(16.30 hodin)
(pokračuje Bauer)
Není úplně zřejmé, jaké dopady by měl zákon v předloženém znění na práci soudů. Ty by měly mnohem důkladněji posuzovat vůli dlužníků plnit své povinnosti a splácet dluhy. Opakovaně byla vyjádřena obava, že dojde k přetížení soudů a řízení se bude prodlužovat. Je podle mého názoru pravděpodobné, že insolvenční soudy začnou zčásti pod zvýšeným tlakem nespokojených věřitelů přísněji posuzovat splnění podmínek pro povolení, schválení a trvání oddlužení. Snad ještě horší variantou je naopak stav, kdy by se právě pod tíhou nových žádostí o insolvenci začalo postupovat ryze formálně, protože na víc nebude soudcům zbývat čas. Soudě podle veřejně dostupných stanovisek nejde o planou obavu, protože na toto riziko upozorňují samotní soudci, tak jak jsme mohli všichni v médiích vidět.
V neposlední řadě mě udivilo konstatování předkladatele, že nová pravidla insolvencí nebudou mít dopady na obce, resp. územně správní celky. Podle mého názoru a podle mých zkušeností je opak naopak pravdou. Města a obce České republiky a jimi zřizované či zakládané právnické osoby patří mezi významnou skupinu věřitelů. Obcím vzniká celá řada pohledávek za poskytování veřejných služeb, ať už za nájemné, nebo odpady. Obce jsou navíc s ohledem na charakter poskytovaných služeb věřitel nedobrovolný. Já se přiznám, že nemám oficiálně statistiky, jak na tom přibližně 6 200 obcí a měst v České republice je, ale myslím si, že to je podle mého názoru i pro tento segment závažná věc.
Vážené dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, z věcného hlediska považuji návrh za špatný a nespravedlivý k těm, kteří své dluhy splácejí. Jsou to lidé, kteří raději osekávají všechny své náklady a žijí doslova z ruky do pusy jen proto, že nechtějí spadnout do exekuce nebo procházet procesem oddlužení. Takoví lidé se snaží svá, třeba nesprávná, rozhodnutí v minulosti napravit, nevyžadují záchranné sítě. Jsou často v mnohem svízelnější situaci než ti, kteří se spoléhají na to, že je někdo z bryndy nakonec vytáhne. Oproti tomu přichází ministr Pelikán s návrhem, který de facto znamená plošnou dluhovou amnestii pro všechny, kteří své dluhy splácet nezvládají, ale také třeba ani splácet nechtějí. A obávám se, že zákon, tak jak je napsaný, vůbec nezaručuje, že bude možné mezi těmito dvěma skupinami rozlišovat.
Já vím, že na tomto místě se jistě pan ministr ohradí. Opakovaně, tak jak jsem slyšel, veřejně odmítl tvrzení, že se jedná o dluhovou amnestii. Podle něj prý stát namísto posílání sociálních dávek pomůže dlužníkům z pasti a ti začnou pracovat a poctivě splácet veškerý svůj výdělek věřitelům. Já se akorát ptám, kde jsou záruky a motivace pro ty lidi, aby pracovali legálně a své závazky plnili. Já to v předloženém zákoně bohužel nevidím. Naopak se zdá, že lepším řešením bude pro mnoho problematických dlužníků zůstat v šedé zóně, to tady dnes také již zaznělo, výdělky nepřiznávat a dál čerpat sociální dávky.
Vážené dámy a pánové, závěrem. Máme tady před sebou návrh, s nímž řada klíčových institucí v České republice vyjádřila nesouhlas. Nemáme k dispozici analýzy současného stavu a neexistují, nebo spíše existují pochybnosti o dopadech navrhovaných změn. Navíc v zásadě každá politická strana avizovala, že bude chtít zákon ve Sněmovně přepsat. Ovšem samozřejmě každá podle svých představ. Podle mého názoru tak reálně hrozí, že namísto špatných změn projde Sněmovnou jejich ještě horší verze. Proto podpořím návrh na zamítnutí, případně návrh na vrácení předkladateli k přepracování. Pokud nebudou tyto návrhy schváleny a zákon bude přikázán k projednání ve výborech, navrhuji, aby se jím zabýval s ohledem na zmíněné širší souvislosti sociální výbor a výbor hospodářský.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Je to tedy návrh na přikázání ještě výboru sociálnímu. Nicméně návrh na zamítnutí nebo na vrácení nepadl. Vy jste pouze řekl, že ho případně podpoříte, rozumím tomu správně? (Poslanec souhlasí.)
Prosím, paní poslankyně Valachová, potom pan poslanec Výborný.
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi několik slov k předloženému návrhu. Novela insolvenčního zákona bezpochyby může být dokonalejší, na druhé straně je nutné si přiznat, že pokud takřka milion lidí je v dluhové pasti, tak je jasné, že to není jen tak pro nic za nic, že by to byl milion nezodpovědných jedinců, ale že i samotné prostředí, společnost, procesy např. dříve umožněných nebankovních půjček, predátorské praktiky inkasních společností, nedostatečná ochrana v oblasti spotřebitele, toto všechno způsobilo, stejně jako řekněme změna společenských poměrů a nedostatečná finanční gramotnost občanů, že řada občanů se nikoli v nepoctivém záměru dostala do dluhové pasti. Myslím si, že takřka milion lidí v dluhové pasti je pro nás výzvou společnou jejich situaci vyřešit. Proto bych osobně doporučovala podporu této novely insolvenčního zákona a případné její dopracování v následujících čteních Poslanecké sněmovny. Proč? Protože do jisté míry je to politická otázka, na které se musí politici shodnout, do jaké míry oddlužení připustit, za jakých podmínek, jak mají být vstřícné tyto podmínky, a troufám si říct, že bez silné politické podpory napříč politickým spektrem není možné tento úkol zvládnout.
Plně se ztotožňuji s tím, co tady zaznělo z úst zpravodaje Jana Chvojky a také šéfa poslaneckého klubu sociální demokracie, a chtěla bych z hlediska podpory této novely insolvenčního zákona ještě upozornit na jednu věc. Jak jsme se dozvěděli jako členové podvýboru pro oddlužení dnes ráno, největší podíl lidí, kteří se potácejí nebo jsou uvíznuti v dluhové pasti, jsou lidé mezi 35 až 55 lety. To znamená, jsou to lidé ekonomicky aktivní, produktivní. A co se děje? Želbohu jsou většinou v šedé nebo černé ekonomice, jejich příjmy nejsou zdaňovány, stávají se obětí různých agentur práce, samozřejmě těch nepoctivých, nebo ještě jiných, řekněme v uvozovkách, zaměstnavatelů. A co se týká tohoto černého trhu, tak ta jejich nešance se zbavit samozřejmě na základě přísných podmínek těchto dluhů vede k tomu, že také ekonomika ztrácí ty mzdy, které by jinak mohly být zdaněny, a zároveň samozřejmě platíme řadu dopadů směrem do sociálního systému.
Co se týká seniorů, já už jsem avizovala, že sociálně demokratický klub bude navrhovat pozměňovací návrhy směrem k seniorům a k dětem z hlediska příznivějšího způsobu oddlužení. A co se týká seniorů, tak pro mě bylo zajímavou informací, že tato skupina je naopak nejméně početná. Ale na druhou stranu je potřeba říct, že za posledních deset let se ztrojnásobila. To znamená, že senioři se stávají čím dál tím víc ohroženou skupinou, a je jasné, že nemáme v tuto chvíli nástroje pro to, abychom tomu zabránili.
Co se týká dětí, tak tam je důležité říct, že stále nemáme uspokojivě v občanském zákoníku vyřešenu odpovědnost dětí, nebo spíš neodpovědnost nebo jejich kontraktační povinnost tak, aby se jim nestalo to, co se jim děje roky, že díky nezodpovědnosti rodičů v devatenácti jim je naděleno nikoli dědictví, ale dluh. A tady je důležité říct, že byť ty dluhy osob mezi 19 a 25 lety jsou významně nižší než např. u seniorů, činí pouze řádově stovky tisíc průměrně na osobu, tak je to zároveň tak velká zátěž na začátku života tohoto mladého člověka, že nejrychleji upadají do dluhové pasti bez jakékoli možnosti řešení.
Takže avizuji pozměňovací návrhy v tomto smyslu stran sociálně demokratického klubu jak v případě seniorů, tak dětí, a jsem ráda, že kolegové na podvýboru avizovali podporu napříč politickým spektrem.
Poslední věc, kterou bych ráda zmínila, a v tomto ohledu podporuji návrh, který tady padl a samozřejmě bude muset padnout procedurálně znovu, aby tento návrh zákona projednal sociální výbor. Protože efektivita této novely insolvenčního zákona o oddlužení bude hodně záviset na sociálních službách. Všichni víme, že sociální služby, sociální pracovníci na tom nejsou v tuto chvíli příliš dobře z hlediska počtu a zajištění sítě, a určitě bude namístě, aby se také sociální výbor k tomu vyjádřil včetně finančního zajištění těchto potřeb.
Děkuji za pozornost. ***