(11.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Raisovi za jeho vystoupení. Nyní vystupuje pan poslanec Jan Bauera a požádám kolegu, jestli mě na chviličku vystřídá, protože se hlásím krátce také do rozpravy po panu Bauerovi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Ještě jednou, vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, já už jsem ve svém vystoupení svůj názor relativně podrobně citoval v rámci prvního čtení. Samozřejmě jsme své názory prezentovali i na tom zmiňovaném jednání hospodářského výboru. A samozřejmě předpokládám, že se k tomuto návrhu nebudu vyslovovat již ve třetím čtení, protože bych byl velice rád - a teď to tady opakuji: dávám návrh na zamítnutí, o kterém se bude hlasovat ve třetím čtení. Ještě předtím, než dojde na samotné hlasování ve třetím čtení, tak pevně věřím, že nakonec tato iniciativa poslanců ze strany sociální demokracie nebude schválena. Proto mi dovolte opravdu jenom po těch dvou náročných diskusích jenom spíše shrnout své osobní stanovisko, co si o tomto návrhu myslím.
Za prvé, z politických důvodů se přepisují pravidla, která fungují a která vznikla jako těžce v minulosti vydiskutovaný kompromis. Proto je to pro mě strašně smutné a těžko vysvětlitelné, proč se s tím přichází, protože to v minulosti byla věc, která byla prodiskutována a následně byla schválena na tripartitě. A tady bych chtěl říci, že je velký rozdíl mezi tím, když se zákon projednává, anebo když se zákon někomu a ten záměr oznámí. Když se to projedná, tak se k tomu mohou všechny strany, v tomhle případě hlavně zaměstnavatelé a celá tripartita, vyjádřit, mohou říci nějaké své stanovisko a mohou protestovat nebo dávat nějaké protinávrhy, a pak je tady jiný postup, což je oznámení, to znamená, že se někomu oznámí, že přicházíme s nějakým záměrem, a ta protistrana se velmi složitě brání a nemá dostatečný prostor se k tomu vyjádřit, což si myslím, že je tento návrh zákona, který podle mě nebyl projednán a byl oznámen těm druhým stranám. Tento návrh je podáván přes jednoznačný nesouhlas zaměstnavatelů. Mám na mysli především zástupce Hospodářské komory nebo Svazu průmyslu a obchodu.
Chtěl bych také říci, že vláda, kde hlavní roli sehrává hnutí ANO, svým dosavadním postojem, a já doufám, že ten postoj změní, jednoznačně přebírá za tento nedodělaný, nevydiskutovaný návrh zákona absolutní odpovědnost. Prostě je to odpovědnost především hnutí ANO, které může zabránit, anebo může nechat projít tento návrh zákona. A právě je to toto hnutí ANO, které se celou dobu jak předvolebně, ale i tady na půdě Poslanecké sněmovny tváří jako propodnikatelská strana, ale v praxi mám někdy pocit, že se chová trochu obráceně. A tady bych chtěl říci, že se to nedá říci paušálně, protože si velmi vážím těch výjimek, hlavně kolegů z hospodářského výboru, protože mě velmi potěšilo, že ne všichni, ale významná většina členů za hnutí ANO v hospodářském výboru jednoznačně vyjádřila svůj názor, že to je špatný návrh a že se s tím nemohou ztotožnit.
Chtěl bych také říci, že karenční doba prokazatelně podle těch let fungování splnila svůj účel, a také, že karenční doba přispívá k větší odpovědnosti zaměstnanců, a tady mám na mysli hlavně u té krátkodobé nemocnosti. V neposlední řadě karenční doba evidentně zmenšuje prostor pro fiktivní nemocnost, což je dáno mnoha statistikami, ale i nejrůznějšími studiemi.
Je dobré zmínit, že zrušením karenční doby, pokud projde, já věřím, že to nenastane, podle mého názoru vrátíme Českou republiku zpátky o mnoho let, kdy byla mimo jiné možná dvojnásobná nemocnost, taktéž vycházející ze statistik. Zrušením karenční doby poškodíte podnikatelské prostředí, poškodíte firmy a podle mého názoru zaměstnancům vůbec nepomůžete a stejně tak zrušením karenční doby přinesete zákonitě požadavky mnoha zaměstnavatelů na desítky tisíc dalších zaměstnanců. I tyto informace padly na jednání hospodářského výboru a dá se to očekávat.
