(17.00 hodin)
(pokračuje Klaus)
Chci žít v zemi, kde se platí českou korunou. Chci žít v zemi, která má málo zákonů, ale za to všeobecně respektovaných.
Chci žít v zemi, která neskáče do každé totality, která jde zrovna okolo. Sotva jsme odrostli dějinám mezinárodního dělnického hnutí, kdy údajně dějiny byly určovány vztahem k výrobním prostředkům, a už nám nabízejí nové doktríny. Vycházejí z představy, že veškeré dějiny určuje moc, pomocí níž různé skupiny definované na základě rasy, pohlaví a podobně ovládají a diskriminují ostatní skupiny. Vyučují to na fakultách, převádějí do života. Je to ideologie politické korektnosti. Nenávidí klasické rodiny. Nenávidí klasické vzdělání. Nenávidí klasické národy. Nenávidí nezávislé, samostatné jedince. To mají s tím marxismem společného. Označují celé skupiny lidí homofoby, sexisty, rasisty, za osoby plné předsudků. A jejich nepřátelé nejsou pomýlenci, s nimiž je třeba diskutovat, ale lidé, které je třeba umlčet, odsoudit a zavrhnout. Je to systém podobný náboženství a jeho důsledkem je destrukce svobodné a normální diskuse. Chci žít v zemi, kde můžete svobodně, tedy i silně kriticky diskutovat, a nejen papouškovat mainstreamové pravdy ve vědě, na univerzitách, ve státní správě. Nechci žít v zemi, kde se mluví jinak doma a jinak na veřejnosti.
Původní marxisté věřili, že výchovou lze z lidské povahy vymýtit zištnost a sobectví a že lidé budou stejně usilovně pracovat pro obecné blaho jako pro svoje vlastní. Multikulturalismus přenáší hledání lidské dokonalosti z ekonomické sféry do oblasti sociální a kulturní a vyžaduje, aby se lidé vzdali kmenového cítění a sounáležitosti a dávali přednost jinému a cizímu před důvěrně známým. Původní marxismus selhal, nedokázal změnit lidskou povahu. Teď chtějí totéž. Chci žít v zemi, která odmítá takovéhle bludy, která nenálepkuje lidi, co mluví jasně, slovem populista, jako by snad snaha o popularitu byla v demokracii něco špatného, jako by snad nebyla základem demokracie. Ano, chci například žít v zemi, kde manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy. Chci žít v zemi, kde pokrok a inovace jsou taženy soukromým sektorem, a nikoli pomatenými státními kampaněmi Průmysl 4.0 nebo Digitální Česko, ze kterého kouká spíš jen nástroj na kontrolu občanů než jejich lepší život. Chci žít v zemi, která občana nebuzeruje, a je mi zcela jedno, jestli digitálně, nebo jinými formami.
Ano, chci žít v zemi, kde se za všech okolností vyplatí pracovat, nikoli čerpat dávky. Chci žít v zemi, která chrání přírodu pro lidi, nikoli proti lidem. Nechci tolerovat patent skupiny aktivistů na rozhodování o Šumavě, lesích, vodách, stavbách nebo například o kůrovci. Chci žít v zemi, kde každý, co něco aktivně dělá, či rozhoduje, například starosta obce, není hned automaticky podezřelý. V boji s korupcí chci stát tvrdě potírající organizované skupiny rozkrádající miliardy, nikoli policejně udavačsko-digitální stát, kde se nic nesmí a kde prodavačky v obchodě dostávají velké pokuty, když zapomenou namarkovat žvýkačky.
Chci žít v zemi, která se chová s úctou ke starým lidem, která v nich nevidí jen hlasovací mašinérii, ale jinak na jejich názory nedbá. Chci zemi, kde se staví, kde se staví byty a kde realitní trh nereaguje jen růstem cen. Nechci žít v zemi, kde hodně záleží na tom, jak hlasitě křičíte, jakou máte lobby, kde jsou pak proto třeba zdravotní sestřičky nebo učitelky ve školkách na nejspodnějších místech svých resortů.
Chci hrdou a sebevědomou zahraniční politiku podobnou, jako má například Polsko nebo Maďarsko.
Tohle všechno chci a jsem si jist, že tahle vláda nic z toho pro naši zemi schopna ani ochotna garantovat není, že to ani sama nechce, že chce jen tak nějak vládnout. A to je ten důvod, proč dnes nedostane můj hlas.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byl poslanec Václav Klaus. A nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Pekarovou a připraví se pan poslanec Rakušan. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji pěkné odpoledne.
Slyšeli jsme dnes už mnohé. V projevu pana premiéra to byl pelmel slibů a řada proklamací. V projevu zaznělo tolikrát slovo priorita, že prioritou pro vládu není zřejmě vůbec nic. Vlastně to spíš vypadá, že jedinou vaší prioritou, pane premiére, je být u moci za každou cenu. Čtyři roky jste dělal, že s vládou nemáte nic společného, ač jste byl její součástí. Tedy jak se to vezme. Pokud bylo něco špatně, tak jste samozřejmě zaujal tento přístup. Ale pokud bylo něco dobře, tak za to máme vděčit naopak vám.
Ve vašem projevu mě zaujalo, že hlavní prioritou v sociální oblasti je pro vás regulace trhu práce. V programovém prohlášení vlády neuvádíte, jak konkrétně by měla tato regulace vypadat, což není nic překvapivého, protože jen minimum bodů z programového prohlášení alespoň nastiňuje konkrétní podobu jejich provedení. Nicméně slyším-li spojení regulace trhu práce, tak se začínám děsit, co pro naše už tak přespříliš rigidní pracovní právo hodláte přichystat za změny. Kdybyste chtěli legislativu v této oblasti platnou pro 21. století, pro díky zejména moderním technologiím rychle se měnící pracovní podmínky, pak by to bylo jistě chvályhodné, potřebujeme to jako sůl. O to TOP 09 usiluje a prosazujeme také snižování nákladů práce, v čemž je vláda taktéž málo ambiciózní.
Pokud zůstanu u sociálních věcí, kterým se dlouhodobě věnuji, postrádám mimo jiné například větší důraz na rozvoj služeb péče o nejmenší děti. Zcela chybí příslib řešení budoucnosti základní složky této péče, totiž financování dětských skupin. Kvituji snahu změnit financování sociálních služeb. Tam opravdu je nutné zavést dlouhodobější a jistější mechanismy. Ale právě financování služeb péče o děti je u nás nedostatečné, anebo příliš závislé na zdrojích z evropských fondů. A ty nebudou trvat věčně.
TOP 09 zpracovala velmi podrobnou analýzu celého vládního programového prohlášení. Nebudu ji tady číst celou. Má zhruba 15 stran, takže to by asi nebylo únosné. Z velké části však tato analýza definuje nedostatky programu, neambicióznost, absenci celé řady zásadních potřeb, jak už o nich hovořil například i předseda našeho poslaneckého klubu. Souhlasím s tím, že absolutní prioritou pro Českou republiku má být nyní kvalitní školství. Pan premiér jej ve své řeči za absolutní prioritu označil. Ale je až příznačné, že hovořit o něm začal asi až po hodině a půl svého projevu. A v hlavních šesti prioritách, které máme všichni na svých lavicích, na svých stolech, v rámci toho programu se vzdělávání vyskytuje jen v jedné jediné větě, a to ještě navíc ve spojení pouze s financováním a učni. Žádná vize vzdělané, sebevědomé společnosti. Žádný důraz na potřebu modernizace výuky. Žádný odkaz na to, že bychom snad měli jako vzor země, které skutečně dělají vše pro to, aby jejich konkurenceschopnost byla postavena na znalostech jejich obyvatel. Ostatně jste, pane premiére, sám při návštěvě Finska chválil jejich vzdělávací systém. Moc toho však v tom programovém prohlášení nevidím. Absolutní prioritou je vzdělávání pouze v řečech, ale už ani ne na papíře. A to, jak to bude ve skutečnosti, se tak lze oprávněně obávat. A přitom vzdělaná společnost připravená na výzvy globalizovaného světa je skutečně zásadní. Pro TOP 09 je to opravdu absolutní prioritou. Měla by tak být zohledněna i v rámci rozpočtu. Mělo by to být jasně zřejmé.
Vláda, která nás dnes žádá o důvěru, je vláda levicová. Ať už bude říkat její předseda a její členové cokoli, je tomu tak. Dokonce je to vláda polokomunistická. Při jejím jmenování premiér Babiš vzpomenul prezidenta Masaryka, doslova řekl, cituji: "Potenciál našeho národa, naší země je obrovský. A my máme na to, abychom se vrátili na špičku Evropy, tam, kde jsme byli za Masaryka." I student střední školy z dějepisu ví, že ti, kteří po druhé světové válce na úspěchy Československa z 20. a 30. let nejenže nenavázali, ale doslova zemi paralyzovali a uvrhli ji zdaleka nejen do ekonomického marasmu, byli právě komunisté. Pane premiére, to jsou ti, s nimiž chcete dosáhnout toho, abychom se vrátili na špičku Evropy? ***