(14.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Poslanecké sněmovny Petru Fialovi. A protože jsem dále přihlášený já, požádám ho o vystřídání. Ještě po mně pokračuje pan poslanec Chvojka a pan poslanec Farský. Děkuji, pane místopředsedo, za vystřídání.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní v rámci přednostních práv vystoupí pan místopředseda Sněmovny, předseda KSČM Vojtěch Filip. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, máme před sebou vážný ústavní krok a tím je rozhodnutí o vyslovení důvěry vládě ČR. Je to věc, která má vždycky určitý specifický charakter, a v něm se bavíme nejen o důvěře, bavíme se o důvěryhodnosti, bavíme se o tom, nakolik ta důvěra má být bianko šekem. Bavíme se o tom, nakolik ona důvěra bude zavazovat jednotlivé členy vlády k tomu, aby před Poslaneckou sněmovnu předstupovali s návrhy, které jsou součástí programového prohlášení vlády.
Já své vystoupení rozdělím do částí, které bych mohl jednoduše nazvat: co ve vládním prohlášení je, co v něm není, a také - poprvé pro KSČM - co bylo, nebo nebylo akceptováno při jednání s vítězem voleb. A na závěr si dovolím říct věc, která se týká důvěry v jednotlivé ministry, ač to není předmětem jednání a hlasování o důvěře vládě, ale má samozřejmě velký vliv na to, jak se ten který politický subjekt zachová.
Ve vládním prohlášení je řada věcí, které souvisely s tím, nakolik politické strany oslovovaly ve volbách v roce 2017 jednotlivé občany ČR svými volebními programy. Můžeme říct, že se tam opravdu dostala řada věcí, které mají prioritu mezi občany, které občané opravdu požadovali, a já jsem tomu rád. Nevyčítám vládě, jestli to má třicet, nebo méně, nebo více stránek, ale posuzuji to tak, jestli vláda viděla určité preference občanů ČR v tom, co je tím hlavním problémem, který lidi pálí. Jsou v něm ale i věci, které mě zarazily, protože o nich byla vedena dlouhou dobu diskuse, která svým způsobem končila na tom, že došlo v minulé Poslanecké sněmovně k určitému kompromisu, který ovšem ještě není dokončen vzhledem k tomu, že může do kompromisu vstoupit např. Ústavní soud, a přesto vláda se znovu pokouší některé věci ve vládním prohlášení předložit.
Jsem rád, že součástí vládního prohlášení je to, co jsme při jednání s hnutím ANO 2011 projednávali, a to je otázka obecného referenda. V návrhu vládního prohlášení toto nebylo. Nyní je to obsaženo a musím říct, že to považuji za správné. Protože to je jedna z věcí, která zatěžuje náš ústavní systém, že tento institut přímé demokracie, ač ho Ústava ČR předpokládá, a byl před vznikem samostatné České republiky součástí československého právního řádu, obecné referendum tam je.
Co mi chybí u programového bodu obecného referenda? Termín a závazek, že to bude prioritou vlády a že ho do určité doby také předloží. Jinak budeme muset postupovat tak, jako jsme postupovali ve chvíli, kdy se ve vládním prohlášení neobjevila žádná zmínka o revizi tzv. církevních restitucí, tedy tohoto daru státu jednotlivým církvím.
Proč to říkám? Protože závazek "vláda předloží návrh zákona o referendu" měla i vláda předchozí ve vládním prohlášení v roce 2014. Jak to skončilo, víte i vy, kteří jste sem vstoupili poprvé, a víme to i my, kteří tady jsme delší období. Ani vládní návrh zákona o referendu neprošel. Bývalá vláda se lekla brexitu a neměla vůli Ústavu, tedy článek 2 Ústavy ČR, naplnit, a zákon o obecném referendu tedy nebyl dokončen, nebyl přijat a není ani po 25 letech existence samostatného českého státu součástí našeho ústavního systému. To mi vadí, protože i ten časový závazek by byl velmi důležitý proto, abychom posuzovali vládní prohlášení jako prohlášení, které jasně předpokládá jednotlivé kroky naplnění Ústavy.
Je tam jiný závazek, který mě překvapil a který, pravda, souvisí s volebním programem vítězného hnutí ANO, a to je změna volebního systému do Senátu. O to více se o tom mělo jednat v rámci vyjednávání, protože jde o menšinovou vládu, menšinový kabinet, a tohle je věc, která vyžaduje minimálně 120 hlasů poslanců Poslanecké sněmovny a minimálně tři pětiny přítomných senátorů k tomu, abychom něčeho takového dosáhli, tzn. aby např. do Senátu se volilo jenom jednokolově. To není běžný závazek. Ten jsme tady ještě nikdy neměli od roku 1996, byť byl součástí jakýchsi dohod mezi roky 1992-1996. A to v historii České republiky něco znamená. Protože mnohokrát jsme slyšeli, a nakonec to bylo i ve vystoupení předsedy vlády, že on preferuje vládu jednobarevnou s většinovým volebním systémem, ale něco takového znamená skutečně mnohem širší dohodu, než je dohoda na úrovni jedné nebo dvou politických stran.
Co mně opravdu vadí, že ve vládním prohlášení je závazek, který vede k nerovnému postavení jednotlivých vlastnických forem. Vláda se zavazuje, že předloží návrh zákona o registru smluv, v kterém podniky v rukou státu, veřejného sektoru budou mít více povinností a méně práv, než má soukromý sektor. Ale to je v přímém rozporu s Ústavou, protože všechny formy vlastnictví jsou si podle Ústavy ČR rovny. Nutí nás to tedy uvažovat o tom, jestli takový závazek vůbec může být bez změny Ústavy, bez změny ústavního článku 11, naplněn, protože pokud bychom tímto způsobem pokračovali a nedali bychom možnost k tomu, aby byla rovnost vlastnických forem, museli bychom se jako KSČM obrátit na Ústavní soud a takový zákon napadnout u Ústavního soudu, ač nepředpokládáme, že bychom chtěli postupovat cestou k justičnímu státu, a chtěli bychom zachovat parlamentní demokracii. ***