(13.50 hodin)
Poslanec Mikuláš Peksa: Děkuji. Já bych si to rád ujasnil. Takže podstatná, jestli to správně chápu, není zas až tak moc ta forma, podstatný je ten obsah. Vám jde o to, abychom měli kvalitní dluhovou brzdu. V tomhle si myslím, že se naprosto shodneme. I nám jde o to, aby se eurozóna zreformovala takovým způsobem, že bude fungovat skutečně dobře a bezpečně. Takže se zeptám. Pokud se dopracujeme k tomu, že bude existovat nějaká smlouva, která to skutečně pokryje dobře, podpoříte ji? Podpoříte takovou smlouvu?
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan předseda Stanjura. Máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Hypotetická otázka. Pokud ta smlouva umožní, že ti signatáři mohou používat i vlastní měnu, a nebude nás nutit k euru, to znamená, že nebude mít jiný účinek, tak nevidím problém, proč neschvalovat společná pravidla. Na druhé straně jsme malé děti, aby nám někdo musel říkat, jak máme hospodařit, a neumíme si to zařídit sami? To je ta cesta, kterou navrhujeme my. My jsme připraveni, pokud najdeme větší podporu, oprášit náš návrh skutečné dluhové brzdy. Mohu obejít ostatní kluby, pokud se budete chtít spolupodepsat. Jsou tam parametry, o kterých můžeme debatovat, ale bude to skutečné dobrovolné, vědomé a rozumné rozhodnutí nás samotných.
Pokud by taková smlouva vznikla, současně nezavazovala k přijetí eura, protože to je jiný problém - špatně nebo dobře hospodařit můžete s eurem i s korunou, na tom se snad shodneme, nakonec je to jenom účetní operace, když vedete účetnictví v jiné měně, to nějakým kurzem přepočítat -, tak za sebe, nemůžu říkat za občanské demokraty, protože když ta smlouva neexistuje, nemohli jsme se k ní postavit, za sebe říkám ano. Pokud by to nebylo svázáno s existencí eura, já s takovou smlouvou nemám žádný problém. Ale nepotřebuji k tomu, abychom takovou dobrovolnou smlouvu si přijali my sami, bez toho, že k tomu budeme hledat další spojence.
A co je ještě důležité kromě toho, co jsem mluvil, že ti, kteří to po nás chtějí, to nedodržují. My tím, že jsme to neratifikovali, a to je velmi důležité, nikomu nic nebrzdíme, nikomu nebráníme. Některé smlouvy potřebují ratifikaci všech členských států, aby mohly vejít v platnost a v účinnost. V tomto případě to není. Takže ani těm, kteří to chtějí, my nijak nepřekážíme, oni k tomu nepotřebují - kromě toho, že přijde pan Juncker a řekne: a už mám všechny. To je jediný důvod. Že prakticky se nezmění vůbec nic, pokud to přijmeme. A my říkáme, je to úplně zbytečné, nehlasujme pro to. A budeme vás dlouho a trpělivě přesvědčovat o tom, že máme pravdu.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec Skopeček vystoupí nyní s faktickou poznámkou. Máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Já ještě ke kolegovi Peksovi, ať se podívá, odkdy ta smlouva platí, a podívá se, jakým způsobem se vyvíjí hospodaření signatářů. Máte pocit, že ten fiskální pakt pomohl tomu, že ti členové, kteří ho ratifikovali, začali hospodařit lépe? No nevedlo to k tomu. Itálie přes 100 % hrubého domácího produktu zadluženost. Průměr Evropské unie 80 %. My 34. A někdo nás bude kritizovat, že jsme neodpovědní, že se nechceme připojovat k fiskálnímu paktu. Vždyť hospodaříme mnohem lépe v realitě než ti, kteří si to naplánovali a nejsou to schopni léta plnit. Tak co to je za symbolický krok, přivázat se k zemím, které nedokážou plnit něco, k čemu se zavázaly, a nutí nás, abychom se k tomu zavázali taky, přestože hospodaříme lépe. Vždyť to nedává žádný smysl.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Peksa bude reagovat faktickou poznámkou. Máte slovo.
