(17.20 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Prezident dlouhodobě nerespektuje vládní stanoviska, resp. vládní zahraniční politiku. Jedná mnohdy i proti ní, je v jejím úplném protikladu. A tedy když nás následně zastupuje na zahraničních cestách, tak jsou to velmi často i takové kontroverzní cesty, jako když jezdí třeba na Jakuninovu konferenci na Rhodos apod. Myslím si, že jakožto poslanci máme málo možností s tím něco udělat, a tady tato je jedna z těch konkrétních, kdy můžeme ovlivnit rozpočet prezidentovy kanceláře právě na tyto cesty a můžeme tímto dát jasně najevo, že s takovýmito jeho cestami nesouhlasíme. Není to tak, že bychom neumožnili panu prezidentovi cestovat vůbec. Na druhou stranu ale ta částka už samozřejmě v tom rozpočtu znát je. Ale je to tedy samozřejmě gesto, které můžeme učinit jako nesouhlas se směřováním zahraniční politiky našeho prezidenta.
Ostatně Kancelář prezidenta na příští rok si žádá o vyšší částku, než jakou měla doposud, a vždycky v předchozích letech ve skutečnosti ale ani nevyčerpala návrh rozpočtu v takové výši, jako měla. Můžete si to najít i v tom pozměňovacím návrhu. Toto všechno uvádím, je tam přehledná tabulka od roku 2014. Uvidíte, jakým způsobem se ten návrh lišil od skutečných výdajů a v jakých rozdílech se pohybujeme.
Myslím si, že pokud chceme dát prezidentovi najevo, že s těmito jeho aktivitami nesouhlasíme, nesouhlasíme s tím, že nectí zahraniční koncepci České republiky a nectí vládní politiku, tak je to gesto, které učinit můžeme, měli bychom, a že tím dáme najevo, že nám to není lhostejné.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Přečtu omluvu. Pan poslanec Dominik Feri se omlouvá do konce jednacího dne z pracovních důvodů. A slovo v rozpravě má pan poslanec Jiří Mihola. Připraví se pan poslanec Vácha. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo. Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já přicházím načíst a odůvodnit k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 dva pozměňovací návrhy.
Ten první se týká církevních a soukromých škol. Je to: v kapitole 333 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se ve specifickém ukazateli výdaje regionálního školství a přímo řízených organizací /v kapitolním sešitu pod bodem BIII.2/ v rámci přímých výdajů na regionální školství celkem zvyšují výdaje pro soukromé školy o částku 824 mil. Kč a pro církevní školy o částku 225 500 000 Kč na vrub položky běžné výdaje, výdaje regionálního školství, přímé výdaje regionálního školství - zřizované územně správními celky s odpovídajícím průmětem do mzdových prostředků, odvodů a ostatních běžných výdajů. Je to sněmovní dokument 1806.
A teď krátké odůvodnění, protože je ještě dlouhá řada za mnou. Jedná se navýšení mezd pedagogům v soukromých a církevních školách, a to tak, že mzdy těchto učitelů na církevních a soukromých školách budou srovnatelné s platy učitelů na školách zřizovaných státem, kraji a ostatními. Takže bychom odbourali ten problém, který se nám vleče už řadu let, že nám nechtě vznikají učitelé druhé kategorie, což jistě nikdo z nás nechce, a musíme to odmítnout a napravit. K tomu odůvodnění dodávám ještě to, že ony vlastně dostávají sice ty církevní a soukromé školy potom to navýšení, ale s ročním zpožděním. A tak skutečně se cítí upozaďovány.
Víte, že v minulém roce se navyšovaly mzdy pedagogických pracovníků na základních a středních školách, zase ne všeobecně - protože ono je to celé klamné, že se řekne "zvyšovaly se platy učitelům" a všichni mají za to, že se zvyšovaly všem učitelům. A třeba vysokých škol se to netýká. Tak jenom pro veřejnost to dodávám. Ale jde o to, aby byli srovnáni aspoň učitelé na základních a středních školách, když tu otázku řešíme. My jsme se po roce 1989 rozhodli podpořit alternativy, chtěli jsme, aby byly v ČR církevní a soukromé školy. A tak bychom měli opravdu těm učitelům, kteří jednou působí na státní základní škole nebo střední, pak se přestěhuje a působí, že sežene místo na soukromé střední nebo základní škole, tak by se jim neměly nějakým zásadním způsobem měnit podmínky. Což v tuhle chvíli nastává.
Navíc víme, že kvalita těch církevních škol je velmi vysoká, že jsou vyhledávané, že spousta potenciálních studentů, zájemců o studium, na nich zůstává pod čarou. Znám dobře situaci především v Brně, ale i v některých dalších městech. Už sice zmizely různé žebříčky, které o zájmu o ty školy vypovídaly docela dobře, ale tam právě vévodily církevní a některé soukromé školy. Navíc jsou to školy otevřené všem, nejsou určené jenom pro některé, takže zas by bylo dobré, aby ti učitelé byli vnímáni jako učitelé pro všechny, ne pro nějaké vyvolené nebo pro nějaký okruh. A především tedy aby zmizela situace, že opravdu oni sami sebe cítí potom jako nedoceněné, jako by byli učiteli druhé kategorie.
A věřte, je to také velmi špatná motivace pro budoucí pedagogy, protože když oni vědí, že je taková situace, že záleží vlastně, kde zrovna budou bydlet, kde seženou místo, a že ty podmínky můžou být hodně odlišné, tak je to další hřebík do té rakve demotivace. (V málo zaplněném sále je přesto silný hluk.)
Navíc jsem si všiml také, že v programovém prohlášení vlády je vyloženě příslib řešit církevní a soukromé školy. Pravda, je to tam trošku šalamounsky v tom smyslu...
Mohl bych požádat, jestli... Školské téma by si zasloužilo...
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já vás poprosím o to, abychom se ztišili, aby pan poslanec mohl přednést v klidu svůj pozměňující návrh.
Poslanec Jiří Mihola: Všechny strany před volbami slibují, jak je školství a vzdělávání důležité, tak tomu věnujme, prosím, pozornost. Já už to rychle dokončím.
Takže opravdu v tom programovém prohlášení vlády je příslib, že se tomu vláda bude věnovat. Šalamounské je to, že na základě společenské poptávky, důležitosti a podobně. Ale to bychom mohli zkoumat ještě příštích tisíc let a to už tady nikdo z nás potom by opravdu nedořešil.
Na závěr chci ubezpečit, že tento můj pozměňovací návrh nekoliduje, ale je alternativní k pozměňovacímu návrhu kolegy Mikuláše Ferjenčíka. Já o něm vím, spolu jsme to konzultovali. Oba máme jiné zdroje, takže vlastně dáváme v tomto i možnost tomu, co se bude jevit jako lepší. Já věřím, že oba získají co nejširší podporu a že se tím ukáže důležitost tématu. Víme všichni, co sledujeme pohyby financí ve státním rozpočtu, že rozpočet Ministerstva školství byl navýšen, takže já jsem se opřel právě tady o tu možnost a na rozdíl od kolegy to tedy mám z těchto zdrojů. Ale jak říkám, je to alternativní, nejde to rozhodně proti sobě.
Druhý pozměňovací návrh se týká Akademie věd České republiky. Na školském výboru jsem získal dojem, že Akademie věd má všeobecnou podporu, protože už jsem řadu let garantem těch tisků, které se rozpočtu AV týkají, a problém jsem nezaznamenal. Takže tento pozměňovací návrh je jako sněmovní dokument 1807. ***