Středa 30. května 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Radek Vondráček)
36.
Návrh poslanců Aleny Gajdůškové, Ondřeje Veselého, Petra Dolínka,
Jiřího Běhounka, Jana Chvojky, Kateřiny Valachové, Jana Hamáčka
a Bohuslava Sobotky na vydání zákona o zálohovaném výživném
na nezaopatřené dítě a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o zálohovaném výživném)
/sněmovní tisk 126/ - prvé čtení
Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 126/1. Poprosím, aby předložený návrh uvedla zástupkyně navrhovatelů, paní poslankyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, paní poslankyně, páni poslanci, je mi skutečně ctí, že vám mohu jménem předkladatelů, členů klubu sociální demokracie, předložit návrh zákona o zálohovaném výživném. Nejdříve mi dovolte, abych řekla pár obecných slov, dále pár čísel, která nastíní to, o jaký problém se jedná, poté představila principy tohoto návrhu, a pak vás požádala o podporu.
Smyslem zákona, který je opakovaně sociální demokracií předkládán, návrhu zákona o zálohovaném výživném, je pomoci dětem z neúplných rodin, kterým stát není schopen zajistit vymahatelnost jejich práva, práva na výživné. Jde nám o děti a jde nám právě o onu vymahatelnost práva.
Statistika říká, že v České republice je 180 tis. rodičů samoživitelů a třetina z nich je na hranici chudoby. Ve výhradní péči matky je 90 % dětí. V roce 2015 pak bylo z trestného činu zanedbání povinné výživy obžalováno 10 056 osob a odsouzeno bylo 8 157 osob. Každá šestá samoživitelka trpí těžkou chudobou, materiální deprivací. Šance, že do ní upadne, je pak takřka čtyřikrát vyšší než u domácností bez dětí. Tady je důležité pro nás i srovnání s Evropou, kde je tato negativní šance, že matka samoživitelka upadne do těžké chudoby, materiální deprivace, dvakrát menší.
Většina samoživitelek, jak uvádí výzkumy klubu samoživitelek, si nemůže dovolit nenadálý výdaj okolo 10 tis. korun. To uvádí i statistický úřad. A výzkum klubu samoživitelek říká, že každá čtvrtá matka si nemůže dovolit pravidelně kupovat ovoce a zeleninu. A mohli bychom pokračovat. V roce 2016 pak bylo ohroženo příjmovou chudobou v České republice 247 tis. osob ve věku do 15 let. Přeložím do češtiny, prostě 247 tis. dětí žije v chudobě.
Ještě je potřeba dodat, že průměrný dluh na výživném činí 90 tis. korun a 36 měsíců, tedy tři roky, trvá jeho vymáhání. Průměrná výše výživného se pak udává 2 532 korun, je to údaj za rok 2015. Já znám konkrétní případ, kdy dluh na výživném činí 700 tis. korun a ten dluh se táhne několik let. Ze svých praxí, kdy se na nás občané obracejí o pomoc jako na poslance nebo senátory, všichni víme, že stejně jako u domácího násilí nelze říci, že neplatiči by se rekrutovali jenom ze sociálně slabých rodin, že tedy jsou to lidé, kteří prostě na to výživné nemají a platit ho tedy nemohou.
Kolegyně a kolegové, na nás je nenechat trpět děti a zajistit vymahatelnost jejich práva, protože to je právo dítěte. Tyto případy, o kterých jsem mluvila, v mnoha zemích Evropy řeší právě zálohovaným výživným. Specifické zákony jsou v Belgii, Německu, Norsku, Rakousku, Slovensku. Institut zálohovaného výživného je také ve Francii a Švýcarsku.
A teď, když dovolíte, principy návrhu, který předkládám za sociální demokracii.
Zálohované výživné bude náležet oprávněným osobám, kterým není hrazeno soudem stanovené či schválené výživné, a to za jasných, zákonem předem stanovených podmínek. Jedná se především o podmínku existence exekučního titulu, na základě kterého není povinným rodičem ve stanoveném termínu vyživovací povinnost plněna vůbec, či je plněna pouze částečně. To znamená, že výživné není placeno rodiči, který má dítě svěřené do péče, anebo je to zálohované výživné placeno jenom částečně. Tedy buď ne v plné výši, nebo jen každý druhý měsíc, či podobně.
Povinným rodičem se pro účely tohoto zákona pak rozumí ten, komu byla na základě pravomocného rozhodnutí soudu či soudem schválené dohody rodičů stanovena vyživovací povinnost. Další podmínkou bude splnění rozhodného příjmu v rodině, kdy příjem oprávněné osoby a společně posuzovaných osob nesmí být vyšší než 2,7násobek životního minima žadatele a společně posuzovaných osob. Zálohované výživné bude náležet ve výši určené dle pravomocného rozhodnutí soudu či dle soudem schválené dohody, nejvýše však ve výši 1,2násobku životního minima dítěte, což odpovídá průměrné výši soudně stanovovaného výživného v České republice.
Pokud povinná osoba bude plnit vyživovací povinnost pouze částečně, bude výše zálohovaného výživného stanovena tak, aby součet zálohovaného výživného a částečné úhrady soudem uloženého výživného byl ve výši soudem uloženého výživného, avšak zároveň nepřesáhl 1,2násobek částky životního minima oprávněné osoby. Poskytnutím zálohovaného výživného přejde právo oprávněné osoby na výživné na stát, a to do výše poskytnutého zálohovaného výživného. To zase znamená, že dluh nebude vůči vlastnímu dítěti, ale dluh bude vůči státu. Pohledávku výživného, která přešla na stát, bude následně vymáhat krajská pobočka úřadu práce, přičemž k vymožení pohledávky podá návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh. Stát tedy sám bude vymáhat poskytnuté částky zálohovaného výživného od povinné osoby, a to za využití stávajících nástrojů výkonu rozhodnutí. Buď soudním výkonem rozhodnutí, či exekučním řízením.
V případě, kdy bude v rámci již probíhajícího výkonu rozhodnutí zjištěno, že povinný žádným majetkem nedisponuje a na zálohované výživné tudíž již nebude nic vymoženo, bude výplata zálohovaného výživného zastavena. Je zde tedy striktně promítnut požadavek zálohovanosti dávky.
Vzhledem ke skutečnosti, že dle ustanovení § 196 zákona číslo 40/2009 Sb., trestní zákoník, platí, že kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, dopouští se trestného činu zanedbání povinné výživy, budou krajské pobočky úřadu práce podávat orgánům činným v trestním řízení podnět k zahájení trestního stíhání povinné osoby. Dá se tedy předpokládat, že nejen že návrh pomůže aktuálně dětem, ale dřív nebo později také významně zlepší platební morálku v této oblasti. O tom já osobně jsem velmi přesvědčena.
Závěrem mi, paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, dovolte ještě dopředu reagovat na námitky, které jsem slyšela při mnohých debatách, které jsme na téma zálohované výživné již vedli.
Námitka první. Zavádíte další sociální dávku. Z pohledu části administrace a zakotvení v právním systému a z pohledu dítěte jistě, můžeme to považovat za speciální sociální dávku. Z pohledu výdajů státu tomu však tak není. V ideálním případě by se totiž všechny takto vydané peníze měly státu vrátit. Záloha je vyplacena dítěti. Zaplatit to musí povinný rodič. Některé země povinnému rodiči dokonce účtují, navyšují pohledávku vůči němu o náklady spojené s administrativou, vyplacením zálohovaného výživného a vymáháním dávky. Toto náš návrh zatím neobsahuje. Ale já se přiznám, že bych se tomu vůbec nebránila.
Další replika, kterou jsme slyšeli. Mnozí povinní rodiče prostě nemají z čeho výživné platit. To je nesmysl. Je-li stanoveno výživné, tak to má vždycky z čeho povinný rodič zaplatit. Musíme si uvědomit, že výši výživného stanovuje soud, anebo soud potvrzuje dohodu rodičů. To znamená, že vždycky musí mít povinný rodič z čeho zaplatit, protože jinak by mu soud nemohl to výživné a v takové výši, v jaké bývá, takto stanovit. Soud samozřejmě při stanovování výše výživného také zkoumá výši příjmů a majetkovou situaci povinného rodiče.
Další replika, kterou jsme slýchali v těch debatách, byla, že vymahatelnost je malá a že chceme přebírat odpovědnost jako stát za neplatiče. Já jsem přesvědčena o opaku. Stát tím, že bude dluh vymáhat, nutí povinné rodiče k odpovědnosti. A je povinností státu podle mého názoru, a nejen mého, zajistit vymahatelnost práva.
Další protiargument jsem slyšela, že to bude zneužíváno. To není jak zneužít. Povinný rodič samozřejmě velmi snadno prokáže, že výživné zaplatil.
Ještě další argument byl, že zatížíme úřady práce. Dámy a pánové, a o co jiného by se stát a úřady měly starat, co by měly dělat, když by neměly pomoci těm nejpotřebnějším, kterými jsou děti, které se sami o sebe postarat neumějí?
Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, prosím nehledejte nyní muchy na tomto návrhu a neříkejte, jak to nejde. Myslete na ty desítky tisíc dětí, které strádají, protože táta a máma neposlali výživné. Zkuste si představit, že na poště zjistíte, že peníze, s kterými jste počítali, protože žijete od výplaty k výplatě, nepřišly, a vy svému čtyřletému dítěti musíte říct, dneska mlíčko a rohlíky koupit nepůjdeme, protože peníze nedošly. Tenhle příběh jsem si nevymyslela. Ten jsem na té jedné z pražských pošt zažila.
Žádám vás proto, kolegyně a kolegové, o podporu návrhu a propuštění tohoto návrhu do druhého čtení. A za sebe i za kolegy a kolegyně, za které to v této chvíli předkládám, ze sociální demokracie, říkám, že jsme připraveni bavit se o parametrech tohoto návrhu. Že jsme připraveni tento návrh upravit tak, aby pomohl dětem, aby zlepšil životy neúplných rodin a aby byl i pro vás akceptovatelný. Děkuji předem za podporu.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Poprosím zpravodajku, kterou je paní poslankyně Radka Maxová pro první čtení, aby se ujala slova. Ještě mi dovolte přečíst omluvu pana poslance Jaroslava Bžocha, který se omlouvá mezi 17. a 19. hodinou z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Ne úplně lehko se mi o tomto tisku bude hovořit, možná i o následném, protože jsou zde avíza, abychom sloučili diskusi, rozpravu k těmto dvěma tiskům, ačkoli mají různé parametry. Nicméně musím říci, že základní pravidla pro vyplácení zálohovaného výživného sdělila paní předkladatelka. A já budu jenom krátce reagovat.
Chyba je jednoznačně v systému, to víme všichni. Tu chybu v systému úplně nechápu, protože jak dobře víme, neplacení výživného je druhým nejčastějším trestným činem. A já se ptám, jak vůbec naše společnost mohla dopustit toto, že je veřejně respektováno, když někdo neplatí výživné. Tuto chybu v systému nechápu.
Pak je samozřejmě chyba v lidech. A tu chybu chápu. Slabost, strach, dennodenní zkušenosti. A o těch lidech hovořím proto, že chápu, že není úplně jednoduché podat trestní oznámení či exekuci na vlastně otce nebo matku mých nebo našich dětí. To si myslím, že je daleko větší problém než chyba v systému. Nicméně je potřeba o tom hovořit. Hovořilo se o tom hodně v minulém volebním období jak v koalici, tak v zákulisí. Podařilo se prosadit velmi dobré dva pozměňující návrhy ohledně výživného. Tímto děkuji panu ministrovi Pelikánovi a doufám, že se podaří ještě více pozměňujících návrhů, v systému předtím, než bychom řešili zálohované či náhradní výživné. Je potřeba na tom pracovat a ta řešení jsou, ale samozřejmě budou trvat déle než zavedení, možná, nové sociální dávky, které já, přiznám se, a většina z vás to ví, nejsem přívržencem.
Paní Gajdůšková tady zmínila některé věci, které jsem i já říkala, a s některými souhlasím, s některými ne. Ale věřím tomu, že se k tomu dostaneme během diskuse. Já osobně úplně nevím, jak bude probíhat to, že vlastně po dvou měsících přijdu na úřad práce a budu chtít náhradní, nebo... náhradní je po delší době - a budu chtít zálohované výživné. Na základě čeho mi ten úřad nějakým způsobem dá to zálohované výživné? Protože já mám sice soudní rozhodnutí, budu nosit výpisy z banky, budu nosit čestné prohlášení... To jsou věci, které tam nejsou specifikované, ale třeba mi paní předkladatelka odpoví, jak to mají namyšleno, protože já jsem se to nikde nedočetla.
Co mě velmi mrzí, je, že to bude dělat úřad práce. V tomto návrhu je to konkrétně každý čtvrt rok. To znamená, že my jsme zatížili úřady práce už jenom přídavky na dítě - čtvrtletní předkládání různých dokladů -, neposílili jsme je personálně, protože nejsou lidi, a teď jim ještě dáme zálohované výživné opět čtvrtletně řešit, tento systém. V tomto případě jenom jednoročního dokládání je lepší ten návrh Komunistické strany Čech a Moravy o náhradním výživném.
Co se mi pak také nelíbí, je, že vlastně veškeré ty povinnosti budou opravdu přecházet na stát. Vymáhání. Paní Gajdůšková tady mluvila o tom, že jim jde především o vymahatelnost těch dávek, které tam jsou. Ale když se kouknete do důvodové zprávy, tak tam jsou čísla. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí 10 %. Myslím si, že před dvěma lety to bylo tři až šest. Exekutorská komora uvádí vymahatelnost v této věci 20 %. Takže stát, když se budeme držet čísla 20 %, přijdeme o 80 % vlastně neplaceného výživného.
Když se kouknete do důvodové zprávy ohledně dopadu financí, tak s různým součtem to znamená jednak toho dluhu, informačního systému, nových pracovníků na úřadu práce, je to miliarda. Ale to je opravdu hodně hypotetické číslo, neboť nikde jsem se nedočetla, kdo vlastně všechno bude moct o to zálohované výživné žádat. To znamená rok zpětně, dva roky, anebo budou žádat všichni ti, kteří můžou, od doby fungování neplacení výživného? To znamená v součtu teď těch několik desítek let je to 14, ne-li 15 miliard? To si upřímně řečeno neumím vůbec představit.
To jsou pro mě zásadní chyby obou, obou návrhů. A myslím si, že pokud nebude toto jasně vyjasněno, vlastně na koho se to vztahuje, tak ten tisk nemůže být nějakým způsobem řešen ve třetím, ve druhém, ve výborech. Protože to je zásadní informace - dopad do rozpočtu. Teď se tam uvádí samozřejmě jenom teoretické číslo.
Vláda dala... ještě ne. Ještě se tady vychází v podstatě ze zprávy Ministerstva spravedlnosti, kde bylo z trestného činu neplacení výživného, zanedbání povinné výživy, v roce 2015 obžalováno 10 056 osob, z toho odsouzeno 8 157. To se bere jako číslo, kde v podstatě žádný vězeň neplatí výživné. Ale tak to přeci není. Vězňové, kteří pracují, mají tu svou výplatu rozdělenou po procentech. A pokud pracuje, tak se 30 % odvádí na dluh výživného. Pokud nepracuje, tak je jasné, že není z čeho. Pojďme se bavit o tom, že těch 30 % u vězňů navýšíme na padesát, na šedesát, aby tedy ty děti netrpěly. To si myslím, že je změna systému. Ne zavedení další dávky.
Vláda samozřejmě na svém zasedání 11. dubna 2018 dala neutrální stanovisko, samozřejmě z určitých politických důvodů. Ale já si myslím, že to nejsou jen politické důvody, že i vláda chce velmi intenzivně řešit problematiku neplacení výživného, vymáhání dluhů. Ta debata je nesmírně nutná. Je nutná na odborné bázi všech těch systémů, které se zabývají vymáháním, to znamená Ministerstvo práce - nebo výživným. Ministerstvo práce, Ministerstvo spravedlnosti, exekuční, advokátní komory, Probační a mediační služba. Vždyť se nám podařilo v minulém funkčním období vysoutěžit elektronické náramky. Jak jistě víte, ten první test se vztahuje i na neplatiče výživného. Asi 257 elektronických náramků a z toho určitá většina jde na nohu těm neplatičům či neplatičkám, abych byla genderově vyvážená. To je přeci výborné. Pojďme jim ztížit ten jejich život, když oni ztěžují život dětem a těm druhým rodičům, s kterými jsou mnohdy v nějakém sporu.
Touto cestou já bych šla. A pan Pelikán jí také šel a jsem mu za to vděčná, protože ze začátku jsem byla terčem posměchů, že chci neplatičům výživného dát elektronické náramky. Ale ono to vyšlo. A věřím tomu, že to bude fungovat, když se jim ztíží život.
Vláda má k tomu tisku, zálohovanému výživnému, některé výhrady a jsou zcela oprávněné. Já je tady přečtu. Obdobně jako u náhradního výživného, které půjde potom.
Vláda nepovažuje za věcně správné podporovat z veřejných prostředků odlišným způsobem rodiny, které se objektivně nacházejí ve stejné sociální situaci, respektive zvýhodnit rodiny, které se v nepříznivé sociální situaci ocitly z důvodu neplacení výživného. Vláda je toho názoru, že nepříznivou sociální situaci rodin s nezaopatřenými dětmi je spíše vhodné řešit prostřednictvím již existujících dávek pro rodiny s dětmi, které budou zrevidovány na základě závěrů pracovní skupiny ustavené za tímto účelem při Ministerstvu práce a sociálních věcí.