Poslanec Mikuláš Peksa: Já bych jenom reagoval na pana kolegu Skopečka prostřednictvím pana předsedajícího. Já v žádném případě nehodlám tvrdit, že hospodaření některých, a nebudu konkrétně jmenovat kterých, států Evropské unie je bez chyby a nemohlo by být lepší. Já jenom říkám, že tohle je prostě nějaký krok nějakým směrem. Očekával bych samozřejmě podstatně významnější krok. A jsem si vědom toho, že to, co bylo přijato, je prostě nějakým způsobem kompromis. Ale nehodlám rozhodně obhajovat to, že v některých státech Evropské unie neexistují problémy.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V obecné rozpravě je přihlášená paní poslankyně Válková. Pokud chce ještě vystoupit, dám jí slovo, jenom upozorňuji, že ve 14 hodin ukončím dnešní jednání Poslanecké sněmovny. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, z toho, co jste tady slyšeli, si každý udělal už obrázek o tom, že ta vůle přijmout, odhlasovat, umožnit ratifikaci tohoto paktu v této Sněmovně není, a je to velká škoda. Alespoň zatím. Protože řada těch argumentů, které jsme slyšeli, nevychází, není dostatečně podložena jinak než určitými spekulacemi a úvahami politické povahy. Já vím, že to je důležitý rozměr, obzvlášť u každé mezinárodní smlouvy. Přesto si myslím, že tato smlouva má velmi zajímavý rozměr také právní, protože jsou tam tři články, které mezi právní veřejností budí pozornost a byly i předmětem určité analýzy. Je to článek 3, článek 7 a článek 8. A zejména jeden z těch článků, o kterém bych se ráda zmínila, který se týká tolik diskutované - v uvozovkách teď, protože ono to nemá opravdu žádnou právní oporu - nutnosti dříve či později přijmout euro, jasně vyvrací tyto obavy, protože jeho znění vůbec takový závazek v sobě neobsahuje.
Ten článek 7 - já jsem to teď zredukovala, protože o článku 3, který je nejpodstatnější z hlediska těch našich úvah, tak o tom budu hovořit doufám při pokračování svého vystoupení příště. Článek 7 definuje povinnost smluvních států eurozóny podporovat návrhy a doporučení Evropské komise vůči členskému státu eurozóny (s důrazem) - já to třikrát podtrhnu -, který překročil kritérium povoleného deficitu v rámci postupu při nadměrném schodku. Čili to, co tady říkal můj předřečník pan poslanec Skopeček, tak jako máme rezignovat, i když se třeba ty mechanismy ne vždycky na sto procent osvědčily, na to, co určitou brzdu a překážku tvoří? Já si myslím, že nikoliv. (Hluk v sále.) A smlouva i v této souvislosti využívá stávající unijní orgán, Evropskou komisi. Jeho pravomoc rozšiřuje, aniž by vytvářela vlastní institucionální rámec. To je hrozně důležité. Čili ta Lisabonská smlouva, kterou jsme podepsali, jejíž jsme součástí, tak tam jsme se již některých našich pravomocí vzdali. Ale to není případ této smlouvy.
Ona taky ta smlouva, když si přečtete její název, pozorně tedy, jako právníci nebo jako poslanci, kterým není lhostejné, když slyší nějaké kvaziargumenty - Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové... To znamená, jde zde spíše o normu, která se snaží v rámci komplikovaného mechanismu Evropské unie zavést určitá pravidla. A právě proto si myslím, že ty obavy, které tady zaznívají, jsou liché, protože nevyplývají z obsahu smlouvy, která nás nezavazuje k ničemu, k čemu jsme se už předtím nezavázali, nenutí nás k ničemu, co tady někteří její odpůrci označují jako závazek víceméně dříve či později přijmout euro, a nerozšiřuje ten okruh pravomocí, který jsme již stejně přenesli na evropské orgány... (Odmlčuje se pro velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, paní poslankyně, máte pravdu. Prosím všechny o klid. Máme před sebou poslední dvě minuty jednání. Věnujte mu prosím pozornost a vytvořte paní poslankyni podmínky pro to, aby mohla dokončit, co potřebuje.
Poslankyně Helena Válková: Potom také si myslím, že je velmi důležité si uvědomit, že rozsah a povaha těch přenášených pravomocí, když použijeme tedy ten argument de minimis, tzn. v co nejužším smyslu slova, můžeme vyloučit z té ústavněprávní kvalifikace podle článku 10a proto, že zakládá pouze marginální, tzn. to nejužší možné rozšíření pravomocí orgánů Evropské unie. Tak já si myslím, že i s ohledem na zapracování pravidel fiskální odpovědnosti... (Nesnesitelný hluk v sále.)
Já už se obávám, že to je téměř... Zase abych tady...