(12.30 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Tady právě ta diskuse byla velmi široká. Bavili jsme se o možných jiných variantách, bohužel jsme do této doby k žádnému konsenzuálnímu návrhu nedošli. Mrzí mě to, protože si myslím, že skutečně zvlášť pro seniory a jejich rodiny to nebude, jak už jsem řekl, úplně uživatelsky přívětivé. Tolik jedna poznámka. Přesto, jak už jsem řekl, jsme ochotni princip opt-out podpořit.
Druhý problém, který nastal, je nevypořádání připomínek některých pacientských organizací, konkrétně se jedná o organizace, které pomáhají pacientům s AIDS, některé skupiny pacientů onkologicky nemocných nebo některé skupiny pacientů se závažnými psychiatrickými onemocněními. Ti požadovali výjimku z opt-out systému, bohužel nebylo na jejich připomínky slyšeno. Já v tomto smyslu podám pozměňovací návrh pod číslem sněmovního dokumentu 2801. Také jsme to diskutovali na zdravotním výboru. Není to úplně jednoduché. Uvědomuji si, že každá výjimka může narušit princip toho návrhu. Nicméně si myslím, že pacientským organizacím to dlužíme. Pokud tento návrh nebude přijat, tak samozřejmě můžeme diskutovat ještě případně o změně v rámci projednání v Senátu.
Potom bych měl ještě jeden dotaz směrem k panu ministrovi. Já jsem mu ho avizoval, není to nějaké překvápko. My jsme v rámci diskusí možná trošku pozapomněli na jeden aspekt lékového záznamu, který už se bytostně dotýká zdravotníků, a to je forenzní odpovědnost. My jsme tady diskutovali o všech těch přínosech a já s nimi souhlasím a jako lékař se těším na to, až budu moci nahlédnout do lékového záznamu pacienta, protože jak už tady zmiňoval z praxe kolega Janulík, skutečně ty diskuse o těch modro-žlutých, modro-zelených kuličkách, tobolkách a podobně jsou někdy velmi náročné a hodně nás v praxi zdržují a někdy se skutečně nedobereme výsledku. Nicméně je potřeba se také bavit, a já to slyším od svých kolegů, kteří mě požádali, abych se tady na to zeptal - každá činnost zdravotníka i jiných profesí je spojena s forenzní odpovědností. A já mohu říci jako člověk, který se patnáct let zabývá stížnostní i soudní agendou v mé mateřské nemocnici, že ty soudní procesy jsou často velmi složité nejen v trestněprávní rovině, ale i v občanskoprávní rovině. Takže bych se chtěl zeptat pana ministra, zda i ty forenzní dopady lékového záznamu na zdravotnickou obec byly diskutovány se zástupci jednak společnosti medicínského práva, se zástupci státních zástupců, soudců a s Ministerstvem spravedlnosti, protože jsou situace, kdy lékař nemá problém se do lékového záznamu podívat. V běžné ambulantní praxi to jistě nebude problém, ale v urgentní medicíně už to někdy problém být může. A také je třeba si uvědomit, že ten lékový záznam není všespásný. My si přečteme v lékovém záznamu, co bylo konkrétnímu pacientovi v nějakém časovém sledu předepsáno za léky, my ale v tu chvíli nemáme žádnou jistotu, že pacient ty léky skutečně užívá.
To znamená, tady to riziko pro toho zdravotníka skutečně existuje. Já bych se chtěl zeptat pana ministra, zda toto bylo vydiskutováno, protože my chceme bezpečí pro pacienty, ale samozřejmě zdravotnická obec chce i určitou bezpečnost pro výkon svého povolání. Takže tady bych byl rád, kdyby pan ministr se k tomu ještě vyjádřil.
Jinak za klub KDU-ČSL mohu říci, že lékový záznam podporujeme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Do obecné rozpravy se ještě přihlásil pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já už budu stručný. Tady se bohužel smotává několik věcí dohromady tím, jak vznikly pozměňovací návrhy ještě v průběhu projednávání a byly tam doplněny některé další věci, takže debata je lehoulince nestrukturalizovaná, skáče se pořád z marihuany a lékáren na lékový záznam a zpátky.
Já jsem se přesto chtěl krátce vyjádřit k lékovému záznamu. Nemám nic proti tomu, aby vznikal, ale pokládám za velikánskou chybu resortu a vlády jako celku, že se jde touto povinnou cestou, že automaticky každý je v registru, pokud si neřekne, že v registru být nechce. To prostě pokládám za velikánský omyl, strukturální omyl této vlády, která si pořád myslí, že občany musíme nějakým způsobem vychovávat. Speciálně podle mého názoru v otázce pacientů je to přesně obráceně. Každý pacient, který chodí ke svému doktorovi, zejména ti starší pacienti k tomu doktorovi mají přece důvěru, naprosto logicky, on má být ten, kdo jim vysvětlí a řekne jim: Milý pane, pro vás je užitečné, berete čtrnáct léků, pro vás je užitečné, aby o vás tento lékový záznam byl veden, nechte si ho. Kdyby se vám něco stalo, když přijedete na urgentní přijetí do nemocnice, aby věděli, co berete, co vám mají předepsat nebo nemají předepsat, kde je nějaký konflikt nebo není. Ale řekne to ten doktor tomu svému pacientovi. Ten to bude vědět, že to je vedeno. Proč potřebuje někdo znát můj lékový záznam, když žádné léky neberu? Proč musím být v systému a musím žádat, že z něj chci být vyňat?
Takhle se jde úplně obrácenou cestou, podle mne chybnou. Já jsem o tom párkrát s panem ministrem i s jeho různými náměstky diskutoval veřejně i soukromě, kde se říká: No my na to uděláme obrovskou informační kampaň, kde každému vysvětlíme, že se může odhlásit. To jsou kampaně, na které se akorát vyhodí peníze, místo toho, abychom šli naprosto přirozenou cestou. Každý doktor to vysvětlí svému pacientovi a přesvědčí svého pacienta, že to pro něj je užitečné. A ten pacient bude vědět, proč se to vede, nač se to vede, jestli je mu to k něčemu dobré nebo není, a řekne mu to jeho osobní doktor, který se o něj stará.
Tak ne, my řekneme, bude to ze zákona a uděláme velkou informační kampaň. A ještě tady byly řečeny některé komplikace, které s tím vznikají, jako že se například musí zajít na CzechPoint, musí tam být ověřený podpis a další a další věci, což samozřejmě část populace v této zemi vůbec nezvládá a zvládat nebude, ale s tou už se zřejmě v představách Ministerstva zdravotnictví moc nepočítá, resp. to už jsou přesně ti, o které se stará stát, a stát za ně rozhodne, co je pro ně dobré a správné.
Prostě mám dojem, že kdybychom se vydali obrácenou cestou, kterou navrhuji společně s kolegy od Pirátů, a řekli si: pokusme se lidem vysvětlovat, co je pro ně dobré, a ne je k tomu ze zákona přinutit, udělali bychom lépe pro znalost těch lidí, pro znalost těch doktorů i pro celkové vnímání sama sebe a své odpovědnosti za své zdraví, než když jdeme touto cestou, která říká všichni povinně, a kdo je rebel nebo pankáč, nebo jak se to dneska říká, tak ten se může odhlásit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Ještě jsou do obecné rozpravy s faktickými poznámkami přihlášeni pan poslanec Ferjenčík a paní poslankyně Procházková. Jako první pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem se chtěl v této věci připojit ke svému předřečníkovi, protože skutečně myslím, že je velmi nešťastné, aby ta velmi citlivá data o zdravotních údajích pacientů byla automaticky sdílena a až potom z toho člověk mohl vystoupit. Myslím, že daleko vhodnější cesta je skutečně jít tou cestou opt-inu, to znamená, že pokud pacient chce, tak se do toho systému zapojí. Dává to daleko větší smysl ve vztahu k fungování toho systému, ve vztahu k reálnému používání toho systému na to, aby skutečně pomáhal.
Já mám pocit, že ministerstvo se touto cestou snaží donutit lékaře, aby to používali, a přenést na ně odpovědnost za to, když to používat nebudou. Myslím si, že lepší cesta je přesvědčit lékaře i pacienty, že je to užitečné, že skutečně stojí za to informace o lécích sdílet, aby se daly automatizovaně odhalovat kontraindikace, a skutečně jít cestou vysvětlování a přesvědčování. Tady jdeme cestou represe. Povede to akorát k tomu, že část lidí z toho zdravotního systému úplně vystoupí, protože nebudou chtít, aby o nich mohli další lidé zjistit, jak jsou na tom se zdravím. ***