(20.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
A teď si, milí daňoví poplatníci, odpovězte na otázku, zda je možné při takřka padesátiprocentním růstu objemu mzdových prostředků nalézt v této položce úsporu a jak velkou. My jsme navrhli poměrně velmi mírné opatření a to je snížení o 4 %. Každý z nás, když musí, tak 4 % výdajů ušetří. Není to nic, co by znemožnilo další fungování rodiny, firmy, obce, města nebo kraje. 4 %. Ale v těch obrovských číslech ta 4 % dělají 8,4 mld. Kč. Pokud někdo řekne argument no jo, ale vy těm zaměstnancům nechcete tolik přidat, to není pravda. My nesnižujeme průměrný plat. My snižujeme celkový objem. Stačí nenavyšovat počty pracovních míst. A pak ti lidé i po snížení o 4 % co do objemu budou mít vyšší platy. A to je ta cesta, kterou my dlouhodobě navrhujeme: mít méně státních zaměstnanců, zejména úředníků, zato lépe placených. To si myslím, že tomu rozumí každý, kdo platí daně.
A teď si můžeme hrát s těmi procenty, že i když to snížíme o 4 %, tak ten nárůst z roku na rok bude o 13,5 mld. To přece není málo, když nárůst mezi roky 2014 a 2015 byl 7, mezi 2015 a 2016 byl 10, mezi 2016 a 2017 byl 13 a mezi 2017 a 2018, tam byl tedy masivní, už nevím, jestli byl Ivan Pilný ministr v té době, nebo ještě ne, rozpočet roku 2018 se schvaloval v roce 2017... (Ministryně sedí v lavici naproti řečnickému pultu a hlásí, že obhajovala státní rozpočet při třetím čtení.) Tak už byla paní ministryně. Tak to byl nárůst o 24 mld. Ale ve třetím čtení, to už samozřejmě paní ministryně jenom mohla reagovat na pozměňovací návrhy, nemohla žádným způsobem korigovat ty základní parametry rozpočtu. Nicméně i loni jsme navrhli úsporu v této položce, kterou vládní většina odmítla.
Takže to máme docela jednoduše 8,4 mld. Každé procento dělá přes 2 mld. Tak si představme, že bychom ušetřili 5 %, když to navrhneme, tak už je to přes 10,5 mld. Tak to je první položka.
Druhou položkou nejvyšší - já jdu od těch nejvyšších po ty nejmenší - bychom bezesporu udělali radost panu prezidentovi. Pan prezident Miloš Zeman, když přijde do Sněmovny, má k nám projev, například k rozpočtu, nebo jinak, tak v zásadě mluví o třech tématech. Nechci to nějak parafrázovat. A jedno z těch témat dlouhodobě zní podpora obnovitelných zdrojů energie. Načež to pan prezident řekne. Pan premiér řekne, ano, to je pravda, to je hrozné, to jsou hrozné peníze, které dáváme. A neděje se vůbec nic. A zase za rok přijde pan prezident, nebo za půl roku, nebo za čtvrt roku, já nevím, kdy nás navštíví, a pokud bude mluvit o rozpočtu, bezesporu zmíní výdaje na obnovitelné zdroje a zase ta řada za ním (ukazuje na vládní lavici) bude kývat hlavou, ano, to je pravda, pane prezidente. My s tím souhlasíme. My na rozdíl od vlády navrhujeme tuto položku snížit o 7 mld. To už máme do kupy 15,5 mld. Je tam 25 v rozpočtu. Je tam 25 v rozpočtu, takže bez 17 (7?) by to bylo 18 mld. (V poslanecké lavici přímo před řečníkem sedí Jaroslav Faltýnek a ministryně financí Alena Schillerová a ptají se: A jak to chcete udělat?)
Jak to uděláme? Přijďte se poradit s opozicí. My vám to určitě řekneme, jaké jsou možné cesty a které cesty bychom podpořili. Byla to naše vláda, která například zavedla solární daň. To je třeba si říct. Takže měli jsme tu odvahu to zkusit a jít některou cestou. A myslím, že to je na širší debatu a že to není politický problém, že tady není politický střet. Myslím, že se shodujeme na tom, že ta částka je nepřiměřeně vysoká. A myslím, že máme vést vážnou debatu o tom, co jsou přiměřená očekávání do budoucnosti, jaký byl úmysl těch, kteří to zavedli. My jsme byli proti jako občanští demokraté. Já jsem tu v té době nebyl, ale byli jsme proti. A myslím si, že je zcela jednoduše prokazatelné, že ta ziskovost je dávno zpátky. To byl tehdejší úmysl těch, kteří to prosazovali, aby se na tom neprodělávalo. Pak se razantně snížila cena vstupů, nicméně vlastně podpora zůstala stejná. Takže to je druhá položka a do kupy to už máme 15 mld.
Pak máme oblíbenou položku tady pro předsedu zemědělského výboru. Určitě by byl zklamaný, kdybychom se nezabývali podporou agropotravinářského komplexu. Tady navrhujeme ušetřit 4 mld. (Jaroslav Faltýnek opakuje stále otázku: A na čem?) Na podpoře agropotravinářského komplexu. Já myslím, že si s tím poradí bezesporu. Fakt, nechme to na výbor. Když mi takhle budete říkat na čem, já vám budu odpovídat, pro vás je to jednoduché, pro mě je to o něco horší. Kdyby paní ministryně přednášela návrh státního rozpočtu a já u každého čísla tady na ni křičel: A jak jste na to přišla? Proč 3,1? Proč 15 mld.? Proč 14? Tak bezesporu bych ji rušil a bezesporu by to neviděla ráda. Ale jsem připraven na podrobnější debatu ve třetím čtení. Doufám, že budeme mít důstojnější hodinu, než se rozhodneme o hlasování... (Ministryně: Mě jen zaujaly vaše argumenty, a tak se ptám.) Tak to jsem rád, že vás zaujaly argumenty občanských demokratů.
Abychom nedělali jen ty největší položky, tak zkusím říct i menší položky. Takové ministerstvo, které utrácí někdy mnohdy zbytečně, je Ministerstvo pro místní rozvoj. (Reakce v lavicích ANO.) Aby na to nepřišlo. Podpora rozvoje regionů 2019 plus. Co si pod tím představíme? Když poslouchám pana premiéra, když mluví o veřejných rozpočtech, tak vždycky říká, ty kraje a ty obce mají peněz, ty mají na účtě peněz, to jsou miliardy, my jsme zvýšili příjmy, co si pořád stěžují, vždyť nevědí, co s těmi penězi. A přesto MMR vlastně proti názoru pana premiéra, nevím, jak se jim to povedlo prosadit, navrhuje tento dotační titul. My jsme přesvědčeni, že v okamžiku, kdy ekonomika roste, rostou daňové příjmy poměrně razantně pro příští rok, to znamená, rostou i příjmy z rozpočtového určení daní, není, není potřeba.
Když se podíváme na ještě menší částku - Národní program podpory cestovního ruchu v regionech. Vím, že ve světle zpráv z policejních kruhů, které unikají do médií, by se mohlo zdát, že to je zlomyslnost, ale věřte, že to z naší strany zlomyslnost není. Nicméně nárůst - teď mluvím o meziročním nárůstu - 200 milionů. To riziko toho vyšetřování po tom všem, co se tam údajně děje, já to znám jenom z médií, nám připadá zbytečně vysoké, takže nenavrhujeme to zrušit, jenom ponechat na stávající úrovni roku 2018, což je úspora 200 milionů.
Šest miliard kompenzace jízdného. Vláda kompenzuje, platí jízdné. Vidím docela, musím říct, šikovné marketingové nástroje našich dopravců, kteří... Máte pocit z těch jejich plakátů na nádražích, protože jezdím každý týden vlakem, že to vlastně platí oni. Jeďte s námi. My vám dáváme až 75 %. Neviděl jsem nikde na těch marketingových prostředcích dopravců: vláda, stát, Sněmovna, v tomto případě vláda vám platí 70 %. Naši milí dopravci dávají 75 % slevu - představte si - studentům i seniorům. To jsem se dočetl na těch nádražích. Současně čtu, že vláda si bere úvěr u Evropské investiční banky, aby mohla investovat do dopravní infrastruktury. Takže z jedné kapsy dám pryč, protože ty peníze by jinak zůstaly v dopravě, a v druhé straně si půjčím, abych vykryl tu ztrátu. Myslím, že potřebujeme minimálně šesti- nebo dvanáctiměsíční statistiku počtu cestujících, abychom viděli, zda ten efekt byl takový, jak ti, kteří to podporují, jestli je takový, jaký si slibují, nebo jaký tvrdí.
Současně čtu astronomické částky o takzvaném investičním plánu. A je vlastně jedno, které si vezmete datum a tu částku. Když to vydělíte počtem let, tak vám na každý rok přijde neuvěřitelná částka. To si z nás někdo dělá legraci. Zítra budeme, vlastně nebudeme, protože pan premiér je prý omluven dopoledne, tak přerušíme moji interpelaci, kdy jsem se pídil po Národním investičním plánu minimálně na roky 2019 a 2020. Pro ty z vás, kteří jste ten sněmovní tisk ještě nepřečetli, dostal jsem odpověď: Nemůžu vám nic poslat, zatím o tom jednáme. Ale už v médiích čtu, kolik to bude peněz. Biliony. Tak to vydělte, podívejte se, můžu ocitovat kapitálové výdaje, a pak se podívejte na to, zda je to reálné, nebo není. Není to reálné.***