(15.00 hodin)
(pokračuje Beitl)

Mám za to, že situace v celém odvětví má k rovnováze velmi daleko. A to, že financování je v permanentním záklonu, to, že provozovatelé musí čelit rostoucím mzdám, rostoucím cenám energií, jejich práci velmi komplikuje, protože právě toto navýšení není doprovázeno navyšováním finančních prostředků.

Doktor Kaňkovský mluvil i o tom, že při schvalování rozpočtu republiky bývá většinou tato částka na financování sociálních služeb podseknuta, nikoliv navýšena, a potom se to dohání jak v úpravách rozpočtu, tak během takových debat, jakou tady dnes budeme absolvovat. Příkladem takového nařízení může být i nařízení Ministerstva práce a sociálních věcí o nárůstu mezd ve veřejné sféře o 7 %, na který potom nebyly dodány finanční prostředky. A já věřím - a v tom se asi shodneme, že je v zájmu nás všech, aby tento velmi důležitý a nepostradatelný systém skládající se ze stovek organizací byl stabilizován jak v přítomném čase, tak do budoucna. Proto se také velmi přimlouvám, aby v tuto chvíli bylo dofinancováno navýšení mezd a platů zaměstnanců v sociálních službách, aby byl profinancován propad příjmů z evropských zdrojů v roce, kdy končí první individuální projekty na služby sociální prevence, a aby doplněno i spolufinancování systému decentralizace psychiatrické péče.

Ovšem organizace, které se zabývají sociálními službami, nepotřebují jenom peníze z rozpočtu, ale potřebují i metodickou a systémovou pomoc. A tady bych uvedl dlouhodobý požadavek provozovatelů pobytových sociálních služeb na zvýšení úhradových limitů za ubytování a stravu. Pobytová zařízení využívají zejména senioři, a limity, jejichž valorizace by měla být vázána na příjem seniorů, na jejich důchody, nebyly na rozdíl od těch důchodů valorizovány od roku 2014. Tedy provozovatelé jedou na cenách z roku 2014. Argumentace ministerstva, že navýšení limitů za stravovací a ubytovací služby v pobytových zařízeních by ekonomicky zatížila, ohrozila chudobou seniorské domácnosti, je naprosto lichá a ukazuje, jak nekompetentní přístup může někdy být ze strany úředníků ministerstva. Jedná se totiž o seniory, kteří žijí v pobytových zařízeních a nejsou chudobou ohroženi díky zákonným regulacím. Každý klient takového zařízení je chráněn tím, že mu musí zůstat minimálně 15 % jeho příjmu, a současně je chráněn maximální roční výší doplatků na léky, která je ve výši jednoho tisíce korun.

Maximální sazby jsou aktuálně 170 korun na stravné a 210 na ubytování. A jak už jsem řekl, pocházejí z roku 2014. Při rostoucích cenách mezd, energií, služeb, potravin a dalších komodit opravdu neodpovídají realitě. A k tomu ještě nepřímo dochází k diskriminaci seniorů, kteří žijí v domácnostech a nejsou žádnou regulací chráněni, protože musí stále rostoucí tržní ceny hradit ze svých, i když stoupajících důchodů. Dopad toho navýšení by se projevil až u seniorů, kteří mají měsíční příjem vyšší než 14 823 korun - až tak to je spočítáno. Nemyslím si, že tahle skupina seniorů, která má takovéhle penze, by měla být cílovou skupinou těch sociálních opatření, o kterém tady mluvíme.

A proti těm nelogičnostem, o kterých jste mluvil, musí potom poskytovatelé sociálních služeb hledat prostředky na úhradu rozdílu mezi úhradovým limitem a skutečností pod stále větším tlakem ve svých již tak napnutých rozpočtech. Například zase naše regionální zařízení Zdravotně-sociální služby Turnov bude muset z důvodu rozdílu mezi reálnými cenami, které jim chodí na fakturách, a úhradovými limity hledat v tomto roce ve svém rozpočtu prostředky ve výši více jak půl milionu korun. Buď v rozpočtu svém, anebo v rozpočtu svého zřizovatele. A pokud se týká celého odvětví poskytovatelů, je tato částka odhadnuta na 300 milionů korun ročně; 300 milionů korun, které by si poskytovatelé mohli vybrat od svých klientů, aniž by je nějakým způsobem ohrozili, a které by mohly přispět ke zkvalitnění těchto služeb.

Dalším podobným oprávněným požadavkem je dle mého názoru zrušení regulačních mechanismů úhradové vyhlášky u velké skupiny poskytovatelů sociálních služeb, kteří nejsou příjemci státních dotací. Tito poskytovatelé sociálních služeb splňují všechny zákonné povinnosti, registrační, kvalifikační předpoklady včetně standardů kvality sociálních služeb a nejsou příjemci žádné veřejné podpory. Přestože využívají jenom soukromé zdroje, nemají možnost stanovit si úhradu za služby ve výši skutečných nákladů. Hlavním úkolem státu v této oblasti by skutečně mělo být včas zaplatit služby, které si u organizací poskytujících sociální služby objednám, a současně minimalizovat své zásahy a regulace tam, kde si jsou poskytovatelé schopni vybrat potřebné prostředky od svých klientů. Když už je stát pozadu s financováním, tak prosím aspoň neházejme provozovatelům klacky pod nohy. V praxi by tak účinnou pomocí bylo zrušit úhradové limity za základní činnosti sociální služby u služeb s dotací, zrušit všechny regulační mechanismy u sociálních služeb, které nejsou příjemci státních dotací, a průběžně zvyšovat horní sazby regulací v závislosti na inflaci a na růstu starobních důchodů.

Na závěr bych chtěl ještě poděkovat všem pracovníkům, kteří v tomto odvětví pracují a kteří tuto práci, která je za stávajících podmínek spíše posláním, neustále vykonávají. A chtěl bych nakonec poděkovat i paní ministryni za tu vůli, která tady byla deklarována, sednout si ke kulatému stolu a bavit se o co nejrychlejším vyřešení těch jmenovaných problémů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jako dalšího vyzývám pana poslance Jana Bauera. A připraví se pan poslanec Marian Jurečka. Tak pane poslanče, máte slovo. Honzo - ještě z minula. (S úsměvem.)

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně a kolegové, zpráva o sociálním stavu naší země, tak jak ji tady přednesla paní ministryně, podle těch čísel a na první pohled vypadá možná velmi dobře, na druhou stranu ta realita v praxi - a teď si myslím, že by měli zbystřit nebo zvýšit pozornost hlavně přítomní hejtmani nebo zástupci hejtmanů, starostové nebo místostarostové - až tak optimistická opravdu není. A ta míra nevole nebo kritiky, která k nám přišla formou dopisů ze strany Asociace poskytovatelů sociálních služeb nebo ze strany asociace, která sdružuje jednotlivé kraje, je toho určitě důsledkem.

Já bych chtěl říci, že na jednu stranu je dobře, že se tento bod dostal na plénum Poslanecké sněmovny, a chtěl bych tím pádem poděkovat kolegům, hlavně panu kolegovi Kaňkovskému, protože nesporně platí to, že systém financování sociálních služeb je v ohrožení. Mimo jiné i z tohoto důvodu, protože to byl právě pan poslanec Vít Kaňkovský, který navrhl tento bod, si myslím, že skutečně v rámci uvedení tohoto materiálu mu měla být dána přednost. Na druhou stranu si myslím, že je opravdu velmi smutné, že současná vláda ten systém financování sociálních služeb nechala dojít tak daleko, že právě proto se musel zařadit tento mimořádný bod na plénum Poslanecké sněmovny a samotná Poslanecká sněmovna má řešit situaci v ohrožení v rámci financování sociálních služeb.

Já věřím tomu, že nejenom včera, ale i dneska jsme tady na plénu Poslanecké sněmovny diskutovali hodně rozdílných bodů, a proto ne úplně každému - já nikoho nechci podceňovat - je vlastně jasné, co sociální služby jsou. Ale dovolte mi jenom zkráceně jednu větu: Sociální služby, to jsou ti pečovatelé, pečovatelky, zdravotníci a další lidé, kteří se mimo jiné starají o naše rodiče, prarodiče, příbuzné nebo staré lidi nebo nějakým jiným, hendikepovaným způsobem postižené lidi za podle mého názoru velmi často mizerného finančního ohodnocení, a právě proto tady máme tento bod na plénu Poslanecké sněmovny. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP