(16.50 hodin)
(pokračuje Okamura)
To, že tu někdo z politiků, novinářů či politologů neustále říká nějaké mýty proti demokracii, je dáno pouze jeho neznalostí, případně nechutí ke skutečné demokracii. Tady bych připomněl tentokrát sociálním demokratům, že to byli oni, kteří v 19. století prosazovali všeobecné právo hlasovací a čelili naprosto stejným námitkám proti demokracii a kvalifikovanosti občanů rozhodovat ve volbách, jako je tomu dnes. Dnes však sociální demokracie prosazuje opak a chce hlasovat proti referendu. Tak jako Piráty prosím, aby si vzpomněli na svůj program, tak sociální demokracii prosím, vzpomeňte si na svoje nejlepší demokratické časy, kdy jste nehájili pražskou kavárnu, ale prosté dělníky, nádeníky a jejich právo hlasovat.
Pokud jde o náš zákon o referendu, který tady naše hnutí SPD předložilo, je nutné připomenout historii jeho tvorby. Tak nějak jsme předpokládali, že tento zákon mnozí z oponentů nebudou pořádně číst a hlavní argumenty se budou tahat z rukávu. V minulém volebním období to byl argument, že zákon je prý špatně napsaný, že je to prý paskvil. Tento argument kdysi v České televizi vyslovil neúspěšný ministr za ČSSD pan Dienstbier a trapně utržil ostudu v přímém přenosu, protože plakal na vlastním hrobě, neboť zákon, který jsme předkládali a který po mírných úpravách předkládáme dnes, je ve své podstatě z pera vládní sociální demokracie, je to ta verze, která vznikla pod dohledem pana Dienstbiera, pouze jsme z jejich vykastrovaného nefunkčního návrhu vyškrtali omezení, o čem smí a nesmí občané hlasovat, protože jejich návrh v praxi neumožňoval hlasovat prakticky o ničem důležitém.
Všiml jsem si, že stejnou cestu dienstbierovské argumentace bez argumentů si vybrali i někteří naši současní parlamentní kolegové. Pokud budeme o zákoně diskutovat, diskutujme, ale prosím věcně, bez vylhaných dehonestací.
Nejen sociální demokraty, ale i další skutečné odpůrce demokracie prosím, aby vypustili argument, že na demokracii nejsme zralí a musí vládnout elity a vaše stranické oligarchie. Věřím, že stejné argumenty měla šlechta během Francouzské revoluce nebo monarchisté před rokem 1918 v českých zemích. Jsem rád, že občané Francie a také občané budoucího Československa na elitáře zvysoka kašlali a vytvořili si republiky a posunuli dějiny k demokracii.
Přímá demokracie nepotřebuje vyspělejší národ, ani ho vyměnit. Její principy nutí občany daleko více být aktivní a věnovat se veřejnému dění. Přímá demokracie motivuje i tím, že občan má skutečný vliv na své zastupitele, takže v důsledku jsou občané méně bezmocní a frustrovaní, stát funguje efektivněji a lidé jsou s jeho službami více spokojeni.
Vážené dámy a pánové, tahle země patří občanům a hlasy všech občanů si jsou nejen podle Ústavy, ale podle lidského přirozeného práva rovny. Ústava nezná žádného moudrého elitáře, který má přednostně právo za občany rozhodovat. Občan má právo svůj hlas delegovat na své zástupce, ale v demokracii musí mít právo kdykoliv toto právo rozhodovat svému zástupci odebrat a rozhodnout sám. A neexistuje jediný demokratický argument proti, protože v momentě, kdy občanovi toto právo odebíráme, pak je náš mandát vynucený, nedemokratický a nelegitimní.
Jeden holandský politolog takzvanou parlamentní demokracii přirovnal trefně k loupežnému přepadení, kdy vám parta lupičů dá na vybranou, komu z nich konkrétně dáte peněženku. Tak jako je i taková loupež loupeží, tak stejně je to s mandátem, který volič musí odevzdat, a nemá jinou volbu. A když lupiče s peněženkou dopadnou, tak se hájí, že to bylo vaše svobodné rozhodnutí, komu svoji peněženku dáte. Ale pakliže si nesmíte hlas nebo peněženku svobodně ponechat, je to mandát, neboli krok vynucený, nesvobodný a nedemokratický.
Vážené dámy a pánové, ten, kdo to s referendem myslí skutečně vážně, prosím, propusťme návrh zákona do dalšího čtení a v debatě o právu občanů rozhodovat o své zemi mějme na paměti, že nejsme lupiči, ale pouzí zástupci našich občanů a voličů.
Zde mi dovolte reagovat také na výtky těch - slyšeli jsme to tady například od Pirátů, ale na tiskových konferencích jsme to slyšeli i od některých jiných, že prý zákon není v kompromisní variantě, tak proto je ho třeba zamítnout nebo odmítnout nebo ho nějak pozdržet, než se všichni dohodnou. Není to pravda. Svědčí to o neznalosti jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Za prvé, já usiluji už o zákon o referendu mnoho a mnoho let, ještě před vstupem do politiky. Zažil jsem to tady v minulém volebním období, kdy dokonce měla ve vládním prohlášení vláda hnutí ANO, KDU-ČSL a ČSSD dokonce podepsáno, že navrhne, potažmo prosadí, zákon o celostátním referendu. Nakonec k tomu vůbec nedošlo.
A jelikož se jedná o návrh ústavního zákona - a to jsem chtěl říci pro ty, kteří říkají, že by chtěli nejprve zákon dlouze diskutovat a hledat kompromisy, což je zajisté potřeba, a jsme pro - ale jelikož se jedná o návrh ústavního zákona, tak není žádná časová lhůta pro projednání zákona ve druhém čtení na rozdíl od standardních zákonů, takže není žádný důvod, aby byl zákon kýmkoliv zamítnut hned v prvním čtení jen proto, že se někomu nelíbí, jak je formulován. To je jenom výmluva. To je výmluva těch, kteří zákon o referendu nechtějí, protože - znovu opakuji - je to ústavní návrh zákona, je dostatečný čas a nemáme ten čas nijak omezen, nebudeme pod časovým tlakem, když ukážeme teď v prvním čtení vůli, že skutečně zákon o referendu chceme, a následně na sněmovní půdě budeme bez časového tlaku zcela v souladu s jednacím řádem o zákonu diskutovat, ladit parametry, hledat vzájemné kompromisy. To je ta správná cesta, protože ta opačná už tady byla dvacet let a nikdy nikam nevedla. Takže v případě, že zákon necháte projít i vašimi hlasy prvním čtením, bude ve Sněmovně dostatek času nalézt vzájemné kompromisy. Takže vás prosím o podporu našeho návrhu a prosím, abyste hlasovali pro, jelikož není důvod v případě ústavního zákona hlasovat proti.
A teď mi dovolte podrobněji rozebrat náš zákon o referendu.
Navrhujeme, aby v celostátním referendu mohli občané rozhodovat o všech věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu, o návrhu zákona včetně ústavního a také například o souhlasu s ratifikací nebo s výpovědí mezinárodní smlouvy. Pochopitelně náš návrh tedy umožňuje hlasovat i o členství České republiky v Evropské unii i o členství České republiky v NATO. No, ale těch mezinárodních smluv je přibližně 200, takže my neříkáme hlasujme o tom nebo onom. Nechme na podpisové iniciativě občanů, co občan bude považovat za dobré, u čeho cítí sám občan České republiky - máme tady cca 8,5 milionu voličů s volebním právem, dospělých občanů - tak co bude zrovna palčivé. Takže nechme to na občanech, ať oni se rozhodnout. Oni jsou majitelé této země, nikoliv my politici.
Dále jasně říkáme, k čemu by ty otázky neměly směřovat. Neměly by směřovat ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod. Neměly by směřovat k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva. A neměly by směřovat k zásahu do výkonu moci soudní.
V tomto okamžiku mi dovolte poznamenat, že proběhlo několik schůzek, kde se zúčastňovali kromě nás, kteří jsme tento zákon předložili, to znamená za SPD, tak se zúčastnili zástupci hnutí ANO, zúčastnili se Piráti, zúčastnili se zástupci KSČM a v následující fázi na komisi pro Ústavu se v podstatě zúčastnili zástupci i jiných stran včetně ČSSD, tak jsme jasně řekli jménem SPD, že netrváme na těchto parametrech, že jsme si vědomi, že máme pouze 22 hlasů, a že pro to, aby ten zákon prošel, potřebujeme 120 hlasů. To znamená, není pravda a nemá smysl tady říkat, že ten zákon je postaven nějak, a proto pro něj nebudeme hlasovat. Jak jsem tady jasně řekl, ve druhém čtení není časová lhůta. My jsme otevřeni všem možným kompromisům. Dokonce na té společné diskusi, která byla tuším dvakrát, tak jsme řekli - byl tam návrh tuším dvou politických stran, že by to nemělo být o rozpočtu, nemělo by se hlasovat o daních, nemělo by se hlasovat o odvodech - my jsme řekli ano, dobrá, bylo to z úst hnutí ANO, mají 78 poslanců, nám nezbývá než to respektovat, bez nich se to prohlasovat nedá, tak jsme řekli ano. Musíme dělat kompromisy. My s tím problém nemáme. ***