(11.40 hodin)
(pokračuje Benda)
Výnosy ze státem zabraného majetku, majetek převedený na obce a právnické osoby, náhrady za znehodnocení majetku, náhrady za živý a mrtvý inventář představují majetkovou újmu oprávněných osob, jejíž náhrady se pro dosažení kompromisních dohod uzavřených na základě zákona č. 428/2012 vzdaly. Právě nároky tohoto druhu byly podstatnou součástí do té doby realizované restituční legislativy, tj. restitučních nároků fyzických a soukromých právnických osob.
Restituční proces církevního majetku je skutečně odlišný. Realita má ovšem dvě strany mince, na které je třeba při úvahách o zdanění nebo jiném peněžitém plnění finančních náhrad brát zřetel. Zákon č. 428/2012 Sb. totiž od samého počátku sleduje dva záměry. Nejde v něm jen o zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd spáchaných totalitním režimem, ale také o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jakožto předpokladu úplného oddělení financování církví a náboženských společností od státu na základě zastavení mandatorních plateb církvím a náboženským společnostem ze státního rozpočtu.
Přecházíme k části první - Argumenty předkladatelů novely zákona.
Bod 1.1 Hlavní argumenty důvodové zprávy k novele zákona č. 428/2012 Sb.
Předkladatelé novely zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, v přiložené důvodové zprávě mnoho důvodů pro potřebu novelizace původního znění zákona č. 248/2012 Sb. neuvádějí. Jedinými argumenty jsou pouze:
1. odlišnost realizované restituční legislativy;
2. výše finanční náhrady, zejména pak způsob jejího určení.
Dále důvodová zpráva zmiňuje skutečnost, že paušálně stanovená výše roční splátky 1,97 mld. korun z celkové stanovené částky 59 mld. korun vyplácené církvím a náboženským společnostem po dobu třiceti let je každoročně navyšována v závislosti na míře inflace. Poroste-li míra inflace v následujících letech podle prognózy a odhadu České národní banky, zvýší se ceny do konce roku 2042 téměř o polovinu. To sice znamená nominální navýšení splátek, ale ne reálné. Inflační doložka slouží jako obvyklý nástroj bránící znehodnocení peněz z důvodu inflace, zabezpečuje jen zachování reálné hodnoty smluvně stanovených finančních prostředků v dlouhém období, což platí i pro smlouvy mezi státem a jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi na základě zákona č. 428/2012 Sb.
Oba výše uvedené argumenty jsou standardními ekonomickými metodami analyzovány a testovány v následujících kapitolách. Dodatečné argumenty ve prospěch zdanění náhrad církevních restitucí lze najít v médiích, nejčastěji v rozhovorech s představiteli a zastánci novelizace zákona č. 428/2012. Patří k nim zdanění pojistného plnění a zdanění výsluh příslušníků bezpečnostních sborů. Žádné jiné argumenty s ambicí vyvolat seriózní polemiku dosud nezazněly.
Bod 1.2 Falešná argumentace o analogii zdanění jiných náhrad
a) Zdanění pojistného plnění
Zdanění pojistného plnění je definováno zákonem České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. Konkrétně § 4 odst. 1 písm. d) říká, že plnění pojištění majetku je předmětem zdanění pouze v případě, pokud má charakter náhrady za ztrátu příjmu. Taková situace může nastat například tak, že podnikající právnická nebo fyzická osoba přijde z určitých důvodů k újmě na majetku, který nutně potřebuje k předmětu své hlavní výdělečné činnosti: automobil, kancelář a podobně. Pojistné plnění za tuto újmu podléhá zdanění. V tomto případě má ovšem zdanění pojistného plnění racionální důvod, neboť nahrazuje dani podléhající ušlý příjem.
Finanční náhrada vyplácená církvím a náboženským společnostem je však náhradou za majetek, který nemohl být oprávněným osobám navrácen, a to z řady důvodů uvedených zejména v kapitole třetí. Jedná se o finanční náhradu za nevydané nemovitosti, nikoliv náhradu za ztrátu příjmu. Jakékoliv úvahy o analogii těchto dvou případů jsou chybné. Chybné proto, že se jedná o odlišnou podstatu náhrad. Náhrady církvím a náboženským společnostem nejsou náhradami za ušlý zisk z podnikání s budovami a pozemky, nýbrž náhradami za samotné nevrácení budov a pozemků.
B. Zdanění výsluh příslušníků bezpečnostních sborů
Výsluhové příspěvky příslušníků bezpečnostních sborů podléhaly zdanění od roku 2011 do 1. 1. 2017. Tehdejší vláda k tomuto opatření přistoupila především z důvodu zmírnění negativních dopadů ekonomické recese na příjmovou stranu státního rozpočtu. Na podnět poslanců sociální demokracie a komunistů, tedy poslanců stejných politických stran, které předložily návrh novely zákona o církevních restitucích, Sobotkova vláda přijala novelu zákona č. 586/1992 Sb., čímž zrušila zdanění výsluhového příspěvku. Primárním důvodem této novely byla snaha o stabilizaci bezpečnostních sborů cestou zvýšení sociálních jistot jejich příslušníků.
Použití tohoto případu těmi, kteří předložili návrh a následně hlasovali pro zrušení zdanění výsluh příslušníků bezpečnostních sborů, je zavádějící, matoucí a argumentačně vadné. Je tomu tak ze dvou důvodů. Jednak bylo zdanění výsluh příslušníků bezpečnostních sborů před více než dvěma lety zrušeno a dále se jedná o zdanění příjmu, což je z ekonomického i daňového hlediska odlišná materie od nevrácených budov a pozemků.
Kapitola druhá - Charakteristika realizované restituční praxe
Bod 2.1 Restituce majetku fyzických a soukromých právnických osob
Restitucí jiného než církevního majetku se týkaly hlavně následující zákony:
Zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd. První z obecných restitučních zákonů, v němž šlo o navrácení hlavně nemovitostí zabavených na základě některých komunistických zákonů. Tento zákon buď majetek státu vracel ve stavu, v jakém byl, a pokud byl v obzvlášť špatném stavu, tak restituentům příslušelo i odškodnění. Peněžité odškodnění se vyplácelo, pokud již nemovitost neexistovala nebo pokud ji nešlo z různých důvodů vydat. Vydání movitého mobiliáře bylo podmíněno předložením dokladu, že tento byl součástí nemovitosti v době jejího zabavení.
Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. V zásadě se jedná o stejný postup jako u předchozího zákona, jen se vztahuje na větší skupinu konfiskačních opatření. Stejně jako v předchozím případě jde buď o vydání věci, nebo o peněžitou náhradu. Zpočátku bylo vydávání omezeno pouze na osoby s trvalým bydlištěm v České a Slovenské Federativní Republice. Toto ustanovení bylo následně zrušeno Ústavním soudem. - K tomu jenom podotýkám sám za sebe, že ústavní stížnost jsem podával já.
Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Tento zákon se mimo jiné týkal navrácení zemědělské půdy, lesů a dalších zemědělských nemovitostí na základě podobných principů jako výše zmíněné zákony. Zavedena byla možnost pro restituenty získat náhradu za nevydatelný majetek jiný movitý a nemovitý majetek. Součástí zákona byl také blokační paragraf zakazující prodávat majetek, který byl dříve ve vlastnictví církví. ***