(9.10 hodin)
(pokračuje Fiala)
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci máme tu co do činění z nejdůkladnějším, největším střetem zájmu, jaký jsme si donedávna nedovedli představit ani teoreticky, který bychom možná očekávali v nějaké rozvojové zemi, nad jejíž demokratičnosti a vyspělosti ohrnujeme nos a nestojí nám ani za řeč. Máme zde příběh se zápletkou, kterou by nedokázal napsat mnohý autor detektivek nebo politických thrillerů. A naší ústavní povinností je chránit integritu ústavní funkce předsedy vlády. A v tomto případě je naší povinností chránit ústavní funkci předsedy vlády před ním samotným.
Možná bych začal tím, že pokud zůstane předseda vlády ve funkci, v žádné chvíli nebudeme vědět, kdo k nám vlastně mluví, jak jedná a proč tak jedná, zda je to obviněný, zda to je spoluobviněný, zda to je otec, hlava rodiny, předseda vlády, je to doktor Jekyll, nebo mistr Hyde. Zda jde o vystupování a jednání obviněného člověka, který chce minimalizovat pravděpodobnost svého odsouzení, což je oprávněný zájem každého obviněného, ale už to není legitimní jednání předsedy vlády, nebo jde o jednání otce, který chrání své obviněné děti, což je přirozené jednání každého otce, a každý z nás má pro to pochopení. Zde jde navíc o děti, které jsou s ním obviněny ve stejné kauze. Bylo by pochopitelné a logické, kdyby je otec chránil, ale už toto samo znemožňuje výkon funkce předsedy vlády v souladu s Ústavou. Nebudeme ani vědět, zda se v jednání předsedy vlády s těmito problémy neprojevují ještě nějaké další společné zájmy rodiny, jejíchž několik členů čelí trestnímu stíhání, když už dnes samotné spojení předsedy vlády a rodiny vyvolává řadu nežádoucích asociací, nebo zda jde v té dané chvíli přece jenom o vystupování v ústavní pozici předsedy vlády, o takové vystupování a jednání, které nemá vůbec nic společného s osobní situací předsedy vlády.
Já myslím, že každý z nás rozumí, ať už to přiznáte, nebo nepřiznáte, každý z vás rozumí tomu, že není v lidských silách oddělit tyto úkoly, už i proto, že každá z těchto úloh, být obviněný, být otcem obviněných dětí a být premiérem, každá z nich je sama o sobě ohromně těžká a zatěžující. A to říkám bez ironie, to říkám s maximálním pochopením. Ale stejně tak jako každý rozumíme tomu, jak je to těžké, tak stejně tak každý rozumíme tomu, a opět ať to přiznáme, nebo nepřiznáme, každý rozumíte tomu, jaká se s tím pojí rizika.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jednou z důležitých povinností každého premiéra při výkonu funkce je také chránit ústavní pozici předsedy vlády před jejím možným ohrožením, před nátlakem, vydíráním, před útoky na integritu této funkce a podobně, ať už by se to dělo prostřednictvím jeho samého, nebo jeho nejbližších. A premiér také musí být chráněn a sám chránit svoji funkci před takovým druhem nátlaku, vydírání či selhání, které by souviselo třeba s jeho rodinou. Ale my jsme se dostali do situace, že toto předseda vlády dělat nemůže. Nemůže to dělat, protože premiér nechrání ústavní funkci předsedy vlády, on ji naopak soustavně vystavuje nebezpečí a sám dnes představuje pro ústavní funkci předsedy vlády bezpečnostní riziko.
Proto říkám, a říkám to jasně, jsme to my, Poslanecká sněmovna, která má dnes ústavní povinnost chránit ústavní pozici předsedy vlády před ním samotným.
Máme tu co do činění se situací, která je postavena na hlavu a která staví do neřešitelné situace i další ústavní nebo další státní instituce. Odpovězme si například na otázku, jak mohou příslušné státní instituce chránit předsedu vlády, což je jejich povinnost, pokud jeho rodinný příslušník ve společnosti jeho zaměstnance, ruského občana, navštěvuje Krym. A v tomto kontextu, dámy a pánové, je zcela vedlejší, do jaké míry dobrovolně nebo nedobrovolně. Jak za této situace mohou státní orgány chránit funkci předsedy vlády? Odpovězte si sami. Jak mají orgány státu předsedu vlády zároveň vyšetřovat jako soukromou osobu a zároveň chránit ústavní funkci a její integritu? A k tomu přidejme fakt, že jeho rodina neumí, nemůže nebo nechce přijmout a respektovat pravidla, která prostě musí umět přijmout a respektovat rodina premiéra. Umíte si někdo z vás opravdu představit, jak je možné chránit integritu ústavní funkce předsedy vlády, tedy fakticky nejsilnější exekutivní pozici v České republice, jak je to za těchto okolností možné?
A tím se, dámy a pánové, dostávám k třetímu souboru otázek, které před nás tato neúnosná situace staví. Právníci říkají, že každý soudní proces nebo soudní rozhodnutí musí být nejen nestranné a objektivní, ale že se musí takovým i jevit. Myslím, že toto je důležitá zásada. Toto je důležitá zásada, která se dá zobecnit a dá se zobecnit i pro naši úlohu a pro naše povinnosti. Lidé mají právo na to, aby mohli důvěřovat státu, a my máme povinnost rozhodovat tak, aby lidé státu skutečně důvěřovali a důvěřovat mohli.
Položme si otázku, kolik lidí v této republice uvěří, že kterékoliv policejní vyšetřování a rozhodnutí státních zástupců a možná pak i soudů, že ta rozhodnutí budou nestranná, že nebyla nikým a ničím ovlivněna v případě, v němž jde o předsedu vlády, který je jedním z nejbohatších lidí v této zemi a současně zastává exekutivně nejsilnější funkci. Může zde zůstat zachováno přesvědčení o nestrannosti, objektivitě a vládě právního státu? Nebo je pravděpodobnější, nebo je mnohem pravděpodobnější, že se tady rozšíří pochybnosti, a to prosím pochybnosti bez ohledu na to, jak toto rozhodování státních orgánů a soudů nakonec skončí, ať už osvobozením, nebo odsouzením. Ty pochybnosti tu budou. ***