(15.00 hodin)
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Omlouvám se, že vystupuji ještě znova, ale musím reagovat. Já vřele souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, že dneska konkurenční výhoda každé firmy je v lidech. Pan předseda Stanjura říkal, jak každý zaměstnavatel si skutečně svoje lidí chrání. Takže v tom případě nemůže platit to, co teď řekl můj předřečník, že jsou ohroženy zaměstnanecké benefity tím, že přidáme lidem tím, že jim zaplatíme první tři dny nemoci. To přece nemůže být pravda, protože tím prostě ten zaměstnavatel ztratí svou konkurenceschopnost na trhu práce. Takže to asi není úplně relevantní argument.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Munzar.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já už jsem nechtěl vystupovat, přesto toto si zaslouží jednu krátkou repliku a reakci. No, on dneska je samozřejmě nedostatek pracovníků na trhu. Každá firma se snaží získat ty nejlepší. Ale jsou také firmy, které, až nebude takový ekonomický růst, a ten samozřejmě nebude trvat věčně - a tento zákon neplatí jenom pro tento rok nebo pro aktuální situaci, ale bude platit i do budoucna -, tak samozřejmě se mohou dostat do problémů, pokud jim budeme uměle zvyšovat tímto způsobem náklady. Takže tento můj argument určitě dlouhodobě platí. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dále budeme pokračovat v obecné rozpravě a je tam přihlášen pan poslanec Bláha. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Bláha: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych to rád trošku shrnul, protože to tady bylo opravdu velice hektické. Tak bych vám jenom připomněl věci, které jsou, a pak bych vám navrhl opatření, které bych navrhoval já, abychom z toho vzešli tak a nemuseli se tady hádat a bít.
Propříště bych navrhoval, pokud budou takto vznosná témata, abychom si opravdu udělali čas a vzali to na kulaté stoly, vzali to několikrát na kulaté stoly a prohovořili. Protože karenční doba je opravdu, a to určitě všichni cítíte, velmi ožehavé téma, které si zaslouží pozornost. A to už jenom v rámci srovnání se světem.
Karenční doba je zavedena zhruba ve 20 zemích Evropské unie. Z toho tři dny má třeba taková kolébka demokracie, jako je Velká Británie, nebo taková kolébka sociálních výhod, jako je Itálie nebo Francie. To jsou země tradiční. Nebo Rakousko, Španělsko, Švýcarsko. Všechno to jsou země, kde pečují neuvěřitelně o své lidi, kde se snaží jim vyjít vstříc, a přesto mají tři dny karenční doby. Irsko má šest dní, Island má dokonce 14. To jenom pohled na to, jak je to ve světě.
Co se týče dat nemocnosti, slyšeli jste to - čtyři, čtyři a půl procenta je světový průměr. My jsme pět až sedm procent.
Co se týče - já nechci vůbec rozporovat programové prohlášení a jsem ochoten ho tady i podepsat, jsem ochoten souhlasit s tím, že zrušíme karenční dobu, protože i já si vážím všech kvalitních zaměstnanců a cítím, že někteří to cítí jako křivdu. Ale i cítím a slyším, že někteří mi říkají: Jirko, už s tím něco udělej, vždyť on je zase doma a my musíme makat za něj. Nikdo tu práci, věřte tomu, v tý fabrice neudělá, takže to musí odnést zase ti lidé, kteří si pak nestačí čerpat ani třeba dovolenou na zotavenou. Tak to prostě chodí, a jestli nechcete, aby ta firma klekla, a ti zaměstnanci, pokud jsou kvalitní, nechtějí, aby přišli o práci, které si váží, tak to prostě tak je.
A já bych tady znova rád zopakoval, že 1,5 % snížení odvodů ze sociálního a zdravotního pro zaměstnance bylo uděláno právě proto, aby ti, kteří nemarodí, měli 3 600 korun za rok navíc z 20 tisíc. 3 600 korun za rok! Uvědomte si, že za deset let, kdy ta karenční doba funguje, tak tihle lidé si přišli na 36 tisíc tím, že nemarodí. To je jenom tak na okraj.
A teď se pojďme věnovat tomu, co je velice důležité a co si musíme říct. Tady jste mluvili o sick days. Je to krásný nástroj, ale bohužel už se toho i hodně lidí naučilo zneužívat. Já znám hromadu jiných dobrých známých, kteří říkají před dnem svátků: já si zítra beru sick day před dnem svátků, protože se mi to hodí. A já říkám: Ty jsi nemocnej? No nejsem, ale prostě si ho beru, protože ho mám. A tak to je. A hromada zaměstnavatelů dokonce na to musela udělat opatření, že před pátkem nebo v pondělí sick days nedávají. A to tady nikdo z vás nezmíní. Protože vy nežijete ten reálný život. A zase říkám na rovinu, nechci o vás pochybovat. Já vím, že jste chytrý, ale bohužel ta realita je úplně někde jinde.
A teď poslouchejte, co je důležité. Důležitá je záležitost, že dneska nahlášení nemoci je až tři dny poté, co jsem šel k doktoru. To znamená, že jdu k doktorovi až za tři dny poté, co jsem si nahlásil nemoc. Abyste to pochopili. Jdu k doktorovi v pondělí a nahlásím si klidně v pátek, že vznikla nemoc. Takhle to funguje. A ten dotyčný zaměstnanec tomu zaměstnavateli ani nezavolá. Takže zaměstnavatel očekává, že zaměstnanec je na pracovišti, a najednou zjistí po půl hodině, že ten zaměstnanec tam není. Protože si prostě všichni mysleli, že zaspal, a veselo, že jo. Výroba stojí, tu práci musejí udělat jiní, protože za něj bohužel nebyla přijata náhrada do té práce. Takže to je veselý.
Takže pokud chceme něco dělat, tak bychom to měli vykompenzovat alespoň tím, že řekneme ano, tahle pravidla se porušují, tak je pojďme změnit. Pojďme zrušit tři dny zpětně, pojďme dát povinnost, že zaměstnanec to musí ohlásit dopředu, než vůbec jde k tomu doktorovi. Zavolá na tu firmu a řekne: jdu k doktorovi. To stačí. Nemusí říkat: je mi tohle a je mi tohle. Jenom zavolá, jdu k doktorovi. Takže nad tím bych potřeboval, abyste se zamysleli.
A druhá věc, kterou bychom měli dát dohromady s důchodovou reformou. Tady se pořád mluví o důchodové reformě a pořád se deset dvacet let nic neděje. Všichni povídáme a všichni nic nevymyslíme. Takže já bych navrhoval následovné a je to velice jednoduché.
Každý z nás odvádí sociální, zdravotní, daně. To jsou tři konta. Pojďme je evidovat, pojďme je vést. Účet - každý měsíc dostaneme výpis z tohoto konta. Víme, kolik jsme tam poslali, ale budeme i vědět, kolik jsme z toho čerpali. A udělejme těm lidem výhodu z toho, kdo nemarodí, kdo nečerpá na to, že nechodí do práce, na to, že žádá o podporu, na to, že si zrovna udělal nějaký kurz na úkor státu. A pojďme těm lidem, kteří tam spoří ty penízky a nečerpají, dát nějaké výhody. Třeba v podobě zvýšeného důchodu nebo v podobě toho, že si budou moci ty peníze navíc vybrat. Abychom většinu lidí motivovali k tomu, aby chtěli nevyužívat sociálního systému, který dneska máme.
Já vím, že se to nepodaří okamžitě, že než se to nastartuje, tak to bude trvat třeba i deset let, ale věřte tomu, že to funguje. Já jsem ve své firmě už před 25 lety zavedl, že když ten člověk chodí do práce, tak za to má - jenom za to, že přijde do práce - tisíc korun navíc. Ne denně, za měsíc. Takže za ten rok ten člověk, který nemarodí, má o 12 tisíc navíc. To je krásný, že jo? Jestliže marodím a nemám ty tři dny zaplacené a marodím dvakrát do roka, tak mám ale pořád deset tisíc navíc. Takže to jsem zavedl. Protože si vážím těch zaměstnanců a jsem rád, že chodí do práce. A věřte tomu, že to je to největší bohatství, které v dnešní době mám, a jsem za to hrozně rád, že zaměstnanci chodí do práce.
A poslední věc, kterou jsem vám chtěl říct, protože tady to nezaznělo přesně. Data. Před zavedením karenční doby 1 200 tisíc nemocností 1 až 14 dní. Po zavedení karenční doby 630 tisíc. Pak to dokonce kleslo na 551 tisíc, dokonce na 510 tisíc. Srovnejte jenom to číslo 1 200 tisíc 1 až 14 dní oproti 510 tisíc, a přesto plníme ty normy toho světa. Přesto jsme v těch pěti procentech. A poslední roky nám to stouplo už na 722 tisíc, dokonce 800. Zamyslete se nad tím, čím to je. Je to jednoduché. Zvýšili jsme lidem to, co dostanou za nemocenskou, a vzrostly nám platy. Takže zase ti lidé, kteří toho zneužívají, toho začali využívat.
To je ode mě všechno a přemýšlejte o tom osobním aktivním saldu občana. Děkuji.***