(9.40 hodin)
(pokračuje Langšádlová)
A řekněme si, jak na tom jsme. Porodnost se o něco meziročně zvýšila. Dneska dosahuje necelých myslím 1,7 dítěte na jednu ženu. Stačí to na reprodukci? No nestačí to na to, abychom měli čistou reprodukci. Abychom zkrátka nevymírali, museli bychom mít na jednu ženu minimálně 2,1 dítěte. My vymíráme. Vymírá téměř celá Evropa. To je realita. Kromě tuším Francie. Je to realita a je to ale velmi vážná věc a souvisí to s mnoha dalšími faktory, které v Evropě sledujeme. Samozřejmě že to, jestli lidé mají, nebo nemají děti, není dáno jenom sociálními dávkami. Je to dáno jejich osobním rozhodnutím, protože např. Německo nám ukazuje, že čím bohatší země, tím méně dětí, a dokonce v té východní části, kde jsou dodneška chudší, mají více dětí než v té západní. Takže není to dáno jenom ekonomickými podmínkami a jsem si toho vědoma. Ale rozhodující roli v tom hrají také služby pro rodiny, možnost sladění profesního a rodinného života, mnoho těch věcí, o kterých hovoříme.
Ale tento návrh má podle mě velký symbol. Velký symbol v tom, že si opravdu vážíme lidí, kteří dosáhli určité životní úrovně, kteří mají nějaké i profesní postavení, kteří odvádějí velké daně do našeho společného státního rozpočtu a rozhodli se mít děti. Rozhodli se mít děti. A jsou to velmi často rodiny, které současně zajišťují svoje bydlení, které splácejí velké prostředky na to, aby si zajistily hypotéky. A ono opravdu, i když mají slušné příjmy, tak ve chvíli, kdy zkrátka platíte hypotéku a ta žena zůstane doma a jde okamžitě dolů, protože ta mateřská je velmi limitovaná, tak pro spoustu těchto rodin, které jinak jsou na tom dobře, to velký ekonomický problém je.
Tady bylo řečeno paní zpravodajkou - dopad do státního rozpočtu. Ano, dopad do státního rozpočtu to je a to nesmíme zastírat, ale já jsem přesvědčena, že je to velmi dobrá investice, protože je to investice do naší budoucnosti. A je v zájmu celé naší společnosti, aby právě tyto rodiny, právě tyto ženy, které dosáhly vyššího vzdělání a i dobrého společenského postavení ve své profesi, měly děti. Jsem přesvědčená, že to je v našem zájmu, a jsem přesvědčená, že bychom tento návrh, pokud nám na naší budoucnosti záleží, podpořit měli. Proto bych vás chtěla poprosit o jeho podporu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Reagovat s faktickou poznámkou bude pan poslanec Bojko. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marian Bojko: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení kolegové. Já bych reagoval prostřednictvím pana předsedajícího na kolegyni Langšádlovou.
Nekastujme lidi s vyšším - nižším vzděláním. Protože to se netýká lidí jenom s vyšším vzděláním. Jsou případy, které znám osobně - hasič, který nasazuje život denně, má manželku, která pracuje jako sociální pracovnice, která rozváží obědy starým lidem, a jejich výdělek překračuje o 500 korun tady tu hranici, aby nedostali ani porodné. Takže já bych to vůbec nekastoval jenom na lidi s vyšším vzděláním, akademiky atd., týká se to běžné střední třídy. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Langšádlová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já prostřednictvím pana předsedajícího také chci reagovat na pana předřečníka. Já si vážím úplně všech lidí, všech rodin, které přijímají děti a které je dobře vychovávají. Nicméně tento návrh je fér. Je fér, protože se týká těch, kteří zkrátka do systému odvádějí výrazně vyšší částky, a pak jsem přesvědčena, že je opravdu fér, aby měli i větší podporu, protože de facto si to v těch odvodech, které do státního rozpočtu odvádějí, zaslouží. Ale opravdu, bavme se o tom, že je naší prioritou, aby se tady rodilo více dětí a abychom pro ty rodiny, které ty děti mají, vytvářeli co nejlepší podmínky a abychom i vyjádřili mnoha dalšími způsoby to, že si těch rodin, které mají děti a dobře se o ně starají, vážíme a že si jsme vědomi toho, že je to základní otázka naší budoucnosti. Takže určitě vážím si všech lidí, všech rodin, ale tento návrh je fér.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V obecné rozpravě nyní vystoupí paní poslankyně Richterová, připraví se pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Tak já bych nejdřív chtěla za stupínek znovu poděkovat panu kancléři, protože to je opravdu pro mě třeba nezbytnost.
A potom ještě jednu poznámku na úvod. Vážené kolegyně, vážení kolegové, teď je to jeden z velice mála bodů, kde vystupují převážně ženy, a vypadá to, že máme třeba vyrovnané zastoupení v té Sněmovně, tak to se mi taky líbí.
Ale k věci samotné. V podstatě to meritum věci, jak podpořit rodiny, aby se nebály mít víc dětí, aby chtěly mít víc dětí, je jasné, že je něco, na čem Pirátům hodně záleží, a já sama můžu mluvit z vlastní zkušenosti, že to opravdu není legrace. Ale o čem asi budu mluvit hlavně, je to, že to hlavní téma je, jak líp skloubit nějaké zapojení do práce, nějaké udržení si kvalifikace a tu péči, péči o malé děti.
Takže úvodem příspěvku bych ráda zdůraznila, že vlastně ta diskuse by se dneska mohla zdát redukovaná čistě na peníze, čistě to zvýšení nemocenské dávky zvané peněžitá pomoc v mateřství, ale přitom to, o čem by diskuse měla být hlavně, jsou flexibilní a zkrácené pracovní úvazky, prostě ta co nejkvalitnější a co nejrozmanitější nabídka péče o malé děti, což mj. znamená zvýšení platů učitelek a občas i učitelů v mateřských školkách. A pak máme samozřejmě dětské skupiny, jejich ukotvení, to, aby je náš stát podporoval dlouhodobě, aby nebyly jenom, dokud budou dotace z Evropské unie.
Čili úvodem zdůrazňuji, že z analýz, z mnoha studií vyplývá, že prioritní pro rodiny řekněme střední třídy a výš je spíš hlavní ten výběr, to moci si rozvrhnout čas mezi nějaký drobný úvazek a péči, právě mezi to udržení kvalifikace, udržení se nějakým způsobem v té společnosti, kde člověk byl předtím.
Já bych ráda uvedla příklad České spořitelny, která má už mnoho let skvělý projekt Čáp. Kdo to neznáte, je to vlastně jednoduchá věc. V minulých letech to bylo, že osmkrát ročně si zvali svoje zaměstnankyně na mateřské a rodičovské na jeden den na setkání do práce, říkali jim novinky, dávali jim školení, zkrátka osmkrát ročně jeden den na udržení kontaktu se zaměstnáním, na udržení kvalifikace - a samozřejmě hlídání zajištěno. Tento projekt je u nás ojedinělý a přitom třeba ve Velké Británii jsou přesně takovéto přístupy docela běžné. Tohle je přesně cesta, která by stála za podpoření. Třeba ve státní správě. Pokud vím, nic takového systémově podporujícího neexistuje.
A nyní k té centrální myšlence, jak vnímat to, zda ten symbol, to, že symbolicky podpoříme tím, že u jedné dávky nemocenského pojištění zrušíme redukci, zrušíme to zastropování, zdali tím skutečně natolik přispějeme ke zvýšení porodnosti a k podpoře rodin. To je opravdu otázka, na kterou předložený návrh zákona nedává odpověď. Nenašla jsem tam odkazy na studie, které by ukázaly, že v zemích, kde je nějaký druh mateřské výrazně vyšší, se to promítá do porodnosti. Spíš se jeví, že skutečně porodnost ovlivňují ty možnosti slaďování práce a péče. V situaci, kdy skutečně spousta rodin má obrovské problémy, když je na nemocenské ten z rodičů, který je živitel, který má také zastropovaný, také redukovaný základ, a v situaci, kdy tohle je skutečně reálný problém, si nejsem jistá, že máme jít salámovou metodou a sahat do toho systému nemocenských dávek. ***