(12.00 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Čili velmi vyzývám, abychom si zachovali zdravý rozum, aby zvítězila představa, že ne vše je potřeba regulovat, aby to fungovalo, že naopak ty regulace vedou často k nezamýšleným důsledkům, které komplikují život našim občanům; abychom jim nekomplikovali život a hlavně abychom jim nezdražovali zprostředkovatelské realitní služby, protože to bude výsledným efektem tohoto zákona, díky kterému klesne nabídka realitních zprostředkovatelů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Skopečkovi. Nyní pan poslanec Jan Zahradník. Pardon. Ještě pan místopředseda Tomio Okamura se přihlásil s přednostním právem. Omlouvám se kolegovi Zahradníkovi. Máte slovo, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, už delší čas nebyla ve Sněmovně norma, která by tak nepokrytě hájila nějakou lobby. Navrhovaná novela zcela jasně vede k omezení konkurence na trhu tím, že zabetonovává stávající stav, tj. ti, kdo už v byznysu pracují, se fakticky změny bát nemusí, ale novela přetěžuje přístup novým uchazečům o práci realitního makléře. Zákon je absolutně nadbytečný, protože pod záminkou zkvalitnění služeb zavádí kvalifikační podmínky, které ovšem současně ruší pro ty, co už v byznysu pracují, tedy řečeno slovy zákonodárce, mají praxi. Zákon dále navrhuje povinné úschovy nebo pojištění, tedy opět povinnosti, které služby realitek zdraží a přinesou pro všechny strany pár papírů navíc.
Dost nehorázné je, že předkladatelé v podstatě přiznávají, že jejich zákon se pokouší omezit konkurenci na trhu formálními omezeními a že cílem je zvýšit tržby stávajících realitních kancelářích. V důvodové zprávě k zákonu se doslova píše, že stávající stav - a teď cituji - se v konečném důsledku projevuje v poklesu tržeb realitních zprostředkovatelů a snižování počtu realitních obchodů realizovaných za jejich účasti. Konec citátu. Myslím, že cílem žádného zákona nemá být zvýšení tržby nějaké profesní skupině v tom smyslu, že to má být na úkor drtivé většiny normálních občanů.
Cílem novely má být vyšší ochrana zákazníků. Ale po pravdě, na to stačí ve všech rovinách našeho života jediná věc - rychlá a jednoduchá vymahatelnost práva a hlavně spravedlnosti. A na tom vládní koalice vůbec dlouhodobě nepracuje. Pokud se v jakémkoli oboru dělají nepravosti nebo podvody, pak problém je v prvé řadě v tom, že poškozený má strašně komplikovanou cestu, jak se domoci svých práv, náhrady škody nebo potrestání viníků. Žádná škola, natož kurz, jak se domnívají autoři zákona, nejsou zárukou lepší služby. K tomu jsou potřeba schopnosti, které se ve škole nikdy nenaučíte, a osobní odpovědnost za škodu, která je rychle a účinně vymahatelná.
Chápu snahy zaměstnat absolventy fofrškol. Ale trh by měl pokud možno dávat šance všem stejně, absolventům jakékoli školy, a mimochodem tam, kde to jde, tak i těm, co školy nemají, ale mají třeba přirozený talent. Nejtalentovanější muž planety na reklamu a přímý prodej David Ogilvy odešel ve druhém ročníku z vysoké školy a nikdy ji nedokončil. I bez ní se stal světovým fenoménem v prodeji čehokoli. Založil reklamní agenturu, která dělá miliardové obraty, a nejpozoruhodnější je, že to vše bez toho, že by absolvoval jakýkoli akreditovaný kurz nebo zkoušku odborné způsobilosti.
Ale pojďme na další příklady. Jeden z největších vynálezců světa Edison, který byl větší vizionář a obchodník než vynálezce, chodil do školy pouhého čtvrt roku. A to mluvíme o čtvrt roku v první třídě základní školy. Ředitel školy Edisona považoval za duševně zaostalého. Autor tisíců patentů měl štěstí, že nežil dnes a tady za vlády hnutí ANO, ČSSD a KSČM. Netuším totiž, v jakém oboru by mu naše byrokracie nebo tato vláda dovolila pracovat. Nejspíše by zametal ulice. Jeden vzdělaný novinář se ptal: "Pane Edisone, je pravda, že jste vynalezl žárovku, aniž jste znal Ohmův zákon?" Edison odpověděl: "Naštěstí jsem ho neznal. Kdybych ho znal, tak by mě to zdržovalo."
Jsou obory, kde vzdělání a odbornost jsou nezbytné. O tom nepochybuji. A to chci zdůraznit, to nijak nevyvracím. Jsou obory, jako třeba umění, kde je třeba talent. A jsou obory, jako třeba byznys, a to vím z vlastní zkušenosti, kde je třeba v prvé řadě talent a poctivost. A to je ale podle našeho názoru i případ prodeje realit.
Tento zákon je zdánlivě banalita, ale je to principiální cesta do pekel. Zaplevelujeme náš svět předpisy a ničíme kreativitu ve jménu formalismu. Škodíme tím sobě i celé společnosti. Naše cesta musí být opačná - na maximum tam, kde to jde, lidem život zjednodušit, přístup k práci, k podnikání, k tomu, aby živili sami sebe. A to bohužel tato vláda opakovaně nedělá.
Proto hnutí SPD navrhuje návrh na zamítnutí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. Pan poslanec Zahradník v obecné rozpravě. Připraví se pan poslanec Feri. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Jenom bych se chtěl krátce vyjádřit k tomu předcházejícímu průběhu diskuse. Míra pokřivení jednacího řádu a zneužívání faktických poznámek je už skutečně veliká a zažíváme při ní různé legrační a absurdní momenty, jako třeba když pan poslanec Dolínek nás zapřisáhne, abychom v rámci nějaké tady naší vnitřní dohody ty faktické poznámky nezneužívali, ale vzápětí svůj diskusní příspěvek v rámci té poznámky přednese. To je skoro cimrmanovská neřešitelná logická smyčka. Nebo když tady jiný kolega se v rámci své faktické poznámky přímo obrací na jiného poslance svou poznámkou, tyká mu, a dokonce ho nazývá křestním jménem. To je úplně zase na druhou stranu z hlediska formálního něco vymknutého.
Bavíme se tady o vzdělání nevzdělání, o výhodě vzdělanosti, nebo zase naopak výhodě zatvrzelosti v nevzdělanosti. Je to těžké. Jako učitel těžko mohu tady teď se přiklonit na stranu toho, že nevzdělanost je jakousi výhodou. To určitě tak není. Na druhou stranu vzpomínám na to, jak jsme tady v minulém volebním období schválením zákona o pedagogických pracovnících zabránili celé řadě nadaných učitelů inženýrů, kteří nemají to pedagogické vzdělání, aby mohli nahradit zoufale fatálně chybějící učitele fyziky například.
Tak dobře. Teď tedy k tomu meritu věci, k tomu zákonu o realitním zprostředkování. Nezlobte se, pane zpravodaji prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem musel tyhle věci říci, ale zase na druhou stranu zdržoval jsem se těch faktických poznámek, takže váš úsměv vnímám jako takové povzbuzení, abych teď přistoupil k meritu věci.
Ten zákon je zákonem speciálním a jako takový by samozřejmě měl být v jistém smyslu podřízen zákonu, který je obecnější, tedy například občanskému zákoníku, a měl by navazovat na jeho ustanovení. Hned začnu prvním takovým pojmem, který u některých příslušníků stavu realitních zprostředkovatelů vzbuzuje pochybnosti, a proto se také na mě obrátili, abych jejich pochybnosti se pokusil tady tlumočit a nakonec ty jejich pochybnosti dovedl k nějakému závěru k usnesení naší Sněmovny.
První věc se týká pojmu zájemce, který je v našem zákoně nějak vymezován v § 3. Občanský zákoník v § 2445 říká, že smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy se třetí osobou. Čili slovo zájemce je závazný pojem, pojem obecný, vycházející z občanského zákoníku. Náš zákon o realitním zprostředkování, resp. některá ustanovení, ovšem budí dojem, že tím zájemcem je určitá specifická osoba a povinnosti realitního zprostředkovatele vůči této osobě pak nasvědčují, že se asi nemýlím, když říkám, že to je osoba-vlastník nějaké nemovitosti, bytu, domu, pozemku, který přichází za realitním zprostředkovatelem se zájmem, aby tento zprostředkovatel tu jeho nemovitost uplatil na realitním trhu, tedy aby ji prodal. ***