Úterý 26. června 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Filip)


Sloučená rozprava k bodům 13, 14, 15
(sněmovní tisky 35, 111, 117/

O slovo je nyní přihlášen podle návrhu pan poslanec Dominik Feri. Předtím ale s přednostním právem pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím. (Silný hluk v sále.) Nejdřív požádám sněmovnu o klid.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Já bych chtěl poprosit vážené kolegyně a vážené kolegy, aby se podívali do té řady za mnou. (Z vlády zde sedí pouze jeden ministr.) Já vím, že ta vláda dneska končí. Tomu rozumím. Ale to je fakt torzo vlády. A máme projednávat změnu Ústavy. Myslím, že je to nedůstojné. Já tedy navrhuji přerušit projednávání těchto tří bodů do doby, než tady bude přítomna minimálně jedna třetina - a to jsem vstřícný - jedna třetina ministrů vlády v demisi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Samozřejmě je to procedurální návrh hlasovatelný. Jednací řád vyžaduje minimálně jednoho ministra. Dříve vyžadoval minimálně místopředsedu vlády. O tomto procedurálním návrhu dám hlasovat bez rozpravy, ale nejdříve vás všechny odhlásím a zagonguji. Požádám vás o novou registraci. Prosím přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

O procedurálním návrhu na přerušení projednávání těchto tří bodů ve sloučené obecné rozpravě do přítomnosti alespoň jedné třetiny vlády - tak jsem pochopil návrh pana předsedy klubu ODS - rozhodneme v hlasování číslo 15.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Je to hlasování číslo 15. Z přítomných 131 poslanců, pro 28, proti 80. Návrh nebyl přijat.

 

Rozprava tedy bude pokračovat podle jednotlivých návrhů. Podle pořadí přihlášených, jak jsem oznámil, je prvním vystupujícím pan poslanec Dominik Feri. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak konečně po čtyřech měsících přihlášení v rozpravě. Tak mi dovolte to trošku zrekapitulovat, protože těch měsíců bylo opravdu hodně. Politická situace se taky jistým způsobem proměnila.

Takže sešly se tady tři návrhy a myslím si, že ten zájem byl předložit něco. Předložit něco, dostát slibu voličům. V tu určitou dobu bylo téma přímé demokracie a ústavního zákona o celostátním referendu poměrně trendy. To znamená, jako první přišel návrh z řad SPD. Jeho náležitosti a ty parametry, které jsme probírali na půdě stálé komise pro Ústavu České republiky - tak tenhle návrh vyhodnotil jako naprosto nedostatečný. Nedostatečný z hlediska - ta dostatečnost se samozřejmě nějakým způsobem poměřuje politickou vůlí. A politická vůle v tomhle jasně ukazuje, že je třeba vůle stanovit u referenda určité kvorum. To znamená, jaký počet voličů by měl přijít nebo kolik voličů by pro ten daný návrh mělo hlasovat kladně, či záporně. A to tento návrh absolutně nenaplňuje.

Dále ze všech proběhlých jednání vyšlo, že nějaký rozumný počet petentů, kteří by mohli vyvolat referendum, rozhodně není 100 tisíc, tak jak navrhují poslanci z klubu SPD, ani to není 100 tisíc, jako navrhují poslanci z klubu KSČM, ale je to mnohem více. Tou klíčovou politickou silou je samozřejmě hnutí ANO. A hnutí ANO ve svých odhadech navrhuje 10 % z voličů zapsaných ve stálých seznamech, to znamená, nějakých 800 tisíc přibližně.

K tomu ještě trochu obecněji. My jsme si za těch několik jednání stálé komise pro Ústavu nebyli s to ani vyjasnit, jaký typ referenda vlastně chceme. Ono v rámci toho diskurzu se vždycky mluvilo o nějakém referendu. Ale už se vůbec nehovořilo - těch referend je samozřejmě podle doktríny mnoho typů - a už jsme nebyli schopni vycizelovat, co je vlastně naším zájmem. Jestli je naším zájmem to, aby lidé ex post nějakým způsobem potvrzovali nebo vyjadřovali nesouhlas s návrhem, který tu schválíme, anebo jestli je naším cílem, aby tak, jako je to ale upraveno v menšině evropských zemí, jsou to ještě k tomu země výlučně středo- a východoevropské, aby to právo navrhovat, iniciovat bylo co možná nejširší.

A k tomu možná zase zmiňme nějaké poznatky z toho projednávání a poznatky tedy z té politické vůle. Ukazuje se, že největší podporu zatím má návrh, aby možnost iniciovat referendum přináležela pouze petentům, nějaké skupině, která sesbírá dostatečný počet podpisů, což je ale v rozporu se dvěma návrhy, a sice s návrhem SPD, který dává možnost iniciovat referendum i vládě, a zároveň je v rozporu s návrhem KSČM, který dává a přiznává tuto možnost nejenom vládě, ale i dokonce 101 poslancům nebo 41 senátorům, což značně rozšiřuje možnost, kdy to referendum bude konáno, a je to tím pádem v rozporu s premisou, kterou jsme si zde stanovili, nebo kterou si zde ty poslanecké kluby, které jsou pro referendum, stanovily, a sice že referendum má být mimořádný nástroj, který nemá zastupitelskou nebo reprezentativní demokracii ničit, ale má ji vhodně doplňovat a tříbit, zlepšovat v těch určitých kauzách. A toto by vlastně znamenalo, že vláda, kdyby mělo proběhnout rozhodnutí o nějaké velmi zásadní, kontroverzní politické kauze nebo politické záležitosti společenského tématu, tak by se mohla dovolávat na referendum. To znamená, nechceme vystavit vládní strany rozhodnutí o zákazu kouření, dalších jiných záležitostech třeba, které přijdou, tak to uděláme referendem, ať lidé rozhodnou. A my jsme potom z obliga, vždyť to odhlasovali lidé. To je něco, co je v přímém rozporu s principy zastupitelské demokracie, a tady z toho titulu jsou právě ty návrhy SPD a návrhy KSČM podle mého názoru zcela mimo a není možnost je v tomto ohledu podpořit.

Velmi diskutovanou otázkou byly vlastně okruhy témat, o kterých lze hlasovat. Ono je to v těch návrzích samozřejmě řešeno negativně, protože ten výčet by nikdy nemohl být kompletní, a sice co by se mohlo v referendech schvalovat. Tak z hlediska nějakého obecného je otázka, jestli by se měly schvalovat právní předpisy, či nikoliv. Návrh SPD říká, že v referendu by bylo možné přijímat jak zákony běžné právní síly, tak i zákony ústavní. Návrh KSČM to stanovuje takto také. Návrh ČSSD je tady v tom logičtější, smířlivější, chválím - Kateřina se na mě usmívá, je to dobré. On totiž vychází z návrhu už z minulého volebního období, že v referendu by nešlo přijímat právní předpisy, což považuji za vhodné, protože tam už jsou ti voliči opravdu vystaveni pouze binárnímu rozhodování: ano, souhlasíte s touto předlohou v paragrafovaném znění, nebo ne. To znamená, v tomto lze z hlediska technického s ČSSD souhlasit.

Co se rozsahu témat, která jsou vyloučena z rozhodování, týče, tak ten návrh SPD je velmi skoupý. A je skoupý až nebezpečně, protože z rozhodování není vyloučen i třeba tak zásadní zákon, jako je zákon o státním rozpočtu nebo daně, poplatky, jiná další peněžitá plnění, což je mimochodem něco, co i v tak řekněme dle mnohých pr... (řečník se odmlčel), jak to říci? No, východoevropské země, balkánské země, jako je Bulharsko, upraveno je. To znamená, že my bychom se vlastně dostávali ještě někam dál. Co by to v praxi znamenalo? Panuje tu poměrně široká shoda na tom, že by stálo za to přidat učitelům. Přidali bychom učitelům a pak by se tady objevila nějaká iniciativa, která by řekla: ne, ne, tak to ne. A v té rozpočtové kapitole by pak ty peníze najednou chyběly rozhodnutím vzešlým z referenda. To znamená, značně by to zkomplikovalo možnost, jak by mohla vláda vládnout a Sněmovna určovat nějaký rámec, ve kterém se to všechno odehrává. To znamená, daně, poplatky, státní rozpočet by z toho bezesporu vyňaty být měly. Návrh KSČM toto respektuje, návrh ČSSD rovněž.

