Středa 24. dubna 2019, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Filip)

29.
Vládní návrh zákona o realitním zprostředkování a o změně zákona
č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),
ve znění pozdějších předpisů (zákon o realitním zprostředkování)
/sněmovní tisk 391/ - prvé čtení

Děkuji paní ministryni pro místní rozvoj Kláře Dostálové, že je u stolku zpravodajů, stejně tak děkuji zpravodaji pro prvé čtení Patriku Nacherovi. (V sále je hluk a neklid.) Já požádám sněmovnu o klid. A jakmile se zklidní sněmovna a hladina hluku nebude tak vysoká, tak požádám paní ministryni pro místní rozvoj Kláru Dostálovou, aby z pověření vlády předložený návrh zákona uvedla. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi představit návrh zákona o realitním zprostředkování. Návrh zákona, který nyní máte před sebou, je výsledkem projednání se všemi zainteresovanými stranami, jejichž připomínky byly beze zbytku vypořádány či vysvětleny.

Obecně chceme především chránit klienty před opakujícími se chybami a před zneužitím silnějšího postavení realitních zprostředkovatelů. (V sále je opět hluk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní ministryně, já vás ještě jednou přeruším a požádám sněmovnu o klid! Pokud vedete debaty, které se netýkají tisku 391, tak prosím v předsálí. Prosím, pokračujte.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Jde zejména o otázku nejasnosti výpočtu odměny realitního makléře, tzv. provize. Dále zamezení praxe, kdy se provize bez vysvětlení nárokují od obou stran realitní smlouvy. Chceme také přesně definovat uzavírání zprostředkovatelských smluv. Praxe ústních smluv je nepřijatelná. Klient by měl být přesně informován, neměl by mu být zatajován skutečný stav nemovitosti, její právní a technické závady. Měl by vědět, co podepisuje. Praxe současného podpisu zprostředkovatelské smlouvy s nejasně definovaným vloženým závazkem budoucího obchodu, ze kterého se již nelze vyvázat, také skončí. A pokud makléř způsobí svému klientu újmu, měl by být klient díky povinnému pojištění chráněn tak, že mu způsobená újma bude bez problému nahrazena.

V zákoně naleznete také řadu ustanovení, která odlišují zprostředkování realitního obchodu od obecných podmínek zprostředkování v občanském zákoníku. Důvod je prostý. Chceme dát klientům návod, jak mají při realitním obchodování se zprostředkovatelem jednat, co od něj mohou požadovat, co nikoliv a jak se mohou bránit v případě pochybností či zjevného zklamání. Chceme však také tímto zákonem kultivovat vlastní trh makléřů, jejich konkurenční boj. Chceme vrátit profesi realitního zprostředkovatele váhu.

Dovolím si váš požádat o propuštění tohoto zákona do druhého čtení, protože právě na výborech budeme určitě debatovat tolik diskutované téma, jako je např. úschova peněz nebo zajištění kvalifikace a odborného vzdělání jednotlivých makléřů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni pro místní rozvoj Kláře Dostálové za úvodní slovo. A požádám nyní zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Patrika Nachera, aby přednesl svoji zpravodajskou zprávu. Také ještě požádám sněmovnu o klid, aby ještě další kolegové své debaty přesunuli do předsálí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Takže děkuji za slovo. Já to tady mám dneska pronajaté.

Vážené pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, máme tady předklad, tisk 391, vládní návrh zákona o realitním zprostředkování a o změně zákona 455 o živnostenském podnikání.

Za mě, abych neopakoval to, co sdělila paní ministryně. Jde o ochranu klienta před tou silnější pozicí realitního makléře. Zase z mého úhlu pohledu navážu na to předchozí téma - je to ochrana toho slabšího, nikoliv oslabování toho silnějšího. Jde o osm let starou vizi. Cílem je, aby byla vázaná živnost. V některých aspektech je ochrana spotřebitele širší, že se nejedná o spotřebitele, ale o zájemce. Tudíž to nemusí být spotřebitel jenom fyzická osoba. Zejména se řeší věci, jako je provize a odměna pro realitní zprostředkovatele, odpovědnost při poskytování informací. V této chvíli je to důležité pro klienty z několika důvodů, které bych zde vypíchl.

Klient v dnešní době není dostatečně chráněn, neboť nemá jistotu, že jedná s odborně způsobilou osobou. Vzhledem k absenci povinného pojištění odpovědnosti realitního zprostředkovatele se klienti, kterým realitní zprostředkovatel způsobil škodu, obtížně domáhají jejich náhrady. To se několikrát stalo. Stejně tak realitní zprostředkovatelé, nebo zprostředkování je obecně považováno za službu, u které mají být poskytovány, nebo které mají být poskytovány na profesionální úrovni osobami s odbornými znalostmi. Ten člověk, který prodává nemovitost nebo kupuje, tak to samozřejmě automaticky od takového člověka očekává.

Za sebe jsem zcela zásadně pro to, aby to prošlo, abychom to nechali projít do druhého čtení. Patří to do dalších ze spotřebitelských opatření, jak jsem řekl. Předtím jsme tady měli opatření s cílem zlevnit mobilní data. Teď je to opatření týkající se realitních zprostředkovatelů. Před námi jsou hromadné žaloby apod.

Osobně za sebe vidím minimálně dvě věci, o kterých bych rád vedl ve druhém čtení rozpravu, a to je umožnění úschovy kupní ceny, protože aktuálně některé realitní kanceláře to nabízejí. Tady je to popsáno tak, že to nebudou moci nabízet aktivně, ale na vyžádání. Problém trochu vidím v neexistenci směrnice. To jsou všechno věci, které můžeme vyřešit ve druhém čtení. Jako příklad -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, já vás znovu přeruším a požádám sněmovnu o klid. Opakuji, pokud diskutujete něco jiného, než je zákon o živnostenském podnikání a realitním zprostředkování, tak zásadně v předsálí. Nebo do protokolu nadiktuji největší rušiče. Děkuji. Pokračujte.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Jako příklad bych uvedl advokátní komoru, která má k tomuto účelu prováděcí předpis, který určuje, že každý jednotlivý případ musí mít samostatný úschovný účet.

Stejně tak si diskusi ve druhém čtení zaslouží téma řešení odborné způsobilosti, zkoušek. Podle návrhu stačí praxe a zkouška není nutná, nicméně z trhu víme, že existuje část makléřů, kteří sice tu práci dělají dlouhodobě, ale třeba nárazově, takže je otázka, jestli třeba nerozšířit zjišťování odborné způsobilosti i na tyto případy. To znamená, že někdo třeba prodá jednu dvě nemovitosti za rok, dělá to deset let, ale živí se ve skutečnosti něčím úplně jiným.

Ještě jednou opakuji, je to věc sice nová, ale věc, o které se tady mluví minimálně osm let. Žádám a prosím o podporu a propuštění do druhého čtení, kde právě některé ty věci, jako příklady, které jsem zde uvedl, to znamená odborná způsobilost, úschova a podobně, můžeme nějakým způsobem do toho vtělit nějaké změny, implementovat jiný pohled, ale každopádně ten zákon jako celek podle mě si zaslouží, aby prošel. Žádám vás o podporu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu. Do ní je jako první přihlášen pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Já se podívám na tento zákon ze dvou úhlů pohledu. Jeden bude řekněme obecný, ideový, a druhý bude konkrétní na konkrétních paragrafech.

Zákonné předpisy nejsou jen čistě technické či technokratické. Každý předpis totiž ve svém důsledku obsahuje buď více regulací ze strany státu, a tím pádem méně svobodné vůle lidí a méně prostoru pro svobodnou dohodu lidí, anebo méně státu, méně jeho regulací a zásahů do života člověka a umožnění projevů svobodné vůle a větší prostor pro vzájemnou dohodu lidí.

Levicové strany vždy přicházejí s nadřazeným pojetím státu, zvýšením regulací, zkrátka modelem, který nedůvěřuje lidem, a proto k nim přistupuje jako k malým nesvéprávným dětem, které musí stát vodit za ručičku a plácat je přes ruku, většinou pod nějakou bohulibou záminkou, že se musí v uvozovkách ochránit ten či onen a stát je tady od toho, aby to vše za lidi moudře vyřešil. Zneužívá k tomu případy, kdy se někdo zkrátka rozhodne špatně, většinou pár dní před přijetím podobné regulace začnou vycházet v médiích články, které upozorňují na příklady zneužití práva, a pak se lidem řekne, že stát to má vyřešit nějakou novou regulací.

Ale tento přístup vede k omezování svobodné vůle občanů, k destrukci jejich vlastní odpovědnosti a plánovitému vytváření společnosti, že stát má být garantem všeho, vždy a všude. Za osobní selhání či špatné rozhodnutí může vlastně stát, protože své občany dostatečně neochránil před nimi samými. Dochází zde k plánovitému vytváření nárokové společnosti, která má nárok na to, aby stát veškeré problémy za lidi vyřešil. A čím více budeme po malých částech vkládat do rukou odpovědnost za naše životy státu, tím více mu dáváme do ruky nástroj, aby za nás rozhodoval, a omezujeme naši svobodu a právo. Možná je to pro někoho pohodlnější, ale položme si otázku - je to tak správné? (V sále je velký hluk, řečník se odmlčel.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: No, já vám dobře rozumím, pane poslanče. Znovu požádám sněmovnu o klid a ty hloučky prosím, aby své debaty převedly do předsálí. Pokud se týkají jejich debaty zákona o realitním zprostředkování, tak ať se přihlásí do rozpravy. Děkuji. Pokračujte.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající.

Svoboda a svobodná vůle bez zásahu státu sice znamená riziko špatného rozhodnutí a také nutnost vnitřní síly k vlastnímu rozhodnutí. Ke svobodě totiž patří právo na vlastní chyby a je s ní spojena možnost dohody čistě podle vůle těch dvou lidí, kteří se mají dohodnout. S každou novou regulací, s každým novým zákonem, který omezuje svobodnou volbu, nevedeme tuto společnost k vlastní odpovědnosti lidí. Naopak, vedeme je k vytváření pohodlné společnosti, kde nároky jsou povýšeny na právo, kde stát rozhoduje o všem, vždy a všude. A vždy se to schovává za nějaké bohulibé návrhy.

Proto já jsem vždycky velmi opatrný, když někdo přijde s tím, že tady musí vzniknout zákon, který má někoho ochránit. A skutečně, většinou se pod rouškou ochrany spotřebitelů a podobných regulací chytnou zájmové organizované skupiny, které chtějí získat pro sebe nějakou konkurenční výhodu, exkluzivitu, omezení vstupu konkurence na trh a podobně.

Tento zákon je pro mě krystalickým příkladem podobného myšlení. A není divu, že ho s takovým nadšením předkládá levicová vláda a levicové strany. Není divu, že na této schůzi už je to druhý návrh - pardon, bylo to i na předchozí schůzi, omlouvám se - zákona v krátké době, který navrhuje přesun nějaké volné živnosti do vázané.

Oblast realitního zprostředkování zajisté nefunguje ideálně a bez chyb. Já jsem čekal, že stát přijde a řekne, kde jsou nějaké mezery ve stávajících zákonech a jak je tato mezera zneužívána nekalým způsobem některými nepoctivci. To by byl způsob ochrany spotřebitelů ve smyslu zpřesňování pravidel. Ale tady za tímto zákonem se skrývá spíše svazování trhu a převádění odpovědnosti z prodávajícího na zprostředkovatele.

Největším problémem, který je ve veřejnosti vnímán citlivě, je to, zda je jednání realitních makléřů solidní a slušné. A opravdu se dá tímto zákonem a vůbec nějakým zákonem zabezpečit solidnost a slušnost? Někde jsem si v médiích přečetl, že tímto zákonem by se měla zlepšit poctivost realitních makléřů. Opravdu si někdo myslí, že nějakým novým zákonem snížíme nepoctivost a zvýšíme poctivost?

Navržená forma regulace je zbytečně přehnaná a nezajistí deklarované zvýšení kvality služeb a zejména solidnost či poctivost jednání. Může totiž být solidní a poctivý makléř bez vzdělání a nesolidní či nepoctivý ten, který to vzdělání má. Jen ten se vzděláním bude možná rafinovanější. Tento zákon nezajistí solidnost, ale povede k omezení vstupu nových makléřů na trh a tato exkluzivita a snížení konkurence společně s novými náklady povede ke zdražení realitních služeb. Já znám makléře, který nemá vysokoškolské vzdělání. Je vyučeným zedníkem, ale protože měl solidní jednání, tak se vypracoval a dnes je vyhledávaným realitním makléřem. A tento zákon by takovému člověku neumožnil stát se makléřem, či pouze s velkými obtížemi a s velkými náklady. A znám také vysokoškolsky vzdělaného makléře, který zná nazpaměť všechny zákony, ale já bych mu nesvěřil ani prodej zahradního domku.

Dobrý markeťák dokáže zaobalit i špatný produkt do líbivého obalu a vnutit ho úspěšně lidem, zkrátka je přesvědčit, že černé je vlastně bílé. Pro příklad nemusíme chodit daleko a do realitního trhu, že? A to je podle předkladatelů takový markeťák, ten správný prototyp realitního makléře, ale už nikoliv ten, kdo celý život dělá rekonstrukce bytů a na první pohled pozná všechny závady. Takový musí dělat rozdílové zkoušky, odborné zkoušky.

Ale i RIA nám říká, o co vlastně v tomto zákoně jde. Že počet realitních transakcí klesá a profesionální a dlouhodobě působící realitní kanceláře se musejí potýkat s konkurencí menších či nových, které se nazývají v RIA neprofesionálními. A to je skutečný důvod zavedení zákona. Exkluzivita a omezování konkurence.

Klienti si totiž dnes mohou vybírat sami zcela svobodně o své vůli mezi prestižními realitními kancelářemi s dobrou pověstí a evidentně proškolenými zaměstnanci, ale jsou dražší, nebo mezi méně prestižní levnější konkurencí. Před tou je potřeba podle ministerstva zákazníky chránit. Jedná se o snahu zamezit, ztížit a zdražit vstup do tohoto podnikání. A spoustu lidí, kteří se tím dnes zabývají jako vedlejší činností, spoustu lidí tímto zákonem naženeme do šedé zóny. Budou to dělat dál, jen to schovají třeba za kamarádskou či sousedskou výpomoc.

Druhým problémem, který tento zákon přináší, je přesun odpovědnosti z prodávajícího na realitního makléře. K tomu povede kouzelná formulace ve stávajícím návrhu, že realitní makléř měl o závadách vědět kvůli své odborné způsobilosti. Už se tedy, dámy a pánové, těším na ty soudní spory, kdy se realitní makléři budou dnes a denně vyviňovat. Například že někam zateklo po přívalovém dešti, nebo že v zimě není objekt dostatečně vytápěn, nebo že je někde v nemovitosti skrytá vada. Takový absolvent marketingu to přece zjistí jedním pohledem, to je ten správný realitní makléř podle návrhu zákona.

Podle navrhovatelů zákon přispěje k tomu, že se budou více prodávat domy a byty. Ale to je přece naprostý nesmysl, tento argument. Lidé řešící bytovou situaci se vážně nerozhodují na základě kvality realitních kanceláří nebo makléřů. Rozhodují se podle své aktuální životní situace, svých příjmů a ceny nemovitosti. Vše ostatní je zcela podružné. Počet nabízených nemovitostí na trhu se také nezvýší změnou tohoto zákona. Zákon bude tedy znamenat pouze přesun provizí od jedněch k druhým, nikoliv nové obchody. Kalkulovaný pozitivní dopad na podnikatelské prostředí lze proto považovat velmi mírně řečeno za velmi problematický.

Co se týká pozitivních dopadů na státní rozpočet, tak jinými slovy předkladatelé říkají, že dojde ke zdražení realitních služeb. Ale opravdu chceme lidem zdražit pořízení vlastního bydlení? Nestačí již daň z nabytí nemovitosti? Nestačí zpřísnění podmínek hypoték? Musíme ještě udělat regulaci, která povede ke zdražení realitních služeb? Opravdu chceme, aby vlastní bydlení a jeho pořízení bylo čím dál dražší?

My v ODS nikoliv. Měli bychom nechat prostor pro dohodu mezi prodávajícím, zprostředkovatelem a kupujícím a ne se snažit každý jejich krok určovat a vodit je za ručičku. Pokud bychom takto přistupovali ke každé lidské činnosti, tak bude potřeba mít na vše speciální povolení a zkoušky. Zákonem nedokážete zvýšit solidnost a slušnost. A já mám pochybnosti i o tom, že se tím zvýší kvalita služeb a ochrana spotřebitele. Ale čím jsem si jist, že tento návrh zákona povede ke zdražení realitních služeb, a proto, pane předsedající, dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslanci Vojtěchu Munzarovi. Zpravodaj si jistě poznamenal návrh na zamítnutí. Nyní faktická poznámka poslance Václava Klause. Připraví se pan kolega Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Já zareaguji na svého předřečníka poslance Munzara a řeknu to jenom trošku stručněji a možná lidověji. Bohatství vzniká z práce a ze soukromé aktivity lidí, všech možných. Naopak vládní pohled na hospodářství vypadá asi takhle: Dokud se to hýbe, tak to zdaňme, pokud se to ještě stále hýbe, tak to regulujme, a když už se to nehýbe, tak to pak dotujme. Tento citát řekl kdysi Ronald Reagan a velice sedí.

Tady parlamentní dobrodějové už označili zlé směnárníky a zavařili spoustě slušných směnárníků a zkomplikovali jim činnost. Nyní tedy pokračujeme na zlé realitní makléře, které musíme nějak zkontrolovat a svázat je předpisy.

Makléři už to teď nemají jednoduché, protože další zlí lidé jsou developeři, kteří už nemůžou nic stavět, takže žádné byty nejsou a realitní makléři mají obrovský problém něco nabízet. Čili to je další faktor, který v tom hraje.

Nezlobte se, taková ta zodpovědná a vzdělaná osoba - to myslíte vážně, že člověk, který vám odemkne ten byt a ukáže, že tady je koupelna, tady je kuchyň a tady je hezký výhled, musí mít vysokoškolské vzdělání? Vy vytlačujete spoustu normálních lidí, kteří nestudovali 27 let, prostě z trhu a ženete je, nevím kam. Je samozřejmě spousta velkých realitek, která má velice přesná pravidla, ještě daleko přísnější než o kterých vy hovoříte, velice standardní. No a je i spousta malinkých, které prodávají nějakou chatku a tak dále, dělají to levně, ten člověk si to oběhne. Co má být?

Je to také krok k vyvlastňování bytů. Už jsme viděli primátora Prahy, který se k tomu vyjadřuje, že vlastně člověk ten byt nemá tak nějak držet, co s ním má dělat. Tak nejdříve ještě zregulujme ty realitky, ať to máme všechno pod kontrolou.

A poslední věc (upozornění na čas) - vzdělání a solidnost. Takoví ti právníci, kteří pomáhali rozkrást OKD, měli naprosto dokonalé právnické vzdělání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil váš čas pro faktickou poznámku. Nyní faktická poznámka poslance Tomáše Kohoutka, poté faktická poznámka poslance Ferjenčíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý den. Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, vaším prostřednictvím si dovolím reagovat na příspěvek pana Munzara a pana kolegy Václava Klause mladšího.

Vážení pánové, nezlobte se na mě. Jsem notář, jsem právník v civilním životě. Dělal jsem desítky smluv. Zakládám eseróčka. To opravdu myslíte vážně? Podívejte se všude na západ. Všude na západě je realitní trh upraven zákonem. A dneska, jaký je současný stav v České republice? Promiňte mi ten výraz, ale každý hochštapler, který má 18 let, má občanský průkaz, zajde si na živnosťák, zaplatí tisíc korun, tak mu živnostenský úřad vyhotoví živnostenské oprávnění na výroba, obchod, služby jedna až tři, volná živnost, s předmětem podnikání nebo s oborem činnosti realitní činnost. A těmto lidem v dnešní době lidé svěřují svoje celoživotní úspory.

Jak řeknete těm lidem, kteří svěří své celoživotní úspory, miliony korun, takovýmhle lidem, kteří nemají žádné vzdělání, žádnou odbornou praxi a podobně, přijdou o své celoživotní úspory, jak jim tohleto chcete říct? Nezlobte se na mě, ale jestliže každá realitka a každý realitní makléř vám řekne, že v rámci provize je jeho právní činnost a součástí poplatků je i právní činnost, ukažte mi realitní makléře, kteří skutečně poskytují právní činnost. Podle lex specialis, zákona o advokacii a notářského řádu, právní činnost můžou vykonávat v České republice pouze notáři a advokáti, s určitou výjimkou exekutoři. Ale ukažte mi ty realitní makléře, kteří v dnešní době poskytují právní činnost. Nikdo tu právní činnost neposkytuje, všichni si stáhnou smlouvy z internetu a pak poskytují realitní činnost a lidi jim svěřují milionové majetky.

Nezlobte se na mě, ale nemít regulaci v realitní činnosti, to je klondike. A já bych chtěl poděkovat paní ministryni (upozornění na čas), že konečně po 30 letech někdo konečně udělal právní úpravu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, i vám skončil čas k faktické poznámce. Nyní poslanec Ferjenčík a poté ještě faktická poznámka pana poslance Václava Klause. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Pane předsedo, já bych chtěl reagovat jenom na slova pana Klause ohledně těch směnárníků. My jsme podle mě přijali velmi vhodnou regulaci, která zavedla to, že pokud se turista nebo občan cítí okradený ve směnárně, tak do tří hodin přijde do té směnárny a nechá si vrátit peníze. Dokonce jsme to doprovodili tím, že jsme zrušili předsmluvní informace, takže ta míra papírování zůstala úplně identická jako před přijetím té novely. Podle mě ta novela byla velmi vhodná, velmi rozumná. Umožňuje reálnou vymahatelnost postihování těch podvodníků, kteří bohužel v centru Prahy často někoho okrádají. Zdůrazňuji, že je to jenom zlomek směnáren, ale ten problém je velmi reálný, naprosto běžně dostanete v Praze 15 korun za euro, přestože se to tváří na té ceduli, že je to třeba 23. Takže tady jsme přijali podle mě velmi vhodný zákon o regulaci směnárníků. Nechápu, proč to házíte do jednoho pytle s tímto návrhem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka poslance Václava Klause, dále Patrika Nachera, Vojtěcha Munzara. Prosím, máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Tak spousta poctivých směnárníků má samozřejmě problém a spoustu starostí, protože se přijal zákon kvůli nějaké jedné nebo dvěma směnárnám v Praze, které dělaly podvody, a měla je sebrat policie. Ale to teď není meritum věci, tenhleten zákon, a respektuji právo pana Ferjenčíka se k tomu vyjádřit.

K panu notáři, který hovořil. No, podívejte se, já jsem přišel v životě o docela řadu nemovitostí, ale v životě mi je nesebral žádný realitní makléř, ale vždycky bývalé manželky (ojedinělý potlesk a smích). Takže podle stejné logiky bychom také mohli dělat nějaké zákony bůhví o čem. Naopak vždycky, když jsem ty nemovitosti pořizoval, tak jsem peníze vložil do notářské úschovy, protože jsem nechtěl samozřejmě je dát nějakému eseróčku a tak dále. Čili lidé se mají chovat zodpovědně ke svému majetku a je to tak.

Vy jako notář jste chráněn tím a máte byznys, že notářů je málo, stát to určuje, já to respektuji. Myslím si, že u toho, když někdo prodává zahradní chatku, taková nutnost není, že prostě mohou to dělat skutečně ti lidé, že si dojdou, udělají si živnosťák, no a ti, co budou slušní a úspěšní, vybudují velkou realitku a budou mít třeba stejnou důvěru, jako má notář. Jsou takové realitky. Ti, co tu důvěru nemají, tak holt tu důvěru nemají. Ale je zbytečné k tomu přijímat další zákon a další část lidského života sešněrovávat složitými předpisy. Protože jinak pak už toho živého... nezbyde toho moc v té společnosti, jak jsem citoval Ronalda Reagana. To je všechno.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Patrik Nacher, také s faktickou poznámkou, a další čtyři s faktickou poznámkou. Tak máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. No, já často s kolegy Klausem a Munzarem souhlasím, ale v této chvíli musím nesouhlasit, ač nerad. Ta slova o levicové vládě mně přijdou úplně zbytečná. Protože my tady vlastně řešíme to, co tady je nakumulováno z minulosti. To si prostě řekněme a nechoďme ode zdi ke zdi. Ten jeden extrém je regulace nebo přeregulovanost a to druhé je tady fungování naprosto bez pravidel jako na nějakém divokém východě nebo západě. Ten příklad, ano, směnárny, průvodci a teď realitní makléři. U těch směnáren už to říkal kolega Ferjenčík a myslím si, že to už se mělo udělat dávno. To se mělo udělat dávno. A je to zase, je to stále o tom stejném. A já jsem v tomhle konzistentní. Je to posílení té slabší strany, nikoliv nutně oslabení té silnější. Když prostě někdo nebude nabízet kurzy na úrovni poloviny, no tak nikomu z těch klientů se nevyplatí kvůli haléři tady obcházet ty směnárny a je to vůbec nepoškodí. O administrativě tady mluvil kolega, ta je skoro bych řekl menší, než byla předtím. U těch průvodců jsem já byl ten, co navrhuji, aby to nebyla vázaná živnost, ale živnost volná. Takže kolegové, prosím. A tady je to o definování nějakých pravidel, aby ten člověk měl nějakou jistotu. Když jdete do restaurace, také máte jistotu nějaké míry hygieny, která se děje v té kuchyni. A také tam nejdete, když si objednáte jídlo, nejdete si prohlédnout tu kuchyň, jestli se tam všechno dodržuje. Je tam nějaká míra důvěry v to, že ta restaurace dodržuje nějaké předpisy, nějaká pravidla. Nemusí to nutně mít to, já jsem to nazval sprosté slovo, že to je regulace. Je to definování pravidel. Tady tento trh vůbec nebyl doteď nějakým způsobem definován a byl z toho klondike. Tak zaplať pánbůh, že tady něco máme, byť to třeba není ideální. Pojďme to pustit do druhého čtení a tam to vylepšíme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka poslance Jana Skopečka, dále Dominik Feri, Tomáš Kohout (Kohoutek), Vojtěch Munzar. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Já jsem přihlášen řádně, nicméně už jsem to nevydržel. Rád bych reagoval na pana kolegu Kohoutka, doufám, že nekomolím jméno. Já myslím, že lidé uzavírají dnes a denně spoustu smluv, aniž by potřebovali právníky. Já si dneska koupil svačinu, noviny, uzavřel jsem už několik kupních smluv, aniž bych potřeboval vaši radu. Myslím si, že i realitních zprostředkování se v této zemi dnes a denně uskutečňuje velmi mnoho, stovky či tisíce. A chtěl bych slyšet od paní ministryně, od vás, kolik lidí z tohoto vzorku je tak napáleno, tak poškozeno, že musí být přijata tato novela.

