(12.20 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Tak to není žádná kultivace realitního trhu, jak tady na ni upozorňovala paní ministryně i pan zpravodaj. Proč tady do tržního prostředí zasahujeme? Jaký to má pro toho spotřebitele, obecně řečeno, význam? Je to zbytečné regulování smluvních vztahů. Spotřebitel se sám orientuje, nepotřebuje takovou vysokou míru ochrany, má svoji svobodnou možnost přistoupit nebo nepřistoupit na návrhy realitního zprostředkovatele a tu smlouvu uzavřít nebo neuzavřít. Pokud se mu zdá ta výpovědní délka, kterou realitní zprostředkovatel navrhuje, dlouhá, tak prostě smlouvu uzavřít nemusí.
A poslední moje připomínka se týká § 19 odst. 4, který říká: Byla-li smlouva, k jejímuž uzavření se vztahoval vznik práva realitního zprostředkovatele na provizi, uzavřena z důvodu nečinnosti, pochybení nebo neposkytnutí odpovídající součinnosti realitního zprostředkovatele až po zániku závazku ze smlouvy o realitním zprostředkování, nemá realitní zprostředkovatel právo požadovat provizi po zájemci, který je spotřebitelem. - No tak o jaké smlouvě tady mluvíme? Asi má autor na mysli realitní smlouvu, jak ji definuje v § 2 odst. 3 našeho zákona. Tedy asi máme na mysli tu realitní smlouvu, už tu konkrétní smlouvu o prodeji nebo nákupu, případně pronájmu té nemovitosti. Autor asi chtěl říci, že pokud byla ta realitní smlouva uzavřena po skončení platnosti smlouvy o realitním zprostředkování, ačkoliv byl realitní zprostředkovatel v té době platnosti smlouvy o zprostředkování nečinný, pochybil nebo neposkytl, tak pak nemá právo na provizi. Nemá právo vůbec žádnou provizi vyžadovat po nikom.
Ale to není podstatné. Tady je třeba rozumět snaze autora chránit ty zájemce, ty spotřebitele, před někým, před tím realitním agentem, který uzavře smlouvu, neudělá pro zájemce nic, skončí platnost té smlouvy, zájemce si pak v dobré víře prodá ten dům sám a realitní zprostředkovatel od něj vyžaduje provizi. Na jakém základě? Snad jedině lživým tvrzením, že v době platnosti smlouvy o realitním zprostředkování konal. Což se, předpokládáme, nedělo.
Jak už jsem řekl, nadřazený zákon, tedy občanský zákoník, v § 2454 říká, že právo zprostředkovatele na provizi není na újmu, byla-li smlouva, k níž se vztahovala činnost zprostředkovatele, uzavřena nebo splněna až po zániku závazku ze zprostředkovatelské smlouvy. Tady zákonodárce na jednu stranu ochraňuje tedy zprostředkovatele, aby měl šanci získat provizi za svoji práci poctivě odvedenou, která dospěla do cíle se zpožděním tedy, a to pouze proto, že to uzavření té realitní smlouvy přepadlo za konec platnosti té smlouvy zprostředkovatelské. Aby o provizi nepřišel. Aby nějakým, třeba i - možná si teď dovolím trošku podezíravě říci - zdržovacím průtahem toho spotřebitele se prostě ta doba naplnila.
Takže není zde uvedeno, že by mohla nastat opačná situace. Že zprostředkovatel tedy splní všechny své závazky a zájemce si nějak tady zajistí, ošetří to, aby uzavření té dohodnuté realitní smlouvy přepadlo za konec platnosti té smlouvy o realitním zprostředkování, a pak bude tvrdit, že provizi platit nemusí. Důkazní břemeno bude prostě tak na té či oné straně. Tady není povinností důkazního břemene zatížen ten realitní zprostředkovatel, jako tomu je u jiných ustanovení. A tady by rozhodoval jedině soud.
Dámy a pánové, já si myslím, že to jsou věci, které mají nějakou reálnou podstatu a které ospravedlňují můj návrh, který zní, že navrhuji vrátit tento zákon předkladateli k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Feri, připraví se pan poslanec Skopeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já dneska budu hrát z jedné desky, a sice pověnuji se ještě krátce úschovám. Podle toho, co už jsem zmínil v předchozích vystoupeních v rámci faktických poznámek, tak bych si rád dovolil zmínit - a už jsem to tady s paní ministryní probíral v rámci interpelací a byla velmi vstřícná, a snažil se to popsat. Ale ještě pro vás tady na plénu.
Jak se vlastně to ustanovení § 4, které upravuje možnosti a povinnosti stran úschov, vyvíjelo. Ten návrh šel z ministerstva na vládu v následujícím znění. Realitní zprostředkovatel v rámci zprostředkovávané záležitosti není oprávněn a) poskytovat úschovu za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy; b) zprostředkovat poskytnutí takové úschovy někým jiným než bankou, zahraniční bankou, notářem nebo advokátem.
To je naprosto v pořádku. Kdyby to takhle zůstalo, jsem zcela spokojen, vůbec nevystupuji. Co se ale na jednání vlády stalo? Na jednání vlády - což podle mého soudu není úplně standardní věc, že vám nějaký komplexní materiál, na kterém ministerstvo dlouhou dobu pracovalo, jde na vládu a tam se změní pár slov, úplnou náhodou. To není úplně standardní.
Co se tam stalo? To ustanovení se změnilo následujícím způsobem: Realitní zprostředkovatel v rámci zprostředkovávané záležitosti není oprávněn nabízet a) úschovu za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy; b) zprostředkování poskytnutí takové úschovy někým jiným než bankou, zahraniční bankou, notářem nebo advokátem
To znamená, došlo tam k nějaké zdánlivě nevýznamné změně nahrazení slova "poskytovat" za "nabízet" s tím, že v praxi by to asi podle navrhovatele nemělo přinést vůbec žádné změny a žádné odlišnosti. Jenže co to znamená nabízet? Nabízet je nějaké poměrně neurčité pojmenování, nějaké neurčité slovo. Co si pod tím představit? Znamená to, že když při sjednávání té transakce nebo při té kontraktaci do té kanceláře přijde, já nevím, syn toho realitního zprostředkovatele a řekne "hele, táta úschovu umí taky a nebude to stát o tolik víc", tak že to, že se to jakoby vejde, že je to prostě po právu? Že se to vejde do limitu tady toho ustanovení? No asi s největší pravděpodobností ano.
To znamená, látáme tady jenom zdánlivě nějakou ohromnou díru, která může mít pro klienty nedozírné následky v případě například zpronevěry těch peněz. To znamená, došlo k něčemu podle mého soudu nestandardnímu na vládě, nebyly pro to vzneseny žádné uspokojivé argumenty. Vím, že paní ministryně zmiňovala, že to je po nějaké dohodě, nebo po nějakém kolokviu, semináři, s realitními zprostředkovateli. Na druhou stranu z ministerstva vyšel nějaký komplexní materiál v podobě, u které s ní mohu souhlasit. A najednou došlo k nějaké blíže nepříliš uspokojivě vysvětlené změně. Takže to je to, k čemu tam vlastně došlo.
Dovolím si ještě citovat z toho dotazníkového průzkumu ministerstva, protože jsem to v rámci té faktické poznámky asi neřekl úplně přesně a pochopitelně. Tak na úvod je nutné zmínit, že ten dotazníkový průzkum byl veden nejenom mezi realitními zprostředkovateli, ale i mezi spotřebiteli. Ti zprostředkovatelé říkají následující - to znamená. ti konkrétní realitní makléři, jak to vlastně poskytují. Jak jsem tady zmiňoval, 47 %, 588 respondentů, říká, že za bezpečnou považují advokátní úschovu. 25 % bankovní úschovu, 17 % notářskou úschovu. A co je paradoxní, že jenom 10 % z těch nějakých tisíce respondentů považuje úschovu u realitního zprostředkovatele samu o sobě jako zabezpečenou. Což je teda poměrně zvláštní, že tady říkáme, že je tady o to nějaký velký boj, že to ti realitní zprostředkovatelé chtějí dělat. Ale myslím si, že je významná část, a ten průzkum mi tady v tom přisvědčuje, naopak velká část z nich říká - ne, ne, bezpečné jsou úschovy u advokátů.
Já se nedivím. Kdo by si lajsnul mít u sebe najednou, já nevím, dvacet milionů jen tak? Může se stát prostě úplně cokoliv. A proto pouze 10 % těch zprostředkovatelů říká, že ta úschova u nich je bezpečná. ***