Co je detail, ale který může mít zásadní význam z hlediska praktického, je možnost hlasování, to znamená, kdo by se mohl toho referenda účastnit. Když to vezmu, jak ty návrhy sem přicházely. Tak návrh SPD umožňuje účast hlasování pouze na území České republiky. To znamená, že naprosto vylučujeme všechny, kteří žijí v zahraničí. Oni nemohou jet ani na zastupitelský úřad, to znamená na ambasádu nebo na generální konzulát. Oni prostě nebudou moci hlasovat. Stejně k tomu přistupuje i KSČM. Já z toho trochu cítím snahu vyloučit lidi, kteří s největší pravděpodobností budou mít jiný názor, než jsou názory těchto dvou subjektů. Návrh ČSSD o tomto nehovoří. Předpokládám, že by to bylo obsahem nějakého dalšího prováděcího zákona, a předpokládám, že ta možnost hlasovat v zahraničí by tam nějakým způsobem ukotvena byla.

Co je nutné rovněž zmínit z těch témat, tak je otázka individuálních práv a povinností, které bohužel návrh SPD neřeší, a obávám se, že by to mohlo vést také minimálně - nedošlo by to asi nikdy do toho stadia, ale multiiniciativy by se mohly týkat velmi zvláštních témat a mohlo by to mít potenciální, velmi negativní dopady.

Důležitou věcí je rovněž otázka referenda o vystoupení z Evropské unie. Ta otázka by tady měla bezesporu, nebo to téma by tady bezesporu mělo zaznít. Asi se nikdo nebude divit, že člen TOP 09 by nikdy nehlasoval pro referendum, kde by se vystupovalo z Evropské unie. Ale už současná úprava nám umožňuje, když se tady sežene dostatečná podpora a v Senátu rovněž, vyvolat ad hoc referendum o vystoupení z Evropské unie. Ta iniciativa se tady zatím neprojevila. Nevím, proč kolegové z SPD, když je to jejich agenda, neshánějí náležitou podporu. Ale už za současné situace to jde.

Na druhou stranu, bavíme-li se tady o ústavním zákonu o celostátním referendu, tak v něm by měly být rozhodovány spíše věci běžné. To znamená, právě už jsem tady něco nastínil, otázka třeba otevírací doby v obchodech. To jsou ta témata, ač s tímto návrhem nesouhlasím, tak když projde, tak takhle bych si představoval, že to bude pojato. A ne že se bude pomocí tady toho referenda dát vystoupit z Evropské unie. To by mělo být, když už tedy, podle mého soudu záležitostí většiny v Poslanecké sněmovně a Senátu a ad hoc referendem.

Z těch dalších detailů nebo parametrů, které jsou v těch návrzích obsaženy, nebo tedy spíš obsaženy nejsou - v jednom - tak je otázka, za jak dlouho by se měl najít dostatečný počet petentů pro vyvolání toho referenda. U SPD je to 100 tisíc podpisů za dva roky, což dává poměrně širokou a velkou možnost to referendum vyvolat. U návrhu ČSSD je to 850 tisíc podpisů za šest měsíců, což samozřejmě je trochu náročnější a obtížnější kvalifikační kritérium. Na druhou stranu při významnosti toho tématu, a to je opravdu ta premisa, která je důležitá, že ta témata, která jsou rozhodována, jsou natolik společensky důležitá a hybná, že se ti petenti dají dohromady, že se těch 850 tisíc nebo to větší množství podpisů sesbírá. Tak to reálné je. Návrh KSČM žádnou takovou lhůtu nestanovuje. To znamená, 100 tisíc podpisů, ale nikdo vlastně neví, za jak dlouho.

Kolegyně, kolegové, s ohledem na to, co jsem tu zmínil, a je za mnou přihlášeno mnoho dalších kolegů a kolegyň, kteří chtějí po čtyřech měsících vystupovat, a už jsme to mnohokrát říkali i na půdě stálé komise pro Ústavu, mi dovolte dát tři návrhy. Ten první je návrh na zamítnutí sněmovního tisku číslo 35, návrhu celostátního referenda SPD. Další je návrh na vrácení k dopracování sněmovního tisku číslo 111. To bych chtěl odůvodnit tím, že se tady konstituuje vláda, téma celostátního referenda je v programovém prohlášení a bude to potřeba především prodiskutovat mezi vládními subjekty. A posledním návrhem je návrh na zamítnutí sněmovního tisku číslo 117, návrhu celostátního referenda z dílny KSČM.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Dominiku Ferimu. Nyní pan poslanec Marek Výborný, řádně přihlášený do rozpravy, připraví se pan poslanec Radek Rozvoral. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, jsem rád, že se také dostávám ke slovu k tomuto zásadnímu tématu. Možná bych navázal tam, kde skončil kolega Feri.

Skutečně jsme v situaci, kdy tady za mnou sedí trosky končící vlády v demisi a zítra pravděpodobně bude vláda nová. Je otázkou, jaký vztah k těm sněmovním tiskům, které tady máme předloženy a které projednáváme, tato vláda bude mít, i mě by to zajímalo. Na druhou stranu pokud tady běží ta rozprava, tak bych rád tlumočil ve stručnosti stanovisko poslaneckého klubu KDU-ČSL.

Nesouzníme a nedomníváme se, že naše demokracie jakýmkoli způsobem trpí v okamžiku, kdy zde nemáme zákon o obecném referendu. Jsme z principu demokracií zastupitelskou a v tomto smyslu není referendum něco, co by činilo naši demokracii lepší, dokonalejší, co by nám přinášelo cokoliv navíc. To je jedna důležitá věc. Rád bych, abychom zapomněli na ty zmínky, které tady také zaznívaly, okolo Švýcarska apod. Švýcarsko je úplně jiná kultura a tradice, nemá smysl připodobňovat situaci v České republice k té švýcarské ústavní tradici a tradici švýcarských referend.

Ty tři sněmovní tisky, které tady máme, tak z našeho pohledu všechny tři jdou cestou, která je v Evropě, v zemích Evropské unie výrazně menšinová. Jedná se o parametry, které odpovídají tzv. iniciačním referendům, tzn. že to je veřejnost, lid, který iniciuje témata, o kterých by referenda měla rozhodovat. Připomenu, že tento typ referenda je dnes pouze v ústavních pořádcích pěti zemí Evropské unie, jsou to převážně státy východní Evropy, konkrétně je to Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko a Slovensko. Ani v jednom z těchto států se úprava tohoto tzv. iniciačního referenda, zdá se, příliš neosvědčila. Vzorem pro toto může být např. sousední Slovensko. Proto se nedomníváme, že je správné celou tu diskusi, tak jak se vede i na komisi pro Ústavu, že se omezila pouze na tento směr tzv. iniciačního referenda, protože tady máme další, ať už je to referendum ratifikační, participační, protože to jsou nakonec formy referenda, které jsou v západní Evropě daleko častější.

Pokud bychom se podívali např. na referendum, které nějakým způsobem omezuje parlament, tedy referendum, které potvrzuje nebo zrušuje rozhodnutí parlamentu, tak tento typ referenda najdeme v 17 zemích Evropské unie, mezi nimi např. v Irsku, Dánsku, v Německu a v dalších státech, Itálie, Polsko apod. Stejně tak máme tzv. referenda participační. Tady opět tento typ najdeme v 17 státech Evropské unie. Máme referenda blokační. Tam už těch států je poměrně méně, je jich, jestli se nepletu, šest. V šesti zemích Evropské unie jsou v ústavních pořádcích zakomponována blokační referenda. Proto se domníváme, že by bylo vhodné tu odbornou debatu, která se bohužel na půdě parlamentu, Poslanecké sněmovny zploštila pouze na debatu o těch iniciačních referendech, možná v nějaké míře zaslepenosti toho, abychom mohli hlasovat o některých kruciálních otázkách, jako je např. členství České republiky v mezinárodních organizacích, tak tuto cestu a tento směr nastavené debaty nepovažujeme za úplně rozumné.

Pokud jde o ty tři sněmovní tisky, tak jak jsou předloženy, tak přestože ty parametry, tak je má nastaven návrh z dílny ČSSD, který se zdá být v tomto smyslu velmi uměřený - ale chci také podotknout, že i sami předkladatelé už avizovali to, že jsou připraveni v těch parametrech výrazně ustupovat, ať už jde např. o příslušný potřebný počet podpisů k iniciování takového referenda apod. -, tak se nedomníváme, že ani jeden z těch tří návrhů by měl být tím, který by měl parlament podpořit. Týká se to nejenom parametru, kdo může iniciovat, samozřejmě také je to otázka kvora, ať už kolik procent voličů musí přijít k tomu, aby referendum bylo platné, nebo jaká většina se musí vyslovit pro. Je to otázka závaznosti, je to otázka výjimek, o kterých otázkách není možné v referendech rozhodovat. Tady by, pokud by ten návrh měl být hlasován, bylo dobré také zachovat co nejširší okruh těch otázek. Nejsou to jenom věci, které se týkají fiskální politiky státu, ale měly by to být věci, které se dotýkají základních lidských práv, měly by to být otázky, které se dotýkají našich závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, apod.

Jako veliký problém vidíme potom, a to ani jeden z těch tří návrhů neřeší zcela jednoznačně a jasně, je implementace případného rozhodnutí z takového referenda. Čili my se nedomníváme, že tyto návrhy, mimochodem je to od roku 1992 návrh, pokud se nepletu, 34., 36. a 37. na uzákonění obecného referenda, jsou úplně šťastné a jako poslanecký klub KDU-ČSL ani jeden z těch tří návrhů nepodpoříme a v rámci prvního čtení budeme navrhovat jak u sněmovního tisku č. 35, tak u sněmovního tisku č. 111, tak u sněmovního tisku č. 117 jejich zamítnutí, tak aby se diskuse a debata rozšířily a neubíraly se pouze tou cestou směrem k iniciačnímu referendu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Výbornému. Pokračovat budeme dál. Kolegu Rozvorala požádám o posečkání, protože tady mám jedno přednostní právo pana poslance Jana Hrnčíře, to je faktická poznámka. Přednostní právo místo pana poslance Farského, který je řádně omluven, místopředseda klubu pan Vít Rakušan. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, když jsem si tady vyslechl své předřečníky, tak jsem nabyl dojmu, že snad naši občané nejsou jaksi zralí na přímou demokracii, na referenda. Já na to říkám, že pokud tohle je pravda, tak máme nejvyšší čas tady přímou demokracii právě zavést a národ k ní přivést. Pokud budeme žít ve stranické oligarchii, která bude monopolně za občany rozhodovat, nikdy občany k odpovědnosti za vlastní zemi nevychováme.

A co je zásadní. Jestliže nejsme zralí, pak je lépe žít v nějaké diktatuře nebo imitaci demokracie. Proč. Má někdo pocit, že reprezentanti zvolení nezralými voliči budou zralejší, odpovědnější, morálnější? Během dvaceti let jsme si vládu elit bez odpovědnosti vyzkoušeli. Má snad někdo odvahu tvrdit, že elity se chovaly moudřeji než občané? Morálněji, slušněji, poctivěji? Naopak, mnozí z nich trumfli i největší gangstery. Loupež státního majetku z časů privatizace už v dějinách zřejmě nikdo nepřekoná. Země přišla nejen o miliardové majetky, ale připravila občany o veškeré iluze o svých elitách, ze slova politik se stalo sprosté slovo a synonymum pro zloděje a korupčníka. Právě zastupitelský systém nutí občany věřit elitám a elity nutí masy ohlupovat, korumpovat a podvádět, aby získal jejich hlasy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě jedna faktická poznámka pana Dominika Feriho, potom pan kolega Rakušan a řádně přihlášený pan poslanec Rozvoral. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedající. K tomuto jednu věc. V současné době to není tak, že o všem rozhodují - výlučně rozhodují - zástupci občanů a občané nemají žádnou možnost se k projednávaným záležitostem vyjádřit. Ta možnost je logicky se na ně obracet, ale nejenom, ve věcech obecních a ve věcech krajských. Už máme zákon, který umožňuje iniciovat, provést a rozhodovat v referendech. To, že tato možnost není tolik využívána... na úrovni obcí ano, i když mnohokrát se stane, že se nedostaví dostatek oprávněných voličů. Na úrovni krajů, pokud je mi známo, takové referendum ještě neproběhlo. Tak to je věc druhá. A na to by se měli primárně navrhovatelé zaměřit, aby se nejdřív začalo na obcích a na krajích, a pak můžeme celou věc, nebo minimálně o tom debatovat, přenést na tu úroveň vyšší. Ale když tady nefunguje to rozhodování přímo ani na těch nejnižších úrovních, tak jak má potom fungovat někde výš? A to ještě zmiňme, že na obecních úrovních jsou záležitosti obecně známé, lidé dokážou nějakým způsobem rozhodnout, jestli obchvat města má vést tudy či nemá, nebo jestli má být kruhový objezd tady či tamhle atd. Těch témat je samozřejmě mnoho. U té celonárodní úrovně je to rozhodování mnohem obtížnější, je tam mnohem větší riziko nějakých dezinformačních kampaní. A i referendum o brexitu jasně ukázalo, že vyspělý demokratický právní stát a jeho občané tomuto riziku jsou vystaveni, mohou být vystaveni. A taky to ukázalo mimochodem i to, že navrhovatelé zcela otevřeně a zcela trapně lhali, ta kampaň byla lživá a posléze se k tomu přiznávají. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Abych uvolnil situaci, přečtu došlé omluvy předsedovi Poslanecké sněmovny, a to pana poslance Petra Fialy, pana místopředsedy Poslanecké sněmovny, od 17 hodin do konce jednacího dne a pana poslance Antonína Staňka od 18 hodin do konce pracovního dne.

Nyní pan místopředseda Vojtěch Pikal - také faktická poznámka. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Musím reagovat na svého předřečníka kolegu Feriho, když zmínil ta místní a krajská referenda. Ano, je v nich nižší účast, jsou problematická. Proto jsem podal pozměňovací návrh k návrhu zákona o volbách, který zjednodušuje tu byrokracii a samozřejmě další věci, které se dají změnit, například je to to kvorum účasti, které vlastně nutí a staví tu věc tak, že když jste proti tomu rozhodnutí, tak tam vlastně nemáte radši chodit. Takže proto my v rámci té diskuse o referendech tady jednoznačně podporujeme to postavení tak, aby obě dvě strany byly motivovány k tomu referendu přijít, protože se nemůže stát, že svými hlasy způsobí, že projde opačné rozhodnutí. Už jsem to vyjednával. Myslím si, že je šance, abychom to implementovali v některém z těch návrhů, který je tady dnes na stole, aby to potom prošlo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní tedy s přednostním právem pan poslanec Vít Rakušan. Připraví se kolega Rozvoral. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, dámy a pánové, stručné stanovisko klubu Starostů a nezávislých. Mnohé už jsme tady slyšeli jak od našich kolegů z TOP 09 a z KDU-ČSL, kde se v zásadních věcech shodujeme. Snad jen to, že my jako Starostové a nezávislí, což můžeme na mnohých svých obcích dokázat, skutečně jsme pro to, aby se lidé participativně zapojovali do rozhodování. Jsme pro prvky přímé demokracie. A na té komunální a krajské úrovni je to něco, co v každodenním styku s občany ve sběru informací od nich vítáme. Myslím si, že je to záležitost, která by měla být podporována námi všemi, to znamená, aby občané České republiky v těch místech, kde se skutečně zabývají nějakým svým lokálním problémem v rámci samosprávy, kde spravují své obce a města, kdy vidí na ten konkrétní problém a můžeme říci, že jsou v té chvíli kvalifikovanými lidmi o tom, zda mají rozhodnout o lávce či přechodu pro chodce či umístění spalovny v jejich katastru obce a podobně, to je kvalifikované rozhodnutí, kde oni mohou dostat od svých samosprávných zástupců opravdu relevantní informace. Je to problém, na který oni dohlédnou z blízkosti.

Já se obávám, že v případě návrhu SPD a v případě návrhu KSČM se skutečně jedná o návrhy nebezpečné, které vedou k tomu, že může být zásadním způsobem pozměněno na základě různých dezinformačních kampaní, kterých jsme si v posledních dobách užili až přespříliš, zahraničněpolitické směřování České republiky, a měli bychom prostě přiznat, že tyto dva návrhy k těmto otázkám a právě k referendu o těchto otázkách jistě směřují a jsou i s tímto úmyslem připravovány.

Jiná věc už je návrh z dílny sociální demokracie, který je technicky připraven kvalitně na rozdíl od návrhu SPD, který vykazuje i četné legislativně technické nedostatky, jak mu bylo i vytknuto. Koneckonců i v té důvodové zprávě jsme objevili nějaké gramatické chyby, ale to už si myslím, že je snad za námi. Myslím si ovšem, že ve chvíli, kdy tady budeme mít vládu hnutí ANO, což je ten dominantní subjekt na naší politické scéně, a ve vládním prohlášení má být obsaženo to, že celostátní referendum má být jako institut zaveden, tak bychom si prostě měli počkat na vládní návrh, který bude připodepsán i vládním hnutím ANO.

V této chvíli tady máme tři návrhy. Jsme v situaci, kdy nemáme jasně deklarovanou vládní většinu. Jedno je SPD, jedno je KSČM, jedno je ČSSD. My neumíme v této chvíli říct, kdo z nich je či není vládní stranou, kdo je opozičním subjektem. Tak pokud je tady důležitý návrh obecného referenda, pokud ho vláda považuje za svoji prioritu, nechť tedy se vrátí k dopracování návrh z dílny sociální demokracie jako pravděpodobného koaličního partnera, nechť se k němu přihlásí celá vláda jako celek a bavíme se tady o nějakém vládním návrhu v jasně deklarované vládní většině, která vznikne ve chvíli, kdy tady budeme v České republice mít vládu s důvěrou. Ta situace tady v této chvíli prostě není a my tady máme tři návrhy o tomtéž, které ovšem jsou ve svých základních parametrech velmi odlišné.

Já ze svého subjektivního pohledu - a tlumočím tak i návrh klubu Starostů a nezávislých - tady vidím dva velmi nebezpečné návrhy, a to návrh SPD a KSČM, přičemž ten návrh SPD krom jiného i jako návrh legislativně špatný, a vidím tady návrh sociální demokracie, který je možný k další diskusi, nicméně měl by to být tedy návrh, který potom vzejde z půdy vlády České republiky jako vládní návrh nové vlády s důvěrou.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Rakušanovi. Vyvolal tři faktické poznámky - pana poslance Ferjenčíka, Grospiče a Radima Fialy. Tak pan zpravodaj, prosím, s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Musím reagovat na předřečníky prostřednictvím pana předsedajícího. Ten zákon o celostátním referendu musí projít ústavní většinou v Poslanecké sněmovně a ústavní většinou v Senátu. To nebude vládní návrh, jelikož vláda nebude mít pravděpodobně v tomto volebním období 120 hlasů. Takže na to, aby ten návrh šel se 120 hlasy z této Sněmovny, skutečně nemusíme čekat na vládu.

My se paradoxně shodujeme s vámi v tom, že návrh z dílny ČSSD má největší šanci projít legislativním procesem, má největší šanci uspět v Senátu a je u něj největší šance, že skutečně to obecné referendum budeme mít. My tam vidíme velké problémy v tom kvoru, které je extrémně vysoké, je tam extrémně vysoký počet podpisů, který je potřeba, je tam extrémně krátká doba na sběr podpisů. Ale pokud se tyto tři parametry upraví, tak podle nás ten zákon bude použitelný. A přijde mi nešťastné to tady obstruovat s odkazem na vládu, když toto je zákon, který potřebuje ústavní většinu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Stanislav Grospič s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Radim Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych si dovolil také vaším prostřednictvím reagovat na svého předřečníka pana poslance Skopečka (nehovořil s tím, že samozřejmě tady ve Sněmovně leží tři návrhy zákona o celostátním referendu. Je to legitimní. Každá politická strana, která ho předložila, tím sleduje určitý cíl a určitý smysl. Možná se všechny shodují v tom, že chtějí naplnit Ústavu a to vakuum, které je v naplnění Ústavy už mnoho, mnoho let, vlastně od jejího přijetí. A na druhou stranu je také legitimní, že do tohoto návrhu zákona každá politická strana vtělesňuje něco svého.

Chtěl bych se tady ale výrazně ohradit proti tomu, co tady tvrdí Občanská demokratická strana a možná někteří další pravicoví politikové, že návrh, který předložila komunistická strana, je ten nejnebezpečnější. Já si myslím a domnívám se, že ten návrh, který předložila komunistická strana, je nejpropracovanější, odpovídá nejvíce potřebám a realitě českého právního řádu. A jestliže má někdo obavy z toho, že by náhodou občané také mohli mít právo rozhodovat o zahraničních otázkách České republiky, tak pak ať si odpovídá sám on před občany České republiky. Když Česká republika vstupovala do Evropské unie, dělo se tak na základě celostátního referenda. Není nic legitimnějšího, aby občané měli právo posoudit, zda chtějí setrvat či nesetrvat v této instituci, případně v jiných institucích, v nichž jsme vázáni mezinárodními závazky, rovněž otázkou celostátního referenda. To není podjímání nějakého budoucího vývoje České republiky, to je zcela legitimní právo, které patří lidem, a Komunistická strana Čech a Moravy to tu cítí a chce lidem toto právo vrátit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Radim Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, já taky chci reagovat na pana poslance Rakušana, takže pane předsedající, vaším prostřednictvím, v podstatě mí dva předřečníci už to tady řekli, jak pan kolega Ferjenčík, tak zástupce komunistické strany, kdy v podstatě řekli, že nemáme na nic čekat, že je to úplně jedno, z čí dílny je ten návrh, ale hlavně na co chci reagovat, je to, že pan poslanec Rakušan řekl, že to referendum je nebezpečné. Já bych chtěl, aby to všichni občané slyšeli, že rozhodování občanů je nebezpečné. Záleží, pro koho je nebezpečné. Svádět to na dezinformační weby si myslím, že je jenom obrovský alibismus. Ale rozhodování občanů je přece podle mého názoru ten největší vrchol demokracie, kdy nerozhodují ani tři předsedové koaličních stran, ani 200 poslanců ve Sněmovně, ani 200 poslanců a 81 senátorů, ale může rozhodovat osm milionů voličů České republiky, a to je podle mne nejvyšší stupeň demokracie a neměli bychom mu v žádném případě bránit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Fialovi. Ještě jedna faktická poznámka pana Víta Rakušana. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. My se tady neposloucháme, my se tady dokonce ani neznáme, ale já chápu, že jsem poslancem novým, jsem poslancem za Starosty a nezávislé, nikoli poslancem Skopečkem z ODS, ale to jenom technické upřesnění toho, jak se tady vzájemně v tomto prostoru vnímáme.

A jenom krátká poznámka na slova pana kolegy Fialy prostřednictvím pana předsedajícího. Ne, ne, ne, referendum jako institut nebezpečný rozhodně není a i v tomto se neposloucháme. Nicméně váš návrh obecného referenda je zásadně nebezpečný. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a nyní pan poslanec Radek Rozvoral, který je řádně přihlášen. Připraví se pan poslanec Jelínek. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, naše hnutí SPD navrhuje zákon o obecném referendu s přesvědčením, že přijetí referenda jako běžně užívaného institutu povede ke kvalitnější demokracii v České republice. Česká republika postrádá zákon o obecném referendu. I když zde bylo již mnoho pokusů, ve finální verzi se zatím nepodařilo prosadit. Kromě osnov ústavních zákonů o obecném referendu bylo předloženo mnoho osnov zákonů o speciálním referendu. Tento návrh je již 17. pokusem.

Česká republika po svém vzniku navázala na předchozí tradice a stala se zastupitelskou demokracií. Základem zastupitelského systému jsou volby, jejichž prostřednictvím občané volí zákonodárce na místní i celostátní úrovni. V České republice však dlouhodobě existuje snaha klasický zastupitelský model doplnit o institut přímé demokracie, konkrétně referendum. Hlavní argument SPD spatřuje v tom, že instituty přímé demokracie mohou pomoci více zapojit občany do rozhodovacího procesu, například v době, kdy se ztrácí zájem o politiku. Jde pak o důležité otázky týkající se například zahraniční politiky, kde občané přímo vyjadřují svůj názor v referendu a podílejí se tak na výkonu státní moci.

Referendum je v České republice velmi častým předmětem debat a za posledních 25 let bylo jeho zavedení do právního řádu v podobě ústavního zákona navrženo již mnohokrát. V Ústavě je totiž přítomen příslib budoucího zakotvení referenda, a to v čl. 2 odst. 2. Přesto se celostátní referendum prozatím právní úpravy nedočkalo. I tak byl tento institut již jednou využit, a to pomocí jednorázového prováděcího zákona přijatého při rozhodování o vstupu České republiky do Evropské unie. Referendum probíhalo po dva dny, hlasování se zúčastnilo 55 % oprávněných voličů a 77 % zúčastněných se vyslovilo pro vstup do EU. Ve fázi realizace vše proběhlo bez problémů a naši zákonodárci se s tímto novým nástrojem zabezpečujícím všeobecnou demokracii v praxi naučili pracovat a celý proces proběhl hladce.

Jak jste již byli informováni, posledními pokusy o prosazení referenda byl i předložený návrh ústavního zákona v lednu 2014 o celostátním referendu a o změně Ústavy ČR poslanci našeho hnutí, který byl ale ke škodě upevnění demokracie odmítnut, a i další námi předložený vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu v půlce roku 2015 nebyl projednán.

Návrh předkládaného zákona vychází z přirozeného práva i z ústavního principu, že suverénem v České republice, jako i v každé demokracii, jsou občané, kteří mají právo podílet se na řízení státu a měli by mít možnost rozhodovat o zásadních otázkách. Stávající systém to dnes občanům neumožňuje.

Za naše hnutí SPD mohu sdělit, že tento nástroj nebude sloužit k tomu, abychom hned ke všemu vyhlašovali referenda a rychle sbírali podpisy, jak si to ostatně myslí většina našich oponentů a dává to všemi možnými způsoby najevo. V současné době není naší prioritou podněcovat k využití tohoto navrhovaného zákona k vyhlášení referenda k vystoupení naší země z EU nebo Severoatlantické aliance. Tak totiž vnímá naše aktivity v rámci prosazení navrhovaného zákona o obecném referendu většina z přítomných poslanců z ostatních parlamentních stran. Je to od nich laciné gesto a zcela znevažují práci našich poslanců, kteří se na návrhu tohoto zákona podíleli.

Zákon o referendu dá do rukou občanů naší země nástroj, pomocí kterého budou moci svobodně a odpovědně rozhodovat o zásadních věcech, které jsou z jejich pohledu prioritní, a na základě výsledků referenda budou moci zavázat politiky např. k přijetí eura apod.

Vážené dámy a pánové, politika od vzniku samostatné České republiky prošla dynamickým vývojem, přičemž podle představitelů našeho hnutí SPD je doplňování zastupitelské formy demokracie prvky přímé demokracie jedna z možností, jak zvýšit kvalitu demokracie v zemi či jak demokracii prohloubit. V současnosti je zakotvení a běžné užívání referenda považováno určitou částí české politické reprezentace, stejně jako velkou částí veřejnosti. To je také důvodem, proč je potřeba se problematikou nástrojů přímé demokracie zabývat a postupně je zapracovávat do zákonných norem. Musí to být ale takovou formou, aby bylo vůbec možné referendum vyhlásit. Když se podívám na návrh na vydání ústavního zákona o celostátním referendu z pera poslanců ČSSD, musím konstatovat, že tímto zákonem by to bylo možné jen ve výjimečných případech. A proto je pro naše hnutí SPD tento návrh zcela nepřijatelný. Každý rozumný občan, kdo se s takto definovaným zákonem seznámí, musí konstatovat a dojít k závěru, že navrhovatelé přistoupili k jeho tvorbě s cílem pošpinit návrh našeho hnutí a zabránit tak konstruktivním návrhům k jeho dalšímu projednávání. Zájmy a práva občanů, kterým máme především sloužit, a realizovat politiku, která do popředí staví občana, nejsou tímto návrhem akceptována a spíše jde o další důkaz toho, jak si představitelé ČSSD občanů České republiky váží.

Jenom pro upřesnění uvedu pár z mého pohledu nesplnitelných podmínek pro vyhlášení takto navrhovaného referenda. Za prvé: Návrh petice musí být podepsán nejméně 850 tisíci občanů České republiky, kteří dosáhli věku 18 let. Za druhé: Časová proveditelnost je do šesti měsíců ode dne oznámení zahájení sběru podpisů pod petici. A za třetí: Rozhodnutí je přijato, pokud nadpoloviční většina občanů oprávněných v referendu hlasovat odpoví na otázku položenou v referendu kladně nebo záporně, tzn. nadpoloviční většina všech voličů. Takže suma sumárum, aby se vůbec mohlo o něčem hlasovat, je potřeba nasbírat 850 tisíc podpisů do šesti měsíců, a aby bylo referendum platné, je potřeba, aby se ho zúčastnilo více jak 50 % oprávněných voličů.

Toto všechno jsou podmínky, které jsou z mého pohledu pro vyhlášení referenda reálně nesplnitelné a jsou navrhované přesně tak, aby bylo vyhlášení referenda pro občany co nejvíce ztíženo a nebylo možné žádné referendum nikdy vyhlásit. Tento předložený návrh zákona o celostátním referendu je koncipován pouze tak, aby se takzvaně vlk nažral a koza zůstala celá. Tedy když už máme v Ústavě o přímém rozhodování občanů zmínku, tak alibisticky nějaký vykastrovaný zákon o obecném referendu přijmeme, ale jen takový, aby nebyl nikdy použitelný.

V referendu navrženém ČSSD nelze též rozhodovat o členství ČR v mezinárodní organizaci či instituci, což jsou také velice důležité věci, o kterých by občané měli mít právo rozhodovat. Toto všechno jsou zcela opodstatněné argumenty, které jasně ukazují, jak si ČSSD váží vůle občanů České republiky.

My všichni zde přítomní jsme dostali od našich občanů důvěru, že budeme hájit jejich zájmy. To je naše povinnost. Občané si nás platí, a proto by měli mít možnost závazně projevit a prosadit svou vůli. Toto by mělo být pro nás zde přítomné prioritou, ať už prosazujeme a hájíme rozlišné programy našich stran. Přijetím proveditelného zákona o referendu by od nás občané naší země dostali jednotný a silný signál, že tuto naši službu konáme pro jejich blaho a šťastný, spokojený a bezpečný život.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Rozvoralovi. Jsou tady dvě faktické poznámky, které vyvolal svým vystoupením. Paní poslankyně Valachová, pan poslanec Veselý. Tak nejdřív paní předsedkyně stálé komise pro Ústavu paní Kateřina Valachová. Máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, prostřednictvím předsedajícího musím reagovat na pana poslance, pana kolegu Rozvorala, protože přece jen ten jeho některý komentář mě poněkud rozesmutnil. Přece jen by bylo namístě tady alespoň dvě poznámky přičinit, jinak jsem následně přihlášená v řádné rozpravě.

