Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Jan Bartošek)

183.
Návrh poslance Víta Kaňkovského na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona
č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1020/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1020/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl navrhovatel pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím.

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Chci vám předně poděkovat za to, že jste podpořili včera zařazení tohoto tisku na dnešní jednání. Velice dobře si uvědomuji, jak složité je dneska určit priority v projednávání tisků. Nicméně novela, kterou předkládám, nepatří mezi politická témata, která by měla budit vášně zde na půdě Poslanecké sněmovny.

Důvod, proč jsem před více než rokem vyvolal jednání s Ministerstvem zdravotnictví s cílem novelizovat zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, byl vyvolán reakcí zdravotnické veřejnosti na praktické dopady zmíněného zákona v praxi, konkrétně v oblasti údržby a servisu zdravotnických přístrojů a také instruktáží pro práci s nimi. Mám v tomto směru zkušenosti přímo z naší nemocnice, kde funguje na velmi vysoké úrovni oddělení zdravotnické techniky, ale tyto informace mi potvrdili i zdravotničtí technici napříč Českou republikou i zástupci České společnosti pro zdravotnickou techniku.

Fakt, že jsme ve zmíněném zákonu přijali mimo jiné ustanovení, která deklarují povinnost veškerý servis či údržbu zdravotnických přístrojů provádět pouze zástupcem výrobce či jím pověřenou osobou, a stejně tomu tak je u instruktáží, se ukázaly jako vrcholně nešťastné. Došlo jednak k nikoli nevýznamnému navýšení nákladů zdravotnických zařízení na provádění povinné údržby a servisních zásahů, ale také k ještě vyšším nákladům na povinné proškolování zdravotnických pracovníků pro práci se zdravotnickými přístroji, které oproti dřívějšímu stavu musí být nyní zajištěno striktně ze strany dodavatele - a to je velký problém. Zatímco dříve dodavatel zaškolil odborného pracovníka zdravotnického zařízení, který dále školil nastupující zaměstnance, dnes je to bohužel jinak. Vzhledem k fluktuaci pracovníků ve zdravotnictví se zejména oblast instruktáží stala s platností zmíněného zákona velmi nákladnou povinností zdravotnických zařízení. Kromě finančních nákladů je ale také třeba vidět i zvýšené personální zatížení zdravotnických zařízení, která musejí zajistit údržbu, servisní zásahy a instruktáže ze strany výrobců. A to je i logisticky velmi náročná činnost.

Praxe navíc ukázala, že ani zástupci dodavatelů nejsou dostatečně personálně saturováni, aby byli schopni v potřebné míře všechny tyto činnosti zajistit v co nejkratší době, což je důležité zejména u servisní činnosti. Běžně se pak stává, že nepostradatelný zdravotnický přístroj se ocitne několik dnů, ale někdy i několik týdnů mimo provoz, což je pro zdravotnické zařízení nezáviděníhodná komplikace, která mnohdy může vést i k ohrožení poskytování zdravotní péče. A chci připomenout, že zdaleka nejde jenom o nemocnice. Tyto informace máme i z ambulantních pracovišť. Také existují signály, že některá zdravotnická zařízení své povinnosti v této oblasti z obav před finančními dopady neprovádějí zcela v dikci zákona, ale vystavují se tak riziku uložení vysoké pokuty. A já se ptám, zda je správné, když tušíme, že zdravotnická zařízení nemají šanci dikci zákona v plné míře vyhovět, abychom k tomu byli nečinní.

Z výše uvedených důvodů vyvstala jednoznačná potřeba novelizovat zmíněný zákon, abychom odstranili nešťastnou úpravu týkající se zdravotnických přístrojů, která zbytečně odčerpává finanční prostředky z veřejného zdravotního pojištění a zatěžuje zdravotnická zařízení i personálně, což ve svém důsledku přináší další zvýšení nákladů, o frustraci zdravotnického personálu ani nemluvě. Jsem přesvědčen, že bude Poslanecké sněmovně ke cti, když dokážeme upravit tu zmíněnou část v tomto zákoně, která se nám prostě řečeno v roce 2014 zcela nevyvedla. Vzhledem k tomu, že trvalo řadu měsíců, než jsme se dokázali se zástupci České společnosti pro zdravotnickou techniku i s ministerstvem dohodnout na věcném i legislativním řešení, je novela předkládána až nyní ve formě poslaneckého návrhu.

A nyní konkrétně k navrhované úpravě. Předkládaný návrh má zjednodušit poskytovatelům zdravotních služeb provádění servisu, což je odborná údržba a opravy zdravotnických prostředků, neboť současná úprava je omezující v tom směru, že servis a údržbu včetně povinných revizí může provádět pouze zástupce subjektu, který dané zdravotnické prostředky poskytovateli zdravotních služeb dodává. Návrh rozšiřuje pravomoc provádět servis zdravotnických přístrojů i na poskytovatele zdravotních služeb, jehož zaměstnanci však musí splňovat stejné požadavky jako zaměstnanci subjektů zajišťující servis zdravotnických prostředků. Odpovědnost je vždy na výrobci zdravotnického prostředku, zda umožní, aby servis prováděla i jiná osoba, například zaměstnanec poskytovatele zdravotních služeb, nebo pouze osoba jím pověřená. Nadto je zde samotná odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb, zda zaměstnává dostatečně kvalifikovaný a erudovaný personál, který toto bude provádět. Na poskytovatele zdravotních služeb, resp. na jeho zaměstnance, a na soukromý subjekt zajišťující servis zdravotnických prostředků jsou tak kladeny stejné požadavky.

Obdobný problém je také v případě instruktáží. Podle současného znění zákona o zdravotnických prostředcích může instruktáž provádět pouze osoba, která je poučena výhradně výrobcem. Tato zákonná povinnost způsobila neúměrnou finanční zátěž nejen na poskytovatele zdravotních služeb, ale dokonce i na subjekty obchodující se zdravotními prostředky, což je dovozce, distributor, zplnomocněný zástupce, a to i z hlediska její proveditelnosti.

V praxi to znamená, že každý zaměstnanec dodavatelského subjektu i poskytovatelé zdravotních služeb musí být v tuto chvíli proškoleni pouze výrobcem. Vezmeme-li v úvahu např. situaci, kdy má výrobce sídlo mimo území České republiky a školení o instruktáži může u poskytovatele probíhat i několikrát do měsíce vzhledem k fluktuaci personálu, vyplývají z této povinnosti nejen vyšší finanční výdaje, ale také nadměrné pracovní zatížení zainteresovaných stran. I zde je proto navrženo rozšíření pravomocí provádět instruktáže nejen zástupci výrobce, ale i jím pověřenou osobou, případně zplnomocněným zástupcem daného výrobce nebo jím pověřenou osobou. V praxi to pak znamená, že zástupce dodavatele může proškolit pověřenou osobu zdravotnického zařízení, která bude dále školit nastupující zaměstnance.

Pokud se týká vyčíslení úspor, které přijetím zmíněné novely budou ušetřeny z veřejného zdravotního pojištění, a zdravotnická zařízení je budou moci použít na léčebnou činnost, je toto poněkud obtížné, ale jen navýšení nákladů zdravotnických zařízení na instruktáže po přijetí zákona č. 268/2014 Sb. se odhaduje v rámci celé České republiky na 235 milionů korun. U servisů a údržby je to pak částka kolem 70 milionů korun za rok. Avšak dle České společnosti pro zdravotnickou techniku je ve skutečnosti tato částka mnohem vyšší, resp. byla by ještě vyšší, kdyby se všechna zdravotnická zařízení striktně držela dikce zákona.

Předložená novela se důsledně drží vymezené problematiky, kterou jsem již zmínil, tedy servis, údržba a instruktáže u zdravotnických přístrojů. Nijak nezasahuje do dalších oblastí tohoto poměrně rozsáhlého zákona.

Kromě řešení již zmíněných věcných problémů pak návrh obsahuje ještě několik terminologických úprav, které si vyžádala praxe.

