(20.00 hodin)
(pokračuje Staněk)
Víte, já jsem strašně dlouho byl slušný. Já jsem si vždycky říkal, že slušnost není slabost. A kolegové mi to vytýkali. Říkali: Víte, pane ministře, vy uděláte spoustu věcí. Jenomže vy jste slušný, necháte na sobě dříví štípat a oni po vás kydají a kypou hnůj. Ano, udělal jsem chyby, dopustil jsem se některých věcí, které bych třeba zpětně neudělal. Ale kdo z vás je bez chyby? Kdo z vás nikdy neudělal chybu? A kdo se dokázal omluvit?
Jste znepokojen situací v Národním divadle? Vás udivuje, že si dovolila paní Urbanová za mnou přijít? A ono kupodivu to dáváme do souvislosti s tím, co se děje? Já ale zjišťuji, že už delší dobu se objevují některé informace o Národním divadle, o finančních tocích a dalších věcech. Já s tím nemám problém, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, protože právě Národní divadlo má jednu obrovskou výhodu. Má garanční radu. A garanční rada bude rozhodovat. Ale víte, nesmí člen garanční rady doporučovat panu řediteli určité personální věci, to úplně pak nečiní tu garanční radu, řekl bych, úplně nezávislou.
Blob. Chtěl jste vědět, jestli bude stát nebo nebude stát. A ministr v demisi si to dovolil podepsat. No, už jsem vám vysvětloval, že nejsem ministrem v demisi. A už jsem vám také, také bych vám rád vysvětlil. My jsme nepodepsali nic víc a nic méně než jen to, že paní Kaplická se obrátila na Národní knihovnu a nabídla, že v případě, že by chtěla budovat novou budovu Národní knihovny, tak přenechá veškerá svá práva k dokumentaci, kterou má, českému státu, Praze a Národní knihovně. A je na Národní knihovně a na připravované pracovní skupině pro přípravu výstavby, nebo vůbec záměru, zda potřebujeme nebo ne novou budovu knihovny, aby se rozhodla, jakou cestou půjde. Není to žádný závazek, je to jenom velmi dobré gesto paní Kaplické, která se rozhodla poskytnout tato práva. A v případě, že se rozhodne Národní knihovna jít touto cestou, ušetří si mezinárodní soutěž. Myslím si, že práci pana Kaplického nikdo zpochybňovat nemůže. Můžeme mít názor, jestli se nám líbí, nebo ne, ale určitě ne zpochybňovat.
No, takže to máme memorandum. (Smích v sále.) Já za to nemůžu, vy jste byl strašně dlouhý, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího. A ještě když vás musím takto komplikovaně oslovovat. (Poznámka z pléna.) Nemusím, ale já jsem slušný, já to furt říkám, že já jsem přehnaně slušný.
Pane poslanče, kolegové a kolegyně na pravém spektru. Já už vidím pana poslance, předsedu klubu, jak už se chystá, už si dal přednostní právo. Ne? Tak to jsem vás... Ne?
Já chci říct jednu věc. Já si myslím, že, samozřejmě znovu se vracím k tomu, udělal jsem spousty chyb. Ale udělal jsem, myslím si, i mnoho užitečného. Minimálně mi nemůžete vytknout na Praze 6, že jsme vybojovali Veleslavín. - Praha 6? Přece jenom nejsem Pražák. Ale je to šestka, že jo? Děkuji. Veleslavín. - Že jsme zabojovali za Bertramku, která se táhla, to je pětka. S paní poslankyní se snažíme a snažili jsme se nějak vstoupit do toho jednání na Praze 2 s vyšehradským nádražím. Já si myslím, že po celé ČR je spousta měst a obcí, které znají jméno Staněk právě proto, že jsme tam pomohli s památkami a dalšími věcmi. Myslím si, že i pan kolega Stanjura nemůže upřít, že jsem se snažil některé věci posunout. Ano, toto mi bude vytýkáno. Jako by Karel IV. řekl: vy mi vytýkáte mou starost o mé Čechy. Vy mi vytýkáte... (Obrací se ke stolku zpravodaje: Ne, já se dívám na vás a nemyslím to na vás, pane poslanče.) Vy mi vytýkáte mou starost o národní kulturní památky. Vy mi vytýkáte mou starost o památky. Tak prosím vás, to je to, co nám tu nechali předkové. Bohužel od listopadu 1989 toho příliš mnoho vystavěno nebylo, co bychom do budoucna mohli chránit. Takže prosím, nevytýkejte mi, že pečuji o národní kulturní památky.