Za prvé, sociální demokracie rozhodně nepodávala žádný návrh zlomyslně, aby nějakým způsobem poškodila poslanecký návrh poslanců a poslankyň z SPD. My jsme podali poslanecký návrh, který v zásadě kopíroval vládní návrh předchozí koalice, který předchozí vláda zpracovala, a podotýkám - a tady zase upravuji tu informaci, která zazněla od pana poslance Rozvorala - že to byl samozřejmě zákon o všeobecném referendu. O všeobecném referendu. Takže samozřejmě minimálně tento vládní návrh existoval a stal se tedy výchozím pro poslanecký návrh ČSSD. A jak říkám, sociální demokracie to neudělala ze zlomyslnosti ani z toho, že by chtěla poplivat nějakou upřímnou snahu kohokoli jiného usilovat o posilování prvků přímé demokracie, ale učinila to proto, že je tak povinována voličům, protože v programu to sociální demokracie má, takže postupujeme stejně jako ostatní v souladu s naším programem.

Takže tolik jenom stručná reakce, myslím si, že v zásadě kolegiální, na mého předřečníka. A věřím, že ta naše rozprava bude věcná, tak jak je zatím věcná i na stálé komisi pro Ústavu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Valachové. Nyní pan poslanec Veselý také s faktickou poznámkou, připraví se k faktické poznámce pan poslanec Marek Výborný. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové, já budu trošku razantnější, než byla předřečnice. Já bych chtěl poprosit jménem vaším, pane předsedající, kolegy z SPD, že pokud komentují zákon o referendu, tak ať se spíš zaměří na ten svůj. My vám taky nekomentujeme zákon s tím, že srovnáváme ten náš s tím vaším, a neříkáme, jak je špatný. Máme nějaké návrhy, každý to vidíme jinak a uvidíme, jak se to tady rozhodne, jaké budou body. Ale prosím, neříkejte, že náš zákon je špatný nebo že něco špatného způsobuje, protože to je náš návrh, vy máte svůj návrh a my to taky neříkáme. Pojďme opravdu zachovat tu korektnost, pojďme si hovořit o svých zákonech, říkat, kde je jejich výhoda, ale přestaňme si navzájem svoje návrhy hanit, protože to bychom se dostali někam, kam určitě nechceme, a konečným důsledkem by bylo, že nebude přijat žádný návrh, což je to, co ani jedna z našich stran nechce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Marka Výborného, připraví se pan poslanec Jelínek. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Možná mně to nepřísluší se tady zastávat sociální demokracie, už téměř vládní strany, ale já to v tuto chvíli musím učinit, protože mně skutečně přijde nepatřičné podrobit takhle zdrcující kritice návrh, který nakonec je předložen k diskusi, byl několikrát - myslím, že kolegyně Valachová to může potvrdit - podrobně diskutován na komisi pro Ústavu. A já musím protestovat proti té zaslepenosti, se kterou tady vystupují poslanci z SPD. Jednak to neustálé opakování toho, že naše demokracie je špatná, nedostatečná, defektní, protože nemáme zákon o obecném referendu - to prostě není pravda. Zeptejte se ústavních právníků, oni vám to potvrdí, že tomu tak není. Ano, přímá demokracie může být rozumným doplňkem našeho systému, ale skutečně to není všelék. A už vůbec ne tou cestou, kterou navrhuje SPD, nebo tak, jak je to stanoveno v tom návrhu KSČM.

A já bych ještě rád taky obrátil vaši pozornost k druhé věci. Suverénem z hlediska ústavního zákona není jenom Poslanecká sněmovna, ale taky Senát. A kdo z vás jste členy komise pro Ústavu, tak si dobře vzpomeňte na společné jednání obou dvou komisí, té poslanecké i senátní. A já si myslím, že i tyto věci bychom tady i v té odborné debatě měli brát v úvahu. Ale samozřejmě jsme suverénní, tak pokud se rozhodnete jít hlavou proti zdi, tak vám v tom nikdo nebrání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce, ale máme tady další faktické poznámky, pana poslance Ferjenčíka a pana poslance Grospiče. Takže nejdříve pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Dvě poznámky k té debatě v reakci na předřečníky prostřednictvím pana předsedajícího.

Tak za prvé mě mrzí, že lidovci zase otočili, a přestože před volbami tvrdili, že celostátní referendum podporují, tak nejsou dnes ochotni podpořit ani ten velmi opatrný a velmi konsenzuální návrh sociální demokracie. To z mého pohledu je dost nepochopitelná otočka a bohužel mě to už přestává u KDU-ČSL překvapovat.

Druhá poznámka. Těch 850 tisíc podpisů a ta kvora, jak jsou nastavená v návrhu sociální demokracie, jsou prostě extrémně vysoká. A pokud by byl ten návrh skutečně přijat tak, jak je navržen, tak nebude možné v České republice závazné referendum uskutečnit. To je prostě fakt. Přestože je pan Rozvoral ze strany, se kterou já většinou nesouhlasím, tak tohle je prostě fakt. A pokud to neopravíme, tak ten zákon je zbytečný.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Stanislav Grospič s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Marek Výborný s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já s úsměvem poslouchal své předřečníky, tentokrát zase ze strany lidové, kdy jim neustále vadí návrh, který předložila komunistická strana, a myslím si, že by neškodilo, kdyby se trošičku více věnovali jeho textu a přečetli si ho. Pak by nemohli hovořit o tom, že to je návrh nejhorší, návrh, který přinese nejvíce zla České republice a který by vůbec neměl spatřit světlo světa. Protože když si ten návrh pozorně někdo přečte, tak se tam hovoří o tom, že referendum je možné vyhlásit na základě 100 tisíc podpisů občanů České republiky formou petice. Ano, to číslo je relativně nízké, my jsme ochotni samozřejmě o tom diskutovat a jsme si také vědomi, že v komisi pro Ústavu jsme dospěli k určitému kompromisu, že by toto číslo mohlo být vyšší, ale zdaleka ne tak vysoké, jako je u návrhu sociální demokracie, tj. u návrhu, který je tady všemi vychvalován, asi proto, že to je návrh, který se nejvíc podobá návrhům, se kterými sem přicházely pravicové vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase, které předkládaly takové návrhy, které vlastně znamenaly, že by se referendum fakticky nikdy nemohlo realizovat ani uskutečnit, protože tam vždycky bylo dostatek pojistek včetně Ústavního soudu, které mohly v určitý moment zabránit jeho konání.

A to, co se týká otázek zahraničních věcí, já si myslím, že to není vůbec nic nebezpečného. Je to zcela v režimu ostatních otázek, které mohou být předmětem tohoto referenda a nijak neohrožují bezpečnost ani suverenitu České republiky. Naopak vkládají důvěru do rukou lidu této země. A to si myslím nakonec, že je zcela správné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Marek Výborný, také faktická poznámka. Stále je připraven pan poslanec Jelínek. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Já bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, nejprve k panu kolegovi Grospičovi. Nám přijdou parametry, jak jsou ve vašem návrhu, já jsem ho samozřejmě četl velmi dobře, i nakonec v návrhu z dílny SPD, ne zcela dostatečné. Vím, že jsme o tom debatovali i na komisi pro Ústavu. Myslím, že je to oprávněný názor. Vy ho nemáte, máte jiný, ale to neznamená, že bychom tady museli na sebe tímto způsobem útočit.

Druhá poznámka, v tuto chvíli asi zásadnější, vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu kolegovi Ferjenčíkovi. Prosím, poslouchejme se. Poslouchejme se. Protože já jsem jasně ve svém úvodním vstupu říkal, že my jsme, a nakonec musím předeslat i po detailních diskusích s ústavními právníky, dospěli k tomu, že ta cesta, která je tady dnes nastavena ve všech třech návrzích, jak je tady máme na stole směrem k iniciačnímu referendu, není ideální. A pořád platí, že jsme pro začlenění prvků přímé demokracie, jsme i pro případný zákon o obecném referendu, ale nikoliv ve formě iniciačního referenda.