Já rozumím tomu volání právníků po této novele. Právníkům samozřejmě vyhovuje komplikovaný právní systém složitý, vyhovuje jim vystrašit spotřebitele, vyhovuje jim, aby měli podmínku uzavírat smlouvy u notářů, advokátů, ale je to jenom volání právníků po větších ziscích. Zkrátka, já myslím, že ten svět není takový, že stát musí vodit za ručičku lidi a spotřebitele v každém okamžiku, když si něco pořizují nebo kupují. A myslím si, že občany České republiky nemusíme považovat za hloupé. Bezesporu drtivá většina z nich si pořídila bydlení bez vašich služeb, pane kolego, a udělala to dobře, aniž by byla poškozena.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Dominik Feri, také s faktickou poznámkou. Kolega Zahradník je také trpělivý, řádně přihlášený. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za něj, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády, já také souhlasím s tím, že jestli regulovat, tak spíše méně než více. Ostatně z toho titulu také sedím na pravé straně jednacího sálu. A dovolím si tady naznačit nějaký kompromis, nebo respektive minimum té regulace, o kterou bychom se měli snažit.

A on to tu zmínil i pan kolega Klaus. Když kupoval nějakou nemovitost, tak se obrátil na notáře a ty peníze svěřil do notářské úschovy. To je ten uzlový bod. Jestli ten realitní makléř bude mít povinně vysokou školu, povinně maturitu, bůhví co, tak to asi běžného občana úplně nezajímá. Ale mělo by ho zajímat to, co se děje s těmi penězi v tom mezičase. A jistě část lidí asi nedokáže rozlišit, když ho ten realitní makléř opije rohlíkem a řekne mu: Ty peníze jsou v pohodě, ty jsou u mě, nikdy se mi tady nic nestalo. Je to úschova. Nedokážou rozlišit, jestli je to úschova advokátní, bankovní nebo notářská. To je to naprosté minimum, kterého bychom se měli držet.

Chtěl jsem o tom hovořit až ve svém diskusním příspěvku v řádné rozpravě, řádnou přihláškou, ale měli bychom - klidně opusťme úplně všechen zbytek, ale nechme tam, že úschovu můžou poskytovat toliko notáři, advokáti, banky, protože to je to klíčové. Když realitní makléř ty peníze zdefrauduje nebo když s nimi nějakým způsobem hospodaří ve smyslu, že tím kryje nějaké své provozní náklady, tak to je špatně. Když s těmi penězi zmizí, kdo bude mít v ruce toho černého Petra, kdo bude muset nést škodu? Ten, co již plnil, nebo ten, který na to má nárok? To je zkrátka věc, na které bychom se měli shodnout. Jsou to celoživotní úspory. Kolega Kohoutek prostřednictvím pana předsedajícího to tady zmínil. To je to, na čem bychom se měli shodnout, a jsem rád, že tomu i pan kolega Klaus přisvědčil, že toto je zodpovědný přístup, dávat to k tomu notáři. Jsem přesvědčen, že velká část, většina realitních makléřů jsou poctiví, ale toto je instrument, nástroj, který původně ministerstvo předložilo, který by tam měl být zakomponován.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: I vám skončil čas k faktické poznámce, pane poslanče. (Poslanec Feri: Děkuji.) Nyní další faktická poznámka poslance Tomáše Kohoutka, ten je přihlášen dvakrát. Máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane předsedající. K panu kolegovi Václavu Klausovi mladšímu. Pane Klausi, vy jste vzdělaný, úspěšný, zodpovědný člověk. Sám jste to tady řekl. Vy jste si tu notářskou nebo advokátní úschovu zařídil. Ale naprostá většina lidí svěří své celoživotní úspory, miliony korun, domeček, byt i tu zahradní chatku svěří do péče realitní kanceláři. Každá realitní kancelář vám na svých webovkách napíše, že v rámci provize a poplatku za realitní činnost a za realitní zprostředkování jsou právní služby, úschova. Jaká je skutečnost? Naprostá většina realitních kanceláří advokáta, notáře v životě neviděla a naprostá většina realitních kanceláří ty peníze, které tam někdo svěří, respektive budoucí kupující zaplatí, tak je, promiňte mi ten výraz, prohání přes své standardní účty. Vytloukají klín klínem. A promiňte mi to, pane Klausi, když vy přijdete o zahradní chatku nebo o majetek v hodnotě zahradní chatky a nějaké zahrádky, vy to přežijete. Ale jsou lidé, kteří si kvůli tomu, promiňte mi ten výraz, vzali i život. A těch lidí nejsou jednotky, těch jsou desítky, možná stovky. A opravdu, jestli vám je jedno, že přijdete o dvě stě, tři sta tisíc nějakým nezodpovědným jednáním, naprostá většina lidí v této zemi, když přijde o majetek v hodnotě řádově jednotky sto tisíc, tak opravdu to jsou existenční problémy. My jsme tady před pár měsíci řešili novelu insolvenčního zákona a promiňte mi to, ale podnikání na realitním trhu, kde se točí desítky miliard, opravdu v této zemi je to klondike a je potřeba s tím něco dělat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Vojtěch Munzar, také s faktickou poznámkou. A máme další čtyři. Prosím, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já chci jenom stručně zareagovat na pana kolegu Kohoutka vaším prostřednictvím. Tady zapadla asi jedna moje věta, kterou jsem tady také říkal. Říkal jsem, že bych očekával od ministerstva, že přijde s nějakou analýzou, s nějakým vyhodnocením, jaké mezery v zákonech jsou těmi nepoctivci zneužívány, a navrhne řešení. Ale místo toho tady máme požadavky na vzdělání. A já skutečně nejsem přesvědčen o tom, že solidní člověk může být i ten... že i ten nesolidní člověk, který má vzdělání, toho člověka prostě nenapálí. Naopak, bude to dělat možná rafinovaněji.

Bavíme se o dvou různých věcech. Vy to zakrýváte snahou o ochranu spotřebitele, ale dáváte tam další požadavky na realitní makléře, které nepovedou ke zvýšení solidnosti. Dáváte tam různá opatření, která povedou ke zdražování realitních služeb. Náklady jsou vyčísleny, já je tady nebudu citovat. Jsou to desítky milionů. Ale skutečně vy tady říkáte sice jednu věc, ale děláte druhou. Kdybychom se bavili skutečně o mezerách ve stávajících zákonech, které jsou konkrétně nějakým způsobem zneužívány, tak se o tom můžeme bavit. Ale vy tady jdete úplně se změnou trhu, protože to chcete svázat, chcete zajistit exkluzivitu, děláte z lidí opravdu nesvéprávné lidi a tento přístup se mi nelíbí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jiří Kohoutek s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Václav Klaus, také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kohoutek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, zákon je nesmyslný a sám o sobě odporuje, protože pod záminkou zkvalitnění služeb zavádí kvalifikační podmínky, které ovšem současně ruší pro ty, co už v byznysu pracují. Zcela jasně jde o pokus v rámci konkurenčního boje zavést diskriminační podmínky pro nové účastníky trhu. To je jak proti zájmu podnikatelů, tak hlavně proti zájmu spotřebitelů. Současná právní úprava dává zájemcům o realitní zprostředkování vymahatelná práva vůči komukoliv, kdo prodeje realit zprostředkovává. Předkladatelé v ní přiznávají, že se jejich zákon pokouší omezit konkurenci na trhu formálními omezeními a že cílem je zvýšit tržby stávajících realitních kanceláří. V důvodové zprávě se tu doslova píše, že stávající stav - cituji - se v konečném důsledku projevuje v poklesu tržeb realitních zprostředkovatelů a snižování počtu realitních obchodů realizovaných za jejich účasti.

Cílem žádného zákona nemá být zvýšení tržby nějaké profesní skupině na úkor drtivé většiny normálních občanů. Proto navrhuji zamítnutí zákona o živnostenském podnikání, sněmovní tisk číslo 391/0. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Václav Klaus také s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek a Karla Maříková. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Václav Klaus: Zareaguji na pan poslance Kohoutka a pana poslance Feriho. Za prvé existuje celá řada naprosto důvěryhodných realitních kanceláří, které jsou na trhu dvacet a více let a mají naprosto stejnou důvěryhodnost jako notář, jsou pojištěni a tak dále. Není žádný důvod je jakýmkoliv způsobem šikanovat. Já si třeba pamatuji, že můj první makléř byla firma Novotný - Pokorný, kteří snad už začali za bolševika, jak umožnili zkraje osmdesátého devátého drobné podnikání. Nevím, jestli je ten pán ještě naživu, ale klidně bych mu svěřil celoživotní úspory, kdyby stále byl realitním makléřem.

Notář také může fetovat nebo dělat bůhví co, čili taky vám může notář zdefraudovat peníze. Může to nastat, je to také jenom člověk. Čili bavme se případně o tom, jak velké pojistky mají mít subjekty, které si berou do úschovy takovou a takovou hromadu peněz. O jisté výši. Já jsem také vždycky nedával, když jsem něco kupoval, věc k notáři. Když mi to hrozilo, že to byly celoživotní úspory, tak jsem to dělal. Teď, když jsem si pronajímal byt, samozřejmě jsem to nedělal, protože služby notářů jsou drahé. Čili tímto opatřením taky spoustě lidí, takovým těm študákům, co si najímají byty a podobně, jim to prostě extrémně prodražíte. A to je vlastně i reakce na pana kolegu Feriho. Já mu velice rozumím, jak to myslí, ale je tam vždycky ta míra, míra rizika, míra ceny. A zrovna tímto třeba studentům nebo mladým lidem ještě prodražíme nájem, když jim to budeme blokovat a regulovat.

Jinak jsem samozřejmě na straně lidí, aby byli ochráněni. Čili bavme se o pojistkách lidí, co si berou peníze do úschovy, aby o to nepřišli, ale nikoliv takovouto formou, co dělá ten zákon. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Teď faktická poznámka pana Miroslava Kalouska, připraví se paní poslankyně Karla Maříková. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. K tomu, co zaznělo od mých předřečníků, bych rád podotkl, že zpřísnění kvalifikačních požadavků u makléřů, zvláště u těch, kteří to řemeslo dělají poměrně dlouho, pokládám za nadbytečné a absurdní.

Ale co se týče úschovy, tady bych se rád zeptal, protože souhlasím s tím, že koneckonců zdefraudovat úschovu může stejně tak advokát, notář jako realitní kancelář. S tím se prostě holt ve výjimečných případech musí počítat. Ale když přijde realitní kancelář do konkurzu, když zkrachuje a má ty peníze na svých účtech, domnívám se, že tak jak je to teď, hrozí, že úschova je předmětem konkurzní podstaty. A to si myslím, že je - pokud to tak je - prostě poměrně silný argument trvat na notářské nebo advokátní úschově.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Karla Maříková s faktickou poznámkou. Připraví se Dominik Feri, také k faktické poznámce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěla bych reagovat na předřečníka pana poslance Kohoutka. Ten zákon vůbec neupravuje, jestli realitní kancelář nebo zprostředkovatel musí peníze uchovávat v advokátní nebo notářské úschově, ale omezuje, za jakých podmínek dotyčný bude moci tuto činnost vykonávat. Pokud se chcete o tomto bavit, upravme ten zákon tak, že realitní zprostředkovatelé budou mít povinnost peníze ukládat v advokátní nebo notářské úschově, ale neomezujme tady lidi, za jakých podmínek - že budou muset mít vysokoškolské vzdělání - budou tuto profesi moct vykonávat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Dovolte mi ještě před další faktickou poznámkou pana kolegy Feriho ještě přečíst došlé omluvy z jednání Poslanecké sněmovny. Od 17.00 hodin se omlouvá pan poslanec Jaroslav Holík, od 11.30 do 14.30 hodin pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, od 14.00 do 17.00 hodin pan poslanec Adam Kalous, od 14.30 hodin do konce jednacího dne z rodinných důvodů pan poslanec Běhounek a pan kolega Mašek od 11.30 hodin do konce jednacího dne.

Nyní faktická poznámka pana poslance Dominika Feriho. Máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Ještě jedna důležitá věc. Advokáti a notáři jsou pojištění. To je nutné tady v tom zmínit.

A dovolím si ještě, aby zazněla také nějaká data, citovat z dotazníku, který nechalo zpracovat Ministerstvo pro místní rozvoj v roce 2014, kde bylo několik stovek respondentů a ptali se jich, co vlastně u těch úschov chtějí. 47 % - 588 lidí řeklo, že advokátní úschovu, že tu považují za bezpečnou; 315 - 25 % - bankovní úschovu; 17 % notářskou úschovu a pouze 10 % respondentů uvedlo, že považují úschovu u realitního zprostředkovatele za bezpečnou.

A pak rovněž ta otázka byla koncipována trochu jinak ve smyslu, jestli vůbec chtějí úschovu u vyjmenovaných právnických profesí. Vyplynulo z toho, že 68 % ano u advokátů, notářů a u bank, a 30 % respondentů uvedlo, že nezáleží na typu úschovy, ale je důležité, aby peníze byly chráněny před exekucí, insolvencí a zpronevěrou.

Dobře, ale myslíte si, že většina lidí ví, co to je třeba vylučovací žaloba? Myslíte si, že ví, co se s těmi penězi děje, když realitní kancelář spadne do insolvence? Já si myslím, že ne. Nejsem o tom zkrátka přesvědčen.

Jde především - a to zmiňuje opravdu těch 30 % respondentů - o bezpečnost. A bezpečnost zkrátka poskytne toliko někdo, kdo s penězi umí pracovat, kdo je skládá na účtu, kdo je pojištěn - jistě, může je zdefraudovat, ale jsou tam takové nějaké pojistné mechanismy, které chrání ty celoživotní úspory.

Podpořím nějaký pozměňovací... už jsme s kolegyní Kovářovou takový návrh sestavili. Ale jestli tady vznikne nějaký kompromisní, ke kterému bude shoda, kde se shodne vládní většina s opozicí a zkrátka dosáhne se toho cíle, aby peníze byly ochráněny, takový pozměňovací návrh podpořím.

A ještě je možné zmínit na závěr, že úschovu u realitního zprostředkovatele považuje za bezpečnou (Předsedající: To už vám nevyjde, pane kolego.) jedno procento. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Skončil čas k faktické poznámce a jste stále přihlášen do řádné rozpravy. Pan Tomáš Kohoutek ještě jedna faktická poznámka. Připraví se k faktické poznámce pan kolega Dolínek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane předsedající, to je přesně ono, co tady říkal teď Dominik Feri, resp. co předtím říkal pan poslanec Václav Klaus mladší. Vy jste říkal, že ty realitní kanceláře jsou pojištěné. Ale dneska opravdu založení eseróčka je záležitost jednoho dne, cca 11 tisíc korun. Založíte si eseróčko se základním kapitálem jedna koruna, jdete do nějaké internetové banky, složíte tam jednu korunu, založíte eseróčko, máte volnou živnost a druhý den můžete zprostředkovávat milionové obchody s majetky lidí, s jejich celoživotními úsporami. To je ten problém! Prostě dneska opravdu každý člověk, který má základní školu, je svéprávný, je mu osmnáct, má občanku, zajde si na živnostenský úřad. Když to udělá jo chytře, tak si předtím udělá za 11 tisíc eseróčko s korunovým základním kapitálem a druhý den mu lidi můžou svěřit své milionové majetky. Když to eseróčko lidově řečeno přijde vniveč, jde do konkurzu, tak ti lidé nemají jakoukoliv obranu, aby se ke svým majetkům dostali. Protože peníze tečou přes jejich běžné podnikatelské účty, majetky jsou dávno pryč a běžný obyčejný člověk nemá jakoukoliv ochranu.

Vžijte se do situace naprosto normálních 80 % lidí, kteří nejsou právníci, nejsou ekonomové a nemají takový přehled a nevědí a nechápou rozdíl mezi advokátní úschovou, notářskou úschovou, mezi tím, že svěří své peníze do správy nějaké realitky, která si tři dny předtím založila eseróčko. O tom to je. Já vím, že jsou to jednotky procent případů, ale jednotky procent případů ty lidi přivádějí do existenční nouze, protože přijdou o své celoživotní úspory. A když se vám pak podívá šedesáti-, sedmdesátiletá paní do očí, že ji nějaká realitka, která byla založena (upozornění na čas), připravila o celoživotní majetek, tak -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nenuťte mě porušovat jednací řád.

Všechny řádně přihlášené informuji o tom, že tady mám dalších šest faktických poznámek. Začínáme s faktickou poznámkou pana poslance Dolínka, připraví se kolega Richter. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Vzhledem k tomu, co se tady zvrtlo, tak řeknu, co jsem chtěl říct, nyní, a pak se odhlásím, abych vám zkrátil diskusi. Mimochodem chtěl bych vás jenom odkázat na nějaké memorandum, kde jsme si všichni poslanci slíbili, že nebudeme toto předvádět, co teď předvádíme s těmi faktickými. Tak prosím, zkuste se nad tím zamyslet.

Za sociální demokracii - my hájíme jednu věc v těchto oblastech, ať to bylo Airbnb, nebo směnárny, nebo průvodci, nebo právě realitní kanceláře. My nehodláme regulovat nic do okamžiku, než jestli je to potřeba regulovat. Pakliže se nedohodnou lidé v jednom domě na tom, jak využívat byty, aby zároveň ochránili všechny nájemníky nebo majitele, tak potom přichází regulace. Totéž v oblasti cestovního ruchu a podobně. Proto my podporujeme tento zákon.

Nicméně já děkuji za poslední dvě věty paní ministryně, které zazněly, a za klub sociální demokracie bychom je chtěli podtrhnout, že vidíme největší oblast samozřejmě v oblasti úschovy peněz a kvalifikací, o kterých je potřeba zde hovořit. A ono to možná překvapí, že mluvím trošku i rétorikou částečně doprava, ale zde si myslím, že je potřeba vyvažovat a po všech návrzích, pozměňujících návrzích a po všech diskusních příspěvcích zde i na výboru je potom potřeba se podívat na to, aby se vyvážilo to, co se přikáže a co se umožní.

To znamená, v tuto chvíli je potřeba si říct, že nemůžeme z realitních kanceláří udělat štvance, ale musíme se také podívat na to, že ten, kdo kupuje, si realitku nevybírá. Vybírá si ten, kdo prodává. Takže abychom ochránili kupujícího, prodávajícího a samozřejmě abychom ochránili i tu realitní kancelář tak, aby na tom trhu ještě vůbec mohla fungovat. Takže za nás je stěžejní diskuse v příštích dvou měsících a pevně doufáme, že úředníci ministerstva budou právě k dispozici pro to, aby nám případně některá analytická data dodali k té diskusi.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Jana Richtera, připraví se paní kolegyně Maříková. Prosím, máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Richter: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych v krátkosti jenom řekl příklad z praxe, kdy jsem se nějakým způsobem dostal k tomu, že můžeme koupit pozemek jako stavební parcelu. Nicméně realitní kancelář, která to vystavila na stránkách, tam popsala pozemek jako stavební se vším, co k tomu náleží. To znamená inženýrské sítě atd., anebo další možnosti, které momentálně nebyly upraveny, že do budoucna, v krátké době upraveny budou. To znamená, že informace, které jsem načerpal z webových stránek té makléřské společnosti a od toho makléře, tak tam se dal volně postavit jakýkoliv rodinný domek. Nicméně v šetření na místě bylo zjištěno, že opak je pravda. Na místě byly různé zábrany, tzn. nebyly inženýrské sítě, vodu nepovolili, nebudou tahat, odpadní voda, nádrže nedovolili. Byly tam postupně nějaké důležité problémy s přeložkami, které stále spoustu peněz, takže také další břemeno, které tam pan makléř nevysvětlil. A ze začátku už tlačil na to, že je další zájemce, který ten pozemek může zakoupit, a bylo by dobré se rozhodnout hned, anebo ne.

Pokud by se našel člověk, který by takhle nepřemýšlel a nešel by do hloubky toho problému, aby si všechno vyzjistil a prošel si všechno možné okolo včetně pana starosty a lidí, co tam jsou dotčeni, sousedů atd., tak koupí bezcenný pozemek, který se ve finále hodí pouze na to, aby se tam mohly pást ovce. A to si myslím, že ta odborná způsobilost, která by měla dovysvětlit ty věci, a pokud nějaká překážka tam je a brání té stavbě, by ten makléř měl dovysvětlit a nějakým způsobem i poradit cestu, jak ten pozemek dál zhodnotit a udělat z něj ten stavební. A ani to se nestalo.

Takže já samozřejmě tu novelu tady podporuji a souhlasím, co říká kolega Kohoutek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Karly Maříkové. Připraví se kolega Václav Klaus. Máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se chtěla zeptat předkladatelů, jestli disponují nějakou statistikou, kolik realitních kanceláří a kolik zprostředkovatelů středoškoláků a vysokoškoláků zpronevěřilo finance nebo peníze svých klientů. Protože mně přijde, že kvůli jednotkám případů, jak tady bylo řečeno, děláme ze všech zprostředkovatelů a realitních kanceláří zloděje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Václava Klause. Připraví se Vojtěch Munzar a Aleš Juchelka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Václav Klaus: Já bych zase zareagoval. Já myslím, že do diskuse se člověk hlásí, když má to vystoupení připravené dopředu, chce říct skutečně něco velice věcného, a faktické poznámky slouží k tomu, že na sebe navzájem reagujeme. Aspoň pan poslanec Kohoutek se na mě kouká většinou, když mluví, reaguje na mě, já reaguji na něj, čili to není nic nesprávného.

Promiňte, takhle ten svět není, že člověk si založí eseróčko, má jednu korunu, základní vzdělání a druhý den mu tisíce lidí věnují miliony. Lidé zas tak strašně hloupí nejsou. A hlavně, když máte takovou starost, že zlý realitní makléř a směnárník atd. vám hrozně uškodí - daleko víc lidem uškodí politici a poslanci svými nesmyslnými zákony. A tady taky bych pak mohl argumentovat, že možná ani nemusí být svéprávný, že stačí dosáhnout osmnácti let a můžete sedět ve Sněmovně a lidem doručovat zákony, ale nemělo by to tak být a měl byste mít vysokou škodu, Ph.D. a nevím, co všechno ještě dalšího.

Takže když jste tak jako svatí vůči zrovna realitním makléřům, a drtivá většina z nich je naprosto poctivá, tak bychom mohli přijmout i nějaký zákon o poslancích. Třeba že poslancem se může stát člověk teprve ve chvíli, kdy má na daních zaplacené celé čtyři roky včetně náhrad, to by bylo férové. Nebo že poslancem se může stát člověk, který má vystudovanou vysokou školu takovou a makovou. A všechno další. Tohle neděláme, ale teď tady budeme útočit na řadu lidí, kteří se poctivě živí. Třeba neměli to štěstí nebo ani sociální podmínky, že nešli studovat, ale dělají normálně svoji práci.

Čili řešme když tak něco konkrétního, řešme pojistky u těch úložek, to je asi to, co je tam nejdramatičtější, ale nezačněme zas regulovat další část normálního světa, že někdo si jde pronajmout byt a teď nemůže a ještě poběžím kvůli tomu desetkrát k notářovi a utratím 30 tisíc navíc. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Munzara, poté pan kolega Juchelka. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající, já chci zareagovat vaším prostřednictvím na pana kolegu Kohoutka. Jenom když tady hovořil o pojištění. Samotného mě to překvapilo, protože když se obracím na realitní kancelář, taky se zajímám, jestli má pojištění, a mě překvapilo, co je napsáno v důvodové zprávě k tomuto zákonu. Členové Asociace realitních kanceláří jsou všichni pojištěni, a to s limitem 500 000 korun. Za dobu, kdy pojistné události realitních makléřů Asociace realitních kanceláří eviduje, nebyl zaznamenán případ - nebyl zaznamenán případ - kdy by výše plnění přesáhla částku 100 000 korun. A v zákoně se navrhuje limit 1 750 000 pojištění, což bude znamenat podle RIA 400 000 000 korun nákladů pro ty realitní makléře, které oni potom samozřejmě přenesou do zdražení svých služeb.

Já se těším na diskusi, pokud neprojde můj návrh na zamítnutí zákona, na druhé čtení, kde si toto vyjasníme, ale tohle jsem vám chtěl přečíst a reagovat na to, co jste řekl o pojištění. A už to opravdu nechci protahovat faktickými poznámkami. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Aleše Juchelky. Připraví se Tomáš Kohoutek. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Také děkuji, pane předsedající. Nedělal bych z realitních makléřů a realitních kanceláří nějaké zloduchy. Pokud se týká úschov, vybavuji si velkou realitní loupež a to byla, tuším, úschova realitní kanceláře - právě že z ní utekl nějaký advokát. Také se ptám, proč to uschovávat u bank, když tady vyjmenuji minimálně deset bank, které zpronevěřily vklady střadatelů a de facto krachly, a nejen v 90. letech, ale i po roce 2000. A také se ptám, zdali notáři, pokud se něco takového stane, jako prodloužená ruka státu mají nějaké pojištění právě u notářských vkladů a u střadatelů, kteří u nich peníze notářsky uschovávají. Domnívám se, že žádné takové pojištění stát negarantuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Tomáš Kohoutek s faktickou poznámkou. Opět vám měřím čas, pane poslanče.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane předsedající.

K panu Munzarovi. To je právě ten problém. Jsou realitní kanceláře, naprostá většina realitních kanceláří, máte pravdu, které jsou slušné, poctivé a dělají svoji práci dobře. A většinou jsou i členy Asociace realitních kanceláří. Ale v dnešní právní úpravě nemusíte být žádným členem Asociace realitních kanceláří a nemusíte být jakkoliv pojištěn a to je ten problém. A ty desítky, možná stovky případů, kdy lidi přišli o své celoživotní úspory, většinou byly od těch garážových realitek, abych to řekl obecně, což byla většinou korunová eseróčka, nebo eseróčka se základním kapitálem, nebo to byli živnostenští podnikatelé, kteří to měli jako svoji dvacátou činnost a jednou za čas zprostředkovali nějaký realitní obchod, a proto se to stalo.

K Aleši Juchelkovi. Aleši, to je právě ten rozdíl, že každý advokát, aby se stal advokátem, musí jít dlouhou cestou, musí mít vzdělání, musí udělat advokátní zkoušky, musí být registrován u advokátní komory, musí být pojištěn. A to samé, aby se člověk stal notářem, je to ještě delší cesta, ještě více práce a ještě více pojištění. Každý notář musí být pojištěn minimálně na 5 milionů. Naprostá většina notářů je pojištěna na 50 milionů plus více. A to je ten problém, že realitní kanceláře, řada z nich, nemusí být členem žádné asociace, nemusí mít žádné zkoušky, nemusí mít žádnou pojistku, a pak se ti lidé nestačí divit, když se něco stane. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan kolega Skopeček s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Jsem rád, že jsme se vrátili k normální diskusi, která podle mého názoru neměla být odehrávána formou faktických poznámek, ale v rámci přihlášení.

Na úvod bych chtěl říci, že zákon považuji za naprosto zbytečný a dál komplikující náš právní systém, a proto samozřejmě podporuji to, co navrhl kolega Munzar, to znamená zamítnutí v prvním čtení.

Návrh zákona je vítězství představy, kdy si stát myslí, že ví lépe než lidé, co mají dělat. Je to vítězství představy, že vše v našich lidských životech musí být regulováno a právně upraveno a že bez těchto regulací a právních úprav bychom pravděpodobně v džungli života nepřežili ani minutu. Já s touto představou zásadně nesouhlasím a je to jedna z hlavních motivací, proč jsem v politice, abych hájil svobodné lidi, kteří se dokážou na trhu rozhodovat a chovat lépe, než si myslí úředníci, poslanci nebo jacíkoliv politici.

V tomto případě vyhrála představa, že podnikání je džungle z principu, že každý podnikatel vykořisťuje spotřebitele a spotřebitel je v pozici slabého, který vždycky prohraje. Tak tomu ale není. Pokud je trh svobodný a je tam dostatečná konkurence, to znamená v tomto případě dostatečný počet realitních zprostředkovatelů, vede to k tomu, že uspějí v dlouhém období ti, co jsou slušní. Proto také v realitě samozřejmě nezažíváme podvody u drtivé většiny zprostředkování, ale zažíváme podvody v naprosto jednotlivých, minimálních případech, tak jako tomu je ostatně i u jiných podnikání. Když si jdeme koupit auto do autobazaru, tak většinou uspějeme, ale holt se někdy stane, že si koupíme šunt a následně se s autobazarem soudíme. Koneckonců když přijdeme do restaurace, ne vždy nám uvaří chutný oběd. Jak zareagujeme? No zkrátka do té restaurace už příště nepůjdeme, stejně jako si nepůjdeme koupit do toho autobazaru, kde nás napálili, automobil. Toto samozřejmě vede ke kultivaci podnikatelského prostředí. Nikoliv regulace, nikoliv ochrana spotřebitele formou legislativní úpravy, ale čistě to, že spotřebitel může takzvaně volit nohama a vybírat si poskytovatele, kteří mají na trhu nějakou historii, kteří mají na trhu nějaké reference, které jsou pro něj třeba důležité pro to, aby si vybral právě tohoto zprostředkovatele.

Co je skutečným hlavním cílem navrhovaného zákona? Tady dlouze mluvíme o ochraně spotřebitele a vymýšlíme to, jak je potřeba spotřebitele chránit, ale hlavní cíl tohoto zákona je přece úplně někde jinde. Tím hlavním cílem je snaha omezit počet zprostředkovatelů na realitním trhu. To je jediná a hlavní motivace předkladatele. Stát prostřednictvím paní ministryně a těch, co zákony psali, si zkrátka myslí, že on ví nejlépe, kolik realitních zprostředkovatelů má na trhu fungovat. Z nějakého důvodu si usmysleli, že stávající počet zprostředkovatelů je nadbytečný, že je příliš vysoký, a z nějakého důvodu proto chtějí tento počet zprostředkovatelů snížit. Proto také přicházejí s tím dramatickým zkomplikováním podnikání v tomto oboru, se zvýšením kvalifikace na vysokoškolskou, což je absurdní a nesmyslné, jenom proto, aby snížili počet zprostředkovatelů, aby toto odvětví uzavřeli pro další zájemce, kteří chtějí v tomto oboru podnikat, a zakonzervovali to pro stávající a zejména velké poskytovatele realitních zprostředkovatelů. Je to útok na ty nejmenší, na ty nejdrobnější.

Vůbec nechápu, a chtěl bych od paní ministryně slyšet, proč si středoškolák nemůže otevřít kancelář s realitním zprostředkováním. Co je na středoškolském vzdělání s maturitou tak nedůstojného, že tito lidé nemohou dělat kvalifikovanou práci zprostředkovatelů? To chceme lidi s maturitou posílat jenom do dělnických profesí? Mohou se živit jenom rukama a nemohou dělat realitní zprostředkovatele? Copak za čtyři roky na střední škole s maturitou není dostatečná záruka toho, že tito lidé mohou dělat kvalifikovanou práci realitních zprostředkovatelů? Zkrátka stát si nabubřele myslí, že ví lépe než trh, kolik makléřů má na trhu být, a zvýšení kvalifikace je snahou ten počet snížit. Výsledkem toho snažení samozřejmě nebude kultivace podnikatelského prostředí.

Podnikatelské prostředí se žádnou regulací, žádným zákonem nekultivuje, podnikatelské prostředí se kultivuje pouze dostatečnou konkurencí. A tento zákon jde přesně proti konkurenci. Tím, že takto dramaticky zvýšíte kvalifikační požadavky, samozřejmě snížíte počet zprostředkovatelů a omezíte konkurenci na tomto trhu. Povede to pouze jenom k tomu, že se zvýší zisky menšímu počtu zprostředkovatelů a konečným spotřebitelům, těm, kteří si chtějí pořídit nebo prodat nemovitost, se ceny této služby zvýší. Před chvílí jsme řešili zákon o elektronických komunikacích, řešili jsme to, jakým způsobem zajistit to, aby zlevnila mobilní data. Mnozí z nás se shodují v tom, že jediná šance, jak zlevnit mobilní data, je, když se zvýší konkurence, to znamená, když přijde další poskytovatel těchto služeb na trh. V tomto případě používáte naprosto odlišnou logiku a říkáte, že služby pro konečné spotřebitele se zvýší v okamžiku, kdy bude na trhu menší nabídka. Je to absurdní, je to nelogické a nemá to jakýkoliv smysl.

Čili můj závěr je, abychom přestali vodit spotřebitele a občany za ručičku. Nejsou to hloupí lidé, vědí, jak se chovat, mají na trhu dostatečnou nabídku dlouholetých osvědčených realitních zprostředkovatelů, kteří mají dostatečné reference na to, aby poskytli odpovídající službu za odpovídající peníze bez ohledu na to, jestli mají středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. To, že ve finále se objeví nějaká nekalá praktika, že nějaký konkrétní realitní zprostředkovatel někoho podvede, to určitě řešme, ale už dnes jsem si jistý, že na to máme legislativu, která dokáže nepoctivé zprostředkovatele potrestat.

Čili velmi vyzývám, abychom si zachovali zdravý rozum, aby zvítězila představa, že ne vše je potřeba regulovat, aby to fungovalo, že naopak ty regulace vedou často k nezamýšleným důsledkům, které komplikují život našim občanům; abychom jim nekomplikovali život a hlavně abychom jim nezdražovali zprostředkovatelské realitní služby, protože to bude výsledným efektem tohoto zákona, díky kterému klesne nabídka realitních zprostředkovatelů.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Skopečkovi. Nyní pan poslanec Jan Zahradník. Pardon. Ještě pan místopředseda Tomio Okamura se přihlásil s přednostním právem. Omlouvám se kolegovi Zahradníkovi. Máte slovo, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, už delší čas nebyla ve Sněmovně norma, která by tak nepokrytě hájila nějakou lobby. Navrhovaná novela zcela jasně vede k omezení konkurence na trhu tím, že zabetonovává stávající stav, tj. ti, kdo už v byznysu pracují, se fakticky změny bát nemusí, ale novela přetěžuje přístup novým uchazečům o práci realitního makléře. Zákon je absolutně nadbytečný, protože pod záminkou zkvalitnění služeb zavádí kvalifikační podmínky, které ovšem současně ruší pro ty, co už v byznysu pracují, tedy řečeno slovy zákonodárce, mají praxi. Zákon dále navrhuje povinné úschovy nebo pojištění, tedy opět povinnosti, které služby realitek zdraží a přinesou pro všechny strany pár papírů navíc.

Dost nehorázné je, že předkladatelé v podstatě přiznávají, že jejich zákon se pokouší omezit konkurenci na trhu formálními omezeními a že cílem je zvýšit tržby stávajících realitních kancelářích. V důvodové zprávě k zákonu se doslova píše, že stávající stav - a teď cituji - se v konečném důsledku projevuje v poklesu tržeb realitních zprostředkovatelů a snižování počtu realitních obchodů realizovaných za jejich účasti. Konec citátu. Myslím, že cílem žádného zákona nemá být zvýšení tržby nějaké profesní skupině v tom smyslu, že to má být na úkor drtivé většiny normálních občanů.

Cílem novely má být vyšší ochrana zákazníků. Ale po pravdě, na to stačí ve všech rovinách našeho života jediná věc - rychlá a jednoduchá vymahatelnost práva a hlavně spravedlnosti. A na tom vládní koalice vůbec dlouhodobě nepracuje. Pokud se v jakémkoli oboru dělají nepravosti nebo podvody, pak problém je v prvé řadě v tom, že poškozený má strašně komplikovanou cestu, jak se domoci svých práv, náhrady škody nebo potrestání viníků. Žádná škola, natož kurz, jak se domnívají autoři zákona, nejsou zárukou lepší služby. K tomu jsou potřeba schopnosti, které se ve škole nikdy nenaučíte, a osobní odpovědnost za škodu, která je rychle a účinně vymahatelná.

Chápu snahy zaměstnat absolventy fofrškol. Ale trh by měl pokud možno dávat šance všem stejně, absolventům jakékoli školy, a mimochodem tam, kde to jde, tak i těm, co školy nemají, ale mají třeba přirozený talent. Nejtalentovanější muž planety na reklamu a přímý prodej David Ogilvy odešel ve druhém ročníku z vysoké školy a nikdy ji nedokončil. I bez ní se stal světovým fenoménem v prodeji čehokoli. Založil reklamní agenturu, která dělá miliardové obraty, a nejpozoruhodnější je, že to vše bez toho, že by absolvoval jakýkoli akreditovaný kurz nebo zkoušku odborné způsobilosti.

Ale pojďme na další příklady. Jeden z největších vynálezců světa Edison, který byl větší vizionář a obchodník než vynálezce, chodil do školy pouhého čtvrt roku. A to mluvíme o čtvrt roku v první třídě základní školy. Ředitel školy Edisona považoval za duševně zaostalého. Autor tisíců patentů měl štěstí, že nežil dnes a tady za vlády hnutí ANO, ČSSD a KSČM. Netuším totiž, v jakém oboru by mu naše byrokracie nebo tato vláda dovolila pracovat. Nejspíše by zametal ulice. Jeden vzdělaný novinář se ptal: "Pane Edisone, je pravda, že jste vynalezl žárovku, aniž jste znal Ohmův zákon?" Edison odpověděl: "Naštěstí jsem ho neznal. Kdybych ho znal, tak by mě to zdržovalo."

Jsou obory, kde vzdělání a odbornost jsou nezbytné. O tom nepochybuji. A to chci zdůraznit, to nijak nevyvracím. Jsou obory, jako třeba umění, kde je třeba talent. A jsou obory, jako třeba byznys, a to vím z vlastní zkušenosti, kde je třeba v prvé řadě talent a poctivost. A to je ale podle našeho názoru i případ prodeje realit.

Tento zákon je zdánlivě banalita, ale je to principiální cesta do pekel. Zaplevelujeme náš svět předpisy a ničíme kreativitu ve jménu formalismu. Škodíme tím sobě i celé společnosti. Naše cesta musí být opačná - na maximum tam, kde to jde, lidem život zjednodušit, přístup k práci, k podnikání, k tomu, aby živili sami sebe. A to bohužel tato vláda opakovaně nedělá.

Proto hnutí SPD navrhuje návrh na zamítnutí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. Pan poslanec Zahradník v obecné rozpravě. Připraví se pan poslanec Feri. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Jenom bych se chtěl krátce vyjádřit k tomu předcházejícímu průběhu diskuse. Míra pokřivení jednacího řádu a zneužívání faktických poznámek je už skutečně veliká a zažíváme při ní různé legrační a absurdní momenty, jako třeba když pan poslanec Dolínek nás zapřisáhne, abychom v rámci nějaké tady naší vnitřní dohody ty faktické poznámky nezneužívali, ale vzápětí svůj diskusní příspěvek v rámci té poznámky přednese. To je skoro cimrmanovská neřešitelná logická smyčka. Nebo když tady jiný kolega se v rámci své faktické poznámky přímo obrací na jiného poslance svou poznámkou, tyká mu, a dokonce ho nazývá křestním jménem. To je úplně zase na druhou stranu z hlediska formálního něco vymknutého.

Bavíme se tady o vzdělání nevzdělání, o výhodě vzdělanosti, nebo zase naopak výhodě zatvrzelosti v nevzdělanosti. Je to těžké. Jako učitel těžko mohu tady teď se přiklonit na stranu toho, že nevzdělanost je jakousi výhodou. To určitě tak není. Na druhou stranu vzpomínám na to, jak jsme tady v minulém volebním období schválením zákona o pedagogických pracovnících zabránili celé řadě nadaných učitelů inženýrů, kteří nemají to pedagogické vzdělání, aby mohli nahradit zoufale fatálně chybějící učitele fyziky například.

Tak dobře. Teď tedy k tomu meritu věci, k tomu zákonu o realitním zprostředkování. Nezlobte se, pane zpravodaji prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem musel tyhle věci říci, ale zase na druhou stranu zdržoval jsem se těch faktických poznámek, takže váš úsměv vnímám jako takové povzbuzení, abych teď přistoupil k meritu věci.

Ten zákon je zákonem speciálním a jako takový by samozřejmě měl být v jistém smyslu podřízen zákonu, který je obecnější, tedy například občanskému zákoníku, a měl by navazovat na jeho ustanovení. Hned začnu prvním takovým pojmem, který u některých příslušníků stavu realitních zprostředkovatelů vzbuzuje pochybnosti, a proto se také na mě obrátili, abych jejich pochybnosti se pokusil tady tlumočit a nakonec ty jejich pochybnosti dovedl k nějakému závěru k usnesení naší Sněmovny.

První věc se týká pojmu zájemce, který je v našem zákoně nějak vymezován v § 3. Občanský zákoník v § 2445 říká, že smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy se třetí osobou. Čili slovo zájemce je závazný pojem, pojem obecný, vycházející z občanského zákoníku. Náš zákon o realitním zprostředkování, resp. některá ustanovení, ovšem budí dojem, že tím zájemcem je určitá specifická osoba a povinnosti realitního zprostředkovatele vůči této osobě pak nasvědčují, že se asi nemýlím, když říkám, že to je osoba-vlastník nějaké nemovitosti, bytu, domu, pozemku, který přichází za realitním zprostředkovatelem se zájmem, aby tento zprostředkovatel tu jeho nemovitost uplatil na realitním trhu, tedy aby ji prodal.

Kromě toho ovšem se v tom procesu trhu s realitami objevují ještě další osoby, které aktivně vstupují do kontaktu s realitním zprostředkovatelem. Je to například člověk, který bydlí, já nevím, v paneláku, našetřil si peníze se svou manželkou a mají zájem zakoupit si třeba domek. Ti přicházejí také za tím realitním zprostředkovatelem se zájmem o to, aby on jejich touhu vlastnit ten domek nějak uspokojil a našel pro ně tu nemovitosti. Otázka je, zdali i na tohoto člověka se vztahuje definitoricky ten pojem zájemce. Některá vysvětlení našeho zákona nasvědčují, že tomu tak není.

A pak je zde ještě třetí typ osob. To jsou lidé, kteří přicházejí na základě toho, že si přečetli inzerát, který zprostředkovatel na základě té smlouvy o realitním zprostředkování umístil někde, já nevím, v novinách, na nějaké vývěsce, a kterým nabízí danou nemovitost, kterou pro zájemce takto se rozhodl prodávat. Ten už jaksi je řekněme tak nejméně v tom našem zákoně ošetřen. Zatímco s tím prvním i s tím druhým realitní zprostředkovatel smlouvu uzavře, tak s tím třetím už ani žádnou smlouvu uzavírat nemusí. Takže náš zákon se v některých místech s tímto problémem snaží vyrovnat, třeba v § 11 odst. 1. Zákon předložený paní ministryní pracuje s pojmem zájemce o nabytí vlastnického práva k nemovité věci nebo práva, jež obsahuje nebo s nímž je spojeno oprávnění užívat nebo požívat nemovitou věc. Ale hned v tom samém odstavci v jeho druhé větě se už používá jenom pojem zájemce. Asi je rozuměno, o jakého zájemce se jedná.

Já si myslím, že by tady mělo být jasno, že by nejenom realitní zprostředkovatelé, ale vlastně i ti zákazníci realitních makléřů by měli mít jasno, co jednotlivé pojmy znamenají. Měl by být možná rozlišen majitel nemovitosti jako zájemce hlavní nebo zájemce číslo jedna, ten druhý, ten, který přichází se zájmem zakoupit nemovitost, jako další zájemce, případně jako, jak už jsem jednou citoval, zájemce o nabytí vlastnického práva k nemovité věci nebo práva, jež obsahuje nebo s nímž je spojeno oprávnění užívat nebo požívat nemovitou věc, byt nebo nebytový prostor. Takhle obsáhle by to mohlo být. Je to složité, ovšem tím pádem by tyto kategorie zákazníků realitních kanceláří byly rozlišitelné.

Další problém, který je zde a na který jsem byl upozorněn, je problém, který obsahuje odstavec 4 v § 12. Tam se uvádí: Nepředá-li realitní zprostředkovatel zájemci informace podle odstavců 1 a 3 nejpozději při uzavření smlouvy o realitním zprostředkování nebo informace podle odstavce 2 nejpozději do 14 dnů ode dne, kdy je konkrétní předmět převodu nebo předmět užívání nebo požívání zájemci a realitnímu zprostředkovateli znám, může zájemce od smlouvy o realitním zprostředkování odstoupit. - Jak si přeložíme tohle? Realitní zprostředkovatel má povinnost informovat zájemce, tedy toho zájemce - kupujícího -, o závadách té nemovitosti. Pokud to neudělá zprostředkovatel, může zájemce od smlouvy odstoupit. To je legitimní, pokud ta smlouva existuje. Ta smlouva ale vzhledem k té třetí kategorii osob zainteresovaných v procesu existovat nemusí, a pak tedy není od čeho odstupovat. Čili je otázka, zdali takovýto paragraf popisuje všechny možnosti, které může život, zelený strom života, přinést. (V sále je velký hluk.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pane poslanče, já se omlouvám. Dámy a pánové, prosím o ztišení, ať slyšíme pana poslance.

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane předsedající, neomlouvejte se. Já jsem schopen to nějak zvládnout. Děkuji mnohokrát nicméně.

To pojmosloví začíná být komplikované, neřkuli zmatečné, i v § 13. Ten říká: Prohlásil-li zájemce, že se seznámil s písemnostmi, na které odkazuje smlouva o realitním zprostředkování, a vyplývají-li z okolností vážné pochybnosti, že k tomu skutečně došlo, musí tuto skutečnost prokázat realitní zprostředkovatel. - To je skutečně velmi zamotaná a komplikovaná věc. Když ten zájemce, tedy ať už majitel nemovitosti, nebo ten, který si chce něco koupit, prohlásil, že se se všemi písemnostmi seznámil, tak kdo proboha by mohl toto tvrzení nějak vážně zpochybnit? Chápu, že občanský zákoník dneska umožňuje uzavírání smluv bez písemného podkladu, jakýchsi ústních dohod, které mají plné právo na to být realizovány, nicméně tady asi ten paragraf je zbytečný. Když teď tady pomineme ty zmatky v pojmech zájemce, tak je těžko vysvětlitelné, jak by měl realitní zprostředkovatel prokázat, že zájemce seznámil s písemnostmi, když ten zájemce sám to prohlašuje, že s nimi byl seznámen. Asi každý zprostředkovatel, který chce vážně svoji praxi vykonávat, si nechá od toho zájemce potvrdit písemně, že tuto svoji povinnost splnil. Takže si myslím, že ten paragraf je nadbytečný.

Další problém je v § 14. Tam se uvádí: Ve smlouvě o realitním zprostředkování nelze uložit zájemci, který je spotřebitelem, povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy. - Tomu rozumím, to je prostě asi snaha chránit toho dotyčného člověka, který k tomu vykořisťovateli, realitnímu agentovi přišel, aby pak nemusel svoji nemovitost zrovna přes toho realitního agenta prodávat, nicméně tady se jaksi popírá to, co je ze zákona účelem, tj. uzavření realitní smlouvy, smlouvy o prodeji nebo smlouvy o koupi. Tak to tam je v paragrafu - nevím, jestli to je dva - který definuje pojmy v našem zákoně, právě ta smlouva o... ta realitní smlouva, teď abych mluvil přesně, uvedena jako jeden z hlavních cílů celé té realitní činnosti. I to je prosím zmatečné a žádá si to nějakou úpravu.

Další, předposlední věc, se týká možnosti vypovědět smlouvu o realitním zprostředkování, přitom výpovědní doba může činit nejvýše jeden měsíc. Jaký má tohle smysl? se ptám. Realitní zprostředkovatel přijme od toho zájemce zakázku, třeba zakázku prodat mu nemovitost, dům. On během několika hodin, možná několika dnů připraví všechny podklady, udělá všechny možné k tomu patřičné kroky, dokumenty, zejména tedy stanoví cenu té nemovitosti na trhu, načež ten zájemce smlouvu vypoví obratem po získání těchto informací s jednoměsíční výpovědní lhůtou, ta vzápětí po těch 31 nebo 30 dnech přestane platit a on si může ty znalosti, které získal od realitního zprostředkovatele, využít.

Tak to není žádná kultivace realitního trhu, jak tady na ni upozorňovala paní ministryně i pan zpravodaj. Proč tady do tržního prostředí zasahujeme? Jaký to má pro toho spotřebitele, obecně řečeno, význam? Je to zbytečné regulování smluvních vztahů. Spotřebitel se sám orientuje, nepotřebuje takovou vysokou míru ochrany, má svoji svobodnou možnost přistoupit nebo nepřistoupit na návrhy realitního zprostředkovatele a tu smlouvu uzavřít nebo neuzavřít. Pokud se mu zdá ta výpovědní délka, kterou realitní zprostředkovatel navrhuje, dlouhá, tak prostě smlouvu uzavřít nemusí.

A poslední moje připomínka se týká § 19 odst. 4, který říká: Byla-li smlouva, k jejímuž uzavření se vztahoval vznik práva realitního zprostředkovatele na provizi, uzavřena z důvodu nečinnosti, pochybení nebo neposkytnutí odpovídající součinnosti realitního zprostředkovatele až po zániku závazku ze smlouvy o realitním zprostředkování, nemá realitní zprostředkovatel právo požadovat provizi po zájemci, který je spotřebitelem. - No tak o jaké smlouvě tady mluvíme? Asi má autor na mysli realitní smlouvu, jak ji definuje v § 2 odst. 3 našeho zákona. Tedy asi máme na mysli tu realitní smlouvu, už tu konkrétní smlouvu o prodeji nebo nákupu, případně pronájmu té nemovitosti. Autor asi chtěl říci, že pokud byla ta realitní smlouva uzavřena po skončení platnosti smlouvy o realitním zprostředkování, ačkoliv byl realitní zprostředkovatel v té době platnosti smlouvy o zprostředkování nečinný, pochybil nebo neposkytl, tak pak nemá právo na provizi. Nemá právo vůbec žádnou provizi vyžadovat po nikom.

Ale to není podstatné. Tady je třeba rozumět snaze autora chránit ty zájemce, ty spotřebitele, před někým, před tím realitním agentem, který uzavře smlouvu, neudělá pro zájemce nic, skončí platnost té smlouvy, zájemce si pak v dobré víře prodá ten dům sám a realitní zprostředkovatel od něj vyžaduje provizi. Na jakém základě? Snad jedině lživým tvrzením, že v době platnosti smlouvy o realitním zprostředkování konal. Což se, předpokládáme, nedělo.

Jak už jsem řekl, nadřazený zákon, tedy občanský zákoník, v § 2454 říká, že právo zprostředkovatele na provizi není na újmu, byla-li smlouva, k níž se vztahovala činnost zprostředkovatele, uzavřena nebo splněna až po zániku závazku ze zprostředkovatelské smlouvy. Tady zákonodárce na jednu stranu ochraňuje tedy zprostředkovatele, aby měl šanci získat provizi za svoji práci poctivě odvedenou, která dospěla do cíle se zpožděním tedy, a to pouze proto, že to uzavření té realitní smlouvy přepadlo za konec platnosti té smlouvy zprostředkovatelské. Aby o provizi nepřišel. Aby nějakým, třeba i - možná si teď dovolím trošku podezíravě říci - zdržovacím průtahem toho spotřebitele se prostě ta doba naplnila.

Takže není zde uvedeno, že by mohla nastat opačná situace. Že zprostředkovatel tedy splní všechny své závazky a zájemce si nějak tady zajistí, ošetří to, aby uzavření té dohodnuté realitní smlouvy přepadlo za konec platnosti té smlouvy o realitním zprostředkování, a pak bude tvrdit, že provizi platit nemusí. Důkazní břemeno bude prostě tak na té či oné straně. Tady není povinností důkazního břemene zatížen ten realitní zprostředkovatel, jako tomu je u jiných ustanovení. A tady by rozhodoval jedině soud.

Dámy a pánové, já si myslím, že to jsou věci, které mají nějakou reálnou podstatu a které ospravedlňují můj návrh, který zní, že navrhuji vrátit tento zákon předkladateli k přepracování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Feri, připraví se pan poslanec Skopeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já dneska budu hrát z jedné desky, a sice pověnuji se ještě krátce úschovám. Podle toho, co už jsem zmínil v předchozích vystoupeních v rámci faktických poznámek, tak bych si rád dovolil zmínit - a už jsem to tady s paní ministryní probíral v rámci interpelací a byla velmi vstřícná, a snažil se to popsat. Ale ještě pro vás tady na plénu.

Jak se vlastně to ustanovení § 4, které upravuje možnosti a povinnosti stran úschov, vyvíjelo. Ten návrh šel z ministerstva na vládu v následujícím znění. Realitní zprostředkovatel v rámci zprostředkovávané záležitosti není oprávněn a) poskytovat úschovu za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy; b) zprostředkovat poskytnutí takové úschovy někým jiným než bankou, zahraniční bankou, notářem nebo advokátem.

To je naprosto v pořádku. Kdyby to takhle zůstalo, jsem zcela spokojen, vůbec nevystupuji. Co se ale na jednání vlády stalo? Na jednání vlády - což podle mého soudu není úplně standardní věc, že vám nějaký komplexní materiál, na kterém ministerstvo dlouhou dobu pracovalo, jde na vládu a tam se změní pár slov, úplnou náhodou. To není úplně standardní.

Co se tam stalo? To ustanovení se změnilo následujícím způsobem: Realitní zprostředkovatel v rámci zprostředkovávané záležitosti není oprávněn nabízet a) úschovu za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy; b) zprostředkování poskytnutí takové úschovy někým jiným než bankou, zahraniční bankou, notářem nebo advokátem

To znamená, došlo tam k nějaké zdánlivě nevýznamné změně nahrazení slova "poskytovat" za "nabízet" s tím, že v praxi by to asi podle navrhovatele nemělo přinést vůbec žádné změny a žádné odlišnosti. Jenže co to znamená nabízet? Nabízet je nějaké poměrně neurčité pojmenování, nějaké neurčité slovo. Co si pod tím představit? Znamená to, že když při sjednávání té transakce nebo při té kontraktaci do té kanceláře přijde, já nevím, syn toho realitního zprostředkovatele a řekne "hele, táta úschovu umí taky a nebude to stát o tolik víc", tak že to, že se to jakoby vejde, že je to prostě po právu? Že se to vejde do limitu tady toho ustanovení? No asi s největší pravděpodobností ano.

To znamená, látáme tady jenom zdánlivě nějakou ohromnou díru, která může mít pro klienty nedozírné následky v případě například zpronevěry těch peněz. To znamená, došlo k něčemu podle mého soudu nestandardnímu na vládě, nebyly pro to vzneseny žádné uspokojivé argumenty. Vím, že paní ministryně zmiňovala, že to je po nějaké dohodě, nebo po nějakém kolokviu, semináři, s realitními zprostředkovateli. Na druhou stranu z ministerstva vyšel nějaký komplexní materiál v podobě, u které s ní mohu souhlasit. A najednou došlo k nějaké blíže nepříliš uspokojivě vysvětlené změně. Takže to je to, k čemu tam vlastně došlo.

Dovolím si ještě citovat z toho dotazníkového průzkumu ministerstva, protože jsem to v rámci té faktické poznámky asi neřekl úplně přesně a pochopitelně. Tak na úvod je nutné zmínit, že ten dotazníkový průzkum byl veden nejenom mezi realitními zprostředkovateli, ale i mezi spotřebiteli. Ti zprostředkovatelé říkají následující - to znamená. ti konkrétní realitní makléři, jak to vlastně poskytují. Jak jsem tady zmiňoval, 47 %, 588 respondentů, říká, že za bezpečnou považují advokátní úschovu. 25 % bankovní úschovu, 17 % notářskou úschovu. A co je paradoxní, že jenom 10 % z těch nějakých tisíce respondentů považuje úschovu u realitního zprostředkovatele samu o sobě jako zabezpečenou. Což je teda poměrně zvláštní, že tady říkáme, že je tady o to nějaký velký boj, že to ti realitní zprostředkovatelé chtějí dělat. Ale myslím si, že je významná část, a ten průzkum mi tady v tom přisvědčuje, naopak velká část z nich říká - ne, ne, bezpečné jsou úschovy u advokátů.

Já se nedivím. Kdo by si lajsnul mít u sebe najednou, já nevím, dvacet milionů jen tak? Může se stát prostě úplně cokoliv. A proto pouze 10 % těch zprostředkovatelů říká, že ta úschova u nich je bezpečná.

Co se týče spotřebitelů, tak tam je ta situace taková, že 68 % spotřebitelů, 723 respondentů říká, že za bezpečnou považují úschovu toliko u těchto subjektů: advokáti, notáři, banky. A 30 % odpovídá, že jim je to vlastně jedno, hlavně když je to bezpečné, když to není postihnutelné v exekuci, když o ty peníze nepřijdou v rámci insolvence anebo když ty peníze nejsou zpronevěřeny.

Co jsme tady řešili, byla otázka nějakého právního vědomí národa. Já bych si skutečně velmi přál, kdyby všichni občané znali beze zbytku svá práva, svá procesní práva, věděli, jak se bránit u soudu, co kde namítat, a byli schopni ty své věci, záležitosti řešit zkrátka pořadem práva. Ale nemám ten pocit. Nemyslím si to zkrátka. Myslím si, že dost lidí si nedokáže vůbec představit, co se s těmi penězi, které, když plnili (?) tedy na tu kupní cenu, co se těmi penězi děje u toho realitního zprostředkovatele.

Možná že si někdo myslí, že ty peníze putují na nějaký oddělený účet, který bude veden specificky, prostě ad hoc tady k tomu účelu. Ale ve skutečnosti - a možná, že to část realitních makléřů dělá, ale nedokážu posoudit kolik. Ale spíš ta zkušenost, jak jsem hovořil s realitními makléři i s advokáty, je taková, že zkrátka ty peníze přijdou, slejou se do jednoho účtu, z toho účtu se hradí úplně všechno. Hradí se z toho nějaké provozní náklady, nájem kanceláře, úplně cokoliv. A až se stane nějaká situace typově jako exekuce, tak přijde exekutor a řekne: no to jsou peníze na vašem účtu, na to si sáhneme. A pak se prostě bude muset velmi složitě ten klient procesně bránit a namítat "to jsou moje peníze"? Ještě zmiňme zkrátka tu otázku toho, kdo o ty peníze v důsledku přijde případně. Jestli přijde ten kupující, ten prodávající. Co s těmi penězi bude? To je opravdu černý Petr. A já to tu trošku zlehčuji tím černým Petrem, ale to jsou celoživotní úspory, o které prostě někdo tady v tom přijde. Někdo přijde o nemovitost, někdo přijde o peníze. Zkrátka toto zůstává nedořešeno.

A dlužno podotknout, že pouze 12 odpovědí z nějakého toho tisíce spotřebitelů, tak u nich ta odpověď zněla, že považují za bezpečnou úschovu u realitních zprostředkovatelů. To znamená, tady jsou konečně nějaká... ministerstvo ta data má k dispozici a vyšlo z nich také v rámci legislativní přípravy, že zkrátka lidé nepovažují úschovu u realitních zprostředkovatelů za bezpečnou. Jenom procento z těch tisíce respondentů řeklo, že ta úschova je bezpečná.

Myslím si, že drtivá většina (nesroz.), ta čísla to ukazujou, drtivá většina klientů si přeje, aby ty peníze byly bezpečně uložené, aby byly bezpečně uložené u advokátů, notářů nebo bank. Co se týče toho pojištění a toho argumentu - vždyť i advokát s tím může zdrhnout. Advokáti jsou pojištěni na jednotky, notáři také, jednotky až desítky milionů korun. A jsou na ně kladeny dle jiných právních předpisů, a právních předpisů netoliko jenom zákonů, ale i samozřejmě nějakých etických kodexů a vnitřních nějakých samosprávných dokumentů, mnohem vyšší nároky než v současné době na realitní zprostředkovatele.

Kolega Kohoutek prostřednictvím pana předsedajícího tady zmiňoval, jak snadné je stát se realitním zprostředkovatelem. A já jsem ochoten a velmi rád přistoupím na tu logiku, dobře, nechť jsou ty nároky na to, aby byl člověk realitním makléřem nejnižší. Ale v nějakém konkrétním bodě, v nějakém konkrétním bodě té kontraktace, toho nákupu nemovitosti, v tom uzlovém bodu, což je ta úschova, by to zkrátka mělo být nějakým způsobem profesionalizované, aby člověk, který si opravdu vyběhá jenom ten živnosťák a pak volně podniká, tak aby měl u sebe miliony korun, což může být sprostě pro (?) - a zmiňoval to tady pan kolega také velmi dobře. Když by tady poslanec přišel o nějakou nemovitost v hodnotě sto, dvě stě, tři sta tisíc, tak to asi zvládne. Ale je-li to domek nějaké staré paní na vesnici, o který by přišla kvůli tomu, nebo nějaká mladá rodina, která si šetří, vzala si hypotéku a přišla by o ty peníze, tak je to naprosto devastující.

Čili tolik k tomu. A ještě tady padla nějaká námitka týkající se toho, že to je jenom nějaká lobby advokátů, notářů a že v tom vlastně létají nějaké obří peníze. Nutno říci, že neznám žádného takového advokáta. A i jsem se tady snažil hledat nějaké argumenty proti tady tomu. A nikdo nezná žádného advokáta nebo notáře, který by žil jenom z úschov, u kterého by to bylo nějaké zásadní. To je jenom prostě další služba, která je klientům poskytována. Je poskytována profesionálně. Ty peníze jsou na samostatném účtu. Nehospodaří se s nimi. Advokát je pojištěn a ty peníze nejsou postihnutelné v rámci exekuce u toho samotného advokáta. Čili je to úplně jiný, standardní a kvalitativně vyšší nějaký procesní režim.

S ohledem na výše uvedené bych si dovolil navrhnout, a pak to klidně zopakuji, přikázání i ústavněprávnímu výboru, a to prosím z důvodu nejenom těch úschov, ono se to týká těch právnických profesí, ale i z důvodu poskytování právních služeb, což je otázka, která tady byla také vznesena. Byla řešena i v rámci připomínek. Myslím, že ty připomínky k tomu uplatňovala konkrétně Notářská komora, a v rámci ústavněprávního výboru si myslím, že konkrétně tady k té věci bychom se měli nějakým způsobem vyjádřit a postavit. V rámci hospodářského výboru si myslím, že se budou řešit jiné věci. Ideologicky, jak moc regulovat to a to. Ale tady to je věc, která se významně týká právníků, a měli bychom se tomu věnovat. Takže děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Seznámím vás s omluvami, které mezitím přišly. Pan poslanec Špičák od 12.30 do 13 hodin z pracovních důvodů dnes, pan poslanec Dolínek od 14.30 do 15.45 z rodinných důvodů, paní poslankyně Malá od 12 do 13 hodin a pan poslanec Hnilička ruší omluvu od 11.00 do 13.00, omlouvá se od 11.00 do 12.00 z pracovních důvodů.

V obecné rozpravě nyní pan poslanec Skopeček, připraví se pan poslanec Martínek. Pan poslanec Skopeček není přítomen, takže na řadě je pan poslanec Martínek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, během projednávání padají relevantní argumenty od zástupců předkladatelů i od zástupců odpůrců návrhu. Chápu potřeby alespoň základní ochrany spotřebitelů na realitním trhu i na druhou stranu snahu nekomplikovat práci realitním zprostředkovatelům. Doufám proto, že se povede nalézt takové úpravy stávajícího návrhu, které budou více vyhovovat větší části Sněmovny i většině české společnosti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Do rozpravy už v tuto chvíli není nikdo přihlášen ani se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Je prosím zájem o závěrečná slova? Paní ministryně, pan zpravodaj? Paní ministryně má zájem o závěrečné slovo. Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Děkuji moc za slovo, pane předsedající. Tak já jsem si opravdu velmi pečlivě a bedlivě vyslechla všechny názory kolegů, za které samozřejmě moc děkuji. Já jenom ale, protože se tedy musím upřímně přiznat, že mě některá vystoupení velmi překvapila, až skoro zaskočila. Protože to, aby vznikl zákon, vzešlo z Poslanecké sněmovny, a to přesně z hospodářského výboru, kde to inicioval podvýbor pro podnikatelské prostředí vedený panem Martinem Novotným z ODS.

Takže ODS požádala ministerstvo, abychom připravili zákon. My jsme samozřejmě po dohodě na hospodářském výboru - do 10. října 2012 se schválila analýza, která tomu předcházela. Tu analýzu samozřejmě pravděpodobně máte, ale tam samozřejmě je popsaná jak analýza současného stavu, historie, právní předpisy atd. A vycházelo se právě z kontextu toho mezinárodního srovnání, kde skutečně bylo vlastně deklarováno na hospodářském výboru, že si tzv. pomyslná černá ruku trhu bohužel tady neporadí a že skutečně dáváme všanc spotřebitele vlastně i nekalým praktikám některých realitních makléřů. Takže na základě těchto požadavků hospodářského výboru a vysloveně usnesení č. 194 Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo tento zákon.

Musím říci, že ten zákon skutečně je velmi intenzivně... byl připravován právě s odbornou veřejností, to znamená i s Asociací realitních kanceláří, která si je sama vědoma toho, že situace na trhu je neúměrná. Samozřejmě ty poctivé realitní kanceláře, už tady o tom byla mnohokrát řeč, vzdělávají své zaměstnance atd. Podstatou toho zákona je nejen jim tedy vlastně získat tu odbornou profesionalizaci těch realitních makléřů, a to samozřejmě prostřednictvím vázané živnosti, tak i samozřejmě zajistit to pojištění. A pokud se bavíme o tom pojištění jako takovém, tak to pojištění samozřejmě je zejména nastaveno tak, aby krylo možné újmy z pochybení, nedbalosti nebo opomenutí. Žádné pojištění na světě, ani advokátů, ani notářů, ani nikoho, nekryje podvod. To znamená, když někdo bude chtít ukrást peníze, tak na to žádné pojištění není. Naopak, to, co tady právě jeden z pánů poslanců říkal, že samozřejmě se tam stanou případy, kdy tam vyteče voda nebo některé takové věci, zapomenou se zavřít kohoutky, budou tam nějaká mimořádná... počasí atd., vyplaví tu nemovitost, tak přesně to pojištění kryje a ti makléři to musí mít.

Další věc je ohledně kvalifikace. Prosím vás, není pravda, že středoškolák nemůže vykonávat činnost makléře. Samozřejmě může. Tam se počítá praxe. Byl tady zmíněn elektrikář. Pokud ten elektrikář to dělá dvacet let, tak to samozřejmě bude moci dělat dále. Pokud někdo i se základním vzděláním by se chtěl vydat cestou makléře, pak bude muset složit zkoušku odborné způsobilosti.

Co se týká úschovy, já jsem to tady na základě svého úvodního slova říkala, že skutečně očekávám tuto debatu ve výborech. Možná jenom doplnění. My na vládu, to znamená do legislativního procesu vlády, jsme to posílali s tím, že není oprávněn nabízet. To, že vlastně striktně nesmí úschovu realizovat prostřednictvím realitních kanceláří, se tam dostalo až na základě Legislativní rady vlády. Já jsem to upravovala v kontextu toho - souhlasím s tím, co tady říkal pan poslanec Klaus, že skutečně je potřeba rozlišovat velké obchody a malé obchody. Pokud je realitní makléř, který bude kvalifikovaně způsobilý atd., působit na malé obci, kde působí dvacet let, má důvěru lidí a jde o prodeje malých věcí, jako jsou skleníky, garáže, malé zahradní domky, není žádný důvod k tomu, aby to ten realitní makléř nemohl v rámci své provize té babičce nebo tomu dědečkovi nabídnout. Pokud ale jde o velké obchody, tak tam jde samozřejmě o to, že by ti realitní makléři neměli nabízet vlastní úschovu, ale měli by naopak nabízet zprostředkování těchto větších obchodů právě u notářů, bank atd. V tomto kontextu je potřeba nesměšovat primární úschovu se zprostředkováním úschovy jako takové.

Co se týká samotných smluv, tak to je jedna z dalších stěžejních věcí toho zákona. My jsme skutečně vedli několikahodinové debaty na Legislativní radě vlády právě ve vztahu k občanskému zákoníku atd. Měly by k tomu sloužit výbory. Já si vás dovolím znovu požádat o to, abychom to mohli rozdiskutovat ve výborech, protože § 19 reaguje na občanský zákoník § 2435. Chápu obavy pana Zahradníka, ale my už to máme skutečně velmi detailně s Legislativní radou prodiskutováno. Je to spíše otázka vysvětlení. Protože kdybych tady měla jet každý ten bod samostatně, tak je to na velmi dlouhou dobu. A je velmi důležité se postavit za oblast smluvních vztahů, protože někdo prodává nebo nakupuje nemovitost jednou za život. Proto ta regulace v oblasti a úprava v oblasti smluvních vztahů je velmi důležitá.

Ještě jednou moc děkuji za ty poznámky. Skutečně jsme připraveni reagovat na všechno. Myslím si, že je to skutečně potřebný nový zákon, který nejen ochrání spotřebitele, ale právě i reaguje na trh samotný. Volají po tom odborné společnosti, odborná asociace. Pojďme detaily, o kterých jsme tu hovořili, vyřešit na výboru, jak to tu bylo řečeno posledním slovem, tak aby se ten zákon co nejvíce přiblížil požadavkům všech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, paní ministryně. S přednostním právem se přihlásil pan předseda Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nechtěl jsem vystupovat, ale paní ministryně tady použila jeden argumentační faul. Musím to uvést na pravou míru. Vy jste říkala, že podvýbor vedený mým bývalým kolegou Martinem Novotným nějak zaúkoloval vládu. Tak za prvé, podvýbory nemohou úkolovat vládu. Za druhé, že je to usnesení podvýboru, ještě nic neříká tom, jak kdo hlasoval na tom výboru. Předseda má formální povinnost to předat, já nevím, jestli to bylo jednomyslné, nebo ne. V té době jsme ještě byli v jedné politické straně, pokud se nepletu. To jste nezmínila, jako že... pokud, tak to byl náš společný. Ale nemá to žádnou souvislost s tím, co projednáváme.

To, co říkala paní ministryně, tak kdybych to chtěl shrnout třemi slovy, tak řeknu regulace, regulace, regulace.

Já třeba i těm nadějím rozumím, ale je to opakovaná snaha v mnoha oborech lidské činnosti zákonem ochránit lidi, aby nepodepsali blbou smlouvu. To se ale reálně nedá.

Pak bych chtěl paní ministryni říci, že podle mě neexistují malé a velké obchody. Pro někoho 80 tisíc korun za garáž může být velký obchod, protože má třeba naspořeno těch 80 tisíc a víc nemá. A nemůžeme říci, že takový by měl mít nižší ochranu než ten, který to dělá za osm milionů. Prostě je to vždycky relativní vzhledem ke kupní síle konkrétního klienta, ať už prodává, nebo kupuje. Pan zpravodaj to vlastně zmínil jako problematický bod. Podle mě ten bod k úschově je úplně špatně. Jsou fungující instituty, které je třeba doporučovat, a každý, kdo chce, už může využít i dnes fungující instituty a nemusíme dávat žádný nový zákon.

Tento návrh zákona je opravdu jenom pokusem o regulaci. Nebude to fungovat. Jediné, co se může stát těm, které někdo napálí, je to, že budou mít jistotu, že je napálil kvalifikovaný člověk. Ale to vám nepomůže. Jestli vás napálí někdo, kdo má vázanou živnost, nebo někdo, kdo má volnou živnost, výsledek je úplně stejný. Ten člověk byl podvodník a napálil některého svého klienta. Tak nevím, jestli někoho uspokojí, že ho napálil někdo, kdo má zkoušku odborné způsobilosti nebo vysokoškolské vzdělání, protože to je úplně jedno. Tímto návrhem zákona tu situaci jenom zkomplikujeme.

Já bych se možná paní ministryně zeptal, kdo ten zákon vlastně podporuje z trhu. Já bych si dovolil tipnout, ale nevím, je to jenom předpoklad, že to podporují velké realitní kanceláře, nadnárodní společnosti, které říkají, že to je velmi dobrý návrh zákona. Myslím si, že to je opět další důkaz - podpora velkých na úkor malých.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. S přednostním právem pan předseda Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedající. Členové vlády, paní a pánové, to je jeden úhel pohledu, který tady řekl předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Mně to spíš připomíná takový ten levopravý pohled, který se ovšem nevyzná v tom, pro koho ty zákony děláme. Já se vždycky držím toho, že policie tady není pro policisty, ale pro občany, že novináři tady nejsou pro noviny, ale pro občany, že televize je také pro občany a ne pro zaměstnance televize, a my jsme tady kvůli tomu, abychom ty zákony dělali pro většinu občanů České republiky, tedy nikoliv pro zprostředkovatele realitních služeb.

Takže já stojím na straně té většiny občanů, těch - promiňte mi - 10,5 milionu lidí, protože i nedospělí mohou prostřednictvím svých zástupců nakupovat nemovitosti a pro ně musí sloužit realitní makléři. A proto musí být regulováni, nikoliv kvůli tomu, jestli to je pro malou nebo pro velkou realitní kanceláři, protože my máme chránit občany a ne ty realitní kanceláře. To je přece důvod, pro který ten zákon vzniká.

Jestli se tady bavíme o tom, jestli bude místo - promiňte mi - 50 tisíc realitních makléřů 70 tisíc a nebudou muset mít vzdělání, akorát z těch 10,5 milionu lidí připravíme mnohem více těch, kteří budou poškozeni. To je ten pohled, kdy já vidím, že náš zákon má být pro občana, ne pro realitky.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Přednostní právo - pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: S obecnou větou, že zákony máme dělat pro lidi, samozřejmě souhlasím. A také jsem nevystupoval na ochranu těch, kteří provozují nekalé praktiky. Naopak jsem říkal, že si myslím, že jim nepomůže jako ochrana tento návrh zákona.

Ale kdybych to měl domyslet, a to je ten rozdíl mezi levicí a pravicí - levice věří ve všemocný stát, v neustálou regulaci všeho, v neustálou kontrolu všeho. My zase máme základní důvěru v lidi, kteří tu činnost dělají, že jejich motivací není podvést klienty. To je ten základní ideový střet.

Každá regulace nakonec vede k tomu, že služby jsou dražší a méně dostupné. A to je třeba také říci u návrhů dalších a dalších regulací.

My tady máme v legislativním procesu náš návrh, aby každý zákon měl speciální přílohu, tabulku nových povinností. Já bych poprosil paní ministryni, pokud čirou náhodou neprojde zamítnutí, jak se těší na tu rozpravu, aby její ministerstvo zpracovalo tu tabulku nových povinností pro všechny, které tento návrh zákona přináší, aby bylo úplně konkrétně jasné, jaké další povinnosti ten zákon přináší, jaké jsou sankce a jaká bude vymahatelnost. To je přece důležité u všech regulací.

Vzpomeňme si, debatovali jsme to u jiných návrhů zákonů. Pokud mě paměť neklame, máme pět tisíc různých přestupků v našem právním řádu. A ty jsou také k tomu, aby chránily lidi. Pět tisíc. Kdo se v tom má vyznat? Kdo reálně je schopen vůbec udělat seznam všech možných přestupků, které mohou páchat fyzické nebo právnické osoby? A já myslím, že jednou už k tomu máme říct dost. Místo abychom udělali nějakou pořádnou revizi legislativy, zbytečné věci vyhodili, tak přicházejí nové a nové regulace, nové a nové registry, nové a nové povinnosti. Pořád dokola. Pořád dokola. A tento návrh zákona je jasným příkladem toho, že tato vláda nové regulace opravdu miluje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní závěrečné slovo pana zpravodaje.

 

Poslanec Patrik Nacher: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Pokusím se být stručný, nicméně někdy budu muset reagovat. Chtěl bych vzkázat všem liberálním poslancům, za kterého se sám považuji, že ty zákony, které my tady schvalujeme, nejsou proto, že mají vyřešit všechny situace, sto procent, to se prostě vtělit nedá, ale mají eliminovat něco, co se na tom trhu děje.

A tady připomenu to, že úkol pro Ministerstvo průmyslu a obchodu, aby vypracovalo nějakou analýzu, aby se věnovalo takzvanému realitnímu zákonu, skutečně proběhl na hospodářském výboru v roce 2012 a schválilo se to jednomyslně. To znamená, všichni členové, co tam byli, ať už byli levice, pravice, i členové ODS. To znamená, já jsem o tom mluvil ve své zpravodajské zprávě, že se o tom mluví osm let. To není věc, s kterou by přišla paní ministryně.

Stejně tak nesouhlasím s tím, že všechno, co tady probíráme, se dá schovat pod slovem regulace. Říkal jsem to, je to definování pravidel tam, kde ta pravidla vůbec nejsou. A to je podle mě tento případ. A sám jsem jako zpravodaj sdělil i dvě oblasti, které sám považuji za problematické, a vy jste to potom konkretizovali, a to je to umožnění úschovy a řešení těch zkoušek. To znamená, že... Já to vnímám. Ale ani to není důvod, abychom to zamítli. To je právě důvod, abychom šli do toho druhého čtení a projednali to tam a řešili ty parciální věci tak, aby výsledkem bylo něco, co definuje ta pravidla a chrání spotřebitele. Nikoliv že to je regulace, která má něco komplikovat.

Jinak za sebe, za zpravodaje, musím říct, že tady byla košatá... (Šum v sále, poslanec Faltýnek volá: Čas!) Já bych poprosil, aby mě kolegové z ANO nerušili, jestli můžu. Děkuji. A jako zpravodaj musím říct, že tady dvakrát zazněl návrh na zamítnutí, jednou vrátit zákon k přepracování a návrh, abychom tu novelu probrali v ústavněprávním výboru. Poprosím tedy o příslušné hlasování.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní přistoupíme k hlasování. Jak už řekl pan zpravodaj, tak zazněl návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování od pana poslance Zahradníka a dvakrát zazněl v rozpravě návrh na zamítnutí. S těmito návrhy se nyní vypořádáme hlasováním.

Nejprve budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Je zde žádost o odhlášení. Všechny jsem vás odhlásil, prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Hlasujeme o vrácení předloženého návrhu k dopracování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 106. Přihlášeno 166 poslanců, pro 55, proti 83. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 107. Přihlášeno 166 poslanců, pro 46, proti 85. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Jako garanční výbor byl organizačním výborem navrhnut hospodářský výbor. Navrhuje někdo jiný výbor jako výbor garanční? Ne, budeme tedy hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 108. Přihlášeno 166 poslanců, pro 159, návrh byl přijat.

 

Organizační výbor sice nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru, nicméně v rozpravě zazněl návrh na přikázání ústavněprávnímu výboru. Je ještě nějaký jiný návrh na přikázání dalšímu výboru? Není.

 

Budeme tedy hlasovat o přikázání ústavněprávnímu výboru k projednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 109. Přihlášeno 166 poslanců, pro 144, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji tedy, že návrhem se bude zabývat hospodářský výbor jako garanční výbor a dále ústavněprávní výbor. Děkuji paní ministryni, panu zpravodaji a končím projednání prvého čtení tohoto bodu.

 

Otevírám bod číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.




Přihlásit/registrovat se do ISP