Vzhledem k poměrně jednoduchému rozsahu novely, která velmi pomůže fungování zdravotnických zařízení, je navrženo projednání tohoto zákona dle § 90 odst. 2 jednacího řádu, tedy aby byl s tímto zákonem vysloven souhlas již v prvním čtení. Vím, že některé poslanecké kluby uvažují o podání nebo o uplatnění veta na další projednávání tohoto tisku v režimu § 90, proto si dovolím v obecné rozpravě přednést návrh na zkrácení lhůty pro projednání ve výborech, kdyby veto uplatněno bylo.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, málokdy máme takovou možnost jako v tomto případě jednoznačným způsobem pomoci praktickému chodu našich zdravotnických zařízení. Využijme ji prosím zvláště nyní, kdy se potýkáme s nedostatkem zdravotnického personálu. Bude to pro naše zdravotníky, myslím si, velmi dobrý signál.

Děkuji vám za pozornost i za případnou podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Soňa Marková. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Přeji krásný den, vážené dámy, vážení pánové. Je třeba předeslat, že projednávaný návrh opravdu nepřináší nijak systémovou, komplexní nebo na první pohled zásadní změnu zákona č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích, přesto se však jedná o návrh, který si zaslouží naši pozornost.

Předkládaný návrh omezuje současné podmínky nastavení odborné údržby a opravy zdravotnických prostředků, které jsou nastaveny tak, že nyní může tento servis provádět pouze zástupce soukromého subjektu, který dané zdravotnické prostředky poskytovateli zdravotních služeb dodává. Analogicky přísná pak je i úprava provádění instruktáží, které může provádět podle současné úpravy pouze osoba, která je poučena výhradně výrobcem. Obě tyto podmínky jsou příliš přísné a zároveň finančně zatěžující. Návrhem předkladatel zamýšlí rozšířit pravomoc provádět servis zdravotnických prostředků i na poskytovatele zdravotních služeb, jehož zaměstnanci však musí splňovat stejné požadavky jako zaměstnanci soukromých subjektů zajišťujících servis zdravotnických prostředků. Instruktáž pak na základě tohoto návrhu bude oprávněna provádět osoba, která bude proškolena výrobcem nebo jím pověřenou osobou, popř. zplnomocněným zástupcem daného výrobce nebo jím pověřenou osobou.

Přestože návrh podporuji, mám dvě menší výhrady. Ta zásadnější se týká právě navrhovaného postupu projednávání podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. Schvalování předkládaných materiálů v tomto režimu nesmí být standardním procesem. Náš jednací řád proto klade zvláštní důraz na odůvodnění takového postupu a svazuje jej i poměrně zásadním omezením. Předkladatel si samozřejmě povinnosti odůvodnění je vědom a snaží se je podat, to bezesporu. Toto odůvodnění se ovšem v zásadě smrskává, v uvozovkách, do záměru schválit předlohu rychle, protože by to bylo záhodno, a mezi řádky lze číst: Protože za necelých pět měsíců končíme a rádi bychom to stihli. Blížící se konec volebního období by ale neměl sloužit jako bianko šek nám všem, že si omezíme proceduru projednávání, že si omezíme odbornou diskusi ve výborech, že si zamezíme podávat pozměňovací návrhy. Sněmovní tisk 1020 má tu výhodu, že je ale velmi úzce zaměřen, a naopak, kdyby se jeho závěr rozšířil, bylo by to možná na škodu. Ovšem nic to nemění na tom mém vlastně povzdechnutí.

Druhá připomínka je konkrétnější, na které se právě výše zmíněný nedostatek ukáže. V úpravách § 67 odst. 1, tedy elektrických tlakových a plynových revizí zdravotnických prostředků, kde se nově stanovují podmínky pouze pro prostředky pevně připojené ke zdroji elektrické energie. Kdybychom byli formalističtí, dala by se tato úprava číst i tak, že prostředky, které jsou odpojitelné, by nám vypadly z povinných elektrických revizí podle jiných předpisů. Ano, jistě se jedná o formalismus a jazykový výklad, ale třeba právě tato úprava by mohla být vyjasněna právě při standardním projednávání, anebo by se ukázalo, že nás to nikoho netrápí, ale měli bychom možnost to probrat.

