Úterý 12. června 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Radek Vondráček)

61.
Vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně
Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem
Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii
/sněmovní tisk 97/ - prvé čtení

Projednáváním jsme se opětovně zabývali 1. června, kdy jsme přerušili obecnou rozpravu. Poprosím paní ministryni financí Alenu Schillerovou a zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Jana Kubíka, aby zaujali svá místa u stolku zpravodajů. Budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, kde podle stenozáznamu bylo přerušeno vystoupení paní poslankyně Heleny Válkové, jestli jsou mé záznamy správné. S přednostním právem je přihlášen pan místopředseda Okamura.

Ptám se paní poslankyně Válkové, když byla přerušena v rámci svého projevu, zda má zájem vystoupit nyní. Zatím ne. S přednostním právem pan místopředseda Okamura. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, které přezdíváme fiskální pakt a kterou tady předkládá vláda Andreje Babiše v demisi, je další krok k přibližování České republiky do eurozóny a ke společné rozpočtové politice Evropské unie. To, co v praxi přináší, je ztráta suverénních států nad svými rozpočty. Naše hnutí SPD proto bude hlasovat proti této smlouvě. Obávám se však, že jiné parlamentní strany nás přehlasují a tuto smlouvu prosadí, jelikož ji Babišova vláda prosazuje. A jsou tady ve Sněmovně i další strany, které prosazují přijetí eura v České republice. My v SPD to odmítáme.

V debatě o paktu bychom neměli hovořit o tom, jakou prý přináší rozpočtovou kázeň a jak by se nám to asi hodilo. Ano, aby naše vlády hospodařily hospodárně, chceme, věřím, všichni. Tak to pojďme společně prosazovat. Jenže k tomu není třeba fiskální pakt z Evropské unie. Všichni víme, že jakékoliv úmluvy či pakty přece nepomohly Řecku, Itálii a ani Španělsku či Portugalsku. Jen je dotlačily k falšování hospodářských výsledků. K tomu, abychom hospodařili správně, potřebujeme slušnost, rozum a vymahatelnou odpovědnost těch, co s veřejnými penězi hospodaří, tedy zavést v prvé řadě principy přímé demokracie včetně přímé hmotné odpovědnosti.

Pokud jde o principiální řešení státních rozpočtů, po léta navrhujeme švýcarský model, takzvanou dluhovou brzdu, tedy dlouhodobě vyrovnaný rozpočet, kdy je samozřejmě možné pružně reagovat například na hospodářské cykly dočasnými deficity, ale s povinností je vyrovnávat v čase prosperity. Tato vláda je v demisi, ale i když v demisi nebude, tak se vládní strana, tedy hnutí ANO, zavázala, že nás nebude tlačit do eura. Nyní tady ale vláda předkládá návrh ve zcela opačném trendu, tedy předpřipravuje půdu směrem k zavedení eura. Já za SPD říkám, že než přijmeme jakékoliv dohody, které vedou k euru, vyjasněme si, zda ho chceme. My v SPD a většina občanů ho nechce.

Vážené kolegyně a kolegové... (Reakce premiéra z místa.) Pane premiére, vy mi to tady zezadu komentujete (směje se). Říkáte, že ho nechcete, pane premiére, ale navrhujete fiskální pakt, tak pojďte hlasovat proti. (Opět reakce premiéra z místa.) Vždyť vám to říkám, to je předpříprava k euru a to víme také všichni.

Omlouvám se za tu vsuvku, ale jak mi tady pan premiér zezadu říká, co a jak, tak jsem to tady musel okomentovat. Ale skutečně, jestli nechcete euro, ale chcete suverénní Českou republiku, pane premiére, můžete hlasovat proti fiskálnímu paktu. Sám říkáte, jak umíte dobře hospodařit, tak přece nepotřebujete diktát Evropské unie, aby vám říkali, jak má být deficitní rozpočet nebo jakým způsobem máte připravovat rozpočty. Jestli se na to samozřejmě necítíte, tak k tomu potřebujeme třeba fiskální pakt, nebo potřebujete. My ne. Takže než přijmete fiskální pakt, přijměte zákon o referendu a v něm nechte rozhodnout občany, zda se chtějí pustit do tragédie zvané euro. Vy ale takové referendum odmítáte. A pokud vám občané dají k přijetí eura mandát v referendu, tak klidně pokračujte fiskálním paktem. Jsem však přesvědčen o opaku. A do té doby nemá smysl o tomto tématu ve Sněmovně jednat.

Tedy znovu opakuji, že hnutí SPD bude hlasovat proti tomuto vládnímu návrhu. Je to pouze salámová metoda, jak postupně odkrajujeme z kompetencí České republiky, na tom se doufám shodneme všichni, máme jenom jiný pohled, protože my odmítáme odkrajovat z kompetencí České republiky a odmítáme předávat naše pravomoci do Bruselu. A je to předpříprava k přijetí eura, to je prostě fakt.

Děkuji za pozornost a naše stanovisko SPD jsem jasně sdělil. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane místopředsedo. Do obecné rozpravy je v tuto chvíli přihlášen pan poslanec Jiří Kobza. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, zaznělo zde mnoho názorů k projednávané tematice fiskálního paktu. Slyšeli jsme právníky, slyšeli jsme ekonomy, slyšeli jsme politiky. Podívejme se na fiskální pakt z hlediska určité strategie, a to na jednom konkrétním ustanovení fiskálního paktu. Jedná se konkrétně o článek 7, který říká: Smluvní strany, jejichž měnou je euro, se zavazují, že budou při plném respektování procesních požadavků smluv, na nichž je založena Evropská unie, podporovat návrhy a doporučení, které Evropská komise předloží, jestliže shledá, že členský stát Evropské unie, jehož měnou je euro, porušuje kritérium schodku v rámci postupu při nadměrném schodku. Tato povinnost se neuplatní, je-li shledáno, že s navrženým či doporučeným rozhodnutím nesouhlasí kvalifikovaná většina smluvních stran, jejichž měnou je euro, vypočtená obdobně podle příslušných ustanovení smluv, na nichž je založena Evropská unie, přičemž k postoji dotčené smluvní strany se nepřihlíží.

Ďábel je vždycky v detailu, zvlášť když v tomto případě můžeme celkem objektivně říct, že se jedná o smlouvu o smlouvě budoucí. Nyní jsme ujišťováni, že pro nás jakožto pro stát nepoužívající euro tato smlouva neznamená žádné závazky, žádné důsledky. Podobnou rétoriku jsme tu slyšeli už v případě Marrákešské deklarace. Smlouvy tohoto typu jsou ovšem důležité nejenom tím, co obsahují, ale tím, co neobsahují, resp. tím, co neobsahují explicitně, ale co z nich vyplývá při znalosti související evropské legislativy. Fiskální pakt, jak můžeme demonstrovat právě na článku 7, tedy jasně obsahuje přímou návaznost na evropské právo a rozhodovací procesy nadnárodního charakteru v podobě po přijetí Lisabonské smlouvy, to znamená podřízenost většinovému, v našem případě přehlasování. Není úniku! Pokud přistoupíme k euru, zavazujeme se k akceptaci celé smlouvy se vším všudy.

Pro dokreslení výše řečeného můžu citovat z analýzy fiskálního kompaktu sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády České republiky z roku 2012: Smluvní úprava sjednaná mimo rámec primárního práva EU tak nesmí ohrozit dosažení cílů obsažených v zakládacích smlouvách a nesmí porušovat základní zásady práva EU ani být v rozporu s jednotlivými ustanoveními zakládacích smluv, případně na jejich základě přijatými normami sekundárního práva EU. (Hluk v sále.)

Můžeme plným právem očekávat, že důsledkem tohoto závazku přijatého mimo rámec zakládacích smluv bude faktické zavedení hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou. Ustanovení, které upravuje právně závazným způsobem hlasovací kartel členů eurozóny je tak nepochybným dokladem propojení, či dokonce zásahu této smlouvy do primárního práva EU. Jde o automatické přijetí navrženého opatření či doporučení Komise vůči dotčenému státu eurozóny, pokud není kvalifikovaná většina smluvních stran. Členské státy eurozóny budou na základě mezinárodního smluvního instrumentu stojícího mimo rámec stanovený unijním právem rozhodovat, právem, který není v zakládacích smlouvách upraven, o tom, jak budou následně hlasovat jako členské státy EU v Radě. Pokud návrh Komise nebude mezi smluvními stranami eurozóny odmítnut kvalifikovanou většinou, pak tato smlouva výslovně zavazuje i v případě přehlasování smluvní strany eurozóny hlasovat v Radě pro přijetí takového opatření. Takový postup, který je eufemisticky označován jako pravidlo chování, znamená ve skutečnosti faktickou změnu hlasovací procedury upravené v zakládacích smlouvách EU a zásah do výkonu hlasovacích práv členských států EU v Radě.

Z této studie vyplývá, že kromě nutnosti hlasovat o této smlouvě ústavní většinou, že připojení ČR k tzv. fiskálnímu paktu by bylo nezodpovědným hazardem a rizikem pro národní zájmy ČR. Pokud vůbec máme jako stát v souvislosti s eurem na mezinárodní úrovni o něčem jednat, pak jednejme o výjimce dánského či švédského typu, o vyvázání se z povinnosti přijmout euro, anebo o podmínění tohoto kroku uskutečněním celostátního referenda.

Podle názoru hnutí Svoboda a přímá demokracie, jak se s touto pro Českou republiku velmi nebezpečnou smlouvou vypořádat, je její co nejrychlejší zamítnutí. Dávám tedy návrh na vyřazení tohoto bodu. (Potlesk několika poslanců SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Dovolte mi přečíst dodatečnou omluvu pana poslance Kolovratníka, který se do 16 hodin omlouvá z pracovních důvodů.

Nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, já vůbec nechci vystupovat k této smlouvě meritorně, ale chci vystupovat k jejímu právnímu rámci a k tomu, jakým způsobem má být v této Sněmovně, resp. v tomto Parlamentu projednávána, jakým způsobem byla projednávána v minulém volebním období a co se od té doby změnilo. Čekal jsem, že paní poslankyně Válková dokončí své vystoupení a že tam bude nějaké zdůvodnění, jakým způsobem vláda dokázala přijít na to, že ze smlouvy, která byla prezidentského charakteru, vyžadující třípětinovou většinu pro přenos pravomocí mezinárodním organizacím, se náhle jako mávnutím kouzelného proutku stala smlouva jiného typu, která náhle žádné pravomoci nepřenáší, pak je asi zcela zbytečné ji schvalovat.

Nicméně pokládám za zásadní říci, že tady máme v Poslanecké sněmovně dopis od pana předsedy Senátu Milana Štěcha, ve kterém velmi důrazně upozorňuje na skutečnost, že do Senátu byl v minulém volebním období tento návrh mezinárodní smlouvy předložen jako návrh vyžadující souhlas podle článku 10a Ústavy, to znamená vyžadující souhlas kvalifikované většiny obou komor. Senát již v roce 2014 tento souhlas vyslovil. Poslanecká sněmovna se k jeho projednání nedostala. Uplynuly tři roky, vláda přichází s touto smlouvou znovu. Náhle ji předkládá jenom Poslanecké sněmovně, což je poměrně nesrozumitelné, protože běžně jsou smlouvy předkládány oběma komorám. Platí v tomto případě diskontinuita projednávání v Poslanecké sněmovně.

Všichni dobře víme, že věci, které nejsou schváleny do konce volebního období, padají pod stůl a musejí být předloženy znovu. Vláda také dokonce v případě smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Kosovem, která je smlouvou zcela obdobného charakteru, kterou Senát schválil v roce 2014, Poslanecká sněmovna neprojednala celé minulé volební období, protože tady nebyla vůle takovou smlouvu projednat, tak tuto smlouvu předkládá vláda oběma komorám. Ale překvapivě fiskální pakt, resp. Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, náhle již předkládá jenom Poslanecké sněmovně, a to dokonce v režimu schválení jako běžné mezinárodní smlouvy, kterou se nepřenášejí žádné pravomoci na žádné orgány stojící mimo státní orgány České republiky. To pokládám za velmi pochybný postup. Myslím si, že by tento postup měl být vyjasněn nejprve v orgánech Poslanecké sněmovny, jakým způsobem má být hlasováno, na základě čeho vláda změnila stanovisko Legislativní rady vlády z minulého volebního období, kde musím říct tedy, je mimořádně úsměvné to zdůvodnění, které je předkládáno v důvodové zprávě k fiskálnímu kompaktu, které se vůbec nevypořádává s otázkou, jak je možné, že vláda se za čtyři roky rozhodne, že se náhle bude schvalovat jiným způsobem, a jenom konstatuje, že ministři zodpovědní za předložení tohoto kompaktu trvají na tom, že má být schvalován prostou většinou.

Já moc nechápu, jak může trvání nějakých ministrů změnit rozhodnutí vlády před čtyřmi lety. Změnit rozhodnutí Legislativní rady před čtyřmi lety. Změnit vůli tohoto parlamentu, který také normálně projednával, jako by se jednalo o smlouvu podle článku 10a Ústavy. Druhá komora projednala způsobem, jako by se jednalo o smlouvu podle čl. 10a Ústavy. A náhle si dva ministři - a zřejmě to bude teď jako běžné v této vládě makajících ministrů - řeknou no, všichni ostatní se mýlili, ale my dva ministři máme pravdu, proto navrhujeme, aby se to schvalovalo v jiném režimu a jiným způsobem. Pokládám to za nemožné, abychom tímto způsobem zacházeli s mezinárodními smlouvami.

Teď nechci zacházet úplně do těch podrobností, ty můžeme probírat na výborech. Já si myslím, že samozřejmě touto smlouvou jsou přenášeny pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní orgány, a vůbec nezáleží na tom, že to již máme v České republice upraveno. To prosím vůbec nezáleží, a kdo si něco takového myslí, tak se jenom hluboce a hluboce mýlí. Důležité je, jestli vyplývají nějaké pravomoci mezinárodním orgánům vůči České republice, nikoliv to, jestli již to máme upraveno, protože samozřejmě to pak znamená, že si to nemůžeme upravit do budoucna jinak, že jsme vázáni tímto smluvním rámcem, a tím pádem, že jsme v situaci, že jsme omezeni na své suverenitě právě proto, že jsme se stali součástí nějaké takové mezinárodní úmluvy. A to si myslím, že Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii naprosto jasně a typicky je.

Takže bych navrhoval, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do vyjasnění, do zodpovězení otázky, podle jakého režimu Ústavy má být smlouva projednávána, do vyjasnění otázky, proč vláda předložila tuto smlouvu jenom Poslanecké sněmovně a nepředložila ji současně Senátu, což si myslím, že je věc velmi podstatná pro jednání mezi předsedou naší Sněmovny a předsedou Senátu, aby byla vyjasněna. Pokud by takový návrh neprošel, tak budu samozřejmě následně navrhovat, abychom přikázali tuto smlouvu k projednání i ústavněprávnímu výboru, ač je mi to líto a nedělám to rád. Nikoliv pro její obsah, ale pro to, jakým způsobem má být smlouva schvalována na půdě Poslanecké sněmovny. Já se jednoznačně kloním k názoru, který vláda před čtyřmi lety prezentovala, který celou dobu byl v obou komorách Parlamentu zachováván, že se jedná o prezidentskou smlouvu podle čl. 10a, tzn. vyžadující souhlas třípětinové většiny obou komor.

Stejně tak bychom pak museli samozřejmě zodpovědět na otázku, co se stane v situaci, kdy Senát hlasoval jiným kvorem, jiným způsobem, než kterým hlasovala Poslanecká sněmovna. A je-li vůbec možné, abychom přistoupili na tezi, že smlouva může být v jedné komoře schvalována takovým a takovým kvorem a v jiné komoře jiným kvorem, obojí na návrh vlády. Akorát v té druhé komoře, v té vyšší komoře to bylo na návrh minulé vlády, v naší komoře to bude na návrh teď této vlády. Ale co to znamená pro platnost té smlouvy. Protože se jinak dostaneme do nekonečných ústavních sporů a myslím, že velmi rychle dosměřujeme k Ústavnímu soudu, kterému bude muset být tato otázka položena. Za prvé, jestli se jedná o smlouvu podle čl. 10a Ústavy, a za druhé, je-li vůbec možné, aby komory rozhodovaly v odlišném režimu, aby vláda v tomto směru zmátla minimálně jednu z komor, buďto minulá vláda komoru horní, nebo tato vláda komoru dolní, a předložila jí návrh v jiném režimu, než v jakém má být správně schvalován.

Čili navrhuji, abychom hlasovali o tom, že přerušíme do vyjasnění otázky, jakým kvorem se má hlasovat a je-li možné, aby smlouva byla přikázána pouze jedné komoře, aby vláda oslovila pouze jednu komoru a nikoliv komory obě. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já jsem zavnímal váš návrh jako procedurální. Nicméně vás poprosím, já ho cítím jako nehlasovatelný, protože je příliš neurčitý. Kdo by měl vyjasnit? Někdo bude mít pocit, že už má jasno, a někdo třeba ne. Tak buď požádáme legislativu sněmovní, nebo si vyžádáme stanovisko vlády, nebo ministerstva. Asi cítíte, jak to myslím

 

Poslanec Marek Benda: Ano, děkuji, pane předsedo, za upřesnění. Já myslím, že by bylo solidní si vyžádat stanovisko Legislativní rady vlády a Parlamentního institutu. Vládu o žádné stanovisko nežádám, protože vláda své stanovisko sdělila, že ministři trvají na svém. To je v té důvodové zprávě, což nepokládám za právní zdůvodnění, samozřejmě. To pokládám za výsměch této Sněmovně. Ale že ministři trvají na svém, že se má schvalovat normálním režimem, takže vládní stanovisko známe, akorát se nijak nevypořádali s tím, jak je možné, že vládní stanovisko se za čtyři roky změní.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za upřesnění. Pro ty, kteří vstoupili do sálu: budeme hlasovat o přerušení tohoto bodu do předložení stanoviska Legislativní rady vlády a Parlamentního institutu k otázce správnosti postupu vlády. Eviduji žádost o odhlášení, samozřejmě, že jí vyhovím. Poprosím vás, abyste se znovu přihlásili svými kartami.

 

Zdá se, že počet hlasujících se nám ustálil, a budeme hlasovat o přerušení tohoto bodu do okamžiku, kdy Sněmovně bude předloženo stanovisko Legislativní rady vlády a Parlamentního institutu k postupu projednání této mezinárodní smlouvy.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přerušení. Kdo je proti?

Hlasování číslo 192, přihlášeno je 155 poslanců, pro 71, proti 63. Tento návrh nebyl přijat. Bod tedy nebyl přerušen.

 

Vidím tady faktickou poznámku. Pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, paní a pánové, já jsem se zdržel hlasování, i když rozumím tomu návrhu, který tady přednesl pan kolega Marek Benda. Ale pokud jde o mezinárodní smlouvy, tak tam dokonce můžeme předložit předběžnou otázku Ústavnímu soudu, který může posoudit, jestli se tím můžeme zabývat. Což nepovažuji ale za věc, která by nám bránila v tom, abychom to teď projednávali, naopak se o tom můžeme usnést po prvním čtení. Děkuju.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji i za dodržení času. S přednostním právem pan předseda Stanjura se hlásí do obecné rozpravy. Stále se pohybujeme ještě v rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Dobrý den. Pane předsedo, není to s přednostním právem. Jsem jediný, který se přihlásil, ale to je v zásadě jedno. (Předsedající: Tak máte obojí.)

Před chvíli jsme byli svědky, že většině Poslanecké sněmovny je úplně jedno, v jakém režimu projednáme tuto smlouvu, a je úplně jedno, že vláda uplatňuje dvojí metr. Jednu smlouvu, např. Kosovo, pošle do obou komor, přestože je to identický přístup. Druhou smlouvu, tuhle, pošle jenom do jedné komory. Klidně si změní typ smlouvy, kvorum a mlčí k tomu. Nejsou to schopni nijak zdůvodnit. Já myslím, že důvod je jednoduchý. Andrej Babiš velmi rád říká, jak je úplně jiný v evropské politice než Bohuslav Sobotka, ale podle kroků je úplně stejný.

Už jsem minule říkal, že tato smlouva přišla poprvé do prvního čtení 14. května 2014. To je před více než čtyřmi lety. Teď nemáme čas, po čtyřech letech, si vyžádat stanovisko Parlamentního institutu a Legislativní rady vlády, protože spěcháme. Neprojednali jsme to za čtyři roky, protože kromě nás jsme našli i další politické kluby, které byly proti, např. bývalý poslanecký klub hnutí ANO 2011.

A v čem je ten stejný postup v evropské politice Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky? Dvakrát zajedou do Bruselu, dvakrát zajdou na večeři s ostatními státníky, změní svůj názor a ihned předkládají návrh na ratifikaci této smlouvy.

Abychom měli k dispozici pokud možno relevantní informace, tak jsem se minulý týden obrátil na... (Odmlčuje se, neboť u ministryně financí a stolku zpravodajů se zastavuje jedna z poslankyň.) Já fakt nespěchám, to je v pohodě.

Takže jsem se minulý týden obrátil písemnou interpelací na paní ministryni financí, které jsem položil konkrétní dotazy. Těším se na odpověď. Už v této chvíli říkám, že s tou odpovědí nebudu souhlasit - ne proto, abych za každou cenu byl proti, ale proto, abychom mohli debatovat o faktech, které bezesporu ta odpověď bude obsahovat. Já vám představím ty otázky, které jsem paní ministryni položil, protože si myslím, že než budeme o té smlouvě hlasovat, měli bychom znát odpovědi. A vycházím ze sněmovního tisku 97, což je sněmovní tisk, který Poslanecké sněmovně předložila vláda. Vycházím z důvodové zprávy.

A v důvodové zprávě se píše: Hlava III fiskálního kompaktu stanoví, že veřejné rozpočty smluvních stran mají být vyrovnané či přebytkové. - Vyrovnané či přebytkové. - Strukturální deficit by neměl přesáhnout 0,5 % HDP a strukturální schodek do výše 1 % HDP by byl povolen jen za předpokladu dluhu pod úrovní 60 % HDP a zajištěné udržitelnosti veřejných financí. - To je takový ten gumový výraz, který do té karikatury finančních ústavů schválila minulá Poslanecká sněmovna, že máme zajišťovat udržitelnost veřejných financí.

Ta samá hlava dále ukládá smluvním stranám - a to jsou všichni členové Evropské unie mimo nás a Velkou Británii - zavést do vnitrostátního rozpočtového procesu automatický mechanismus nápravy. - V našem politickém slovníku v České republice se tomu říká dluhová brzda. - Ten by byl aktivován v případě, že se státy odchýlí od smlouvou daného strukturálního deficitu či od cesty k jeho postupnému dosažení. - Znamená to, že rozpočet má být vyrovnaný nebo přebytkový. Ti, kteří mají HDP nižší než 60 %, můžou mít až 1 % strukturálního schodku, ti, kteří mají veřejný dluh vyšší než 60 % HDP, pouze 0,5 % HDP strukturálního deficitu.

Podoba, rozsah a přesné fungování nápravného mechanismu mají být stanoveny na vnitrostátní úrovni na základě společných principů navržených Evropskou komisí. - To znamená, tohle je národní pravomoc, ty dluhové brzdy mohou být individuální. Není na to žádný evropský mustr a záleží na legislativě každého členského státu, v tomto případě smluvní strany, jaké kroky zvolí. Nicméně ty kroky by měly vést k tomu, že ty státy, které mají veřejný dluh přesahující 60 % HDP, musí přijmout taková opatření, která povedou ke snížení o 5 % převisu nad 60procentní zadlužeností HDP ročně. To znamená, že kdyby to někdo měl tři roky, tak už je to 15 % převisu.

Smluvní strany v postupu při nadměrném schodku mají povinnost - povinnost! - předkládat a provádět rozpočtový a hospodářský program. Jeho obsahem má být podrobný popis strukturálních reforem vedoucích k udržitelné nápravě nadměrného schodku. Dostatečnost tohoto programu a jeho soulad s návrhem rozpočtového plánu na následující rok budou sledovány Komisí a Radou.

A abychom věděli, jak na tom jsou signatáři této smlouvy a ti, kteří to ratifikovali, tzn. smluvní strany, tak jsem položil paní ministryni tyto čtyři otázky:

Za prvé. Jaký je v zemích všech signatářů smlouvy poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách k 31. 12. 2017 s tím, že pokud to číslo není k dispozici, tak pak stačí číslo k 31. 12. 2016 resp. poslední známý údaj. To znamená, v tomto okamžiku dostaneme seznam 26 smluvních stran s tím, že tam bude touto každou zemí uváděn poslední známý údaj o velikosti veřejného dluhu. Poté můžeme smluvní strany rozdělit do dvou skupin. První skupina jsou ty státy, kde bude celkový veřejný dluh nižší než 60 % vůči HDP, a ty mají právo mít 1 % strukturálního schodku, a druhá skupina, která bude bezpochyby větší, smluvních stran, které budou mít zadlužení vyšší než 60 % vůči HDP, a tam ten strukturální deficit může být ročně maximálně 0,5 % HDP.

Druhý dotaz, který jsem položil paní ministryni, abychom dostali údaj o výši strukturálního deficitu smluvních stran. Pak jsme schopni porovnat oba údaje - celkový dluh a strukturální deficit.

Když budeme mít ty údaje, tak můžeme přejít k třetímu dotazu, to znamená, ve kterých zemích, které mají poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu vyšší než 60 %, to je podle mého odhadu ta větší skupina zemí, zavedli v národní legislativě dluhovou brzdu, jaký je ten mechanismus nápravy, jaké kroky obsahuje ten národní zákon o dluhové brzdě, zda byl přijat prostou, či ústavní většinou a jaké jsou hlavní prvky tohoto mechanismu. A pak je důležité, kdy se spustil, jak fungují a kdo to vyhodnocuje.

A čtvrtý dotaz, který bude hodnotit ty země, které za prvé budou mít dluh vyšší než 60 % vůči HDP, musí mít strukturální schodek menší než 0,5 %. Pokud ho budou mít vyšší a mají dluhovou brzdu, tak se ptám paní ministryně, zda ta brzda byla spuštěna a jaké přináší výsledky. A zda jsou využívány kompetence Evropské komise a Rady, která může vůči těm zemím vystupovat velmi tvrdě, pokud buď dluhová brzda není, nebo není aktivována, nebo je tak slabá, že nepřináší požadované hospodářské výsledky.

Proč jsou tyto informace důležité pro naše rozhodování? Abychom věděli, zda ti, kteří na nás ukazují - pozor, pozor, jste poslední, my už jsme to dávno podepsali a ratifikovali - plní to, k čemu se zavázali, zda fungují dluhové brzdy, zda se snižuje celkové zadlužení těchto veřejných rozpočtů ostatních zemí, zejména v zemích eurozóny, a zda skutečně se jim to daří tempem 5 % převisu snižovat ročně.

Já potom na závěr svého vystoupení navrhnu přerušení projednávání tohoto bodu do obdržení odpovědí ze strany Ministerstva financí, protože není v silách opozičního klubu tyto informace relevantně zjistit. Chci říct, že budeme vycházet z údajů, které dostaneme od Ministerstva financí, a nebudeme se přít o jednotlivá čísla. Takže to budou v zásadě hlášení jednotlivých smluvních stran. Jenom tak připomínám, když si vzpomenete, jak vznikala řecká ekonomická krize, že do té doby Řekové posílali hlášení, jak je všechno v pořádku, moudrá Evropská komise to nijak nezkontrolovala a pak se ukázalo, že ta čísla neodpovídala realitě. A pak to museli řešit vlastně všichni členové Evropské unie.

Když si řekneme - a my s tím souhlasíme, že ta idea, ta myšlenka, že by státy měly hospodařit rozumně, vyrovnaně či přebytkově, zejména v dobách, kdy se ekonomice daří, s povoleným deficitem, kdy ekonomický cyklus je buď na stagnaci, nebo v recesi, tak je to vlastně správně. Opakovaně říkáme, my občanští demokraté, že k tomu nepotřebujeme žádnou mezinárodní smlouvu, že máme takový zákon přijmout i my bez ohledu na to, že to chce někdo jiný, protože to je dobré pro Českou republiku a pro občany v České republice.

Na základě toho už asi sedm let probíhá politická diskuse v Poslanecké sněmovně o parametrech finanční ústavy či dluhové brzdy. Tady existuje hezký politický paradox, že kolegové z levice, zejména sociální demokraté, nejvíc proevropští, rétoricky, jejich voliči už tak nevidí, ale nejvíc proevropsky, rétoricky, nás neustále přesvědčují, že to je potřeba ratifikovat, ale současně oni sami pro Českou republiku žádnou dluhovou brzdu nechtějí. Protože říkají: vláda to musí udělat, jak to chceme my, když vládneme, máme na to právo, jakápak dluhová brzda, taková past, kterou na vás chystá pravice, a podobně. To znamená, my, kteří chceme vyrovnané, rozumné, dlouhodobé vyrovnané financování státu, chceme ta pravidla v české legislativě a současně odmítáme tento zbytečný návrh. A na druhé straně jsou ti, kteří se pod ten návrh chtějí podepsat formálně, aby byli označeni jako proevropští, reálně, obsahově to odmítají.

Když jsme vládli my, tak jsme poctivě usilovali o ústavní většinu, chtěli jsme ústavní zákon a nezískali jsme ústavní většinu, tudíž ústavní zákon schválen nebyl právě kvůli odlišnému politickému stanovisku kolegů z naší levice.

Minulá vláda, vláda Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše a Pavla Bělobrádka, původně měla ambici postupovat ústavním zákonem. My jsme jim k tomu nabídli naše hlasy a byla ústavní většina. Pokud bychom chtěli skutečnou dluhovou brzdu. Nicméně tehdejší nejsilnější člen vládní koalice, sociální demokraté, odmítl skutečnou dluhovou brzdu zavést do naší legislativy, tudíž nebyl průchozí ústavní zákon, tak jsme přijali něco, co se sice jmenuje a tváří se jako finanční ústava, jako dluhová brzda, ale reálně tam nic není, a přijali jsme to prostou většinou, to znamená, nepřináší to ani tu stabilitu. Proto to má být podle našeho názoru, pokud už něco, tak mít takový ústavní zákon, aby se to neměnilo s každou změnou prosté většiny.

Úplně přesně si nepamatuji početní poměry vlád v České republice, ale mám pocit, že ani jedna nevládla formálně ústavní většinou. Ano, u některých návrhů zákonů jsou pro všechny strany, dá se získat poměrně silný počet hlasů, zejména u zákonů, které jsou spíš technického charakteru, ale myslím si, že formálně žádná vládní většina v Poslanecké sněmovně neměla ústavní většinu. Minimálně od roku 2010, od roku 2006 také ne, předtím si to úplně nepamatuji, ale myslím si, že to takhle bylo. Je to vlastně výsledek našeho poměrného systému. Je pravda, že v horní komoře ten ústavní zákon se přijímá pro mne zvláštní metodou, že je třeba ústavní většina, ale z přítomných, ne z celkového počtu, resp. třípětinová většina z přítomných senátorů, kdežto tady je třípětinová většina ze všech členů Poslanecké sněmovny. Ale to je v Ústavě a tak to prostě je.

A zkusme si říct, co by podle ODS měla obsahovat skutečná finanční ústava. Jsou to vlastně tři základní části, z nichž jednu už vlastně máme, nebo jedna a půl, abych byl poctivý. To, co bylo schváleno prostou většinou minimálně v tom bodě, který se týká Národní rozpočtové rady, mělo podporu i občanských demokratů. To znamená, zřídili jsme Národní rozpočtovou radu, funguje od letošního roku, Národní rozpočtová rada dostala svou kapitolu ve státním rozpočtu a vlastně zahajuje svou činnost. Uvidíme, jaké budou praktické výstupy. Na tom v zásadě panovala politická shoda napříč politickým spektrem. Ještě k tomu, když ta národní rozpočtová rada má vlastně doporučující charakter, nebo poradní, tak vlastně nebyl důvod, aby to kterákoliv politická strana blokovala, že takovou Národní rozpočtovou radu nechce. Takže to je splněno.

Druhá část, ta klíčová, o které také mluví hlava II fiskálního kompaktu - zkratkovitě se říká dluhová brzda. A tady existovaly v zásadě čtyři různé návrhy zákonů, které se mezi sebou příliš nelišily, jenom v detailu. Já vás s tím detailem seznámím, protože je důležitý.

V zásadě první parametr, který taková dluhová brzda má obsahovat, je vlastně výše zadlužení, kdy je aktivovaná. O tom se vedla debata. První návrh rozlišoval asi čtyři pásma, 40 %, 40 až 45 % HDP, 45 až 48, 48 až 50 a větší než 50. To byl náš návrh z let 2012, pro který jsme nezískali ústavní většinu. Pak přišel návrh tehdejšího ministra financí Andreje Babiše z dílny Ministerstva financí, kde už nebyla čtyři pásma, ale pouze jedno. My jsme v rámci politického kompromisu řekli, že to je věc, kterou jsme připraveni podpořit. Nemusí být čtyři pásma. Protože když máte čtyři pásma, ten náběh opatření je pozvolný, není tak drastický, veřejné instituce, státní rozpočet, samosprávy se na to mohou připravit mnohem pomaleji a v nějakém střednědobém horizontu. Ale dobře. Nebyla to věc, která by pro nás byla nepřekročitelná, takže jsme říkali ano, bavme se, bude jedna hranice, při které se spustí dluhová brzda, bude to 55 %.

V zásadě dluhová brzda obsahuje několik opatření. Za prvé, že když je aktivovaná, tak vláda má předložit Poslanecké sněmovně návrh přebytkového nebo vyrovnaného rozpočtu tak, jak obsahuje ustanovení fiskálkompaktu. Díky nevůli kolegů z levice byl tento výraz nahrazen evropskou formulací, že v okamžiku, kdy je aktivovaná dluhová brzda, vláda předloží návrh státního rozpočtu, který je v souladu s trvale udržitelnými veřejnými financemi. Což je pojem poměrně nejasný, každý si ho může vykládat jinak. Určitě by vzbuzoval velké politické diskuse, co to vlastně je. Kdežto návrh vyrovnaného nebo přebytkového rozpočtu je velmi jednoduchý. Víte, jak je to v prvém čtení, když projednáváme státní rozpočet. Celkové příjmy, celkové výdaje, saldo. Každý za minutu pozná, jestli návrh rozpočtu je přebytkový, vyrovnaný nebo deficitní. A je to ten klíč, který schvaluje Sněmovna v prvém čtení. Když ho schválí, tak se už mohou dělat pouze přesuny mezi kapitolami nebo uvnitř kapitol a to je z mého pohledu to nejdůležitější rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Zbytek hodně záleží na vládě, zejména uvnitř kapitol, jaké jsou priority té či oné vlády. Takže to je první věc. To je vztah k státnímu rozpočtu.

Druhá věc, kterou by měla obsahovat dluhová brzda, je, že veřejné instituce nemají přijímat nové dlouhodobé závazky v okamžiku, kdy je dluhová brzda aktivovaná. Dokonce ten původní návrh z Ministerstva financí mluvil o tom, že se zmrazí důchody. To nám přišlo až příliš odvážné a říkali jsme, že takový bychom nepodpořili, nicméně vláda to potom v rámci legislativního procesu, v rámci vnějšího připomínkového řízení z toho návrhu zákona vyhodila. A potom, že stát poskytuje pouze státní záruky na základě zákona platného v den vyhlášení spuštění aktivace dluhové brzdy. To znamená, jakákoliv vláda nemůže přinášet nové zákony, které by umožnily přijmout nové záruky za státní výdaje po spuštění dluhové brzdy.