Pojďme se bavit o tom, proč se neplacené výživné počítá do příjmu, když fakticky v tom příjmu není, i když je vyměřeno. I to by byla jedna z cest, jak pomoci matkám nebo otcům samoživitelům, kterým není placeno výživné. Nezapočítávat to do příjmu, protože oni to fakticky nemají. A o to možná méně mají na sociálních dávkách, jako je příspěvek na bydlení či přídavek na dítě. To jsou podle mě změny, které by mohly pomoci těm rodičům.
Dále vláda říká, je toho názoru, že zavedení zálohovaného výživného věcně problém neúplných rodin s nedostatečnými příjmy nevyřeší, neboť navrhované řešení se zaměřuje pouze na důsledky a nikoli příčiny složité situace rodiče, který pečuje o nezaopatřené dítě, ke kterému není plněna vyživovací povinnost. Vláda se proto domnívá, že je třeba se zaměřit především na primární úpravu vyživovací povinnosti a zajistit její vymahatelnost, rovněž i samostatnou aplikaci práva opatrovnickými soudy v praxi a podmínky jejich činnosti včetně předvídatelnosti rozhodování o věcech výživného.
Mnozí jistě víte, že v minulém funkčním období se vedla poměrně velká diskuse ohledně výživného, ohledně nástrojů, jak vlastně ten systém před vyměřením a při placení výživného vylepšit, že jsme se bavili, a byl to i pozměňovací návrh, ohledně postoupení pohledávky k výživnému, akorát nebylo doladěno, které instituce by mohly pomáhat těmto rodičům, kdyby od nich pohledávku nějakým způsobem odkoupily. Funguje to v určitých zemích. Ta možnost tu je a věřte tomu, že by toho někteří rodiče využili. Samozřejmě za jasně nastavených pravidel, aby na tom ty rodiny netratily.
Existuje v úpravě problematiky zálohovaného výživného řada nevyjasněných otázek v tomto návrhu zákona, které mohou komplikovat provádění zákona v praxi. Problematické může být prokazování, že povinná osoba dva měsíce neplní povinnosti hradit výživné, s ohledem na to, že návrh nevyžaduje podání žaloby na neplnění vyživovací povinnosti. S ohledem, a o tom jsem mluvila, na zatížení Úřadu práce České republiky by podle názoru vlády stálo za zvážení stanovit výši minimálního plnění, pokud je vyživovací povinnost splněna pouze částečně. Výplaty zálohovaného výživného jedenkrát za čtvrtletí, pokud by výživné bylo placeno jenom částečně.
Zcela nedostatečně poslanecký návrh upravuje dobu vstupu v platnost s ohledem na délku legislativního procesu a s rozsahem toho, že by úřady práce, Ministerstvo práce muselo vytvořit nový systém na výplatu zálohovaného výživného a samozřejmě nabrat nové pracovníky.
To je zřejmě za mne nyní vše. Já samozřejmě budu bedlivě sledovat rozpravu, budu potom reagovat i ze svého zpravodajského místa na debatu. Jenom říkám, pojďme o tom mluvit. Problém je velký, čtrnáctimiliardový dluh na placení výživného v několika desítkách let je také velký, a pokud by Sněmovna vyjádřila samozřejmě podporu postoupit to do výboru, tak věřím, že debata ve výboru bude poměrně intenzivní, a že pokud budou pravidla nastavena, tak budou muset být opravdu po politické shodě. Já si potom dovolím navrhnout prodloužení na jednání ve výborech na dvacet dnů.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Máme tu ještě několik omluv. Omlouvá se předseda vlády Andrej Babiš od 16.00 hodin do konce jednání Sněmovny, omlouvá se pan poslanec Přemysl Mališ od 17.00 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Robert Králíček mezi 17.00 a 19.00 z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Marek Výborný v čase 16.30 až 18.00 z pracovních důvodů.
Otevírám obecnou rozpravu, do které je několik přihlášek. Jako první je přihlášen pan poslanec Jan Bauer. (Domluva mimo mikrofon.) Ano? Já jsem neotevřel rozpravu, ale umožním vystoupení paní navrhovatelce.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Omlouvám se, měla jsem pocit, že to není moje úloha, ale někoho jiného, ale my jsme se předběžně domlouvali, že bychom k náhradnímu výživnému i k zálohovanému výživnému navrhli sloučit rozpravu, protože ty argumenty se asi budou opakovat, takže jestli to mohu nyní udělat, tak navrhuji, abychom tu rozpravu sloučili.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já si myslím, že o tom není nutné hlasovat. Já přeruším tento bod, otevřu bod následující a tím je bod číslo
Následující část projednávání bodu pořadu schůze
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.