(9.40 hodin)
(pokračuje Klán)
Víte, podle mě ten registr smluv je protiústavní. On je protiústavní. Opravdu je protiústavní, protože jedno vlastnictví, tedy státní, snižuje na úkor toho soukromého. Je tam logický rozpor. A my si to tady necháváme líbit, když řekneme: prostě je potřeba uveřejňovat veškeré smlouvy, které uzavírají státní podniky. A opět. Jen tak to tam dáme, dobře, stát to bude uveřejňovat - a co udělá soukromý kapitál? Ten bude nahlížet do registru smluv a bude z toho čerpat informace, které potřebuje. A když mi tady někdo tvrdí: No ale obchodní tajemství bude začerněno. Dámy a pánové, žijeme v době globalizace. A globalizační tlaky jsou silné, tzn. jakákoli konkurence ze smlouvy, i kde bude začerněno, že tam prostě je obchodní tajemství, dokáže vyčíst jakékoli věci, aby oslabila pozici toho daného národního státu nebo toho daného státního podniku. Vždycky to tam vyčte, ať to byl třeba příklad budějovického Budvaru, když jsem tady říkal, že si na něj brousí zuby Anheuser Bush, který chodil jako mlsný pes, už tu byl v Plzni a pak nějakým způsobem se dostal do křížku s tím Budvarem, když se soudili o značku. A pak najednou došlo k tomu, že Budvar uveřejnil něco, že nějaké sklenice bude posílat někam na Balkán, a Rekonstrukce státu z toho měla těžkou legraci, ale mohl z toho být velký problém. A oni to svedli na to, že vlastně Budvar ani nevěděl, co v tom registru má zveřejňovat, tak tam raději zveřejnil pro jistotu všechno, protože co kdyby ta smlouva potom později byla neplatná.
Opravdu se chceme dostávat do tlaku neziskových organizací, které nejsou v registru smluv? Já to nechci dělat. Já to nechci dělat a budu vždycky tady chránit státní zájmy a státní podniky. Právě už jenom proto, že je konkurence chce zlikvidovat, a můžeme si o tom říkat možné a nemožné. Ten příklad se Student Agency už říkal v Senátu senátor Radko Martínek, který to tam brilantně celé popsal, jaká je provázanost a o co tady je, že prostě jde o to oslabit českého národního dopravce České dráhy, aby ho později, někdy v budoucnu, mohlo nahradit Student Agency. Proto má ty levné jízdenky a další věci. Tohle něco podobného se stalo ve Spojených státech amerických, kdy společnost Walmark účelově snižovala ceny, aby likvidovala konkurenci. To se už skutečně stalo. Tak proto nerozumím tomu, proč my jako Česká republika, máme mít registr smluv, má ho ještě Slovensko, abych jim nekřivdil, ale tam ho mnohokrát upravovali a raději by ho neměli, protože došlo k různým problémům, ale o tom se tady nebavíme. My se tady bavíme o tom, že když nějaký státní podnik - já si myslím, že řada lidí ani nečetla ten zákon o státním podniku, a to se mi skutečně ukázalo, když jsem se bavil nějakým způsobem na semináři ohledně registru smluv na CEVRO Institutu s Rekonstrukcí státu, tak oni ho ani nečetli, co to je o zákon o státním podniku.
Když nějakým způsobem státní podnik zveřejní tu smlouvu, tak už je v tu chvíli oslaben. V tu chvilku už je oslabován před tím soukromým kapitálem. A říkám, ten bude vždycky hledat jakékoli kličky. A ono se říká: no ale ono se vlastně za rok nic nestalo, všechny státní podniky fungují. Ano, to si snad myslíte, že konkurence bude ničit tu další konkurenci ze dne na den? Tomu nevěřte. To je dlouhodobý proces. To je dlouhodobý proces několika let. Například dva tři roky bude sledovat ten daný konkurent, jak se věci mají, a poté zaútočí, účelově ho oslabí. To není proces, že bychom teď za týden zlikvidovali nějakou firmu, ale to je opravdu dlouhodobý proces. Ve Spojených státech s tou společností Walmark to trvalo několik let. Pět až šest let to trvalo. Ale k tomu dojde. K tomu dojde, pokud v tom registru smluv zůstanou státní podniky. To k tomu prostě, bohužel, dojde. A já pod tím nechci být podepsán, protože já chráním zájmy České republiky.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z levé strany sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Klánovi za jeho vystoupení. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Budeme pokračovat vystoupením pana poslance Soukupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Soukup: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem si před časem nadrobil pěknou patálii. Možná si vzpomenete na to, že jsem tady inicioval zařazení bodu o migraci. Připravil jsem si takovou řeč, kterou jsem neměl možnost tady přednést. Já jsem ji zveřejnil na sociálních sítích a jakýsi novinář si k tomu přidal informaci o tom, že u nás migrant dostane 21 tisíc jako dávku. To vyvolalo obrovskou odezvu. A já sám jsem o tom nikde v tom rozhovoru nemluvil. Nicméně pak jsem se podíval na to, jaké skutečně jsou možnosti. Za předpokladu, že ten migrant dostane u nás politický azyl, a je to tak v naprostém pořádku, protože naši migranti po 48., 68. také dostali pomoc v zahraničí od těch států, kde našli nový domov, tak nasčítejme ty částky. Příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení, dávky v hmotné nouzi, případně rodičovský příspěvek apod., tak on se na tu částku může skutečně dostat.