Na těchto jednoduchých principech jsme se nebyli schopni shodnout ústavní většinou, protože klíčový bod, zda to je přebytkový nebo vyrovnaný rozpočet, prostě u kolegů z levice narazil. Ano, je pravda, že v těchto měsících a letech se zdaleka neblížíme hranici 60 % HDP, kterou předpokládal fiskálkompakt. O to mi přijde pikantnější, pokud nám někteří kolegové z jiných zemí předhazují, že my to ještě nemáme. My to sice nemáme ratifikováno, ale chováme se tak jako Česká republika. Proto jsem interpeloval paní ministryni, abychom porovnali skutečné reálné výsledky těch, kteří pro to horují, kteří tak hrdě ratifikovali a kteří říkají České republice "dělejte, vy jste poslední", abychom to porovnali s tím, jak hospodaříme sami bez toho, aniž bychom ratifikovali tyto mezinárodní smlouvy.

My jsme připraveni, až vznikne vláda s důvěrou, vést novou, racionální debatu o tom, že bychom mohli skutečně ústavním zákonem schválit dluhovou brzdu, její aktivaci a prvky. Jsme připraveni z toho původního návrhu, který jsem tady citoval, což je návrh občanských demokratů, vyjít vládě vstříc a zkusit najít kompromis, který by dlouhodobě, podotýkám dlouhodobě, to znamená ve výhledu mnoha volebních období, znemožňoval vládě hospodařit nezodpovědně.

Pokud si řekneme, že by byl ten parametr 55 % zadlužení vůči HDP, tak nemluvíme ani o tomto, ani o příštím volebním období. Aspoň doufám. To si neumím představit ani v nejčernějších snech, že by vláda tak skokově zvyšovala toto. A skutečně z toho vládu ani nepodezírám. Tím chci říct, že náš návrh nesměřuje proti konkrétní vládě této či minulé, který fakt směřuje do budoucnosti, a stálo by za to to mít.

A teď pojďme společně aspoň stručně rozebrat, co nám vláda vlastně navrhuje. Když se podíváte na ten sněmovní tisk 97, on není zase příliš rozsáhlý. Když se podíváte - a ještě to máme dvou jazycích vytištěné, pokud - ano, je to tak, takže tam jsou některé pasáže dvakrát.

Kdybych to chtěl trochu zjednodušit, tak ta smlouva má tři části: úvod - deklarace plná přechodníků, velkých cílů, nezávazná, pak je konec a mezi tím je to tělo. Ten skutečný fiskálkompakt, který v těch hlavách III a IV, a já se k tomu dostanu, klade nějaké povinnosti na členské země a přenáší také pravomoc na evropskou úroveň, já o tom pak budu mluvit. Takže to nemůže být prostá smlouva, protože tady mluvíme o přenášení kompetencí na evropskou úroveň. A já pak budu citovat, podle kterých článků takhle usuzuji. Může být různý výklad. Nikomu neberu jiný výklad. Co je na národní úrovni, je, jak jsem citoval, jaká ta dluhová brzda bude.

Takže když to zjednoduším, vláda nám navrhuje, abychom schválili slavnostní úvod a závěr a ten vnitřek neratifikovali. To je postup, který je možný, který skutečně můžeme uplatnit, za který nás nikdo nemůže kritizovat, protože nejsme členskou zemí eurozóny. To by byl už jiný případ, tam bychom to museli ratifikovat jako celek. A to jsem zatím neřekl, to jsou pravidla, která si stanovily členské země eurozóny.

Takže vedeme tady dlouhý politický zápas už pátý rok o to, jestli máme ratifikovat úvod a závěr bez toho vnitřku. A napadá vás určitě logická otázka, která napadne i voliče, proč se vlastně hádají, když o nic nejde. Schválit nadpis a potom seznam podepsaných zemí vlastně Českou republiku k ničemu nezavazuje. A to je i není pravda. Je to zase o té interpretaci. Ano, striktně formálně má pravdu například paní ministryně, která říkala v jednom ze svých vystoupení k tomuto bodu, že nás to k ničemu nezavazuje. Já s tím souhlasím. Nicméně na druhé straně máme nějakou zkušenost z vyjednávání s evropskými institucemi. Velmi často se to používá jako salámová metoda: vždyť už jste schválili nadpis a závěr, tak je třeba, abyste schválili i to, co je uprostřed. To je přece úplně normální.

A aby bylo úplně jasno. Přestože nám političtí odpůrci říkají, že jsme protievropští, není to pravda. My jsme proevropští, říkáme, že nevidíme alternativu k EU, ale současně jsme zdravě kritičtí. A velmi často tady říkáme, když říkáme Brusel, tak v tom Bruselu jsme i my. I my jsme součástí EU a je třeba, aby zněl náš hlas. A víte, že náš pan předseda inicioval jednání s premiérem tehdy ještě v demisi o koordinaci postojů v zahraniční politice, protože dlouhodobě říkáme, že v zahraničí budeme tak silní, jak budeme doma jednotní. Čím víc budeme doma rozhádaní, co se týče zahraniční politiky, tím méně toho na evropské scéně prosadíme.

Takže ten zápas by mohl být interpretován jako zcela zbytečný, nicméně přestože jsme proevropští, nevidíme alternativu k EU, současně nevidíme v těchto letech přínosy přijetí eura. Euro pokládáme ne za ekonomický, ale politický projekt, který se neosvědčil. A není to jenom teorie. Když se někdo na to podívá kritickým okem, podívá se, jak euro fungovalo v jednotlivých členských zemích, tak nepomohlo k tomu, co byl deklarovaný cíl. My jsme byli od začátku na velkých pochybách, od začátku jsme jako občanští demokraté řekli: buďme mimořádně opatrní, nikam se nežeňme. Protože tím deklarovaným cílem bylo přiblížení úrovně ekonomik zemí eurozóny. A myslím si, že si můžeme odpovědět, a odpovědí nám na to statistická data třeba Eurostatu, zda to je pravda, že členské země eurozóny poté, co přijaly euro, že se přiblížila úroveň jejich ekonomik. Pravda to není, a až budeme debatovat o těch parametrech u těch zemí, tak si to můžeme i ukázat na konkrétních číslech. Efekt je právě opačný. Přijetí eura zejména u těch zemí, které na to neměly ekonomické předpoklady, ale z politických důvodů se rozhodly, velmi často vedlo k neblahým ekonomickým důsledkům. Nechci říkat, že vždy a všude, ale bezesporu najdeme mnoho příkladů, zejména v jižním křídle eurozóny, kde přijetí eura nepomohlo té či oné ekonomice členského státu eurozóny. Také si všimněte, jak roste ne popularita, ale volební výsledky těch stran v těch zemích, které například volají po návratu ke své původní měně a po vystoupení z eurozóny. Možná že před deseti patnácti lety to byly zcela marginální a minoritní názory ve volbách, ale ten názor mezi voliči zemí eurozóny prostě sílí, a kdo to nevidí, tak je slepý. A místo aby architekti tohoto politického projektu řekli: pozor, přináší to jiné efekty, než jsme chtěli, bavme se o tom, zda to účelné je, nebo není, bavme se například o rozvolnění nebo například upevnění v některých oblastech, tak takovou univerzální odpovědí je více integrace, více pravomocí do Bruselu, více integrace a pořád dokola. A to pak není racionální kritická debata.

Velmi často tito zastánci nás, kteří jsme opatrní a kritičtí, bijou po hlavě obuškem: ti jsou protievropští! Není to pravda, nejsme takoví, ale máme kritický pohled. Tak pokud se budeme přít v debatách o téhle smlouvě, tak bych prosil, abyste nás za protievropské neoznačovali a abyste nám chtěli říct: kdo je pro fiskálkompakt, musí být pro přijetí eura. To má logiku v tom, jak evropská legislativa dneska stojí. Pro členské země eurozóny je to vlastně povinnost. Připadá mi zvláštní, když vláda říká najednou: nechceme euro, ale musíme schválit fiskálkompakt. V tom, že euro v těchto letech není pro ČR výhodné, se shodneme s vládou a za tuto část výroku nebo vládního postoje ji nekritizuji, naopak oceňuji. Ale pak nerozumím tomu, proč se s tím tady trápíme, paní ministryně. K čemu to vlastně je?

Vy jste říkala - buď vy, nebo některý z vašich kolegů z vlády, omlouvám se, nevím přesně -, že když ratifikujeme ten nadpis a závěr, tak nás budou zvát k jednacímu stolu. A já bych chtěl, abychom se na politické úrovni domluvili, že nás k tomu stolu budou zvát. Budou zvát - bez ohledu na to, jestli schválíme nadpis a závěr. Takže to je rovnocenný přístup. Pokud eurozóna bude řešit otázky, které se budou dotýkat - a bezesporu bude řešit takové otázky, které se budou dotýkat i nečlenských zemí, tak je korektní a rovnocenný přístup, aby i nečlenské země byly přístupny debatě. Ano, nemohou hlasovat, tomu rozumím, to je podle pravidel této smlouvy, ale proč by nemohly být přítomny na jednání? Proč bychom k tomu museli schvalovat nadpis a závěr?

Pokud k tomu chceme silné usnesení českého Parlamentu, my jsme připraveni takové usnesení k tomu, aby nás zvali na ta jednání, přijmout. Já bych řekl, že určitě ústavní většinou jsme schopni přijmout takové usnesení, i když usnesení nepotřebuje ústavní většinu. Ale spíš to ukazuje sílu shody a pevného postoje České republiky a to, že na takové otázce se shodne vládní koalice i opozice. My jsme připraveni pro takové usnesení hlasovat, ale iniciovat ho musí vláda. Nechceme udělat jenom nějaké gesto, že jsme opozičně navrhli, bod nebyl zařazen, usnesení nebylo schváleno. Pokud si vláda vyhodnotí, že by to pomohlo v tom oprávněném požadavku, podotýkám, v oprávněném požadavku toho, abychom u těch jednání jako Česká republika byli, tak jsme připraveni se na takovém usnesení podílet a hlasovat pro. Protože já ten požadavek považuji nejen za oprávněně logický a úplně mě překvapuje, že někdo nám upírá právo u toho být. Tak buď jsme rovnocenní členové EU, a já myslím, že jsme a máme být sebevědomí. To, že je dvourychlostní Evropa, to je dávno pravda. Máte jiné země, pro které platí Schengen, jiné země, pro které platí eurozóna. Našli bychom plno jiných příkladů, kde nějaké společné produkty používá i jiná skupina členských zemí. Není na tom nic špatného. Proč v tomto konkrétním případě nám někdo upírá být u jednacího stolu?

Tak si poslechněme z úst vlády a našich ministrů, kdo nám to upírá. Kdo konkrétně nám upírá být u toho jednacího stolu, a protestujme jako český Parlament a říkejme: My, kteří máme tak dobré výsledky! Podívejte se na naše data! - Paní ministryně, tam má ten hezký obrázek, který debatuji, že naopak mnozí z těch signatářů by se měli k nám dívat, jak se udržují veřejné finance pod kontrolou, ne naopak. - Tak proč to nechcete slyšet? My vám třeba něco poradíme.

Tak já bych chtěl vědět, kdo konkrétně, jestli nějaká instituce, konkrétní evropští politici, nějaká frakce v Evropském parlamentu, nebo kdo vlastně nám brání být u toho jednacího stolu. Souhlasím s vládou, že bychom tam být měli, a udělejme všechno pro to třeba společně i s opozicí, abychom u toho stolu byli. Ale je absurdní, z našeho pohledu je absurdní, že nás k tomu stolu pozvou, když schválíme nadpis a závěr. Nebo úvod a závěr.

A teď pár poznámek už meritorně k té smlouvě.

Za prvé, ta smlouva nepřináší nic nového. To, co je v ní napsáno, už bylo uvedeno v předchozích dokumentech. Pro znalce a pro ty, kteří si libují v evropských dokumentech, tak to bylo např. v Two-packu, který byl dávno přijat na evropské úrovni před fiskálním kompaktem. Ta samá slova, ty samé cíle. Místo abychom vyhodnotili, proč se nesplnily, ukázali, kdo je neplní, tak jsme to nahradili novou smlouvou. Když se podíváte do té smlouvy, tak prvních osm stran - já si to ještě nalistuji, odlistuju tu důvodovou zprávu - je deklarace. Kdybych to chtěl trošku zlehčit, použil některé oblíbené filmové hlášky z oblíbených filmů v ČR, tak bych řekl něco takového. Signatáři tam píšou. Něco se nám, soudruzi, nepovedlo. My si to uvědomujeme. Uvědomujeme si to těmito honosnými slovy, tak s tím něco uděláme a zkusíme plnit to, k čemu jsme se už zavázali dávno. To je, jak bych řekl, vlastně překlad do normální češtiny prvních osmi stran této mezinárodní smlouvy.

Jako hlavní argument používají mnozí vládní politici - a v tom já nevidím rozdíl mezi politikou Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše v této otázce: Když to přijmeme, vracíme se do hlavního proudu. Přidáváme se k jádru. Nebudeme troublemakeři. Nebudeme vyčnívat. Nebudeme ostatní otravovat. - Je možné, že to někteří v Evropě takto hodnotí, ale tak to přece není. Tím, že mám kritický názor, nejsem ani trouble, ani troublemaker. Nikoho tím neotravuji. Možná tím vyčnívám. Ale výsledky hovoří v náš prospěch. Ne v prospěch těch, kteří by případně takto označovali Českou republiku.

Dal jsem si tu práci a ve Wordu jsem vykopíroval tu část Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, kterou vláda navrhuje ratifikovat. Dal jsem si to do zvláštního souboru a ten program počítá za mě, nebo za nás. Takže milé kolegyně, milí kolegové, k tomu, abychom se vrátili do hlavního proudu, abychom se vrátili do jádra, abychom nebyli troublemakeři, nevyčnívali a neotravovali ostatní, stačí pouhých 889 slov a bez mezery je to 5066 znaků. Takhle rychle, takhle zjednodušeně podle některých přestaneme být troublemakeři, kterými my ve skutečnosti nejsme. My nejsme proti té smlouvě proto, že bychom chtěli rozmařile hospodařit, zvyšovat deficity státního rozpočtu a veřejného sektoru, ale proto, že to nepřináší žádný užitek. Žádný užitek České republice i jejím občanům.

A co je důležité, a to je druhý podstatný argument: Nikomu ale nebráníme. Tím, že jsme to neratifikovali, jsme nikomu nic neztížili. Ti, kteří se svobodně rozhodli, to ratifikovali, dobře. Dozvíme se od paní ministryně, jak to mysleli vážně a jaká je realita s jejich dluhovou brzdou. A některé smlouvy vyžadují pro to, aby vešly v účinnost, souhlas všech smluvních stran a my jsme to podepsali, že? Jenom jsme to neratifikovali. Nikomu v ničem nebráníme. Takže potřebujeme těch 889 slov, nebo nepotřebujeme? Zase to může vypadat jako zbytečný souboj a marginálie, a proč ta opozice vlastně zdržuje a mohli jsme dělat jiné body. No, mohli jsme dělat jiné body. My jsme také chtěli dělat jiné body (se smíchem). Ale vy jste chtěli dělat ten a já se vás snažím jménem naší strany přesvědčit, abychom to neratifikovali. Abychom zvážili ty dopady pro Českou republiku, které žádné nejsou pozitivní, tak proč bychom to vlastně dělali.

A pojďme si tedy společně na mikrofon přečíst tu hlavu III a IV. To je skutečně pokus o usměrnění veřejných financí v rámci eurozóny. To jsou ty kapitoly, které vláda navrhuje neratifikovat. A já s vládou souhlasím. Nenavrhuji, abychom ratifikovali celou smlouvu, abychom si rozuměli. Takže nějaká částečná podpora vlády tady existuje. A pak to můžeme porovnat a sami vyhodnotit, zda to potřebujeme, nebo ne.

Hlava I. Účel a oblast působnosti. Článek 1. Smluvní strany coby členské státy EU se touto smlouvou zavazují posílit hospodářský pilíř hospodářské a měnové unie přijetím tohoto souboru pravidel pro zpřísnění rozpočtové kázně prostřednictvím rozpočtového paktu, jakož i posílit koordinaci svých hospodářských politik a zlepšit správu eurozóny, a podpořit tak dosažení cílů EU v podobě udržitelného růstu zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti. - Myslím, že už jenom tato věta je poměrně nesrozumitelná a velmi komplikovaná, ale přesně odpovídá tomu evropskému slovníku. To je to, jak jsem říkal. Něco se nám, soudruzi, nepovedlo. My jsme si toho vědomi. Zavážeme se k něčemu, k čemu jsme se už minimálně jednou, možná dvakrát, možná třikrát zavázali.

A za druhé, a o tom jsem už také mluvil, tato smlouva se v plném rozsahu vztahuje na země, smluvní strany, jejichž měnou je euro. V rozsahu a za podmínek v ustanovení čl. 14 se vztahuje na ostatní smluvní strany. - Toto je celá hlava I, kterou vláda tedy navrhuje ratifikovat.

Tak ještě jednou. Členské země říkají, že máme rozumně hospodařit, a druhá, podstatnější věta, že tato smlouva jako celek se v plném rozsahu vztahuje na členské země eurozóny. Na tom se určitě shodneme. Na nás tedy ne.

Hlava II Soulad s právem unie a vztah k němu. Cituji: "Smluvní strany uplatňují a vykládají tuto smlouvu v souladu se smlouvami, na nichž je založena EU, zejména pak s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o EU, jakož i s právem EU, včetně práva procesního, je-li vyžadováno přijetí sekundárních právních předpisů." - Kdybych chtěl být zlomyslný, jako že nejsem, tak bych položil paní ministryni jednoduchý dotaz, ať mi to větu vysvětlí. Já jí fakt nerozumím. Ale nepoložím ten dotaz. Možná někdy, jestli to bude někdy ve výborech. Včetně práva procesního, kdy je vyžadováno přijetí sekundárních právních předpisů.

Tato smlouva se použije v míře slučitelné se smlouvami, na nichž je založena EU, a s právem EU. Nezasahuje do pravomoci Unie jednat v oblasti hospodářské unie. - Toto je celá hlava II. I tuto hlavu doporučuje vláda ratifikovat a sami posuďte, co nového - podotýkám nového - přináší pro smluvní strany a co nového přináší pro Českou republiku. Můj názor je, že nic, ale možná paní ministryně něco objevila a v rozpravě nám to pak řekne, co nového to přináší České republice.

Hlava III a IV. To jsou hlavy, které vláda navrhuje neratifikovat. To je skutečný obsah této smlouvy a z toho budu citovat. Musím říct, že hlava III skutečně odpovídá těm proklamovaným cílům v hlavě I, a mimo jiné říkají: dojde k zpřísnění rozpočtové kázně... a musí se přijmout automatické mechanismy, které zbrzdí nepříznivý vývoj veřejných financí. Jak jsem říkal, tyto dvě hlavy vláda navrhuje neratifikovat, tak se jim úplně věnovat nebudu, protože nemá cenu vést dlouhou debatu o něčem, o čemž nikdo nenavrhuje. Já nechci říct - jsou tady politické strany, které by chtěly ratifikovat celou smlouvu, omlouvám se. Takže některé strany navrhují ratifikovat všechno, ale v tomto sněmovním tisku 97 to není. Takže abych nezdržoval, tak hlavám III a IV se v této chvíli věnovat nebudu.

Pojďme na hlavu V Správa eurozóny, článek 12: "Hlavy států a předsedové vlád smluvních stran, jejichž měnou je euro, se spolu s předsedou Evropské komise neformálně scházejí na vrcholných schůzkách eurozóny." Nic nového, to se dělo i předtím. "K účasti na těchto zasedáních je přizván prezident Evropské centrální banky. Předsedu vrcholných schůzek eurozóny jmenují hlavy států a předsedové vlád smluvních stran, jejichž měnou je euro." To znamená, přestože budeme signatáři - když si představím, že jsme to ratifikovali - tak nemáme právo jmenovat předsedu vrcholných schůzek. Tak nevím, ani tuto drobnost - protože já to považuji většinou spíše za formální věc, která je dlouhodobě domluvená, kdo bude předsedou schůzky těch předsedů vlád a podobně - ani to nemůže udělat smluvní strana, která to ratifikovala a která nemá jako svou měnu euro. A dělá se to i prostou většinou - což pro členskou zemi velikosti České republiky prostě příliš výhodné není - v okamžiku, kdy Evropská rada zvolí svého předsedu, a to na shodné funkční období.

Za druhé se říká v hlavě V: "Vrcholné schůzky eurozóny se konají podle potřeby a nejméně dvakrát ročně s cílem..." (Odmlka kvůli silnému hluku v sále.) Děkuji. - ... jednat o otázkách spojených se zvláštní odpovědností, které smluvní strany, jejichž měnou je euro, sdílejí v souvislosti s jednotnou měnou," což se nás netýká, "o dalších otázkách týkajících se správy eurozóny a o pravidlech, která se na ni vztahují, a o strategických směrech pro provádění hospodářských politik a pro posílení konvergence v eurozóně." I tento článek se vztahuje pouze na země eurozóny. Takže opět, i kdybychom to ratifikovali bez hlavy III a IV, nemůžeme se toho vlastně účastnit, protože nejsme členskou zemí eurozóny.

Třetí odstavec tedy přináší - hlava V článek 12: "Hlavy států a předsedové vlád smluvních stran jiných než těch, jejichž měnou je euro," to by se už mohlo týkat České republiky, "které tuto smlouvu ratifikovaly, se účastní jednání vrcholných schůzek eurozóny týkajících se konkurenceschopnosti pro smluvní strany, změny celkového uspořádání eurozóny a základních pravidel, která se na ni budou v budoucnu vztahovat, jakož i podle potřeby a alespoň jednou za rok jednání o konkrétních otázkách plnění této Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii." Takže milostivě jednou za rok mohou přijet předsedové vlád. Ne nejméně dvakrát za rok, jak je ta eurozóna v článku předem. A to je věc, na které bychom měli trvat, že náš předseda vlády bude jezdit na ta zasedání, vrcholná jednání, i když nebudeme ratifikovat. Myslím si, že ve stávajícím stavu Evropské unie jsme schopni tento oprávněný politický požadavek prosadit. Nevidím, kdo by byl proti.

Teď mám konkrétní dotaz. Kolik se těchto schůzek, kterých se samozřejmě představitelé České republiky nemohli zúčastnit, uskutečnilo od 1. ledna 2013 na základě článku 12 odst. 3. Zda víme, jaká byla agenda, co do agendy bylo, případně co do agendy a výstupu této schůzky prosadily země, které jsou signatáři a současně nejsou členy eurozóny. Zdali ti signatáři byli schopni dát do programu některý z bodů, které nenavrhovaly členské země eurozóny.

Už jsem skoro v půlce.

Článek IV, respektive... (Připomínka mimo mikrofon.) Já myslím, že mi odpovíte v rozpravě, možná že ne dneska, ale určitě v rozpravě budou moci podle mého názoru, pokud neukončíte většinou, dostatek všichni zastánci této smlouvy argumentovat proti našim argumentům a proti našim názorům.

Odstavec 4 článku 12 je takový spíš organizační, který říká: "Přípravu a kontinuitu vrcholných schůzek eurozóny zajišťuje jejich předseda v úzké spolupráci s předsedou Evropské komise." To by nás fakt nenapadlo, na to musíme mít smlouvu, že schůzku organizuje a připravuje předseda. Bývalý předseda Sněmovny také organizoval schůzi Sněmovny a přišlo nám to zcela normální. No ale je to tam.

Ta smlouva taky musela mít nějaké odstavce, aby bylo vidět, jak je důležitá pro členské země. Nevím, kolik bylo eurosummitů až do noci. A vždycky ve tři ráno vycházeli ti ministři celí zpocení, jak celou noc dojednávali kompromis, tak nevím, jestli to bylo i u této Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské měnové unii.

V článku 12 odstavec 5 je také: "Předseda Evropského parlamentu může být pozván, aby na vrcholné schůzce eurozóny vystoupil. (Směje se.) Po každé vrcholné schůzce eurozóny předloží její předseda Evropskému parlamentu zprávu." Tady už se ovšem mluví pouze o schůzce eurozóny, ne o schůzce členů eurozóny s ostatními signatáři smlouvy.

Tady mám druhý konkrétní dotaz. Chtěl bych vědět, kolik zpráv předseda eurozóny předložil Evropskému parlamentu a jak s těmi zprávami Evropský parlament naložil. Kdy je projednal, co se diskutovalo a zda k tomu bylo přijato nějaké usnesení. Ta smlouva je platná poměrně dlouho, takže myslím, že už nějakou zkušenost s tím i Evropský parlament může mít. Myslím, že poslanec klidně se může zeptat svých europoslaneckých kolegů, jak často. Nicméně po každé schůzce by ta zpráva od toho Evropského parlamentu měla přijít. Nevím, jestli bychom měli zavést, že vláda po každé schůzi předloží zprávu Poslanecké sněmovně o tom, co bylo na vládě. To je hodně podobné.

Článek 12 má i odstavec 6: "Předseda vrcholných schůzek eurozóny pravidelně a podrobně informuje smluvní strany jiné než ty, jejichž měnou je euro," což jsme my, "a ostatní členské státy Evropské unie" - což jsme taky my - "o přípravách a výsledcích jednotlivých vrcholných schůzek eurozóny." Což znamená, že je jedno, jestli jsme, nebo nejsme signatáři.

Tak se chci zeptat, paní ministryně, jak často, jak pravidelně, jak podrobně informoval předseda smluvní stranu, v tomto případě Českou republiku? Kde jsou k dispozici ty informace? Zda jsou k dispozici i v českém jazyce, zda je ministerstvo plánuje někdy zveřejnit, abychom věděli, jestli nás informují, nebo ne. Protože se k tomu ty smluvní strany zavázaly - pravidelně a podrobně. Tak bychom to měli zkontrolovat. Kdo jiný, než Ministerstvo financí nám může podat vyčerpávající informaci, jak často, jak pravidelně a jak podrobné ty zprávy jsou. A mě by skutečně zajímaly ty konkrétní zprávy. Aby to nebylo typu: milý členský státe, minulý týden jsme se sešli, zahájili a po plodné diskuzi jsme přijali usnesení, která jsou na www.evropsky-parlament.eu. To já nepovažuji za podrobnou zprávu. Ale možná se mýlím. Poprosil bych paní ministryni, aby takovou informací vybavila všechny členky a členy naší dolní komory. A myslím si, že by bylo dobré, aby se tím zabýval i rozpočtový výbor. Vidím tady kolegy z rozpočtového výboru a myslím, že to je věc, která patří na jednání rozpočtového výboru.

To byl celý článek 12 v hlavě V. Pak už je tam jen článek 13, který je: V souladu s hlavou II Protokolu 1 o úloze vnitrostátních parlamentů - což jsme my, Poslanecká sněmovna a Senát České republiky - v Evropské unii, připojeného ke smlouvám, na nichž je založena Evropská unie, vymezí Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty smluvních stran společně organizaci a podporu konference zástupců příslušných výborů Evropského parlamentu a zástupců příslušných výborů. - Nechci to nějak podceňovat. I tak mi to připadá poměrně složité ustanovení. Nevím, zda proběhla konference zástupců příslušných výborů Evropského parlamentu a národních parlamentů. Pokud ano, Ministerstvo financí nám určitě sdělí kdy, kde, zda se to střídá, nebo se to dělá v jednotlivých členských zemích zvlášť.

No, to je vlastně všechno. Pak už jenom hlava VI Obecná a závěrečná usnesení, článek 14, který nám říká, kde jsou uloženy smluvní dokumenty, a článek 15, který říká, že k tomu mohou přistoupit i členské státy Evropské unie, jejichž měnou není euro, což je náš případ.

Pak tady mám pár poznámek, ale to už jsem řekl v té interpelaci.

Měli bychom dát šanci paní ministryni. Nicméně aniž bych to chtěl zlehčovat, dávám procedurální návrh, abychom přerušili projednání tohoto bodu po vystoupení paní ministryně a po obdržení písemné interpelace, protože podle mého názoru tam budou důležitá data, důležitá fakta, která nám pomohou se orientovat v tom, zda ta smlouva, resp. ratifikace smlouvy je či není přínosná a jak se chovají ti, kteří už tu smlouvu ratifikovali. Jestli si dobře pamatuji jednací řád, tak dávám podmínečně procedurální návrh s tím, že to bude po vystoupení paní ministryně. Nepovažoval bych za slušné, kdybychom případně hlasovali pro a paní ministryně neměla vůbec šanci reagovat na toto moje první vystoupení k tomuto bodu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Takže vy si přejete hlasovat poté, co paní ministryně vystoupí, o přerušení do doby než bude k dispozici stanovisko...

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Než bude k dispozici odpověď paní ministryně na písemnou interpelaci. To bude sněmovní tisk, který bude mít své číslo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Dobrá. Takže o tom budeme hlasovat po vystoupení paní ministryně, které dávám slovo, protože byla přihlášena s přednostním právem do rozpravy. Pouze upozorňuji paní ministryni, že v 16.00 tento bod přeruším tak jako tak a budeme pokračovat pevně zařazeným bodem.

 

Ministryně financí ČR Alena Schillerová Je mi to jasné. Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. No, já oceňuji, že pan předseda Stanjura nám tady necitoval z Harryho Pottera, ale že se aspoň držel faktů. Takže já se pokusím zareagovat.

Pokud jde o pravomoc Evropské komise dohlížet na dodržování rozpočtové disciplíny, tak se jedná o pravidla Paktu o stabilitě a růstu, která jsou pro Českou republiku stejně jako pro kteroukoliv jinou zemi Evropské unie závazná už nyní. Fiskální pakt na těchto pravidlech nic nemění. Fiskální pakt nemá nic společného se vstupem do eurozóny. Vyplývá to z jeho povahy a z povahy dohody, kterou uzavřely mezi sebou jak země eurozóny, tak země neplatící eurem, a to včetně těch, které o vstup do eurozóny neusilují. Klasickým příkladem je Dánsko, které má trvalou výjimku ze vstupu do eurozóny a přitom přistoupilo k fiskálnímu paktu.

Znovu bych zopakovala, že ratifikace ve formě předložené Parlamentu zaručí plnohodnotnou účast na summitech eurozóny. Dle dosavadní praxe se sice účastním některých jednání jako ministryně financí, ale v podstatě se nemůžeme účastnit jednání, která se týkají budoucího uspořádání eurozóny, konkurenceschopnosti apod., a přitom by to pro nás bylo samozřejmě velice důležité.

Padla tady celá řada informací. Co se týče charakteru této smlouvy, tak nejenže se k tomu vyjádřila Legislativní rada vlády a vláda. Oba tyto subjekty se shodly na tom, že se jedná o smlouvu hospodářskou, protože neobsahuje přenos pravomocí, a nelze ji tedy považovat - je pouhou změnou procedury hlasovací, na což dnes už máme nález Ústavního soudu č. 19/2008.

Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který je na území tohoto státu účinný, je se smlouvou naprosto v souladu. My máme pravidlo strukturální bilance včetně nápravného mechanismu. Je to obsaženo v zákoně č. 23/2017.

Dluhovou brzdou je ve finančním paktu myšleno pravidlo strukturální bilance, nikoliv dluhová brzda, tak jak ji prosazuje ODS.

Vláda se nepřihlásila k hlavě III, kam mířily požadavky pana předsedy Stanjury, ale v podstatě z toho prostého důvodu, že chtěla dosáhnout projednání tohoto zákona, a chtěla tedy dosáhnout toho, abychom se mohli účastnit eurosummitů, nehledě na to, že veškeré problémy, které se týkají strukturálních bilancí, jsou obsaženy v zákoně č. 23/2017.

Údaje, které mínil pan předseda Stanjura, Evropská komise vyhodnocuje na pracovní úrovni a budou k dispozici do konce roku.

Ano, strukturální saldo je správně, máme ho v zákoně č. 23/2017, a proto my se nehlásíme k hlavě III a IV fiskálního paktu, jak už jsem řekla, zejména z toho důvodu, aby návrh byl přijat.

Neustále tady byla opakována jedna vrstva zákonů, které dnes máme v zákonech o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Pravidlo pro dluh sektoru vládních institucí v poměru k HDP - já už jsem tady ukazovala posledně tabulku, tamhle ji mám ležet, my jsme se tomu pravidlu přiblížili nejvíce v letech 2012 a 2013 a děkuji za ocenění toho, že by se od nás mohli v zemích Evropské unie učit. Ano, mohli. Máme třetí nejnižší dluh v rámci Evropské unie, čtvrtý, omlouvám se, třetí nejvyšší přebytek veřejných financí a nejnižší nezaměstnanost. A strukturální saldo, což je saldo očištěné od ekonomického cyklu, máme ve výši 1,1 % HDP a mohli bychom jít podle zákona o rozpočtové odpovědnosti až do minus 1 % HDP.

Otázka, komu ublížíme, když tento fiskální fakt neratifikujeme. Já položím jinou otázku: Čemu pomáháme? Čemu pomáháme? Že se nemůže premiér této země účastnit jednání euroskupiny na Evropské radě? To je nám ku prospěchu? Že se premiér nemůže účastnit diskusí o tom, kam bude směřovat eurozóna? Nemůže tam vyjadřovat své názory, i když máme premiéra, který hovoří čtyřmi jazyky a je schopen říci, co a proč Česká republika požaduje?

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Paní ministryně ukončila své vystoupení, takže můžeme hlasovat o návrhu, který předložil pan předseda Stanjura, a to je, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do doby obdržení odpovědi na písemnou interpelaci - kterou budete podávat vy, pane předsedo? Jenom abychom tu interpelaci nějak identifikovali, protože ona ještě nemá číslo, předpokládám, tak je to interpelace vaše? Takže do doby obdržení odpovědi na písemnou interpelaci pana poslance Stanjury v této věci. Tak. Víme všichni, o čem hlasujeme.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s přerušením - omlouvám se, prohlašuji hlasování za zmatečné. Všechny vás odhlásím a prosím o novou registraci.

 

Budeme tedy hlasovat o návrhu na přerušení za podmínek, které jsem oznámil.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Je to hlasování 194, přihlášeno je 151, pro 62, proti 62. Tento návrh přijat nebyl.

 

Mám tady faktickou poznámku pana poslance Kopřivy, pokud platí. Ne, neplatí, stahuje.

Do rozpravy je přihlášena paní poslankyně Válková, ale já vás nechci přerušovat ani ne po minutě vystoupení, tak pokud s tím budete souhlasit, já bych tento bod přerušil.

Předám řízení schůze a v 16 hodin budeme pokračovat pevně zařazeným bodem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji panu místopředsedovi. Přebírám předsedání. Přeji vám všem pěkné odpoledne. Počkáme do čtyř, což je teď. Ten bod už byl uzavřen, předpokládám. Respektive přerušen. Tím se končí naplánovaný blok prvních čtení.

 

A nyní je pevně zařazen na čtvrtou hodinu bod

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.




Přihlásit/registrovat se do ISP