Úplně závěrem dvě věci. Podle zkušenosti, když se projednávají některé věci, tak málokdy ve věci hospodářských nebo podnikatelských věcí se na jeden problém najde jednotné stanovisko ze strany živnostníků, OSVČ, malých firem, středních firem nebo velkých firem. Málokdy se na nějaký hospodářský problém najde jednotné stanovisko. A tady bych chtěl nejenom předkladatele, ale především zástupce vládního hnutí ANO upozornit, že to je možná historicky, nevím, jestli poprvé, ale je to stav, kdy všichni tito podnikatelé, ať už OSVČ, nebo velké firmy, říkají jednoznačně: ne, nepodporujeme to, nesouhlasíme s tím, prosím vás, nedělejte to a nerušte karenční dobu. Je to historicky poprvé. Doufám, že vyslyšíte jejich názory.
A za další. On ten dnešní program byl trochu pozměněn, ale my jsme měli mimo jiné na programu také projednávání tzv. eNeschopenky a já bych chtěl říci ten druhý, velmi zajímavý moment. Pan premiér Andrej Babiš podmínil zrušení karenční doby zavedením tzv. eNeschopenky. Není to můj výmysl, mám to mediálně dohledané a několikrát to skutečně mediálně prohlásil veřejně, a přitom nevím, jestli na ten bod dneska dojde, nebo na nějaké příští schůzi, až se dostane na eNeschopenku. A možná paní ministryně práce a sociálních věcí o tom bude hovořit, tak součástí toho návrhu je, že se posouvá účinnost té eNeschopenky o rok, o dva v lepším případě, v horším případě o tři a následné. Proto si myslím, že by bylo férové, aby tady někdo - nejlépe pan premiér, který tady asi není - kompetentní z vlády řekl, jestli to myslí skutečně vážně. Jestli podmínění schválení karenční doby je to, že bude schválena a zavedena eNeschopenka, po které mimořádně silně volají jak drobní podnikatelé, tak i velké firmy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Bauerovi a nechám chviličku střídání.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Poprosím s přednostním právem a s faktickou poznámkou pana místopředsedu Filipa. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S přednostním právem. Doufám, že to ale za dvě minuty stihnu, a přesto jsem se hlásil s přednostním právem.
Víte, pan kolega Bauer řekl jednu věc, která mě zaráží. Ano, je to těžce vyjednaný kompromis, ale ten kompromis, který se tady uzavíral, je dán tím, že v roce 2008 ten kompromis někdo porušil. Byl to Mirek Topolánek a jeho vláda, která tuto věc zavedla, a svým způsobem to byla věc, kterou Ústavní soud České republiky jako jedinou věc v tom tzv. Topolánkově batohu zrušil.
Zavedení karenční doby je chybou. Já chápu, že řada z vás vnímá zdravotní pojištění jako kvazidaň. Ona se také tak chová, ale jako pojištění to bylo zavedeno, a jestli nastane pojistná událost, a paní kolegyně Valachová tady říkala na příkladu ozbrojených sborů, to pojistné plnění má být plněno. To je realita. A od dvacátých let minulého století tomu tak bylo. Je na nás, abychom buď řekli, že to bude daň, že to bude součást daně, a potom se bude zacházet jinak než při pojištění, anebo tomu budeme dál říkat zdravotní pojištění a v tom případě musíme při té pojistné události, tzn. při nemoci, normálně platit to, co si ti lidé předplácejí právě v tom, že platí zdravotní pojištění. A to platí jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec. Takže v tomto ohledu je potřeba si nalít, jak se říká, čistého vína: Ano, ten kompromis tady porušil někdo jiný v roce 2008. Nebyla to vláda žádná jiná než Mirka Topolánka a Ústavní soud jim ho zrušil. Že se to po roce 2010 znovu zavedlo na jiném kompromisu, to je jiná záležitost. Ano, deset let tady někdo ten 80 nebo 90 let starý kompromis porušuje, ale nejsou to zaměstnanci. A myslím si, že zaměstnavatelé právě vyjednáváním o karenční době dostali mnoho úlev, které se toho týkají, a to jak v daňové oblasti, tak v oblasti další, která byla součástí vyjednávání v tripartitě. ***