneme k tomu, k čemu se uhnulo tady u nás, že se řeklo platí římské právo, tečka, anebo řekneme - je to praeter legem. Je to před právem. Není to ani proti, ani vedle, ani pro. Je to prostě věc, která je. A když to bude praeter legem deset let nebo dvacet, tak v chápání anglosaského práva se to stane zákonem. Děkuji. ***