(15.40 hodin)
(pokračuje Kupka)
Znovu zdůrazňuji, že se jedná o závazná stanoviska, která jsou teprve podkladem pro finální rozhodnutí, pro to meritorní v té dané oblasti. Tam nepochybně je čas na to, aby se úřad dál zabýval tím konkrétním příkladem, pokud má správně rozhodnout. Ale třicetidenní lhůta je prostě závazek, který stát na sebe vzal, a bohužel ho neplní.
Pokud by platilo to, co říkáte, tak by to ale muselo znamenat, že paní ministryně Dostálová vezme celou rekodifikaci stavebního práva do ruky a celé ho zahodí, protože s těmito připomínkami nemá šanci uspět ani v nejmenším. Celé by to bylo úplně zbytečné, pokud by měly platit právní připomínky, které jste zmínila. Pak se nemáme šanci vypořádat absolutně s tím, co stát není schopen zvládnout v rámci lhůt, které si sám zákonem ukládá. Ukládá je občanům a musí je nutně stejně závazně ukládat také sobě. O to nám běží. A není to málo.
Jde o to, aby lidé opravdu měli větší právní jistotu, měli vůči státu alespoň trochu vyváženější pozici, aby nebyli těmi, kteří jsou pronásledováni, kontrolováni, těmi, na které se zaklekává, ale aby vůči státu mohli vystupovat zodpovědně a měli právo očekávat adekvátní odpověď. Adekvátní například v tom, že se lhůty budou naplňovat. A ta současná praxe, to chci zdůraznit, není o zmeškání lhůty v řádu jednoho dne, a to ani v případě stavebního řízení, ale i v mnoha jiných řízeních, o která také běží, protože tam jde jak o peníze, tak často o osudy lidí, tak to promeškání lhůt často přesahuje řád měsíce, dvou měsíců i tří měsíců.
Znovu zdůrazňuji, že fikce souhlasu a ten návrh ve správním řádu v tomto směru je legislativně naprosto správný. A zároveň si dovolím ještě jednou zdůraznit, že opravdu jde o to dosáhnout, aby se fikce vůbec nemusela naplňovat, ale aby úřady rozhodovaly ve lhůtách, které jim zákon určuje. To je přece normální. Na to bychom vlastně ani žádný zákon přijímat nemuseli.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní do obecné rozpravy zatím poslední přihláška a je to pan poslanec Kolovratník. Máte slovo. A jinak zatím žádnou další přihlášku nemám do rozpravy. Ah. Máme. Tak ještě pan poslanec Ferjenčík následně. Prosím.
Poslanec Martin Kolovratník: Dobré odpoledne, kolegyně, kolegové. Děkuji za slovo v debatě, kterou jsem pečlivě poslouchal. Velmi často byl zmiňován onen zákon č. 416/2009, který jsme tady společnými silami novelizovali v loňském roce. Víte, já když poslouchám argumentaci, návrh předkladatelů, tak té myšlence rozumím. Souhlasím s ní. A chci připomenout snad i ze své pozice jednoho z těch, který tady přednášel, nebo byl v čele skupiny těch poslanců v loňském roce zákona č. 416, tak právě kolegové z ODS v čele s Markem Bendou přišli vlastně s touhle myšlenkou vložit do toho zákona, zrodilo se to na ústavněprávním výboru, bylo to pro vás vlastně nepřekročitelné, říkali jste, pokud tuhle věc tam nedáme, tak my v tom loňském roce ten zákon nepodpoříme. A povedlo se to. A jsem za to rád. A dneska zpětně za to chci poděkovat. Když budu citovat, byl to § 2 odst. 5, který zavedl právě fikci toho rozhodnutí dotčených orgánů státní správy, a je tam tedy 60 dnů. A tohle je podle mě dobrý příklad, dobrá zkušenost, byť jsem se informoval dnes u kolegů v resortu dopravy, ta novela je účinná od loňského září, nebylo to v praxi ještě využito, ale možná ta odpověď je taková, že ti úředníci vědí, že tam nad nimi něco je, je to ten symbol, a proto raději rozhodnou, protože se bojí prostě nerozhodnout. Takže v tomhle to vnímám pozitivně.
Ale přesto jsem v tuhle chvíli skeptický, možná opatrný, a omlouvám se za ten výraz, ale já se trochu bojím, aby to nebylo takové to v uvozovkách vylití vaničky i s dítětem, protože vy tady chcete opravdu celý správní řád, tak jak říká Zuzana Ožanová, vlastně reformovat, přestavět celý správní řád.
A když zůstanu opět pouze u toho zákona v uvozovkách o liniových stavbách, tak ti z vás, Zbyněk Stanjura, kteří jsou zkušenější než já, byli tady u začátku, tak se podívejte, jak tenhle zákon vznikal. V roce 2009 byly problémy s výkupy pozemků. Spekulovalo se. Tehdejší Poslanecká sněmovna přijala zákon, který v jiném klíčovém paragrafu říkal dvojnásobek, dáme lidem jenom dvojnásobek ceny. A co to udělalo? Výkupy pozemků se tehdy zastavily. Prostě lidé nechtěli ty pozemky prodávat. Tak někdy v roce 2013, 2014, už to bylo za vlády, kde se účastnilo i hnutí ANO, jsme zkusili až šestnáctinásobek. To byl výkladový problém. Bylo to moc. Tak když vlastně napotřetí jsme se ustálili a bylo to takové to ode zdi ke zdi na tom osminásobku, který tedy dneska vidíme, že v praxi funguje. A tady se opravdu bojím, a říkám férově, otevřeně, nečetl jsem ten návrh do detailu, to říkám korektně, dám na názor svých kolegů, ale bojím se, abyste, kolegové, opravdu nebyli až příliš radikální a abychom si spíš nezadělali na problémy.
A pokud jsem poslouchal vyjádření Kláry Dostálové, kde ta další, jak bylo domluveno, ta vládní novela zákona č. 416 právě pracuje s dalšími kroky v té fikci souhlasu, chce je postupně rozšiřovat, tak i já bych tady velel k umírněnosti a k tomu jít nějakými postupnými kroky a otestovat si je. Předpokládám a sám to rád podpořím, že až ten zákon, který jsem se sám těšil, že tady bude, věřme, že už to bude co nejdříve, že ho přikážeme nejen hospodářskému výboru, ale také ústavněprávnímu a že třeba tyhle bohulibé myšlenky, a teď to myslím opravdu dobře a upřímně, do něj zapracujeme. Ale takhle revolučně, a použiji to slovo až radikálně, jít do celého správního řádu, byť vám rozumím a ta filozofie se mi líbí, tak se omlouvám, ale i já budu muset být proti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy mám jednu faktickou poznámku, což je pan poslanec Martin Kupka. Pane poslanče, s faktickou. Následně s přednostním právem... Takže předseda poslaneckého klubu nemá zájem, takže potom se připraví pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Martin Kupka: Já se jenom musím pozastavit nad tím, že za revoluční, nebo dokonce radikální krok považujete návrh, který chce jenom jediné - dosáhnout respektování zákonných lhůt.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy pan poslanec Mikuláš Ferjenčík do obecné rozpravy a připraví se předseda klubu ODS pan poslanec Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl jsem jen stručně odůvodnit, proč ten návrh nepodpořím. A odpověď je jednoduchá. To proto, protože občan přece očekává od toho státu, že rozhodne rychle, to je pravda, tam naprosto s předkladateli souhlasím. Nicméně ale také očekává, že rozhodne v souladu se zákonem. A ve chvíli, kdy úřady budou automatizovaně vydávat souhlasná stanoviska i v případech, kdy ta stanoviska budou v rozporu se zákonem, tak to je přece obrovský problém. Rozumím záměru urychlit ten proces, ale nemůže to přece být za cenu toho, že vám třeba vedle rodinného domku postaví panelák, na který dostali souhlasné závazné stanovisko skrz fikci souhlasu, skrz to, že nějaký úředník tam schválně prošvihne lhůtu. Takže to se taky může stát. A i práva občanů, kteří třeba budou tou stavbou omezeni, je potřeba chránit. A i na ty musíme myslet.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Stanjura, předseda klubu ODS. Zatím poslední přihláška do obecné rozpravy. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já asi jenom podtrhnu a zopakuji, co říkají moji kolegové. A pro Martina Kolovratníka, ctěného kolegu. Co je na tom revolučního, co je na tom radikálního? Nebo pro pana kolegu Ferjenčíka. Tak pokud stát chce v nějaké činnosti delší lhůtu, tak ji uzákoňme. My se té debatě nebráníme. Ale chceme vyrovnat ten vztah mezi státem a občanem. Stát může všechno a občan nemůže skoro nic. Ve lhůtách. Kdo je v tom vztahu silnější? Bezesporu stát. Co je na tom revolučního, radikálního, nevím, co všechno, odvážného, že chceme, aby stát plnil zákonné lhůty? Nic jiného nechceme. Kdybychom ty zákonné lhůty chtěli radikálně zkrátit, tak se můžeme bavit o tom, jestli je to dobře, nebo špatně, zda je to revoluční, nebo radikální, zda je to uskutečnitelné.
My tady podléháme tlaku úředníků. Dobře, vyřešili jsme několik vyjmenovaných staveb. Ale v každém stavebním řízení se čeká měsíce na závazná stanoviska, řekne vám to skoro každý stavebník, přestože podle zákona by to závazné stanovisko mělo být ať už kladné, nebo záporné. A jak už říkal Martin Kupka, to že je někde fikce souhlasu, neznamená, že to konečné správní řízení vyjde pozitivně pro toho žadatele. Jenom vyjde v určeném, zákonem určeném čase. A to je všechno. Tak čeho se bojíme? ***