(9.10 hodin)
(pokračuje Munzar)
Agresivní a neadekvátní přístup k podnikatelům vidíme dnes a denně. Já vám dám několik příkladů za všechny podnikatelské odbory. V médiích například upozornili na případ, který se stal v Holešově ve Zlínském kraji. Za to, že místní trafika nevystavila účtenku a nezaevidovala tržbu za nákup krabičky bonbonů Tic Tac ve výši 15 korun, dostal majitel pokutu ve výši 15 tisíc. Jiný příklad, jiná trafika, pokuta 25 tisíc. Po šesti kontrolách elektronické evidence tržeb, kdy bylo vše v pořádku, konečně posedmé úředníci prodavačku nachytali a za nevydanou účtenku v hodnotě 22 korun byla majiteli udělena pokuta ve výši 25 tisíc korun. Výši pokuty podle toho, co jsem si přečetl, zdůvodnili úředníci těžko uvěřitelným prohlášením, pokud tam skutečně byli posedmé, že lze předpokládat, že podnikatel bude v tomto jednání pokračovat, proto je třeba udělit vysokou sankci. Takových příkladů máme několik a já je tady uvádím právě proto, aby byl vidět ten rozpor mezi tím, jak Finanční správa postupuje vůči podnikatelům, a tím, jaká byla třeba odpověď na mou interpelaci, protože pověst jednání Ministerstva financí mezi podnikateli poslední dobou není úplně nejlepší. Jak jsem řekl, agresivní přístup, mnohdy přehnaná, mnohdy účelová tvrdost dopadu kontrol, mnohdy nevyužití možností, například napomenutí.
Chcete-li tedy, paní ministryně, zvýšit důvěryhodnost Finanční správy a ministerstva, tak je nutné se k sobě chovat minimálně stejně přísně jako k podnikatelům.
Opakuji tedy svoje první otázky: Kolik soudních sporů vedlo Ministerstvo financí nebo Finanční správa v posledních dvou letech, to znamená v letech 2016 a 2017, v souvislosti s výkonem své veřejné moci a kolik z toho z důvodu nesouhlasu žalobce, plátce daně, s vyměřením daně či nesouhlasu s postupem Finanční správy ve věci zadržovacích a zajišťovacích příkazů?
A druhá otázka: Kolik takto vedených soudních sporů Ministerstvo financí nebo Finanční správa prohrály, a musely tak nést náklady řízení a následně uhradit škodu?
Co mě dále zajímalo, je, kolik žádostí o přezkum vyhodnotí kladně pro daňového poplatníka odvolací orgány státu, odvolací finanční ředitelství, a kolik z těch, které takto nevyhodnotí kladně, skončí u soudu a kolik z nich stát prohraje. To je totiž ukazatel, který nám může skutečně ukázat, jak moc kvalitně pracuje odvolací finanční ředitelství, nebo jestli tam panuje podobný duch celé Finanční správy, jak to vypadá zvnějšku, že de facto každý daňový poplatník je sprostý podezřelý.
V druhé části své interpelace jsem se zabýval zajišťovacími příkazy. To je kapitola sama o sobě. S tímto mimořádným prostředkem se poslední roky roztrhl pytel. Zajišťovací příkaz je pro firmy mnohdy až likvidační záležitostí. Z odpovědi na interpelaci vyplývá, že z odvolání proti 652 zajišťovacím případům a příkazům pouze u 12 z nich odvolací ředitelství rozhodlo ve prospěch daňových subjektů. A kolik z nich, z těch zbylých 640, skončilo u soudu, a kolik soudních sporů ministerstvo prohrálo?
Finanční správa si tento nástroj, zajišťovací příkazy výběru daňových povinností, v posledních třech letech velice oblíbila, ač existují v našem právním systému už mnoho let. Od roku 2013 do roku 2016 vzrostlo jejich použití, pokud jsme počítali správně, o více než 300 procent. Zákony dávají úřadům rozsáhlé pravomoci, které mohou uplatňovat při kontrolách vůči podnikatelům. A jak jsem řekl, zajišťovací příkazy jsou už mnoho let v českém právu, ale co se změnilo? Změnil se přístup státní správy. Státní správa se vždy chovala víceméně korektně a zdrženlivě. Využívala svou moc s mírou nezbytnou, ale často s ohledem na podnikatelské subjekty. Byla tedy podnikatelům partnerem. To v posledních letech nevidíme a toto se změnilo.
Aby nedošlo k mýlce, jsem přesvědčen, že ve státní správě je spousta normálních úředníků, kteří chtějí lidem pomoct. Bohužel vždy ale činnost resortu a směřování určuje vedení resortu, případně vedení Generálního finančního ředitelství. Váš předchůdce ve funkci, vážená paní ministryně, Ivan Pilný sám přiznal, že Finanční správa nelegálně zlikvidovala šest firem. A těch, které přežily, ale staly se obětí nelegálních zajišťovacích příkazů, bylo nepochybně více. Vycházím jen z údajů médií. Na konci prosince 2016 Finanční správa využila zajišťovací příkaz na společnost Naryner Construction, pokud to čtu správně, ze Zlínska ve výši přesahující 2 miliony korun. Firma málem zkrachovala. O téměř rok později krajský soud v Brně zajišťovací příkaz zrušil. Známý je i případ přerovské firmy FAU, na které Finanční správa vymáhala DPH z jednoho obchodu údajně hned dvakrát. Zajišťovací příkaz zrušil obecný soud a jeho rozhodnutí potvrdil Nejvyšší správní soud. Další příklad je firma Majority Petrol, kterou opět osvobodil až Nejvyšší správní soud.
Mně nejde o to, abych dostal odpovědi na konkrétní případy, ale chci tím ukazovat, jaký je přístup státní správy a zda skutečně nedochází k nadužívání tohoto mimořádného instrumentu.
Nejvyšší právní soud opakovaně upozorňuje, že nestačí mít jen odůvodněnou obavu, daňová správa musí zajišťovací příkazy řádně zdůvodnit. Jak tedy přistupovalo odvolací finanční ředitelství k jednotlivým případům, pokud nebyly řádně zdůvodněny? Jak říkám, 652, vychází to z vaší odpovědi, 652 zajišťovacích příkazů, pouze 12 z nich rozhodlo odvolací finanční ředitelství ve prospěch těch daňových subjektů. Jak je to s těmi 640 dalšími? A k čemu pak takové odvolání je a kolik nás, všechny daňové poplatníky, tohle nadužívání bude stát? A jaká byla na ministerstvu přijata opatření, to mě zajímá nejvíce, aby se případně tyto přehmaty neopakovaly?
Děkuji za pozornost a děkuji za vaše odpovědi, paní ministryně.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než budeme pokračovat v rozpravě, dorazily další omluvenky. Omlouvá se nám pan poslanec Radek Koten z dnešního jednacího dne od 11 hodin do konce jednání z pracovních důvodů a omlouvá se nám pan poslanec Adam Kalous navíc mezi 9. a 13. hodinou z důvodu jednání.
A nyní prosím paní ministryni.
Ministryně financí ČR Alena Schillerová Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych reagovala na pana poslance Munzara. Já už nebudu reprodukovat, abych nezdržovala váš drahocenný čas, svou písemnou odpověď, na kterou pan poslanec reaguje, ale budu reagovat přímo na jeho výtky k té odpovědi, kterou jsem mu zaslala písemně.
Pan poslanec se předmětnou interpelací domáhá informací, které se vztahují primárně k agendě náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, byť tedy teď hovořil ještě o kontrolách EET, zajišťovacích příkazech. Já zareaguji na všechno, i když úplně to tady připraveno nemám, nosím to v hlavě, takže věřím, že odpovím, co budu moci, na vaše poznámky. Teď se soustředím na primární předmět jeho interpelace.
Tato agenda je interpelována ve vztahu k pochybením úředníků Ministerstva financí, a dále se domáhá informací o daňovém řízení, a to zejména k zadržovacím a zajišťovacím příkazům. Informaci k daňovým řízením poskytlo Generální finanční ředitelství a pan poslanec také poukazuje na neochotu ministerstva poskytnout požadované informace. Neochota to rozhodně není. Je to prostě nemožnost poskytnout tyto informace a já vysvětlím proč. A snažila jsem se to vysvětlit už i v té písemné interpelaci. Tam jsem uváděla, že náhrady škod podle zákona č. 82/1998 Sb., tedy o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále to budu nazývat ve zkratce už jenom "zákon o náhradě škody", které hradí Ministerstvo financí, nejsou vždy spojeny s resortem Ministerstva financí. Spadá tam třeba i zbytková agenda podle § 6 odst. 3 zákona o náhradě škody, odpovědnost za Kancelář prezidenta republiky, za Ústavní soud a také takzvaná Simonova doktrína, což znamená, kdy Nejvyšší soud činí Ministerstvo financí odpovědným v případech, kde vystupuje více za náhradu odpovědných odvětvových ministerstev, a to i když žádné z nich není Ministerstvo financí. Rozumějte, ta náhrada škody se vede s nějakým rezortem, ale nejvyšší soud rozhodne, že kompetentní k tomu aktivně být legitimován v tom sporu je Ministerstvo financí. A nejsou tedy vždy způsobena pochybením úředníka. ***