(10.40 hodin)
(pokračuje Kupka)
Je navíc jasné, že nežijeme mimo čas a prostor. Že žijeme v době, kdy prokazatelně dochází ke zneužívání zajišťovacích příkazů, dokonce to konstatovaly soudy. Je známá celá řada případů, kdy např. Finanční správa dodatečně nezákonně doměřila vyšší daň. Známý je případ společnosti Vyrtych, kde se jednalo o 24 milionů korun, a to proto, že ta firma čelila nedoplatku ve výši 9 milionů korun od svého subdodavatele, a spravedlnost v tom případě zjednal až Nejvyšší správní soud, a to po sedmi letech.
Je jasné, že základním úkolem státu není jen zajistit výběr daní, ale že základním úkolem státu je také chránit občany, chránit svobodu občanů a chránit občany před chybami, ke kterým dochází i v případě úřadů, i v případě soudů. Proto má právní řád tolik různých pojistek a je postavený na principu vah a protivah. A v okamžiku, kdy se to odehrává, předkládá se návrh, který evidentně tu rovnováhu prolamuje a najednou straní presumpci viny, straní tomu, že dostávají prostor ti, kteří i v případě, že ten dotyčný třeba má už jenom opravit chybu, má mu to poradit daňový poradce, tak je dopředu vlastně vinen, protože by vlastně mohl způsobit nedoplatek. Mohl by nezaplatit daň.
Myslím, že korunu všemu tomu, pro mě alespoň, dal příspěvek pana poslance Volného, kdy to vypadalo, jako bychom v rámci prevence trestných činů měli málem zavírat všechny, kteří se chovají podezřele nebo někdy v budoucnu mohou něco spáchat. Přeloženo do řeči toho pozměňovacího návrhu by to znamenalo, že bychom vlastně měli pozavírat všechny, u nichž přijdeme na skutečnosti nasvědčující tomu, že dochází nebo v budoucnu možná dojde k nějakému trestnému činu. Nechtěl bych žít ve státě a nechci žít ve státě - proto také tady vystupuji v případě této debaty - nechtěl bych žít ve státě, který opravdu dál snižuje důvěru lidí v to, že je stát také ochrání. Že je ochrání před chybami úřadů, soudů, že je ochrání třeba také v tomhle případě i před tím, že mohou spáchat sami chybu a mohou ji opravit. Tak pevně doufám, že při schvalování a jednání dál o tom zákoně se vrátíme zpátky k té původní formulaci a budeme zvažovat, do jaké míry je konkrétní a do jaké míry je vágní. Skutečnosti nasvědčující tomu, že ze strany daňového subjektu, kterého se údaje, dokumenty týkají, nedošlo nebo nedojde ke splnění daňové povinnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já děkuji, panu poslanci. A mám tady opět faktické poznámky. Mám tady dvě. Takže jako první v pořadí požádám pana poslance Volného a připraví se pan poslanec Juříček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Volný: Děkuji. Já bych chtěl reagovat prostřednictvím předsedajícího právě na mého předřečníka. No, samozřejmě, vždyť se jedná o zákon nebo o proceduru, která by měla řešit prevenci těchto činů. Proto samozřejmě i to podezření z toho, že by se mohl spáchat tento trestný čin, se musí už řešit. A samozřejmě, prosím vás, jestli dostane policie echo všude na světě, že nějaký člověk, nějaká skupina nakupuje v drogerii velké množství látek, z kterých se dá vyrobit bomba a nechat vyhodit půl náměstí, tak samozřejmě zasáhnou a nebudou čekat, až ti teroristé vyhodí to náměstí. A potom řeknou no tak my jsme zasáhli, protože už se stal skutek. To přece je naprosto logické. Nehledě na to, že z toho Německa se nás také budou ptát na tyto informace. Ne až ty peníze budou někde na Dálném východě nebo až se zpronevěří, ale protože budou mít podezření, že by tam mohly odtékat. Samozřejmě, je to o prevenci. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A dalšího v pořadí požádám o vystoupení pana poslance Juříčka a připraví se pan poslanec Stanjura. Mám faktickou poznámku pan poslanec Juříček a potom mám v pořadí vás. Děkuji. Takže pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Juříček: Děkuji. Dámy a pánové, víte, já podnikám v řadách zemí světa a musím říct, že - a teď vůbec nezpochybňuji řadu různých pochybení, která v oblasti daní se tady v České republice stala, a že soudy fungují pomalu atd. Ale nicméně takový liberalismus, jako je v České republice, já nikde nevidím. Samozřejmě určitě se nebudeme srovnávat s Čínou, kde mám fabriku, nebo v Rusku, ale mám i fabriku ve Spojených státech anebo v Německu, a můžu vám říct, že všechny ty principy, které se uplatňují v těchto bezpochyby úctyhodných zemích, jsou mnohem přísnější než ty, co uplatňujeme v České republice.
A zpátky k tomu zákonu. Já jsem u řady diskusí byl a mohu vám říct, že právě tou širokou diskusí s řadou různých aktérů se dospělo k tomu, co je teď vlastně předmětem dnešní diskuse. Velmi vítám to, co udělali Piráti, prostřednictvím pana předsedajícího pan poslanec Michálek, protože to je právě to, abychom dokázali vyřešit ta podezření, která mohou vést k těm různým daňovým únikům, a zároveň je nutné si uvědomit, že tam je jasný filtr, který Česká advokátní komora může poskytnout, nebo nemusí poskytnout na základě těch informací, které od nich budou žádány. Takže já si myslím, že je to velmi vyvážené a velmi rozumné pro to, abychom se vyrovnali s ostatními zeměmi, které jsou mnohem v tomhle směru spravedlivější, přísnější. A ta prevence, když nám peníze utečou, tak už neuděláte nic. Ve chvíli, kdy se to podezření potvrdí prostřednictvím informací z advokátu, tak pak je ještě šance ty peníze zastavit. (Upozornění na čas.) Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já chci reagovat na vystoupení pana zpravodaje. To srovnání prostě kulhá. My tady mluvíme o podezření, že někdo nezaplatí daně, a on z toho dělá, že někdo vyrábí bombu a terorismus. O tom přece není vůbec sporu, o tom případu, o kterém vy jste mluvil. Tak buď se bavíme o boji s terorismem, a to všichni souhlasíme, anebo o podezření, že někdo nezaplatí daně. Podezření. To je to klíčové. Nebo vy chcete říct, že ten, kdo nezaplatí daně, vyrábí bomby? V dikci to, co dneska poslouchám, tak každý, kdo používá advokáty, daňové poradce, auditory, je vlastně podezřelý. Že jsou ty profese, které to kryjí. A zejména zaznívá z úst těch, kteří tady dlouhodobě propagují velké firmy a velký kapitál. No to je fakt docela komické! Copak malý český podnikatel provádí agresivní daňovou optimalizaci? Co by tak asi optimalizoval?
A když už mluvíme o těch zahraničních příkladech, pro pana poslance Juříčka prostřednictvím pana předsedajícího, tak zrovna v této chvíli čtu, jak velké americké firmy neplatí daně, zejména z IT oblastí, a jak Evropská komise uvažuje uvalení celoevropské daně pro ty firmy, které to mají tak přísnější než my. Právě ze Spojených států. Tak používejme argumenty, které sedí, a ne takové ty obecné. U nás je všechno špatně, my jsme moc liberální. V naší zemi jsme moc liberální? Kdo má tolik předpisů a regulací? Tak se bavme konkrétně o tom, kolik kdo má regulací. Za jak dlouho založíme firmu ve Spojených státech, v Německu a za jak dlouho v České republice. Kde je to víc liberální a kde není. To jsou relevantní argumenty.
Tady se dává proti vůli vlády, proti vůli Legislativní rady vlády návrh, který říká, že všichni jsou podezřelí (upozornění na čas), proto to musíme zkoumat. Tak jediné doporučení je: všichni dejte dopředu státu půl milionu (upozornění na čas), a pak nebudete podezřelí. Dopředu, aniž by to ten stát chtěl.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu předsedovi. A vrátíme se zpátky do obecné rozpravy. Takže pan poslanec Skopeček, prosím o vystoupení. Máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo. Já tu novelu odmítám, nejen kvůli tomu pozměňujícímu návrhu, který tady vzbudil tolik emocí, a de facto mluvíme jenom o něm. Nicméně výhrady k té normě jsem poměrně obšírně sdělil při předcházejícím čtení. Ten hlavní argument byl, že podle mého názoru až téměř s obsesí se zabýváme tím, abychom hledali represivní nástroje, které by postihovaly agresivní daňové plánování nebo daňové úniky, ale takřka vůbec se nevěnujeme problému našeho složitého daňového systému. Nezabýváme se tím, jak ho zjednodušit. Kdybychom aspoň polovinu energie, kterou vynakládá Ministerstvo financí na hledání všemožných represivních nástrojů, věnovali zjednodušování daňového systému - a podívejme se, jak třeba zákon o dani z příjmu podle počtu slov se exponenciální řadou zvětšoval od 90. let - tak kdybychom věnovali úsilí zjednodušování, tak vám garantuji, že daňové úniky klesnou velmi výrazně. Ale jak říkám, o tom jsem hovořil při předcházejícím čtení.***