Znovu připomínám, tato forma referenda existuje pouze v pěti státech Evropské unie na východ od nás, ani v jednom z těch pěti států se neosvědčila. Já opravdu nerozumím tomu, proč tedy půjdeme touto cestou a nepůjdeme cestou, která je v Evropské unii osvědčená, a nejdeme tedy cestou participačních referend, nebo nejdeme cestou referend ratifikačních, těch možností je samozřejmě daleko víc, ale to jsou ta nejčastější v Evropě. Prosím, neříkejme to, že lidovci otočili. Neotočili. Na základě odborné diskuse v komisi pro Ústavu a s dalšími ústavními právníky jsme dospěli k tomuto názoru, ten budeme taky hájit na půdě Sněmovny i Senátu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě jednou pan poslanec Ferjenčík. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Mně to nedá. Já poslouchám velmi pozorně, ale bohužel KDU-ČSL nikdy neprezentovala toto stanovisko před volbami. Vždycky před volbami všechny strany, s výjimkou snad TOP 09 a ODS, slibují, že podporují referenda, podporují i zapojení občanů. Pak když přijde na věc, tak jedni navrhnou kvora, která jsou tak extrémně vysoká, že to nepůjde uskutečnit, jiní navrhnou kvora tak extrémně nízká, že to nemá šanci projít touto Sněmovnou a Senátem, jiní řeknou, že to ještě není dopracované a musíme začít znovu, a není nic. A to je to, co nám vadí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A nyní pan poslanec Pavel Jelínek. Připraví se pan poslanec Kobza. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Jelínek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, při debatě o referendu se pořád vyjadřují obavy o schopnosti lidí rozhodovat v tomto referendu o věcech, které se jich týkají. Když argumentujeme, že jsou země, kde tento nástroj funguje, tak se mluví o jiných podmínkách, které jsou, například ve Švýcarsku, a o jiné politické kultuře. Pro informaci si dovolím připomenout, jak dlouho ve Švýcarsku přímá demokracie funguje a za jakých okolností vůbec vznikla. Vznikla po občanské válce v polovině 19. století. Vznikla v zemi rozdělené politicky, nábožensky i národnostně. Vznikla z rozhodnutí lidí čelit velké krizi, krizi, ze které nevyvedly Švýcarsko elity považující své občany za neschopnou masu. Byly to sebevědomé elity, které se rozhodly věřit v odpovědnost svých spoluobčanů. Přímá demokracie přinesla Švýcarsku nebývalou prosperitu a značnou suverenitu, suverenitu, kterou si zachovali i v době druhé světové války.

Přímá demokracie funguje, probouzí v lidech občanský potenciál a je nebezpečná pouze pro elity, které se snaží manipulovat s demokracií. Naši lidé nejsou hloupí. Dejme jim odpovědný ústavní zákon a oni unesou odpovědnost hegemona přímé demokracie. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jelínkovi. Nyní pan poslanec Kobza. Připraví se paní poslankyně Šafránková. (Hlasy ze sálu: Poslanci nejsou přítomni.) Jejich přihláška propadá. Paní kolegyně Hyťhová. Pan poslanec Grospič. (Hlasy ze sálu.) Paní poslankyně, omlouvám se. Nyní paní poslankyně Hyťhová, Šafránková - omlouvám se. (Hlasy ze sálu: Hyťhová.) Já si odmazávám paní poslankyni Šafránkovou. Prosím. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, návrh zákona SPD o obecném referendu je naplněním naší Ústavy, neboť ta s tímto institutem počítá již od doby svého schválení. Bohužel předešlé politické reprezentace v sobě nenašly chuť či odvahu toto ustanovení uplatnit. Naše společnost měla v polistopadové historii jen jednu možnost, kdy se mohla vyjádřit k dalšímu směřování naší země v referendu. Jak všichni víme, stalo se tak v případě našeho vstupu do Evropské unie. K této události byl schválen příslušný zákon a platil jen pro tento speciální případ, kdy nebylo stanoveno žádné kvorum a hlasovala většina lidu. Od té doby jsme žádnou jinou možnost jako občané bohužel nedostali. Je paradoxem, že o vstupu jsme rozhodovat mohli, na to jsme patrně kvalifikováni byli dost, ale o případném vystoupení už referendum dle našich odpůrců, jak tady dnes zaznělo, být nesmí. Údajně náš občan není dostatečně kvalifikovaný o této věci rozhodovat. A právě strach mnohých, pro které je případný odchod z Evropské unie černou můrou, se tomuto zákonu zuby nehty brání.

Je-li dle naší Ústavy zdrojem veškeré moci lid, pak nikdo nemá právo upírat nositeli této moci možnost rozhodovat o všech otázkách s výjimkou těch, které by porušovaly lidská práva. Je-li lid této země svéprávný zvolit si ze svých řad své zástupce do parlamentu, musí být stejně svéprávný rozhodovat právě i v referendu. Pokud mu tuto možnost nedáme, rozhodovat v referendu ve všech otázkách, jak jsem již zmiňovala, pak si na tuto demokracii pouze hrajeme.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Tereze Hyťhové. Nyní pan poslanec Stanislav Grospič, dále je přihlášen pan poslanec Radovan Vích. Pan kolega Grospič v řádné přihlášce. Paní kolegyně Hyťhové se jenom zeptám, jestli bude chtít vystupovat ještě jednou. (Ne.) Jenom abych byl v obraze. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, já jsem zde už vystupoval několikrát na téma tohoto zákona a myslím, že ještě přijde mnohokrát chvíle, kdy se k tomu budu nějakým způsobem vyjadřovat. V této souvislosti bych chtěl jenom upozornit na tisk, který nese č. 117. Je předložen skupinou poslanců Komunistické strany Čech a Moravy a předkládá návrh zákona o celostátním referendu, kterým chce naplnit text Ústavy České republiky.

Tento návrh zákona vychází z jednoduché premisy, že referendem vykonává lid státní moc přímo, a to dle článku 2 odst. 2 Ústavy, článku 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Chápeme, že v referendu se může rozhodovat o zásadních věcech vnitřních nebo zahraničních, politiky státu, jakož i o jiných důležitých otázkách veřejného zájmu. Rozumíme také tomu, že předmětem referenda nemohou být ústavně zaručena základní práva a svobody, daně, odvody nebo jiné platební povinnosti k veřejným rozpočtům a státní rozpočet, výkon moci soudní, ustanovování jednotlivých osob ve funkcích a jejich odvolávání z funkcí vyjma prezidenta republiky, změny podstatných náležitostí demokratického právního státu. V referendu také nelze rozhodovat o věcech, které by byly v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodního práva. Čtu tyto věci schválně a připomínám je tady proto, abych odpověděl na řadu otázek a spekulací svých předřečníků, kteří považují tento návrh zákona za velice nebezpečný, ohrožující samu podstatu demokratického systému, současného demokratického systému v České republice.

Návrh počítá s tím, že otázka, která by byla kladena pro hlasování v referendu, musí být jasná, srozumitelná a formulovaná tak, aby bylo možné na ni odpovědět buď ano, nebo ne. Otázka také pro hlasování v referendu nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí demokratického právního státu. Tady je druhá odpověď na otázku, že tento návrh zákona, který předkládá Komunistická strana Čech a Moravy, nijak nemíří proti současným demokratickým principům právního státu České republiky.

V tomtéž referendu může být také položena k téže věci pouze jedna otázka, položeno však může být také i více otázek k různým věcem. To znamená, že pracujeme s variantou, že v jednom momentu konání celostátního referenda se občané mohou vyjadřovat k několika otázkám souběžně. Počítáme s tím, že pokud by tento zákon byl přijat, pak právo účastnit se referenda a hlasovat v něm by měl každý občan ČR, který má právo volit do Parlamentu ČR, a hlasování v referendu by se konalo pouze na území ČR. Tedy nekonalo by se na zastupitelských úřadech v cizích státech.

