(15.10 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další do obecné rozpravy je přihlášena paní poslankyně Richterová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, takové shrnutí toho nejdůležitějšího, co se nám stále nějak ztrácí v té diskusi, karenční doba ano, karenční doba ne, a sice že tak jak je to dneska pojímané, tak si málo uvědomujeme, že skutečně pokud jsou dobře nastavené vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, když ta firma funguje dobře, tak tam prostě je nižší nemocnost.
Skutečně hezky tohle vystihuje takový příběh ze symfonických orchestrů versus rockových kapel. Možná to někteří znáte jako lékaři, kteří se věnujete poškození sluchu. Je to takový dobrý příměr, jak to pochopit. Když se dělají výzkumy, jak těm, kteří mnoho let hrají v rockových kapelách, v mnoha decibelech, jak jim to poškodí sluch versus hráčům v symfonických orchestrech, tak se zdá, že hraje jistou roli to, že pro hráče v symfonických orchestrech se práce stává rutinou, kdežto v rockových kapelách to ty hráče o něco více baví. A teď ta pointa je v tom, že právě to, když člověk k práci přistupuje tak, že ho více baví, tak to souvisí s hormony, s tím, v jakém je celkovém zdravotním stavu, a třeba v těchto konkrétních výzkumech v tom, že poškození sluchu je menší, i když by ty decibely mohly být srovnatelné. (Smích v sále.)
Tak, teď jsem získala vaši pozornost a to byl cíl, uvědomit si -
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Prosím o klid. Paní poslankyně získala vaši pozornost, takže poprosím, abychom se ztišili, abychom si mohli vyslechnout paní poslankyni. Prosím.
Poslankyně Olga Richterová: - uvědomit si, že strašně málo uvažujeme o pracovních vztazích v tomhle rozměru, že když je to v práci dobře nastavené, lidé tam chodí rádi, tak jsou méně nemocní. A je měřitelné, že to na ně má pozitivní vliv. Smysluplná práce je pro člověka důležitá.
Tohle je ta argumentace, která mi tady dnes trochu chybí. Bavíme se o tom, že dobří zaměstnavatelé dnes nabízejí benefity. To je velice dobře, ale jaksi ten aspekt je, že je segment pracovního trhu, zejména u lidí s nižší kvalifikací a s nižšími mzdami, kde za prvé má na ně mnohem větší dopad, když jsou nemocní, z hlediska propadu příjmů, a za druhé je tam přece jenom skutečně z hlediska toho, co ty firmy nabízejí, často menší počet benefitů a méně pozitivního povzbuzování, aby lidé do práce chodili, protože to tam je dobře zorganizované a dobře to tam funguje.
Ještě skutečně závěrem. Zmiňovala jsem v předešlém příspěvku, že nejde pouze o to, jak dnes si měříme statistiky, jak přesně jsme na tom s nemocností, i proto, že ty statistiky jsou zkreslené tím, že nemocnost je vyřešená s pomocí toho, že si lidé berou dovolené nebo že si vyberou sick days, není evidovaná, ale zmiňovala jsem i to, že musíme myslet na dopady na stáří. A je dobré si uvědomit, že se přece jenom liší průměrná doba dožití v České republice a v jiných zemích Evropské unie, že jsme zhruba dva roky pod průměrem EU a že je dobré si uvědomit, jak se celkově přistupuje k nemocím a k péči o zdraví, k péči o celkové zatížení zaměstnanců. Potom se to projevuje v tom, jak třeba dlouho v důchodovém věku mohou být lidé částečně aktivní, jak dlouho mohou ještě trochu pracovat a jakého věku se dožijí.
Ve skutečnosti cíl našich politik by měl být takový, aby lidé nepracovali tolik, že z toho budou ve finále nemocní, což srovnáme-li si třeba časté přesčasy ve všech zdravotnických povoláních nebo třeba v mnoha poradenských firmách, kde je srovnání, jak fungují v západní Evropě a jak fungují u nás, tak u nás jsou přesčasy mnohem vyšší. Tohle jsou momenty, kdy ve finále dopad na společnost je negativní. A my se nemůžeme tvářit, že se bavíme pouze o karenční době jako takové. Je to celé o celkovém nastavení, aby lidé mohli pracovat efektivně v rámci rozumné pracovní doby, aby nebyli nuceni chodit do práce, když jsou nemocní, ale současně abychom měli takovou pracovní kulturu, která člověku umožní zůstat zdravý a spokojený i ve stáří, abychom skutečně třeba i tu dobu dožití nakonec měli stejnou jako ostatní státy Evropské unie a ne zhruba o ty dva roky nižší. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou poprosím pana poslance Jiřího Bláhu a poprosil bych vás všechny v sále o to, jestli bychom mohli snížit hladinu hluku, protože se blížíme do finále obecné rozpravy. Máte slovo.
Poslanec Jiří Bláha: Kolegyně, kolegové, já se velice omlouvám, ale na to nejde nereagovat. My tady slyšíme - tam, kde to je dobře nastavené, tam to funguje. No to je skvělé. Ale já dodávám - tam, kde to je dobře nastavené, to fungovalo. Dneska to nefunguje nikde, protože není pracovní síla, a pak máme ty lidi, které jsme museli nabrat za každou cenu, ty, kteří nechtějí pracovat, a ti nefungují. A tím pádem celá ekonomika jde, víte kam? Já bych to nazval, ale nemůžu to říkat, takže řeknu ke dnu. Tak to prostě je. A když si půjdete popovídat s jakýmkoliv zaměstnavatelem, tak vám řekne to samé: máme to skvěle nastavené, skvěle nám to fungovalo, ale dneska nám nefunguje vůbec nic.
A pak rozumná pracovní doba. To je skvělý příměr. Běžte s rozumnou pracovní dobou třeba za prodavačkami nebo za lidmi, kteří pracují v nemocnicích nebo na pumpách nebo chodí v noci péct pečivo. Běžte za nimi. Co to je rozumná pracovní doba? Ta vlastně neexistuje, protože rozumná pracovní doba by byla od 8 do 16. Tak by si to celý národ představoval, 8 až 16, nejlépe do tří, ale tak to přece nejde, protože jestliže ráno jdete do práce, chcete mít čerstvé rohlíky, jestliže si zlomíte nohu, chcete přijet do nemocnice a být ošetřen. Takže rozumná pracovní doba nelze a vždycky budou výhodnější profese a horší. A čím hůře my to tady nastavíme, tím právě v těch nevýhodných pracovních dobách bude chtít pracovat méně lidí. A tohle všechno k tomu přispívá. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. S přednostním právem pan předseda Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. V minulých týdnech a měsících jsem se často z veřejných vystoupení dozvěděl, že karenční doba je vlajková loď programu České strany sociálně demokratické. Myslím, že paní navrhovatelka by s tím souhlasila, že to takhle často říkali. Podívejte se za mě, kolik je tady ministrů z ČSSD. Nula! Kde je paní ministryně práce a sociálních věcí? My tři hodiny debatujeme o karenční době, je to z jejího resortu - kde je? Není tady! Takhle se prosazuje vlajková loď, že nepřijdu? Neúčastním se? Nejsem tady? Nezajímá mě, co se debatuje, co říkají poslanci v mém resortu? To není úplně normální. Řekl bych, že to je pohrdání Poslaneckou sněmovnou jako celkem. ***