(11.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Stejně tak rozumím tomu, i když mě to mrzí, že nebude touto Sněmovnou pravděpodobně schválen ani návrh paní poslankyně Chalánkové, ani návrh pana poslance Hovorky, který řeší problém, na který jsme tady upozornili hned ze začátku volebního období, a to je právě téměř nulová kontrola nad reprodukčními centry, resp. téměř neomezená možnost plodit tyto dětičky z jednoho dárce, neuchovávání žádných informací. Myslím si, že to je věc, kterou budeme muset do budoucna nějakým způsobem vyřešit. Myslím si, že to není jenom otázka zamezování nebo není jenom otázka etická, ale že se to čím dál tím více stává otázkou i zdravotnickou. Protože čím dál tím více víme, že potřebujeme vědět, kdo jsou naši rodiče. Že to je nesmírně důležité z lékařského hlediska. Pokaždé, když přijdete do nemocnice na vyšetření, tak vám položí otázku: Rodiče jsou zdrávi? Byli na něco operováni? Mají nějaké problémy?
V těchto případech, kdy ten jeden, pravděpodobně ve většině případů jeden z rodičů, ten otec prostě není znám a není možné ho ani seznat, myslím, že se budou stávat dlouhodobější problémy. Já vím že z toho samozřejmě nemůžou plynout, a taky ty návrhy všechny tímhle směrem míří, nemůžou plynout žádné právní důsledky. Ale že možnost zjistit, jestli když jsem náhodou byl počat z asistované reprodukce, jestli můj rodič netrpěl celoživotně nějakou genetickou poruchou, něčím podobným, by měla být do budoucna upravena. I když vím, že v toto chvíli na to vůle není.
Ale poslední návrh, ke kterému jsem se chtěl vyjádřit, je návrh pana poslance Adámka, to je onen pokus prolomit léčbu neplodnosti a říct, že se nemá týkat pouze neplodných párů, ale má se týkat neplodných single žen. Vím, že ministr zdravotnictví k tomu zaujme negativní stanovisko jenom proto, že výbor k mému překvapení odhlasoval stanovisko pozitivní, tak si myslím, že chci upozornit Sněmovnu ještě na problémy a komplikace, které s tím vznikají.
Za prvé se předpokládá v celém tomhle příběhu, že se jedná o léčbu neplodnosti, což se u neprovdané, sexuálním životem nežijící ženy těžko dá poznat, jestli se ještě jedná o léčbu neplodnosti, nebo v jakých případech. Jestli tam předtím bude muset probíhat nějaká léčba, nebo jestli se začneme tvářit, že to vlastně je možnost volného oplodňování. To je první poznámka, kterou mám k návrhu, který je v tomhle směru hluboce nejasný, protože u těch párů se jedná opravdu o léčbu neplodnosti. Tady se najednou vloží, řekne se, že je možné, aby to bylo single, ale pak není vůbec jasné, jestli se jedná o léčbu neplodnosti, nebo jestli se má prostě jednat o náhradní oplodňování. Náhradní inseminaci, jinak to těžko nazvat. To je první věc.
Druhá věc, která si myslím, že je trošku legrační i v tom návrhu samotného poslance Adámka, v jeho zdůvodnění, které říká, že nevdané ženy mohou přijít single, kdežto vdané ženy musí k asistované reprodukci mít souhlas svého muže. Pak už se opravdu dostáváme do zcela absurdní situace, že manželství se fakticky stává v řadě případů překážkou a škodou, kdy mám méně práv, než kdybych v manželství nežil. A to dokonce i ze zákona. To mi teda fakt připadá chybné. A pokud tady probíhala v posledních dnech kolem stanoviska nejprve pana senátora a hejtmana Čunka a posléze předsedy KDU-ČSL pana Bělobrádka velká diskuse o tom, jak vypadá situace matek samoživitelek a jestli si mají někoho najít, nebo nemají, tak bohužel návrh pana poslance Adámka je přesně návrhem, který směřuje jenom tímto způsobem. Mě by zajímalo, kdo to má zaplatit. Nebo jestli v takových případech řekneme: Milá dámo, není tady žádný vyživovatel a musíš být připravena na to, že to dítě uživíš sama. Nebo jestli stejně tak, jako se stává v řadě jiných případů, zase přijde za státem a řekne: Milý státe, pořídila jsem si sice dítě, ale nemám k němu bohužel žádného tatínka, partnera ani nic podobného, tak chci od tebe, abys to zaplatil. Myslím, že to otvírá prostě celou řadu velmi komplikovaných problematických otázek z hlediska jak jakoby právního, tak z hlediska etického, jestli je toto vůbec právní. A velmi doporučuji, abychom tady podpořili stanovisko Ministerstva zdravotnictví a návrh kolegy Adámka neschválili. Protože bych viděl jako velmi nešťastné takové věci schvalovat ve třetím čtení pozměňovacím návrhem, a ještě těsně před koncem volebního období.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. S faktickými poznámkami teď pan poslanec František Adámek, po něm pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec František Adámek: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Dovolil bych si vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, přece jenom zareagovat. Já mám někdy pocit, když někteří se k tomu vyjadřují, a koneckonců i kdyby ten pozměňovací návrh nebyl schválen, tak nic jiného kromě toho aspoň rozvířil debatu na toto téma. Protože si myslím, že to není nějaká jednotlivost, že to je problém do jisté míry. Nicméně mrzí mě, že kolega Benda - opět vaším prostřednictvím, pane místopředsedo -, který se vždycky vyjadřuje velmi exaktně a přesně, a neznáme se týden a velmi si ho vážím za tyto věci, buďto mám pocit, že to nečetl, což nepředpokládám, anebo to četl špatně. Například několik poznámek k tomu, co bylo řečeno. Otázka hozená do větru - jak se pozná, že se léčila? A už vůbec bych nepoužíval v této souvislosti výraz inseminace, tedy mimochodem, který jste použil. Ale prostě přece existují nějaké lékařské záznamy. A o tom, jestli se někdo na nějakou diagnózu léčí, nebo neléčí, přece, takže prosím vás, neklaďte tady takto vznesené otázky, které v podstatě jsou zavádějící, a dovolím si říct, že i demagogické.
Co se týká jakýchsi menších práv provdané - neprovdané ženy, která jste zde naznačoval s lehkým úsměškem, já to musím odmítnout. Přece právě proto, že ten institut manželství je spojuje, ti lidé se k něčemu vyjádřili, tak přece ten partner, ten manžel, to znamená, má to jakousi vyšší váhu, má právo se k tomu vyjádřit, jestli ano, nebo ne. Takže proto to tam je! Ale to jsou přece jasné věci. A já jsem měl pocit - koneckonců zřejmě kdybych tento návrh nedal - (Předsedající: Čas!) Ano, poslední věta, jestli dovolíte, pane místopředsedo. Mám pocit, že kdybych tento návrh tady nedal, tak se u tohoto zákona není pomalu o čem bavit.
Děkuju vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Koskuba, po něm pan poslanec Gabal, po něm pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já jsem k tomuto zákonu dlouho mlčel, ale slova kolegy, kterého si velmi vážím, kromě jiného, Marka Bendy, mě vyprovokovala, abych zde vystoupil jako lékař.
Prostřednictvím pana místopředsedy: Milý Marku, ony jsou ženy single a jsou ženy single. Já též patřím k lidem, kteří striktně stojí konzervativně za posvátností svazku manželského. Ale jako lékař se čím dál častěji setkávám s mladými ženami, které mají jenom tu smůlu, že mají nemoc, která jim prostě vzhledem k morálce současné společnosti brání v tom najít si partnera. I tyto dívky jsou single. Tyto dívky jsou schopny porodit dítě. To znamená, hovoříme-li zde o této skupině jako celku, mysleme, že některými slovy urážíme ty z nich, které mohou plnit roli matky, rády by ji plnily, ale z čistě zdravotních důvodů, které se netýkají fertility, prostě nemohou. A já si myslím, že právě tyto mladé dámy si nezaslouží, aby byly házeny do pytle s něčím jiným. A u těchto žen je mi návrh kolegy Adámka docela lidsky, lékařsky i morálně pochopitelný. To jenom na vysvětlení. Děkuji. (Potlesk zleva.) ***