On ten problém je ale širší. Těch migrantů tady skutečně, tak jak vláda tvrdí, v současné době moc není. Dík za to. Ovšem tyto dávky dostávají lidé, a velké množství lidí, kteří se skutečně dostanou na daleko větší peníze, než jaké má důchodce nebo důchodkyně. Paní, která celý život psala na psacím stroji, deset tisíc důchod, minimální. A tak dále a tak dále. Tyto peníze, na které se dostanou ti příjemci, kteří parazitují na našem sociálním systému, tyto peníze nemá ani úřednice, která jim vybavuje sociální dávky. Je to prostě širší problém.
Položme si otázku, kdo je za to zodpovědný. Já si myslím, že za to jsme zodpovědní my. My sice máme krásné zákony, které nějakým způsobem dávají možnost tyto lidi nějakým způsobem odhalovat, bránit tomu, aby nedocházelo ke zneužívání sociálních dávek, ale jsou málo účinné.
Tedy musím říci, že já se stydím před těmi lidmi, kteří celý život pracují, a pak mají tak nízké důchody. Já se stydím za ty, kteří pracují za minimální mzdu, a pracují v podstatě.... Kdyby nepracovali a kdyby se přihlásili na úřad práce a žádali o sociální dávky, tak na tom budou líp. Ovšem přirozeností člověka by mělo být pracovat.
Teď k neziskovým organizacím. Já jsem také členem krajského zastupitelstva a teď přicházejí žádosti o dotace neziskových organizací. My jsme zvolili takovou metodu, já tam pracuji ve výboru bezpečnostním a výboru pro menšiny, že chceme, aby nám doložili, jakým způsobem naložili v uplynulých obdobích s těmi penězi. Oni vůbec nejsou ochotni něco takového doložit. Oni říkají: Máme na to nárok, tak nám ty peníze dejte. Jsou organizace, jako je Člověk v tísni nebo i naše organizace při Úřadu vlády, Agentura pro sociální začleňování, které dostávají obrovské prostředky, a já se ptám, jak efektivně jsou tyto prostředky využity. Tyto organizace pracují ve vyloučených lokalitách. To je opravdu vážný problém. A neustále, rok od roku, slyšíme, když se ptáme po efektivitě vynaložených prostředků: je to běh na dlouhou trať. Ono už je to 15 let, 20 let, 25 let. Jak dlouhá bude ještě ta trať?
Já si myslím, že je nejvyšší čas, abychom tyto peníze - za prvé, abychom žádali vyhodnocování efektivity vynaložení těchto peněz, a za druhé, abychom je dávali s tím, že už jsou nějakým způsobem úkolováni. To není jenom o tom navštěvovat rodiny a přesvědčovat je, aby posílaly děti do školy apod. To je i o tom, abychom vyhodnocovali, kolik dětí, dejme tomu, z té vyloučené lokality se dostalo na střední školy. To je třeba o tom, abychom se ptali, jak se snížila nezaměstnanost nebo jak se zvýšila zaměstnanost v těch vyloučených lokalitách. Já si myslím, že když dáváme tyto peníze, a já u nás v krajském zastupitelstvu budu prosazovat, aby tomu tak bylo pro letošek, už bychom měli dávat konkrétní úkoly. Konkrétní úkol, o kolik ty, o kolik vy jako Člověk v tísni zvýšíte nebo snížíte, dejme tomu, absence dětí ve školách, o kolik zvýšíte zaměstnanost ve vyloučených lokalitách apod. Prostě musíme být důslední. ***