(17.10 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)

Komunisté se nereformovali, stojí stále na stejných ideologických základech. Pokračují v díle svých předchůdců. Když se tedy v roce 100. výročí založení Československa pan premiér zaštiťuje Masarykem, je vhodné si připomenout, co Masaryk právě o komunismu soudil. Proto cituji: "Co do principu, nepokládám komunism za ideál sociální a socialistický, jestli se komunismem rozumí rovnost hospodářská a sociální naprostá. Normální stav společnosti politický a sociální nedá se uskutečnit bez silného individualismu, to jest bez svobodné iniciativy jednotlivců, a to prakticky znamená takový režim, který umožňuje rozvoj rozmanitých individualit, fysicky i duchovně od přírody nestejně nadaných. Nestejná je situace každého individua ve společnosti, nestejné je jeho okolí společenské, jednotlivec nejlépe dovede využít svých vlastních sil a sil svého okolí podle vlastního uznání. Rozhoduje-li o člověku člověk jiný a vede-li, je nebezpečí, že se všech sil vedeného náležitě nevyužije. To vidět všude a vidět to politicky ve všech formách vlády, v nichž se vyvinul silnější centralism. A komunism je právě centralistický."

Je zřejmé, že vláda opřená o komunisty se zrovna tímto Masarykovským obdobím českých dějin nemůže zaštiťovat, neboť to je něco, co je z úst navíc bývalého člena komunistické strany a agenta její bezpečnostní moci naprosto nepřijatelné. Ti všichni, kteří říkají, že být antikomunistou je laciné, používají spojení laciný antikomunismus, už jsme to tady také dnes zaslechli, ti jako by zapomněli, nebo spíše chtěli zapomenout, že mnozí, a celosvětově to byly miliony lidí, za něj zaplatili cenou nejvyšší. Vlastním životem. Proto všechny, pro které je stejně jako pro nás nepřijatelné, aby se komunisté opět dostávali do významné mocenské pozice, chci požádat, aby se nepodvolovali nejen v životě politickém, ale i v životě civilním. Aby nerezignovali a nevnímali situaci jako nezvratnou.

Ostatně již jednou citovaný Tomáš Garrigue Masaryk je také autorem výroku, který pronesl k desetiletému výročí založení Československa a který zněl: "Ještě dvacet, třicet let. To už tu bude nová generace narozená ve svobodě. Pane, ta už si tu svobodu nedá vzít." Může se zdát, že se ve svém odhadu mýlil. A já pevně věřím, že nikoliv. Že poučeni historií si lidé skutečně nedají svobodu vzít a že prostě platí všeho do času.

Pane premiére Babiši, abyste si doplnil znalosti o Masarykovi, když už se jím zaštiťujete, tak vám chci věnovat tuto knihu. Vybrala jsem záměrně takovou stručnější, protože mám pocit, že příliš nečtete a nemáte na to asi příliš času. Ale je to sto výroků prezidenta Garrigua Masaryka, které jsou vysvětlené včetně kontextu. Jistě se vám bude hodit, abyste věděl, čím se zaštiťujete. (Poslankyně předává knihu premiérovi. Poslanci klubu TOP 09 tleskají.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to bylo vystoupení paní poslankyně Pekarové a nyní bych požádal o vystoupení pana poslance Rakušana. A připraví se pan poslanec Jan Bauer. Pane poslanče, máte slovo, prosím.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Pane premiére, členky a členové vlády České republiky, vážené kolegyně, vážení kolegové poslanci, i já jsem si na začátek vypůjčil jednu definici. Co je důvěra? Důvěra je ochota jedné entity spoléhat se na jinou entitu. Typickými vlastnostmi, jež jsou vkládáním důvěry vystavovány riziku, jsou čest, spolehlivost nebo vlastní důvěryhodnost. Já se domnívám, že v případě vlády, která před nás předstupuje, je toto riziko neúměrně vysoké.

Premiér Babiš a jeho hnutí ANO před volbami oblepili celou republiku tím, že pro nás chystají vládu skutečných odborníků. Já se ptám, jestli je toto výsledek toho osmiměsíčního hledání. Jestli za mými zády skutečně sedí ti nejlepší z nejlepších, odborníci ve svých oborech, kdy ministr spravedlnosti je hledán poslední večer předtím, než vyslovujeme vládě důvěru. Kdy dva zásadní posty v rámci vlády, ministra zahraničí a ministra vnitra, zastává jeden a tentýž člověk. Kdy v rámci vlády došlo k posunu z jednoho resortu na resort jiný bez předchozí profesní zkušenosti. Já se skutečně ptám: Je to ta slibovaná vláda odborníků? Bude si moci ještě někdy hnutí ANO dovolit tuto zkratku použít ve své marketingové kvalitní kampani, kterou jistě mezi ostatními politickými konkurenty vyniká? Rozhodně nikoli.

Vláda Miloše Zemana, nikoli vláda Andreje Babiše - to je myslím zásadní charakteristika toho, co se tady odehrává. Toho Miloše Zemana, který o panu premiérovi ještě před několika lety hovořil jako o osobě, která si jeho důvěru jistě nezaslouží. Je tady velká partie pana prezidenta, který politickým nadáním rozhodně vždycky oplýval. Je to jeho koncert. On dokázal sestavit vládu, kterou on sám si přeje. Navštívil sjezd komunistické strany, mluvil ke svým soudružkám a soudruhům včetně tohoto oslovení. A dokázal prostě to, že vláda personálně odpovídá jeho představám. Dokázal nominovat vlastní osoby do řad vlády České republiky. A dokonce dokázal, že sociální demokracie svého nominanta, na kterém trvala, prostě do vlády ČR neprosadila.

Já se trochu podivuji i silnému politikovi, jakým je Andrej Babiš, že je toto pro něj vůbec lidsky, politicky přijatelné a ustupuje diktátu pana prezidenta. Ale ještě více se divím sociální demokracii a ptám se, kam tato nejstarší česká demokratická strana ještě ve své sebeúctě je ochotna ustoupit. Budeme jistě sledovat nějaké kompromisní řešení a na konci léta se dozvíme, že našli jiného vhodného kandidáta na ministra zahraničí. Je velká otázka, jestli se skutečně jedná o vládu toho člověka, který nám ji tady dnes v dlouhém proslovu představoval.

Vláda bez priority na vzdělanost, to už tady padlo mnohokrát, už se nebudu zabývat aspekty ekonomickými. To, že ANO nepodpořilo návrh navýšení platů pro pedagogy, který jsme předkládali. Ale co je ještě jiného vzdělání a vzdělanost než základní předpoklad pro to, aby lidé kriticky přemýšleli? Každý národ, který je vzdělaný, skutečně vzdělaný, a nezáleží teď na dosaženém akademickém titulu, ale na všeobecném přehledu znalosti vlastních dějin, znalosti vlastní historie a poučení z té historie, každý takový vzdělaný národ je nebezpečný pro autoritářský režim. Pro každého, kdo svět nahlíží z pozice autority, z pozice totality. I proto možná vzdělanost není v těch šesti hlavních prioritách, které nám vláda dneska představila.

Dalším důvodem, proč je nemístným rizikem podpořit tuto vládu, je její nejasné zahraničněpolitické směřování. V kapitole o tomto tématu se dočítáme: pevná vazba s našimi spojenci, pevná vazba v rámci OSN, Evropské unie i Severoatlantické aliance. Tuto vládu mají dnes podpořit svými hlasy komunisté? Nenabízí se tady automatická otázka, za co to tedy udělají? Nebo existuje ještě nějaká tajná dohoda, že to s tím naším partnerstvím vůči Severoatlantické alianci nemyslíme tak úplně vážně, jak dáváme do programového prohlášení? A koneckonců ve druhé větě budeme hned dodávat, že navýšení počtu našich vojáků v misích je něco pro vládu nepřijatelného? Neprotiřečíme si? Není tady situace, kdy nám prostě vláda nedává ve chvíli, kdy před nás předstupuje s žádostí o důvěru, jasnou odpověď na to, jak se dívá na zahraničněpolitické směřování naší země? Nebo i to v této době udává pan prezident Zeman, který v posledních měsících a letech se každopádně kloní směrem na východ? ***




Přihlásit/registrovat se do ISP