(10.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)

Dovolte ještě, abych se lehce vrátil k investičním výdajům. Když jsem je říkal v absolutním čísle, tedy že vláda míní investovat 122,2 mld. korun, což je tedy jenom o 8,5 mld. víc, než jsme investovali my v roce 2012, abych to také uvedl v poměru investičních výdajů ku celkovým výdajům, protože ty by měly růst, v odpovědném rozpočtování by tento poměr měl růst. Mělo by být poměrově stále o něco více investic než aktuální spotřeby. Ten rok 2012 byl 9,9 %, investiční výdaje vůči celkovým výdajům. Ten rok příští, který vláda předkládá, a tvrdí, že investice jsou její prioritou, je 8,1 % - téměř o 2 % méně než v době krize, kdy podle tehdejších kritiků, mezi které patřil pan předseda vlády Babiš, jsme investovali méně a podsekávali jsme ekonomiku. Tak kde jsou ty peníze? Výdaje na vědu a výzkum ty priority nejsou. Výdaje na investice ty priority také nejsou. Tak se podívejme, kde jsou. Jsou samozřejmě zejména v platech státních zaměstnanců. Nic proti tomu, když v dobách růstu rostou platy státních zaměstnanců. Ale musíme k tomu připočíst ty desetitisíce státních zaměstnanců, které vláda dokázala za poslední čtyři roky nabrat, a předpokládá jejich počet zvýšit i v příštím roce a vyžaduje na platy státních zaměstnanců 209 mld. korun. Prosím pěkně pro porovnání - v roce 2012 se na platy státních zaměstnanců vydalo 132,5 mld. korun. A opět jsme byli pod palbou kritiky, jak strašně drahá je ta firma, která platí tolik svým zaměstnancům, a že každá firma by takhle zkrachovala. Uteklo sedm let a my budeme dávat na státní zaměstnance o 80 mld. víc. Dámy a pánové, dovolte znovu připomenout to číslo, o kolik od roku 2012 narostou investice. Ty narostou o 8,5 mld. a platy na státní zaměstnance narostou o 80 mld. Tak teď už ta firma hospodaří dobře!

Podívejme se na neinvestiční nákupy. Opět pod onou palbou kritiky, jak jsme v době krize málo šetřili a příliš vydávali na neinvestiční nákupy. Vydávali jsme v roce 2012 na neinvestiční nákupy 55,8 mld. korun, na příští rok chce vláda na neinvestiční nákupy vydat 78,2 mld. korun. To znamená opět na neinvestiční nákupy podstatně více oproti roku 2012, než chce vydávat na investice. To, co je ve výdajích samozřejmě pozitivní, a není to zásluha vlády, jedná se o mandatorní výdaj, a je to dáno výjimečnou kondicí ekonomiky a velmi nízkou nezaměstnaností, jsou podpory v nezaměstnanosti. Ty vláda na příští rok počítá jenom v objemu 7,3 mld., zatímco my jsme v roce 2012 museli vydávat podstatně víc vzhledem k vyšší (ne)zaměstnanosti, ale nejenom k vyšší nezaměstnanosti, ale zdůrazňuji, že tady jde o mandatorní výdaj.

Na čem vláda rovněž nešetří, jsou neinvestiční transfery podnikatelským subjektům. Kdyby chtěl někdo to slovo přiblížit, tak nejvýznamnější částkou jsou tam dotace agropotravinářskému komplexu. Tak tam se opravdu nešetří. Tam se vydává opět podstatně více, než se vydávalo v dobách krize. Tam to zřejmě potřebují mnohem víc, než potřebujeme silnice, dálnice a investice do vědy a výzkumu.

Když to shrneme a opět si vezmeme jako základnu krizový rok 2012, znovu opakuji: vláda má o 353 mld. víc, než měla k dispozici vláda v krizovém roce 2012. Z těchto 353 mld. dává ubohoučkých 8,5 mld. na investice, ale na sociální dávky už 30,6 mld., to znamená třikrát tolik než na investice, i když sociální situace se lepší díky mnohem lepší zaměstnanosti, a neuvěřitelných 75, vlastně téměř 80 mld., na platy státních zaměstnanců, 90 mld. pak budou vyšší důchody. Znovu opakuji, nic proti vyšším důchodům, ale musíme si uvědomit, že ty trendy nastavujeme tak, aby to bylo ufinancovatelné i v dobách, kdy může přijít krize, nemusí přijít tak veliká jako po pádu Lehman Brothers, ale stačí výraznější ochlazení ekonomiky a naše rozpočty se dostanou pod takový tlak, že vyvolají velké sociální pnutí, a bohužel to vždycky v takové situaci odskáčou paradoxně ti nejslabší a nejchudší. A troufnu si říct, že ve své rozhazovačnosti je ten rozpočet potenciálně asociální, protože nastavuje trendy, které vystavují zbytečným rizikům lidi, kteří žijí bez rezerv, a případný otřes nebudeme mít z čeho kompenzovat.

Co říci k návrhu usnesení? Ty zásadní věci opravit nejdou, protože se týkají rozpočtové legislativy, takže i kdyby vláda příslušné reformy měla k dispozici a měla je připravené, jako že je nemá, jako že vůbec nemá tušení, kudy do nich chce jít, tak než se příslušné zákony schválí, uteče rok. A to se samozřejmě opravit nedá. Něco se ale opravit dá. Dá se například opravit, že rozpočet nebude deficitní. V celkové částce 1 bil. 505,4 mld. snížit výdaje o 40 mld. je triviální úkol pro rozpočtáře na, nechci říct deset minut, ale na jeden den. A myslím si, že tenhle požadavek bychom vznést mohli. Kdyby snad vláda chtěla, já jí s tím rád pomůžu, ale respektuji, že pokud by chtěla, má právo šetřit ve svých prioritách a nikoliv prioritách, které vidí opozice. Ale chtít snížit výdaje o 40 mld. v celkovém objemu výdajů 1 bil. 505,4 mld. opravdu není nesplnitelný úkol. Takže to je jedna věc, která se dá napravit.

Druhá věc, která se dá napravit, je dosáhnout poměru investičních výdajů k celkovým výdajům alespoň na takovou úroveň, jakou jsme měli v tom roce 2012. To znamená, jestli v roce 2012 byl ten poměr 9,9 a dnes je 8,1, tak trojčlenkou si spočteme, že nejméně by vláda v příštím roce měla investovat ne 122 mld., ale nejméně 150 mld. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP