(11.50 hodin)
(pokračuje Vondráček)
Ale přesto přání je otcem myšlenky, tohle jsem od některých kolegů slyšel na vlastní uši, a nejen na jednání výboru, ale skutečně i v médiích. Skutečně žijeme v zemi, kde se předpokládá, že by se někdo mohl zavírat, zabavovat se mu majetek? Bavíme se samozřejmě... Majetek Andreje Babiše má hodnotu výrazně převyšující 50 milionů korun. Resp. tento je umístěn ve svěřeneckém fondu. To by se napadal celý tento převod? Tyto transakce? A byl by zajišťován miliardový majetek kvůli 50 milionům? Byly by domovní prohlídky? Proč? Jediný důvod spatřuji v tom, že se jedná o politicky angažované osobnosti a že by to bylo mediálně velmi atraktivní.
Prosil bych také, abychom trošku rozlišili kauzu našeho pana předsedy a pana předsedy klubu, který skutečně, když si najdete odvahu se na to podívat objektivně, nemá s kauzou Čapí hnízdo v podstatě nic společného. Jenom chvíli seděl v nějakém orgánu.
Na závěr svého vystoupení bych chtěl říct, a v podstatě to tady řekl i pan Babiš, že jestli o tom, že Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek mají, nebo nemají setrvat v politice, zda mají, nebo nemají usednout ve Sněmovně, tak aby o tom rozhodl volič, a ne policejní důstojník.
Neodpustím si trošku tady za tím pultíkem, někdy to tak na člověka přijde, neodpustím si mírný patos. Chtěl bych přečíst celý citát Johna Donneho, který si půjčil Ernest Hemingway pro svou knihu Komu zvoní hrana: "Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny. Spláchne-li moře hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobě."
Upozorňuji vás, že modus operandi tady této kauzy je univerzálně použitelný fakticky pro kohokoli. Stačí posbírat veřejné a poloveřejné informace, upravit je do zdánlivě logického příběhu a bez konkrétních důkazů, které jsou nezbytně požadovány v trestním řízení, dát na papír a předložit je jako fakt.
Už jsem se tady omluvil za své předchozí hlasování. Já jako dřív člen mandátového a imunitního výboru jsem skutečně nevěřil, že ve věci kolegy může být vůbec vydán rozsudek. Ale možné je všechno. A proto pod tíhou čtyř let, která jsem strávil tady ve Sněmovně, svého působení v mandátovém a imunitním výboru, teď díky vhledu, který mám trošku i díky členství v komisi pro vyšetřování úniků z trestních spisů, kdy se dovídám další a další informace, které ve mně nevyvolávají pozitivní pocity, tak se skutečně musím vyjádřit v tom smyslu, že mé názory v roce 2013 byly mladické a neodpovídaly realitě České republiky. Člověk to musí zažít na vlastní kůži.
Pro mě je tady stěžejní, že tady dochází ke stíhání nejen toho člověka, ale i jeho rodinných příslušníků. Myslím si, že taková kauza v České republice ještě nebyla, tak masivní. Myslím, že o této kauze si to neuvědomujeme. My tady žijeme. Ale tato kauza bude možná jednou součástí výuky. Tohle je tak velká aféra, že se o ní bude třeba učit a politologové se o ní budou zmiňovat ještě dlouhé roky.
Za sebe říkám, že jsem vždycky byl pro vydání. Proč, jsem vám řekl. Protože jsem to považoval za historický přežitek, který v podstatě v právním státu už postrádá smysl. Taky jsme v drtivé většině vydávali v této Sněmovně. Ale po tom všem, co vím, že už se stíhají i rodinní příslušníci, poté, co vím, že se roky potom nedočkáte satisfakce... A říkali jsme tady konkrétní jména. Říkali jsme pana kolegu poslance Svobodu, který minulý týden dostal rozsudek, čekal na něj rok. Pokud vím, paní poslankyně Kailová na něj čeká osm měsíců a ještě ho nedostala. Kde je to očištění? Kde je ta šance se očistit?
Nechci opustit svůj názor, že imunita nepatří do moderní demokracie. Ale ve světle těchhle událostí nemůžu jít dál, nebo nemůžu tady u toho svítit, a maximum, čeho jsem schopen, tak se zřejmě hlasování o vydání či nevydání nebudu účastnit. A do budoucna říkám, že jsem výrazným způsobem přehodnotil svoje názory. To je na vysvětlení pro paní kolegyni, která mi tady četla moje výroky. Já si za nimi stojím. Ale zkrátka dneska vím víc. (Řečník tři kroky poodejde a pak se vrátí kvůli ohlasu v pravé části sálu.)
Ještě s dovolením, ještě tam jsem něco zaslechl. Ano, taky jsem to řekl, některé zkušenosti jsou nepřenosné, nenahraditelné a musí být osobní.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane místopředsedo. Stejně tak prosím, kolegyně a kolegové, abyste po sobě nepokřikovali. Nyní tedy s přednostním právem pan poslanec Lank. Prosím.
Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, hezké skoro poledne. Měl jsem připravený poměrně obsáhlý materiál, kde jsem chtěl celou tu věc rozebrat fakticky z hlediska pohledu právě na tu imunitu a tak dále. Ale ona velká část informací už tady zazněla, zbytečně bych se jenom opakoval. To znamená, přispěji jenom se svojí řekněme ideologickou troškou do mlýna, jak už tady přede mnou učinili i jiní.
Vážený pane Babiši, vážený pane Faltýnku prostřednictvím pana předsedajícího, my Realisté se vždycky snažíme dívat na věci realisticky. Představme si na chvíli, že jste se vždy snažili chovat v zájmu této země a tohoto národa. Realisticky je nutné říct, že tato snaha se nejeví v současné době jako příliš úspěšná. Navíc vás teď dohnala minulost. Čapí hnízdo je podnikatelskou kauzou, která se stala před vaším vstupem do politiky, a proto se teď podle mého názoru musíte zachovat jako chlapi, proto se nemůžete schovávat za poslaneckou imunitu. Musíte se ke své minulosti čelem a veřejně se hájit v trestním a soudním řízení. A já jsem velice rád, že jste dopředu deklarovali, že tak učiníte. Politik, který podniká, totiž nesmí využívat politiku pro ochranu svých podnikatelských zájmů. Podnikatel bude vždy upřednostňovat zájmy podniku před zájmy státu, jinak by nebyl asi moc dobrým podnikatelem.
Osobně jako realista uznávám, že jste v politice dosáhli mnoha úspěchů. Vybudovali jste politické hnutí, které vede preference, a možná navzdory tomuto všemu, nebo právě proto zvítězí v příštích volbách. O víkendu jste představili program, který se v mnohém podobá programu Realistů. Jsem za to rád a těší mě, že podobně jako my kladete velký důraz na bezpečnost a národní zájmy. Ale jako Realista vám současně říkám, že jste došli do momentu, kdy si musíte vybrat: buďto včas odejít a ukázat, že vám nejde o osobní zájmy, ale o zájmy země a jejích občanů, nebo zůstat a připojit se ke stranám, proti kterým jste původně chtěli bojovat, protože těch kauz, podezření a různých přešlapů už je skoro stejně, jako bylo v minulosti právě u nich. Vím, že to je na voličích. Ale říkám si, jestli to máte zapotřebí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Šarapatka. Prosím.
Poslanec Milan Šarapatka: Vážení předvolební diskutující, tady bylo právě řečeno, že i když budou naši dva kolegové vydáni, tak stejně nemůže dojít z důvodu technických lhůt k jejich obvinění. To znamená, že nová Sněmovna bude znova absolvovat stejný proces. Všichni jsme podle toho, co jsem tady slyšel, de facto rozhodnuti. Tak pojďme hlasovat a nedělejme tady tyjátr. Myslím, že tady ta Sněmovna má sloužit něčemu jinému. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Hlasovat jistě budeme, ale musíme dodržovat jednací řád, to znamená, že nejprve promluví všichni, kdo jsou řádně přihlášeni do rozpravy. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Rais. Prosím. ***