Referendum by podle tohoto zákona vyhlašoval prezident republiky a učinil by tak nejpozději do 30 dnů od podání návrhu na jeho vyhlášení. Prezident republiky by podle návrhu, který předkládáme, byl povinen vyhlásit referendum, byl by mu předložen návrh na jeho vyhlášení společně nejméně 101 poslanci, nebo 41 senátory, nebo vládou, nebo nejméně 100 tisíci občanů ČR formou petice. Zde jsem již uvedl, že jsme ochotni diskutovat o těchto formách i o kvoru, které by znamenalo vyšší zvýšení počtu podpisů na peticích nutných pro vyvolání referenda. Myslíme si však, že by tento návrh neměl být nepřiměřeně vysoký, tak jak už jsem tady uvedl u návrhu sociální demokracie, který počítá s počtem 800 tisíc občanů. Naše hranice, kterou si myslíme, o které je možné diskutovat, se pohybuje ve výši maximálně 250 až 300 tisíc občanů.

Další odlišnost, s kterou náš zákon pracuje, znamená, že prezident republiky referendum nevyhlásí po dobu, po kterou je vyhlášen stav ohrožení pro území státu republiky nebo jeho nouzový stav.

Prezident republiky by se také mohl před vyhlášením referenda obrátit na Ústavní soud s návrhem na jeho posouzení. Zde spočívá jedna ze základních odlišností od ostatních návrhů zákona, které pracují s opačným principem. Tedy pokud by takto učinil prezident ještě před vyhlášením referenda, odpadlo by následné posuzování ústavnosti referenda, a tedy jeho možná neplatnost i celá neplatnost postupu volebního aktu, při nichž by se občané rozhodovali o tom, zda mohou či nemohou o některé otázce v referendu rozhodnout. Také prezident republiky by se mohl obrátit na Ústavní soud s návrhem, zda lhůta, po kterou běží toto podání od okamžiku, kdy se rozhodnutí Ústavního soudu stalo vykonavatelným. Prezident republiky potom vyhlásil referendum vždy, pokud by šlo o přijetí Ústavy, změnu Ústavy, přijetí ústavního zákona, k ratifikaci mezinárodní smlouvy, kterou se převádí některé pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizace nebo instituce, o vstupu do eurozóny, o vystoupení z eurozóny, o vystoupení z EU, a učinil by i tak bez návrhu ve lhůtě 15 dnů ode dne postoupení příslušné normy prezidentu republiky k podpisu podle čl. 87 odst. 2 Ústavy, který by zůstával nedotčen.

Zde odpovídám na onu otázku, že by nešlo o žádné trauma, neboť ČR vstupovala do EU rovněž na základě referenda, byť tehdy speciálně přijatého zákona, který k tomuto účelu přijaly obě komory Parlamentu ČR.

Jsou-li splněny podmínky pro vyhlášení referenda stanovené tímto ústavním zákonem, pak by prezident republiky vyhlásil referendum tak, aby se konalo nejdříve 90 dnů a nejpozději 120 dnů ode dne, kdy prezident republiky referendum vyhlásil.

Vážené kolegyně a kolegové, zvolil jsem schválně tento způsob výkladu a přiblížení tohoto zákona pro mnohé z vás, protože snůška nepravd a kritiky, která se snesla zde v Poslanecké sněmovně na tento návrh zákona z hlediska jeho škodlivosti, z hlediska jeho konstrukce a nebezpečnosti pro ohrožení demokratického charakteru, podstaty ČR, je zcela smyšlená, lživá a nezakládá se na pravdě. Tento zákon naopak prohlubuje demokracii v ČR a klade nejmenší požadavky na změnu jakýchkoliv ostatních právních předpisů. Věřím, že tyto věci zvážíte i při jeho podpoře a případném propuštění do druhého čtení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, panu poslanci Stanislavu Grospičovi. A nyní je na řadě pan kolega Vích, který je omluven. Pan poslanec Hrnčíř a paní poslankyně Hyťhová se rozhodli už nevystupovat, zrušit svou druhou přihlášku. Nyní paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, s tím jsem ani nepočítala, že budu mít prostor ještě dneska, protože jak je zřejmé, tak už mnoho prostoru mít nebudeme všichni, za pět minut končíme, což je velká škoda.

Chtěla jsem vás informovat trošku o vývoji práce na tomto velmi významném ústavním zákoně o celostátním referendu, protože jsem byla od samotného počátku přítomna a pro rekapitulaci a proto, abychom si všichni osvěžili paměť. Samozřejmě je to x-tý pokus o to zavést tento institut a řekněme naplnit tak očekávání naší Ústavy do našeho ústavního pořádku.

Pokusili se teď o to tři předkladatelé, jak tady bylo opakovaně citováno. Já si teď dovolím kritickou poznámku. Mám to snazší, protože jak víte, tak hnutí ANO zatím žádný svůj návrh nepředložilo. Ani jednomu z předkladatelů se to nepodařilo na jedničku s hvězdičkou. Nechci teď klasifikovat pořadí a ani nebudu říkat, vytýkat ty chyby, kterých se předkladatelé dopustili, protože zde se již o to dostatečně, bych řekla, nejenom pokusila, ale i podařilo se na některé chyby dostatečně přesvědčivě upozornit opozičními poslanci.

Myslím si, a teď řeknu tu odvážnou myšlenku, kterou možná také některé a někteří z vás nebudou slyšet rádi, že by bylo optimální, kdybychom buď přesvědčili kolegy o tom, aby vzali svoje návrhy zpět a společnými silami připravili jeden návrh. Ale protože vím, že to hraničí s politickou naivitou toho největšího nebo nejhlubšího zrna, tak tento návrh říkám jenom jako teoretickou možnost, protože pak bychom měli větší šanci se nedopustit těch chyb, o kterých tady byla řeč.

Druhá možnost je pustit všechny tři návrhy do druhého čtení. I při vědomí toho, že některé chyby - já uvedu a doufám, že se na mě nebudou předkladatelé z SPD zlobit, ale jako takovou opravdu velmi flagrantní chybu, že by se o státním rozpočtu nebo o daních, poplatcích připustilo hlasovat v referendu - že ty chyby budou odstraněny a z každého toho zákona si vezmeme do komplexního pozměňovacího návrhu to, co z toho návrhu učiní potom návrh, který získá potřebnou ústavní, čili kvalifikovanou většinu hlasů a bude mít šanci uspět v závěrečném hlasování.

Takže se kloním k názoru - i když to teď zní možná trošku odvážně po všech těch debatách, kterých jsme byli svědky, po odborných seminářích, po pracovních kulatých stolech - k názoru, že by nebylo od věci se zamyslet nad tím a podpořit všechny tři návrhy svými hlasy tak, aby mohly být projednány v příslušných, výborech a v rámci komplexního pozměňovacího návrhu z nich dotvořit společný kvalitní návrh ústavního zákona o celostátní referendu. Myslím si, že by to šlo, ale jedině za jedné podmínky, že jednak převládne při hlasování většina z vás, kteří budou mít tuto optimistickou důvěru v to, že se nám to podaří.

A pak si osobně myslím, že by se neměla diskuse zvrhnout na dramatické mediální přestřelky toho typu, jak je možné, že jste pustili - a už jsme ty náznaky tady slyšeli - do druhého čtení něco, co by připustilo vystoupení například naší země z EU. Já bych byla první, která by pro takový návrh nikdy nezvedla ruku. A myslím si, že za hnutí ANO pochybuji, že by někdo tu ruku zvedl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já mám na vás jednu -

 

Poslankyně Helena Válková: Já budu pokračovat, pane předsedo, příště, a doufám, že to nebude po mnoha měsících.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak, děkuji, že jste pochopila moji narážku. Já využiji těch 60 vteřin, které mi ještě dává jednací řád, než bude 19.01, abych řekl, že protože uplynula doba a nikdo nenavrhl pokračování jednání po 19. hodině, jednáme o zákonech, o ústavních zákonech, takže přerušuji projednávání tisku 35, 111, 117 ve sloučené rozpravě v rámci rozpravy.

Pokračovat budeme zítra ve 12 hodin podle dohody, která byla učiněna na politickém grémiu. Tam jsou pevně zařazené body. Předtím ovšem je samozřejmě představení vlády České republiky, kterou zítra čeká jmenování.

Přeji vám hezký večer a zítra se těším na shledanou.

 

(Jednání skončilo v 19.01 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.




Přihlásit/registrovat se do ISP