(19.40 hodin)
(pokračuje Výborný)
Mluví-li do církevních restitucí komunisté, tak mi dovolte toto přirovnat k situaci, jako kdyby do odškodnění obětí holocaustu měli mluvit nacisté. Já myslím, že to není daleko od naprosto relevantního srovnání, ta analogie tady skutečně taková je.
Církevní restituce nás provázejí prakticky celých 30 let od pádu komunistického režimu. Komunisté, kteří tento problém na přelomu 40. a 50. let minulého století způsobili, nyní opět vyvolali legislativní úpravy, které směřují ke zdanění náhrad a které je stát zákonem zavázán církvím za nevydaný majetek vyplácet. Musím také připomenout, že v 90. letech to byl současný prezident Miloš Zeman, který nabídl tehdejšímu pražskému arcibiskupovi kardinálu Miloslavu Vlkovi založení parlamentní komise, která by tento problém, který se tady dlouhodobě táhl, řešila. Při jednání o složení této komise přinesl tehdejší ministr kultury Pavel Dostál seznam, kdy v té komisi měli být i zástupci komunistické strany. To logicky ostatní přizvaní členové církví odmítli s tvrzením, že je to podobné, jako kdyby o odškodnění obětí holocaustu měli rozhodovat nacisté.
Při nových nekonečných jednáních byly nakonec založeny komise dvě, jedna ministerská a druhá církevní. Byly určitou zástěrkou pro úmysl Ministerstva kultury kontrolovat zákonnou úpravou svobodu církví a schvalovat založení některých institucí, které církve podle Ústavy měly svobodu zakládat samy, a udělovat jim právní subjektivitu. To bylo v rozporu s Ústavou. Sněmovna takový zákon ovšem odhlasovala, Senát ho odmítl, Sněmovna přehlasovala a prezident podepsal. Někteří senátoři podali tehdy k Ústavnímu soudu stížnost na protiústavnost určitých paragrafů zákona. Ústavní soud tehdy skutečně škrtl v zákoně čtyři protiústavní místa a podal důkladné kompetentní vysvětlení o náboženské svobodě. Zákon pak mohl zůstat v platnosti ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu.
Když komunističtí poslanci v roce 2013 tehdy iniciovali podání stížnosti k Ústavnímu soudu a žádali, aby zrušil restituční zákon č. 428/2012 Sb., tak soud tyto stížnosti odmítl a reagoval svým jasným prohlášením. Přesto někteří politici označují dodnes církevní restituce jako velký dar státu. A já bych si dovolil srovnat tyto výroky s výňatkem z tiskové zprávy Ústavního soudu z 3. června roku 2013, která následovala po tom už mnou zmiňovaném nálezu. Cituji: Ústavní soud následně přikročil k posouzení obecných a historizujících námitek navrhovatelů, totiž že majetkový režim církví vylučuje, aby nyní mohlo dojít k obnovení jejich vlastnického práva, neboť církve nebyly a nemohly být v minulosti vlastníky původního majetku, případně jejich vlastnictví podléhalo veřejnoprávní regulaci. Ústavní soud velmi zevrubnou analýzou textů dobové doktríny a soudní judikatury naopak dospěl k závěru, že úvahy navrhovatelů jsou liché a že církevní subjekty měly zásadně plnou majetkovou způsobilost a byly subjektem vlastnického práva k jednotlivým věcem spadajícím do církevního majetku. Podobným rozborem pak Ústavní soud dospěl k závěru, že církevní majetek nebyl předmětem tzv. veřejného vlastnictví, jak tvrdili někteří navrhovatelé, resp, že byl tento majetek vyjmut z úpravy vlastnického práva dle obecného zákoníku občanského a svěřen církevním subjektům výlučně na základně veřejnoprávního titulu. Ústavní soud dokonce naopak z doktríny a judikatury soudu přijaté po roce 1948, např. stanovisko Generální prokuratury z 20. května 1954, dovodil, že rovněž v tomto období neměl církevní majetek veřejnoprávní povahu a byl naopak považován za majetek soukromý. V protikladu k socialistickému vlastnictví. Nikoliv za majetek státu. Ústavní soud dále připomněl, že ostatně jako k soukromému majetku přistupovala k majetku církví také judikatura soudu po roce 1989 včetně rozhodovací praxe samotného Ústavního soudu. Konec citace z tiskové zprávy.
