(16.50 hodin)
(pokračuje Faltýnek)
Takže já za sebe to uznávám, je to moje stanovisko, moje osobní stanovisko, protože jsem u té debaty také byl, celou tu dobu, když se ten zákon připravoval, a bohužel, a já to tady řeknu naprosto otevřeně, už jsem to říkal některým z vás, kolegům a kolegyním, stály proti sobě tehdy dva názory. Bohužel zvítězil ten většinový názor, že je nefér vůči těm státním úředníkům, kteří tam sedí 20 let a vyseděli si to místo, tam pustit někoho lepšího zvenku. Bohužel tento názor zvítězil. Neříkám konkrétně, kdo ho prosazoval, kteří to byli lidé, to by bylo nefér, je to za námi a my se teď snažíme tuto naši chybu napravit. Proto chci poprosit, abychom propustili tento zákon do druhé čtení a umožnili tu nápravu. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Přečtu jednu omluvu. Z jednání se omlouvá pan premiér Andrej Babiš.
A nyní s přednostním právem pan předseda Kalousek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Jen velmi stručnou reakci na pana předsedu Faltýnka, protože kolegové Farský a Stanjura tady víceméně řekli výhrady, které máme, nechci je opakovat. Ale pan předseda Faltýnek má pravdu. Stáli proti sobě tenkrát, velmi zásadně, dva názory. Ten jeden názor tvrdil, že člen vlády musí předložit čisté lustrační osvědčení, tak jako 27 let zpátky všechny vlády všem prezidentům. Ten druhý názor říkal, že člen vlády nemusí předložit čisté lustrační osvědčení. A upřímně řečeno, ten důvod, proč jste tak chvátali, kolegové, abyste ty chyby, jak dneska říkáte, schválili, byl právě tenhle, žádný jiný. A skutečně většina v této Sněmovně, připomeňme si, že to byly kluby ANO, sociální demokracie a KDU-ČSL, zvedla ruku pro zákon, který odstranil povinnost členů vlády předkládat čisté lustrační osvědčení. To je chyba, kterou bychom chtěli napravit, protože si myslíme, že stále je aktuální a stále by to tam patřilo. Takže kdyby bylo možné vám jakkoliv věřit, tak bych řekl ano, pusťme to do druhého čtení a pojďme napravit i tuto chybu. Ale po zkušenosti, kterou jsme udělali třeba včera, ať už se s vámi dohodneme jakkoliv, tak to stejně nikdy neplatí.
Takže my budeme hlasovat pro zamítnutí, nebude-li to přijato, budeme hlasovat pro vrácení k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji. Ano, návrh na zamítnutí již zde máme. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Stanjura. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Poslouchal jsem pana předsedu Faltýnka a přednesu procedurální návrh, který by mohl být kompromisem.
Rozumím tomu, že bychom to vrátili nebo zamítli, že se ta legislativní cesta prodlouží, nebo výrazně prodlouží, tak mi dovolte, abych jménem našeho klubu, nemohu mluvit za ostatní, navrhl přerušení projednávání tohoto bodu v prvém čtení do doby získání důvěry vlády České republiky v Poslanecké sněmovně. To považuji za korektní. To znamená, pokud - a to je ta naše základní výhrada - pokud vláda získá důvěru, a je to na těch vyjednáváních, jaké to bude, tak jsme připraveni se k tomu vrátit a případně propustit tento návrh zákona do druhého čtení. To považuji jako kompromisní návrh, záleží na vás, zda to využijete nebo ne, to už ovlivnit skutečně nemohu. Pokud ne, tak v tom případě budeme hlasovat jak pro zamítnutí nebo pro vrácení, podle toho, v jakém pořadí se bude hlasovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Máme tady procedurální návrh, takže o něm budeme hlasovat. Svolám z předsálí, zagonguji, všechny poslance. Ano, žádost o odhlášení, takže já vás odhlásím. Přihlaste se prosím znovu svými hlasovacími kartami... Podíváme se, jak nám naskakuje kvorum. Stále se zvyšuje počet poslanců... Myslím, že jsme tady v dostatečném počtu.
Znovu přečtu, o čem budeme hlasovat. Máme tady návrh na přerušení návrhu, projednávání tohoto zákona do doby získání důvěry vlády. Je to tak, pane předsedo?
Takže já zahajuji hlasování. Kdo je pro přerušení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti přerušení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Přihlášeno 164 poslanců, pro 75, proti 88, zdržel se 1. Návrh byl zamítnut.
Takže budeme pokračovat v projednávání. A nyní tedy, jelikož zde nemám žádné přednostní právo, tak v obecné rozpravě požádám o vystoupení pana poslance Grospiče. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Jinak mám tady faktickou poznámku pana poslance Kytýra, ale jelikož to bylo v rámci hlasování, jenom se zeptám, zdali to byla chyba. Předpokládám, že ano, pan poslanec si nepřeje vystoupit.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, já trochu s úsměvem poslouchám tu debatu, která se tady rozhořela nad předloženou novelou služebního zákona, i když se s řadou svých předřečníků shoduji nad jeho charakteristikou a nad i charakteristikou samotné novely. Ale připadá mi to tak trošku jako pláč nad rozlitým mlékem, přičemž to mléko tady rozlévala většina členů politických stran, které dnes tady stojí, protože před čtyřmi lety to byla jedna z nezadatelných podmínek prezidenta republiky, aby jmenoval vládu, funkční vládu této země, a tehdy ji spojoval s tím, že bude přijat služební zákon. Trošičku se v té souvislosti opomnělo, že ale tady služební zákon už byl, a sice zákon č. 218/2002 Sb., jehož platnost, účinnost, byla několikrát odkládána, a posléze tedy se přijala varianta, že bude buď rozsáhle novelizován, a nakonec byla zvolena varianta, že bude přijat zákon zcela nový.
Ona nejenom Evropská unie stanovila to pravidlo přijmout služební zákon, ale také Ústava České republiky v článku 79 odst. 2 s touto alternativou počítá, takže ta provázanost tady byla dvojí. Ale možná, kdyby se tehdy přistoupilo k úpravám, nezbytným třeba, které by možná byly žádoucí, zákona č. 218/2002 Sb. a nepřikračovalo se k tvorbě zbrusu nového zákona, tak by Evropská unie byla spokojená, Ústava České republiky by byla naplněna, a ušetřili jsme si ta traumata, kterých jsme teď účastni v celém tom minulém volebním období, ale i nyní.
Pro vaši představu, současný služební zákon byl téměř sedmnáctkrát už novelizován. Za čtyři roky! To svědčí o kvalitě této normy a svědčí také zcela jistě o jejím významu.
Dobrý zákon, který má platit, by měl mít nezbytnou míru abstrakce, stability prostředí a měl by také navodit v rámci té stability prostředí jistotu, že se lze podle něj řídit, postupovat a uplatňovat jej v praxi. Ale u služebního zákona tomu bylo poněkud jinak. Nechci tady opakovat tu historii, jak se rodil služební zákon, jak složitě se psal, jak se vlastně obsáhlými pozměňovacími návrhy dopracovával jeho text, který nakonec byl velice složitě přijímán v této Poslanecké sněmovně. ***