(15.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Pokud k tomu chceme silné usnesení českého Parlamentu, my jsme připraveni takové usnesení k tomu, aby nás zvali na ta jednání, přijmout. Já bych řekl, že určitě ústavní většinou jsme schopni přijmout takové usnesení, i když usnesení nepotřebuje ústavní většinu. Ale spíš to ukazuje sílu shody a pevného postoje České republiky a to, že na takové otázce se shodne vládní koalice i opozice. My jsme připraveni pro takové usnesení hlasovat, ale iniciovat ho musí vláda. Nechceme udělat jenom nějaké gesto, že jsme opozičně navrhli, bod nebyl zařazen, usnesení nebylo schváleno. Pokud si vláda vyhodnotí, že by to pomohlo v tom oprávněném požadavku, podotýkám, v oprávněném požadavku toho, abychom u těch jednání jako Česká republika byli, tak jsme připraveni se na takovém usnesení podílet a hlasovat pro. Protože já ten požadavek považuji nejen za oprávněně logický a úplně mě překvapuje, že někdo nám upírá právo u toho být. Tak buď jsme rovnocenní členové EU, a já myslím, že jsme a máme být sebevědomí. To, že je dvourychlostní Evropa, to je dávno pravda. Máte jiné země, pro které platí Schengen, jiné země, pro které platí eurozóna. Našli bychom plno jiných příkladů, kde nějaké společné produkty používá i jiná skupina členských zemí. Není na tom nic špatného. Proč v tomto konkrétním případě nám někdo upírá být u jednacího stolu?
Tak si poslechněme z úst vlády a našich ministrů, kdo nám to upírá. Kdo konkrétně nám upírá být u toho jednacího stolu, a protestujme jako český Parlament a říkejme: My, kteří máme tak dobré výsledky! Podívejte se na naše data! - Paní ministryně, tam má ten hezký obrázek, který debatuji, že naopak mnozí z těch signatářů by se měli k nám dívat, jak se udržují veřejné finance pod kontrolou, ne naopak. - Tak proč to nechcete slyšet? My vám třeba něco poradíme.
Tak já bych chtěl vědět, kdo konkrétně, jestli nějaká instituce, konkrétní evropští politici, nějaká frakce v Evropském parlamentu, nebo kdo vlastně nám brání být u toho jednacího stolu. Souhlasím s vládou, že bychom tam být měli, a udělejme všechno pro to třeba společně i s opozicí, abychom u toho stolu byli. Ale je absurdní, z našeho pohledu je absurdní, že nás k tomu stolu pozvou, když schválíme nadpis a závěr. Nebo úvod a závěr.
A teď pár poznámek už meritorně k té smlouvě.
Za prvé, ta smlouva nepřináší nic nového. To, co je v ní napsáno, už bylo uvedeno v předchozích dokumentech. Pro znalce a pro ty, kteří si libují v evropských dokumentech, tak to bylo např. v Two-packu, který byl dávno přijat na evropské úrovni před fiskálním kompaktem. Ta samá slova, ty samé cíle. Místo abychom vyhodnotili, proč se nesplnily, ukázali, kdo je neplní, tak jsme to nahradili novou smlouvou. Když se podíváte do té smlouvy, tak prvních osm stran - já si to ještě nalistuji, odlistuju tu důvodovou zprávu - je deklarace. Kdybych to chtěl trošku zlehčit, použil některé oblíbené filmové hlášky z oblíbených filmů v ČR, tak bych řekl něco takového. Signatáři tam píšou. Něco se nám, soudruzi, nepovedlo. My si to uvědomujeme. Uvědomujeme si to těmito honosnými slovy, tak s tím něco uděláme a zkusíme plnit to, k čemu jsme se už zavázali dávno. To je, jak bych řekl, vlastně překlad do normální češtiny prvních osmi stran této mezinárodní smlouvy.
Jako hlavní argument používají mnozí vládní politici - a v tom já nevidím rozdíl mezi politikou Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše v této otázce: Když to přijmeme, vracíme se do hlavního proudu. Přidáváme se k jádru. Nebudeme troublemakeři. Nebudeme vyčnívat. Nebudeme ostatní otravovat. - Je možné, že to někteří v Evropě takto hodnotí, ale tak to přece není. Tím, že mám kritický názor, nejsem ani trouble, ani troublemaker. Nikoho tím neotravuji. Možná tím vyčnívám. Ale výsledky hovoří v náš prospěch. Ne v prospěch těch, kteří by případně takto označovali Českou republiku.
Dal jsem si tu práci a ve Wordu jsem vykopíroval tu část Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, kterou vláda navrhuje ratifikovat. Dal jsem si to do zvláštního souboru a ten program počítá za mě, nebo za nás. Takže milé kolegyně, milí kolegové, k tomu, abychom se vrátili do hlavního proudu, abychom se vrátili do jádra, abychom nebyli troublemakeři, nevyčnívali a neotravovali ostatní, stačí pouhých 889 slov a bez mezery je to 5066 znaků. Takhle rychle, takhle zjednodušeně podle některých přestaneme být troublemakeři, kterými my ve skutečnosti nejsme. My nejsme proti té smlouvě proto, že bychom chtěli rozmařile hospodařit, zvyšovat deficity státního rozpočtu a veřejného sektoru, ale proto, že to nepřináší žádný užitek. Žádný užitek České republice i jejím občanům.
A co je důležité, a to je druhý podstatný argument: Nikomu ale nebráníme. Tím, že jsme to neratifikovali, jsme nikomu nic neztížili. Ti, kteří se svobodně rozhodli, to ratifikovali, dobře. Dozvíme se od paní ministryně, jak to mysleli vážně a jaká je realita s jejich dluhovou brzdou. A některé smlouvy vyžadují pro to, aby vešly v účinnost, souhlas všech smluvních stran a my jsme to podepsali, že? Jenom jsme to neratifikovali. Nikomu v ničem nebráníme. Takže potřebujeme těch 889 slov, nebo nepotřebujeme? Zase to může vypadat jako zbytečný souboj a marginálie, a proč ta opozice vlastně zdržuje a mohli jsme dělat jiné body. No, mohli jsme dělat jiné body. My jsme také chtěli dělat jiné body (se smíchem). Ale vy jste chtěli dělat ten a já se vás snažím jménem naší strany přesvědčit, abychom to neratifikovali. Abychom zvážili ty dopady pro Českou republiku, které žádné nejsou pozitivní, tak proč bychom to vlastně dělali.
A pojďme si tedy společně na mikrofon přečíst tu hlavu III a IV. To je skutečně pokus o usměrnění veřejných financí v rámci eurozóny. To jsou ty kapitoly, které vláda navrhuje neratifikovat. A já s vládou souhlasím. Nenavrhuji, abychom ratifikovali celou smlouvu, abychom si rozuměli. Takže nějaká částečná podpora vlády tady existuje. A pak to můžeme porovnat a sami vyhodnotit, zda to potřebujeme, nebo ne.
Hlava I. Účel a oblast působnosti. Článek 1. Smluvní strany coby členské státy EU se touto smlouvou zavazují posílit hospodářský pilíř hospodářské a měnové unie přijetím tohoto souboru pravidel pro zpřísnění rozpočtové kázně prostřednictvím rozpočtového paktu, jakož i posílit koordinaci svých hospodářských politik a zlepšit správu eurozóny, a podpořit tak dosažení cílů EU v podobě udržitelného růstu zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti. - Myslím, že už jenom tato věta je poměrně nesrozumitelná a velmi komplikovaná, ale přesně odpovídá tomu evropskému slovníku. To je to, jak jsem říkal. Něco se nám, soudruzi, nepovedlo. My jsme si toho vědomi. Zavážeme se k něčemu, k čemu jsme se už minimálně jednou, možná dvakrát, možná třikrát zavázali.
A za druhé, a o tom jsem už také mluvil, tato smlouva se v plném rozsahu vztahuje na země, smluvní strany, jejichž měnou je euro. V rozsahu a za podmínek v ustanovení čl. 14 se vztahuje na ostatní smluvní strany. - Toto je celá hlava I, kterou vláda tedy navrhuje ratifikovat.
Tak ještě jednou. Členské země říkají, že máme rozumně hospodařit, a druhá, podstatnější věta, že tato smlouva jako celek se v plném rozsahu vztahuje na členské země eurozóny. Na tom se určitě shodneme. Na nás tedy ne.
Hlava II Soulad s právem unie a vztah k němu. Cituji: "Smluvní strany uplatňují a vykládají tuto smlouvu v souladu se smlouvami, na nichž je založena EU, zejména pak s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o EU, jakož i s právem EU, včetně práva procesního, je-li vyžadováno přijetí sekundárních právních předpisů." - Kdybych chtěl být zlomyslný, jako že nejsem, tak bych položil paní ministryni jednoduchý dotaz, ať mi to větu vysvětlí. Já jí fakt nerozumím. Ale nepoložím ten dotaz. Možná někdy, jestli to bude někdy ve výborech. Včetně práva procesního, kdy je vyžadováno přijetí sekundárních právních předpisů.
Tato smlouva se použije v míře slučitelné se smlouvami, na nichž je založena EU, a s právem EU. Nezasahuje do pravomoci Unie jednat v oblasti hospodářské unie. - Toto je celá hlava II. I tuto hlavu doporučuje vláda ratifikovat a sami posuďte, co nového - podotýkám nového - přináší pro smluvní strany a co nového přináší pro Českou republiku. Můj názor je, že nic, ale možná paní ministryně něco objevila a v rozpravě nám to pak řekne, co nového to přináší České republice. ***