Tady se nabízí otázka, jestli nám to něco nepřipomíná. Dneska se ten scénář pod taktovkou komunistické strany opakuje. Jediné to novum je, že dnes KSČM drží takříkajíc vládu hnutí ANO pod krkem. Ani snaha o zdanění náhrad za nevydaný majetek tedy není nic nového. A mimochodem, i k tomuto se Ústavní soud již v minulosti vyjádřil ve svém tiskovém sdělení z roku 2013 takto - opět cituji: Pokud jde o výše jednotlivých náhrad, které dle navrhovatelů neodpovídají rozsahu původního a nevydávaného majetku, Ústavní soud zdůraznil, že předmětem řízení nemůže být skutkové dokazování stran přesných výměr a jejich ocenění, neboť tyto skutečnosti nemají vazbu na ústavnost napadeného zákona. Při zvážení výše uvedených skutečností je zřejmé, že výměra původního majetku, z níž vycházela důvodová zpráva, a předchozí jednání mezi státem a církvemi, má-li být měřítkem racionality, resp. ústavnosti, nevykazuje znaky libovůle či omylu zákonodárce, nýbrž má rozumovou a přiměřenou vazbu na dostupné historické údaje. Ústavní soud pak neshledal neústavnost ani v právní úpravě smluv mezi státem a dotčenými církvemi.
Tady mi tedy dovolte připomenout dvě zásadní věci. Jednak Ústavní soud už v roce 2013 konstatoval, že uzavřené smlouvy mezi státem a náboženskými společnostmi a církvemi jsou v souladu s ústavním pořádkem, a zároveň, že i ta debata, která se tady vede dlouhodobě o tom, zda byl nebo nebyl předražen výpočet náhrad, tak Ústavní soud konstatoval, že nebyl a že vychází z racionality a nevykazuje znaky libovůle či omylu zákonodárce.
A ještě mi dovolte krátkou citaci z nálezu Ústavního soudu, který zamítl návrhy na zrušení tohoto restitučního zákona: Výše finanční náhrady, jak již bylo shora vysvětleno, nestojí a ani nemusí stát na ryze ekonomickém a matematickém základě. Toho by bylo ostatně obtížné dosáhnout i proto, že by pak měla například zahrnovat i náhradu za užívání státem odňatých nemovitostí, a to za dobu od jejich odnětí, případně alespoň za dobu protiústavní nečinnosti zákonodárce. - To je to, co jsem zmiňoval, že bychom se museli bavit o tom, jaké byly výnosy z toho majetku, z lesů, z půdy, z nemovitostí, kde se vůbec o žádných náhradách nehovoří. Právo na soukromý majetek a jeho ochranu naše Ústava stále ještě garantuje. To snad všichni potvrdíme. K tomu lze poznamenat, že zákonodárci jistě nemají svobodu navrhnout, co chtějí, ale neměli by to dělat pošlapáváním práva. Jinak užívají stejnou praxi jako totalitní komunistický režim v 50. letech.
Dámy a pánové, já věřím, že dokážeme všichni zvážit argumenty, které tady zazněly. To, co nakonec zaznělo i na půdě Senátu v situaci, kdy tady skutečně dochází nejenom k pošlapání principů právního státu, kdy tady byly uzavřeny smlouvy a ty smlouvy jsou v tuto chvíli jednostranně měněny. A připomínám, že nejenom že tady zloděj křičí Zdaňte to, co jsme ukradli!, ale v případě Federace židovských obcí dochází vlastně k té krádeži dvakrát. Nejprve ten majetek sebrali nacisté za druhé světové války, pak komunisté a potřetí ho zdaní vláda ANO spolu s KSČM, ČSSD a SPD. Já věřím, že po té debatě a rozpravě, která bude ještě pokračovat, dojdeme skutečně k rozumnému a moudrému hlasování.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další v pořadí je pan poslanec Grebeníček a připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je skutečností, že 27. února letošního roku Senát odmítl návrh KSČM na zdanění finančních náhrad církvím. Podle většiny senátorů jde prý o nestoudnou, či dokonce protiústavní novelu. A tak nám ji vrátili do Sněmovny k novému projednání, přičemž si neodpustili ani pravicovými politiky tolik oblíbené vyvolávání údajných komunistických strašidel. Jejich diskuse postrádala fakticitu, byla plná trapnosti, invektiv a kompilací polopravd a účelových lží. Vše pak převedli do ideologické roviny, jako by zdanění církevních náhrad bylo jen věcí komunistů. ***