Domnívám se však, že přes výše uvedené se jedná o velmi racionální návrh, který omezuje výhradní právo výrobců k provádění servisu a oprav zdravotnických prostředků a za přesně stanovených podmínek toto právo přiznává i poskytovatelům zdravotních služeb. Předkládanou novelou se rovněž umožňuje snadnější provádění instruktáže a navrhované změny přitom podle mého názoru nesnižují nároky na kvalitu prováděných služeb. V obecné rovině se tedy jedná o úpravu, která jde správným směrem, a z tohoto důvodu doporučuji předložený návrh zákona odsouhlasit, včetně zrychleného projednávání.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. S přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím.

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Jak už avizoval pan předkladatel, my jsme spolu o tom komunikovali, jménem dvou poslaneckých klubů, a to ODS a TOP 02, vznáším veto na projednání podle § 90. Současně říkám, že nebudeme vznášet veto na snížení a souhlasíme se zkrácením na projednání ve výborech na 20 dní.

Souhlasím s tím, že ten návrh jde správným směrem, chtěli jsme mít možnost tam nějaké drobné věci ještě v odborné diskusi ve zdravotním výboru upravit.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, registruji veto na § 90 odst. 2. A v rámci obecné rozpravy je ještě přihlášena paní poslankyně Pastuchová. Prosím.

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, vím, že už jsem poslední a koukáte na hodiny, přesto mi dovolte, abych k této problematice něco řekla i já. Sama osobně jsem měla na starosti bezpečnostně technické kontroly přístrojů dlouhou dobu, takže ten zákon znám, a musím říci, že jsem ráda, že bylo uplatněno právo veta, protože si myslím, že i když se s těmi navrženými změnami ztotožňuji, tak si myslím, že by ten zákon, když už je otevřen, mohl doznat i dalších změn, které by zdravotnickým zařízením ušetřily další nemalé finanční prostředky.

Dále si myslím, že by se mohl upravit § 65 odst. 6 a § 66 odst. 4, mám připraveny pozměňovací návrhy, kde si myslím, že by bylo fajn vypustit pasáž "pokud není výrobcem stanoveno jinak", protože výrobce bude mít vždy snahu, aby to mohl provádět pouze on, což je pro poskytovatele zdravotnické péče velice drahé. Dále bych pak ráda prodiskutovala uchovávání protokolů o bezpečnostně technické kontrole, protože tam se mi to zdá někdy nadbytečné a zbytečné.

Tím, že to půjde do výboru, já se tady k tomu nebudu vyjadřovat dále a nechám si to na odbornou diskusi ve výboru. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy s přednostním právem pan navrhovatel. Prosím.

Poslanec Vít Kaňkovský: Kolegyně, kolegové, jak jsem již avizoval, dovolím si vás požádat v obecné rozpravě o zkrácení lhůty na projednání ve výborech o 40 dní, tedy na 20 dní. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a táži se, zda někdo další se hlásí do obecné rozpravy. Žádnou další přihlášku neregistruji, v tom případě končím obecnou rozpravu. Táži se pana navrhovatele a zpravodajky na závěrečné slovo. Není tomu tak.

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro zdravotnictví jako výboru garančnímu. A já se táži, zda má někdo další návrh na přikázání garančnímu výboru. Není tomu tak.

Dám tedy hlasovat, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví jako garančnímu výboru.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 171, přihlášeno je 105 poslankyň a poslanců, pro návrh 79, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví jako garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru a já se táži, zda má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru, případně výborům k projednání. Žádný další návrh nevidím. V tom případě budeme hlasovat o posledním návrhu, který padl v obecné rozpravě, a to je zkrácení lhůty na projednání na 20 dnů.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo souhlasí se zkrácením lhůty, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 172, přihlášeno je 106 poslankyň a poslanců, pro návrh 82, proti nikdo. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas a lhůta na projednání byla zkrácena na 20 dnů.

Děkuji vám a končím projednávání tohoto bodu. A na základě předchozí dohody předsedů poslaneckých klubů přerušuji jednání Poslanecké sněmovny do 6. 6. 14.00. Děkuji vám a přeji vám příjemný zbytek dnešního dne.

(Jednání skončilo ve 13.23 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.