Dívám se i tady do sektoru kolegů poslanců SPD. Já jsem moc rád, že jste mě nasměrovali do Týna nad Vltavou, kde jsem se mohl seznámit s druhým otáčivým hledištěm, které prostě vzniklo z lásky těch lidí. Oni to tam postavili vlastníma rukama. A dnes to potřebuje velkou opravu. A kdo tam byl z vás kolegů poslanců, kteří mě dneska kritizujete? Nikdo. (Obrací se k poslancům ANO: Nemyslím od vás.) Z těch, kteří jsou tady, ti kritici.
Víte, vy jste se, pane poslanče Baxo prostřednictvím pana předsedajícího, obrátil na mě, že jsem se nezastal veřejnoprávních médií. Naopak, já jsem to učinil jednou. Víte, ono někdy, teď to platí na tento, víte, možná už nebudu mít více příležitostí jako ministr kultury vám to sdělovat, tak vám to sděluji dneska v takovém rozsáhlejším projevu. Já jsem se zastal veřejnoprávních médií. Podívejte se na ten stenozáznam, kdy jsem zde vystupoval, aby byly co nejdříve projednány výroční zprávy České televize. Vystoupil jsem zde a schytal jsem za to samozřejmě kritiku zase z druhé strany. Ale já jsem si za tím názorem stál. A to, že nevystupuji úplně ke každému příspěvku, to zas nemusí znamenat, že s ním musím souhlasit. Víte, oni někdy ti občané přece jenom by měli být chráněni.
Tak, nebudu to zdržovat, ale mám ještě asi dvacet stránek. Tak tady to máme, jednu stranu mám vyčerpanou, druhou stranu mám vyčerpanou.
Tak, a zákon o VKI. No to je perlička, to je skvělé. Děkuji za tu nahrávku. Tak zákon o VKI už máme připravený. No jo, ale odboráři se nám na to podívali a říkají, pane ministře, vždyť je to tunel tisíciletí. No on to je dobrý nápad. Víte proč? No protože tři zřizovatelé, odsunout to od státu, dovést to do červených čísel a potom prodávat pozemky, já myslím, že to Národní divadlo má hodně pozemků tady takhle po Praze, které by se možná daly zajímavým způsobem zpeněžit, a posílit rozpočet Národního divadla. Takže pokud bude VKI, tak jedině v situaci, kdy to bude naprosto čisté. A já si myslím, že ty připomínky Ministerstva financí, které k tomu byly, jsou naprosto věcné, naprosto jasné a odkrývají tady ten skrytý záměr lépe, než by se to podařilo komukoliv jinému. Takže VKI, na to se mnou nehrejte.
Co tu máme dál? (Smích v sále.) Agenda církví. (Potlesk.) Jasně. Staněk, to je ten, který ty církve chce zadupat pod černou zem, vystoupil tady jako jediný obhájce. Já jsem tady vystoupil jako jediný obhájce programu České strany sociálně demokratické. My jsme to měli v programu, my jsme s tím šli před minulým volebním obdobím do voleb a my jsme to našim voličům nesplnili. Neměli jsme na to odvahu. Že jsem to odnesl já jako ministr kultury - protože kdo jiný by to měl hájit? Tak jsem to tady prostě obhajoval. A netvrdím, že v některých věcech s vámi mohu souhlasit. Ale netvrdím, že všechno bylo OK.
Podívejme se na to. A nebudu to teď rozebírat dopodrobna. Já si myslím, že je to problém, který nechť konečně vyřeší Ústavní soud. Od toho to tak je a já budu velmi rád, když se to ukončí, ten celý spor. Ale nenapadejte mě za to, že hájím program sociální demokracie. Ono už to tak bohužel někdy bývá, že ten náš program je takový, že se na něj jiní obracejí, a pak za to schytáváme. Ale já jsem jenom držel slib, který jsme dali my našim voličům.
Já se snad ani nebudu zabývat tím, že říkáte, že jsme nenavýšili peníze. Prostě peníze v rozpočtu šly na památky, šly na to, co nám nechali předkové. A já jsem v našem rozpočtu... Nešly - víte na co? Nešly na ty malé památky obcí. Ale to byl program Ministerstva zemědělství, kapličky a tady tyhlety věci. ***