(11.50 hodin)
(pokračuje Ferjenčík)

Česká republika ale nic takového neprovozuje. My nejsme daňový ráj uvnitř Evropské unie. V našem zájmu nejsou daňové ráje uvnitř Evropské unie, natož mimo Evropskou unii. Je absolutně nepřijatelné, že firmy, které podnikají v některých oblastech, tak u nás ty, co tady mají sídlo, platí miliardové daně, a ty, co tu nemají sídlo, platí milionové daně. A to se běžně děje třeba v agendě digitálních služeb. A reálně ten odliv kapitálu je obrovský problém české ekonomiky. Nezachytil jsem žádný relevantní návrh v této oblasti.

Teď v rámci sněmovního tisku 206, daňového balíčku přijímáme nějaké drobné úpravy, implementují se evropské směrnice ohledně praní špinavých peněz, ale to jsou naprosto drobné. Hlavní věc, co v tom má vláda dělat, je zřídit specializovanou část daňové správy, která se bude věnovat těm největším korporacím u nás, aby ve chvíli, kdy státní úředníci dělají daňovou kontrolu v nejlepších firmách, tak aby to byli lidé na špičkové úrovni, rozumně zaplacení a skutečně kvalifikovaní, ideálně přetáhnutí z těch firem, které ty daňové úniky dělají, kteří budou mít skutečně povědomí o tom, jak ty úniky probíhají. Protože když se podíváme na těch 400 miliard, které z České republiky plynou, každý rok 400 miliard, které plynou z České republiky, tak jen velmi nízké procento z této částky jsou miliardy, které se týkají dividend. Jen zlomek té částky jsou výnosy dividend, které jsou normálně daněné daní z příjmu právnických osob.

Většina výnosů jde například skrz úroky matkám, mateřským firmám, nebo jiným způsobem. My máme podezření, že obrovské peníze unikají přes to, že mateřské firmy fiktivně dodávají služby nebo platí poplatky za známky a podobné věci, které si můžou libovolně navýšit. A skrz to v České republice vznikají náklady v řádech desítek miliard korun, skrz které ty mateřské firmy, a bavíme se o bankovním sektoru, bavíme se o sektoru telekomunikací, bavíme se o sektoru internetového podnikání ze strany obřích technologických gigantů, bavíme se o těchto firmách, takže skrz ty vnitřní převody v rámci koncernu oni optimalizují daně v rámci celé Evropské unie, nebo to dokonce vyvádějí do daňových rájů mimo Evropskou unii. Takže přestože je odliv kapitálu 400 miliard korun, tak jen nízký podíl z toho odlivu je skrze dividendy a je řádně zdaněný. Skutečně Ministerstvo financí nepředvedlo vůbec nic z této oblasti.

To, že tady se dělá daňový kombajn - vracím se zpátky k jádru dnešního tisku, tady se dělá daňový kombajn na malé živnostníky. Malí živnostníci jsou pod obrovským tlakem ze strany státu, jsou zavaleni byrokracií. Bizarní příklad toho, co se děje: vláda odmítla zvýšit výdajové paušály na dva miliony, aby je o čtyři měsíce později hlasovala obráceně, a zase je chtěla tentokrát zvýšit, což my tedy vítáme, že se ty paušály zachovají na úrovni dvou milionů, akorát s tou strašnou nevýhodou, že jeden rok budou jenom milion. Takže nastala úplně absurdní situace, kdy výdajové paušály byly dva miliony, na jeden rok se sníží na milion a další rok jsou zase dva miliony. A v takovém prostředí tady mají ti podnikatelé fungovat. Tady se dějí takovéto naprosto nepromyšlené věci.

Není žádný systematický přístup k daňovým únikům velkých firem. Není žádná vládní strategie na to, abychom dlouhodobě snižovali odliv kapitálu z České republiky, což je náš největší ekonomický problém současnosti. To je ten důvod. Pokud by se nám podařilo vyřešit tento problém, tak nemusíme řešit důchodovou reformu. Pokud by se nám podařilo těch 400 miliard dostat do naší ekonomiky, tak z toho máme 150 miliard na důchody a stárnutí populace by zdaleka nebyl tak palčivý problém, což je tedy. A místo toho se tady dělá EET, které šikanuje jenom naše občany. Místo toho, abychom řešili daňové úniky do daňových rájů v řádech desítek miliard, odliv kapitálu v řádu stovek miliard, tak se tady snažíme zoufale vybrat nějaké jednotky miliard, kde ještě o té metodice máme velmi vážné pochybnosti. Necháváme si na to zpracovat analýzu, abychom ověřili ta čísla z Ministerstva financí.

Ale to jsou slovy prezidenta Zemana naprosté čučky. Vláda se chová jako absolutní čučkaři ve vztahu k tomu, co je reálný problém, to je ten obří odliv kapitálu, a ve vztahu, co je problém virtuální, a to je prostě, jestli budeme šikanovat malé řemeslníky na vesnicích a nutit je, aby si pořizovali prolobbované EET pokladny od nějakých dodavatelů napojených na Hospodářskou komoru. To prostě přijde úplně nešťastně nastavené priority té vlády. (V sále je stále silný hluk!)

Dostal jsem se k důchodové reformě. Ve vládním programovém prohlášení je mezi prvními šesti prioritami důchodová reforma. My jsme do této doby nezaznamenali vůbec žádnou legislativní iniciativu v této oblasti. Jediná legislativa v oblasti důchodů, co byla přijata, bylo navýšení důchodů především nízkopříjmovým důchodcům, což Piráti samozřejmě podpořili, protože ve chvíli, kdy je ekonomická konjunktura, mají z toho profitovat všichni, včetně našich důchodců. Nicméně současně potřebujeme řešit dlouhodobou udržitelnost důchodového systému. Buď ji můžeme řešit na té příjmové stránce, to znamená ten problém odlivu kapitálu, o kterém jsem poměrně podrobně hovořil, nebo musíme tedy řešit to, že v době, kdy je důchodový systém v přebytku, a doufejme, že ještě pár let v tom přebytku vydrží, tak si máme dělat rezervy na horší časy.

Je celá řada ekonomických modelů, jak se s tím vypořádat. Například Norsko skupuje nemovitosti po celém světě a z jejich výnosů se chystá platit penze norským důchodcům, až jim dojde ropa a plyn. My samozřejmě nemáme ropu a plyn, ale máme v tuhle chvíli důchodový systém v přebytku. A vláda místo toho, aby ten přebytek spořila pro budoucí důchodce v době, kdy dnešní silné ročníky půjdou do důchodu - zatímco dnešních pětačtyřicátníků je 200 tisíc v ročníku, tak dnešních třicátníků je mezi 100 a 150 tisíci. Takže prostě ta demografická křivka je absolutně neúprosná. A myslet si, že se ten problém vyřeší tak nějak sám, jak občas slýchám z levé části spektra, je prostě totální iluze. Za patnáct let půjde do důchodu 200 tisíc lidí v každém ročníku a těch 200 tisíc lidí bude chtít dostávat důstojný důchod. A pokud to těch patnáct let nebudeme řešit, tak nebudeme schopni jim ho dát. Takže za patnáct let nás čeká obrovský průšvih, ale bohužel vláda to neřeší. Asi už nepředpokládá, že by vládla i za těch patnáct let, až bude potřeba tenhle problém řešit. Ale přitom jenom v tomto období, než tyhle silné ročníky do důchodu odejdou, vůbec máme nějaký prostor na strukturální řešení, kdy se třeba změní struktura příjmů státu, můžeme se třeba bavit o důslednějším zdanění těžby, kde bychom získali nějaké peníze, nebo právě ten odliv kapitálu, nebo že ty přebytky ze současnosti investujeme třeba do nemovitostí. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP