(18.00 hodin)
(pokračuje Richterová)
Všichni mluvili o sociálních službách, o těch zhruba dvou miliardách, které akutně chybí ze strany centrály, a byla tady zmíněna i sociální práce. Nevím, zda tady jasně zaznělo, že tam je třeba letos těch 200 milionů - sociální práce na obcích. To je dalších 200 milionů, které skutečně nutně potřebujeme. A potom ještě do budoucna potřebujeme nutně obcím zajistit jistotu státního příspěvku na sociálně-právní ochranu dětí. Proč to tady zmiňuji dohromady? Bylo totiž avizováno na jednání paní ministryně, že může dojít k výraznému krácení peněz i v této oblasti. Ve finále by tak obce veškerou sociální práci v těchto aspektech od koordinování sociálních služeb a jejich provázanosti až po ochranu dětí platily samy. A fakt nevím z čeho. A samozřejmě nejen obce, ale i kraje. Takže kudy z toho ven?
Ještě než se dostanu k principu, který by mohl být řešením, tak si vám dovolím ještě připomenout jedno číslo. Je to číslo založené na veřejně dostupných datech Českého statistického úřadu a jde o to, jak se právě liší platy a mzdy čili odměny v té veřejné sféře, ve veřejné sféře působících sociálních pracovníků a u těch, kteří jsou zejména v sektoru neziskovém. Soukromých poskytovatelů je opravdu maličko. To číslo je 2 600 korun, to je rozdíl v odměně mezi těmi ve veřejné a soukromé neziskové sféře v první polovině roku. Říkám vám to proto, že podle první poloviny roku se plánuje rozpočet. Je to něco, co vlastně je založené na tom, že neziskovky čekají, až dotace reálně přijdou, a až teprve potom mohou zvýšit mzdy, ale státní rozpočet se plánuje právě na datech z té první poloviny roku. Dělá se během léta, takže se vždycky opírá o nižší číslo, než kolik pak jsou agregované platy za celý rok. Ono se to nezdá, ale tím, že se jedná o 45 tisíc pracovníků, tak ve finále takovýto rozdíl - 2 600 korun - a to, že právě většina je v neziskovém sektoru, dělá obrovskou chybu už při samotném návrhu rozpočtu. Tak tohle jsem ještě chtěla připomenout, že se to dá vyčíst právě z údajů Statistického úřadu.
A vedle toho, s čím se musí potýkat obce a kraje a co už bychom dál opravdu neměli dopouštět, ještě jenom maličkou poznámku. Zaznívalo to tady, ale chtěla bych od paní ministryně Maláčové jasné vyjádření, zda ta chystaná novela zákona o sociálních službách, takzvaná stoosmička, bude obsahovat i definici standardu sociálních služeb. Takže žádám o jasné vyjádření k tomuto, protože bez standardu kvality nebudeme vědět, k čemu míříme. My si musíme říct, na co cílíme, a potřebujeme pak podle toho samozřejmě plánovat rozvoj, rozvoj sítě tak, aby byla efektivní, aby pokrývala ty regiony, ale zároveň aby v ní nebyly překryvy, i k tomu může docházet, ale aby v ní taky nebyly díry.
Já vám teď dám jeden konkrétní příklad, co řeší sociální pracovník typicky na obci, ze které pocházím, kde jsem byla čtyři roky komunální zastupitelkou, na Praze 10, což na počet obyvatel má okolo 110 tisíc obyvatel, tedy zhruba šestá největší obec v České republice. A příklad, který je opravdu poměrně běžný, že starší člověk s psychiatrickou diagnózou přijde o svého pečujícího. Může to být z nedávné doby, kazuistika - paní kolem šedesáti let, zemřela jí maminka přes osmdesát, psychiatrická diagnóza jí znemožňovala jednat s úřady. Neuměla si vyřídit žádné dávky. Hrozilo, že přijde o byt, kde strávila celý život. A jenom díky tomu, že obecní sociální pracovnice na ni měla dostatek času, mohla ta paní navázat nějaký rozumný vztah důvěry. Podařilo se vše potřebné s úřady vyřídit a ve finále je to pro celou společnost levnější. Ta paní s nemocí, která potřebovala pomoc - to je přesně příklad těch nejpotřebnějších, o kterých se tady dnes mluví - neskončila v nějakém pobytovém zařízení, prostě situace vyšla pro všechny nejlépe, jak mohla. Včetně jí.
Teď se dostávám zase k číslům. Ten jeden sociální pracovník u nás ale u takových složitějších případů musí ročně zvládnout 170 lidí, komplexně je provést k řešení jejich životní situace, a pak ještě 236 jednorázových konzultací. To všechno řeší 14 celých úvazků. Pokud bychom chtěli zajistit, aby mohli řešit pouze 140 lidí ročně, 140 takto komplikovaných případů, tak by museli mít 17 úvazků. A já jenom zmíním, podle metodiky, oficiální metodiky Ministerstva práce, se doporučuje 120 takových případů na jednoho pracovníka ročně, což je 20 úvazků. Jinými slovy, čtvrtina lidí stejně v té sféře chybí. Taková situace je všude. A zmiňuji se o tom takhle dopodrobna proto, abyste pochopili, že to není tak, že by se tahle sféra topila v penězích. Ne. Ti lidé tam jsou dlouhodobě přetížení, ta sféra stejně je dlouhodobě podfinancována, a přitom v podstatě letos jde pouze o těch 200 milionů na sociální práci na obcích.
Takže já žádám paní ministryni Maláčovou, pokud by mohla kromě toho vyjádření, zda stoosmička bude řešit kvalitu, standardy sociálních služeb, i zodpovědět, zda hodlá jaksi systémově ukotvit právě financování sociální práce na obcích, aby to bylo pro obce zvládnutelné.
Druhý příklad. Služby s nadregionální působností. Já vím, že tady zmiňovala moje předřečnice paní Aulická, že jako první hrozí, že se budou škrtat terénní služby. Chci zdůraznit, jestli si umíte představit, vážení kolegové, vážené kolegyně, co to znamená. Znamená to, že situace, do které se může dostat každý z nás, že jeho blízký se dostane do závislosti na alkoholu, se totiž týká potenciálně mnoha set tisíc lidí v téhle republice. To říká oficiální zpráva naší vlády. Takže tihle lidé zůstanou bez pomoci. Síť adiktologických poraden je u nás kvalitní a široká, ale je v neustálém ohrožení. A přitom je nesmírně důležitá pro to, aby se lidi mohli vrátit zpět do společnosti, aby třeba se předešlo zbytečnému nakažení opravdu nevratnými chorobami. Pro společnost to ve finále vyjde zkrátka levněji. A to je ještě jedna věc, kterou zmíním.
Nezazněla tady částka, kterou spočítala Agentura pro sociální začleňování. Zeptala bych se paní ministryně Schillerové. Paní ministryně, víte, kolik stojí naši společnost na různých ušlých ziscích a nákladech člověk, který zkrátka je mimo systém? Který je na dávkách, nedokončil třeba základní nebo střední školu a nepracuje oficiálně? Víte, jaká je ta částka spočítaná nedávno za celý život? Je to spočítáno Agenturou pro sociální začleňování - je to 13 milionů korun. Třináct milionů korun v nákladech, když se nám nedaří vracet lidi zpátky do systému. Třináct milionů. Na druhou stranu intenzivní sociální práce, která vrátí a stabilizuje rodiny. A to je, prosím vás, druhé číslo. Já už se pak dostanu k návrhu řešení, ale chtěla jsem, abyste si všichni uvědomili, jak palčivé to téma je.
Druhé číslo je, kolik stojí právě jakási stabilizace rodiny, jednoho dvou rodičů a dětí, když dostanou šanci bydlení, ale i té povinné návazné sociální práce. Většinou tam potom po zhruba roce dochází k nalezení práce a lidi se začnou začleňovat. Jejich děti dodělají školu. Tohle stojí, teď řeknu pouhých, 55 tisíc na ten celý rok, protože takovou opravdu intenzivní sociální práci s rodinou lze dělat pouze deset rodin na jednoho pracovníka. Jsou to zkušenosti z celé republiky. Agregovala jsem data z Ostravy, nejenom z Brna, z řady jiných měst, kde provazují sociální práci se službami, s bydlením. Takže prosím vás, máme tady buď ušlé peníze ve výši 13 milionů, anebo preventivní, včasný zásah ve výši 55 tisíc na rok a poté postupný návrat do systému. To se přece vyplatí. ***