(18.20 hodin)
(pokračuje Bauer)
Něco takového nemá v minulosti obdobu. Je to vzorec chování, se kterým přicházíte vy a právě teď. Já jsem přesvědčen, že na takový vzorec chování časem určitě doplatíte, že se do politického života vrátí slušnost a že žádného politika v obdobné situaci v budoucnu ani nenapadne žádat o důvěru své vládě. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci a poprosím k řečnickému pultu pana poslance Jana Skopečka. Připraví se pan poslanec Václav Klaus. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Dobrý večer, dámy a pánové. Já jsem váhal, jestli ještě mám vystoupit, protože spousta věcí tady zazněla, nicméně hlasování o důvěře vládě je natolik vážná věc, že si myslím, že to stojí za to, byť už hodina pokročila.
Nebudu se zabývat metodou nebo způsobem vzniku vlády, byť k tomu mám samozřejmě velké výhrady, ale o tom už zazněla spousta vět. Já se zaměřím na pár klíčových bodů z programového prohlášení, které já osobně považuji za důležité, které mi tam vadí, nebo které mi tam naopak chybí, nebo které považuji za nedostatečně vysvětlené.
V tom vládním prohlášení je zmíněn vyrovnaný rozpočet. Nicméně když ten program čtete dál, tak už nikde nenaleznete realistické návrhy, jak k vyrovnanému rozpočtu dospět. Myslím tím vyrovnaný rozpočet v delším období, nikoliv pokud vládě vyjde zrovna nějaký nízký deficit z titulu slušného ekonomického růstu nebo nečerpání investic, případně evropských dotací. Víme dobře všichni, že problém veřejných financí a státního rozpočtu je především na jeho výdajové straně, nikoliv na straně příjmové. Přesto žádná opatření snižující výdaje budoucích rozpočtů v programovém prohlášení nenajdeme. Naopak se tam slibují další peníze nejrůznějším sociálním skupinám a zájmovým skupinám.
Když se podíváme na tu nejpalčivější část strany výdajů státního rozpočtu, tak jsou to bezesporu sociální výdaje a zejména penzijní reforma. Penzijní reforma je tam zmíněna rovněž, nicméně chybí jí jakékoliv alespoň obrysy toho, jak by penzijní reforma měla vypadat. Návrh oddělit důchodový účet od státního rozpočtu je technikálie, to není žádná reforma. Podstatou jakékoliv reformy penzí přece musí být snaha přinést do systému penzí více soukromých zdrojů, protože průběžný systém placený pouze z veřejných výdajů je neudržitelný, a všichni to víme. Nicméně vláda se k tomuto neodhodlala, není schopna mít odvahu říci, že tímto způsobem nebo tímto směrem je potřeba penzijní reformu vést.
Penzijních systémů po celém světě je celá řada, nicméně není jich nekonečný počet. Základní penzijní systémy, a každá země se samozřejmě pak následně liší podle svých historických, kulturních, ekonomických odlišností, tak těch je pouze několik a jsou velmi dobře popsány. Nicméně ani tento základní směr, rámec, základní typ penzijní reformy nebo budoucího penzijního systému, který by chtěla vláda představit Poslanecké sněmovně, v tom programovém prohlášení nenajdeme. A já se obávám, že to vláda nemyslí vážně a že je to pouze vábnička na to, aby v tom programovém prohlášení tato zásadní věc byla.
Konec konců hnutí ANO bylo součástí vládní koalice, která penzijní reformu, byť nebyla dokonalá a mohli bychom na ní najít jistě řadu nedokonalostí, přece nějaká byla, tak ji předchozí vláda spolu s hnutím ANO zrušila, aniž by za ty čtyři roky předložila jakýkoliv jiný záměr.
Když ještě zůstanu u rozpočtu, tak vedle toho, že mi chybí konkrétní cesty, jak snížit výdaje a vyrovnat státní rozpočet, tak mi tam chybí i pravidlo nebo způsob, jakým bychom se vyhnuli pokračování procyklické fiskální politiky. A tady nebudu zlý. To není chyba nebo to není problém jenom té předchozí vlády, ale když se podíváme na rozpočty, na dlouhou časovou řadu rozpočtů státních, tak zjistíme, že už dlouhá léta provozujeme procyklickou hospodářskou politiku. To znamená, že v době ekonomického růstu děláme nesmyslné deficity, kdy ekonomice pomoct veřejnými výdaji není třeba, naopak v době recese pak vlády zdědí nedobré veřejné finance a musí šetřit ve chvíli, kdy je to nejméně vhodné.
Chybí mi jakékoliv pravidlo nějakého dlouhodobě vyrovnaného rozpočtu, nějaký závazek vlády, že ve chvíli, kdy v recesi bude realizovat deficity státního rozpočtu, tak povinně v době ekonomického růstu bude vytvářet naopak přebytky tak, abychom, jak jsem říkal, v určité časové periodě měli veřejné finance vyrovnané. Nicméně to je asi pláč nad rozlitým mlékem, protože co čekat od hnutí ANO, které nebylo schopno představit jediný rozpočet bez deficitu, přestože vládla předchozí vláda v poměrně slušném ekonomickém počasí.
Co mi chybí v programovém prohlášení, je rovněž závazek snížit a zjednodušit, anebo zrušit i některé daně. Předchozí vláda a hnutí ANO se chlubilo tím, že dokázalo velmi výrazně zvýšit inkaso daní. Na straně druhé jsme viděli, na té výdajové straně rozpočtu, že nebylo schopno zvyšovat investice, ty byly nízké. Naopak ty peníze směřovaly na navyšující se provozní náklady státu. Já si myslím, že vytahovat peníze z kapes daňových poplatníků na to, abychom méně investovali a více platili za provoz státu, je hloupý koncept a špatná politika. A když už tak hnutí ANO dokázalo zařídit to, že roste inkaso, to říkám samozřejmě v uvozovkách, protože dominantně za to můžou podnikatelé a ekonomický růst, tak bych očekával jasný závazek, které daně budou sníženy nebo které daně budou naopak zrušeny. Nicméně když se podíváme i na ten rozpočet, který jsme schválili na stávající rok, tak zjistíme, že vláda počítá s růstem složené daňové kvóty, to znamená, že vláda chce znovu i v tomto roce, a já se obávám, že jakákoliv vláda s hnutím ANO v dalších letech, bude chtít zvyšovat daňové břemeno našich spoluobčanů.
Co mě tam jako liberálnímu ekonomovi v tom programovém prohlášení opravdu vadí, je to, že se vláda hlásí k tomu, že zavede druhou sazbu daně z příjmů fyzických osob. To znamená, že z té dočasné solidární přirážky chce realizovat skutečně druhou sazbu daně z příjmů fyzické osoby, která bude platit už na věky. S tím já samozřejmě nemůžu souhlasit. Je to definitivní pohřbení konceptu rovné daně a já si nemyslím, že má vláda zvyšovat progresi našeho daňového systému a trestat pracovitější a úspěšnější spoluobčany vyššími daněmi. I z těchto daňových důvodů, to, že se daně snižovat nebudou, že se nebudou zjednodušovat a že se nebude zavádět progrese v našem daňovém systému, samozřejmě nemohu pro tuto vládu hlasovat.
Zatímco programové prohlášení neobsahuje žádné návrhy na úspory, jak už jsem zmiňoval v úvodu svého vystoupení, tak v tom programovém prohlášení naopak najdeme spoustu slibů všem možným typům nebo skupinám našich spoluobčanů. Naposled nebo nakonec se do programového prohlášení vešlo nebo dostalo i jízdné ve vlacích zdarma pro seniory. Jen se sám sebe ptám, proč to má být jenom jízdné zdarma ve vlacích a proč ne v autobusech, protože ne všichni občané bydlí u železniční tratě. Proč třeba rovnou nedávat našim seniorům několik litrů benzinu na měsíc, aby mohli zadarmo jezdit i ti, co mají automobily. Myslím, že někde v Jižní Americe tento koncept zkusili a já se obávám, že touto cestou jdeme.
Navíc bych varoval seniory, aby příliš na tento slib nespoléhali. My ve Středních Čechách, a kolega Hamáček už to zmiňoval, s tím máme v souvislosti s hnutím ANO velmi čerstvou zkušenost. My jsme s hnutím ANO po krajských volbách, když jsme ještě byli v koalici, rušili žákovské jízdné, které zavedl svého času David Rath, a všichni napříč tou koalicí i s hnutím ANO jsme se shodli, jaká je to hloupost, načež necelý rok poté, kdy vznikla koalice nová, tak ti samí kolegové z hnutí ANO hlasovali pro znovuzavedení žákovského jízdného. Takže seniory varuji, aby na to nespoléhali, protože bude záležet na tom, jak se kolegové z hnutí ANO vyspí a jestli nakonec to jízdné zdarma bude nebo nebude.
Co vítám v tom programovém prohlášení naopak, abych nebyl jenom negativistický, že vláda nechce přijmout euro. S tím já souhlasím. Myslím si, že to je skutečně národní zájem a že nemá smysl vstupovat do nemocné eurozóny, která by pro nás znamenala spoustu nákladů, potíží a zejména ztrátu autonomní měnové politiky. ***