(1.50 hodin)
Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, pokud očekáváte, že tady budu mluvit o střetech zájmů současného premiéra, o jeho vyšetřování z dotačního podvodu, o auditních zprávách, kvůli nimž můžeme přijít o stamiliony korun, o jeho paktování s komunisty v roce 30. výročí sametové revoluce, musím vás zklamat. Samozřejmě jsou to vážné problémy a také hlavní důvod, proč tu teď v tuto pozdní hodinu vedeme debatu o tom, zda má mít vláda nadále důvěru této Sněmovny. Já ale stejně jako ODS nepraktikuji žádný program antibabiš, jak se pan premiér snaží kritiku bagatelizovat a své odpůrce očerňovat, že nic jiného neumějí. Soustředím se na konkrétní výsledky této vlády ve sportovní oblasti, neboť - nedejme se zmást - je to již šest let, co se Andrej Babiš a jeho politické hnutí podílí na řízení této země, a měl proto dostatek času a prostředků aplikovat svůj slogan "bude líp" do praxe. Premiér se proto nemůže na nic vymlouvat.
Nemusím snad ani připomínat, že stejně tak i ČSSD seděla v minulé vládě, takže zodpovědnost za sportovní oblast je stejným dílem. A je jedno, kdo z nich zrovna měl svého člověka na postu premiéra či v křesle ministra školství, mládeže a tělovýchovy nebo ministra financí. Přesněji řečeno, může to být jedno sportovcům, ať již profesionálním, tak i amatérským, trenérům, předsedům klubů, dětem, rodičům, prostě všem, kteří marně čekají na nějaké zlepšení sportovních podmínek v této zemi.
Před šesti lety byl sport popelkou vládního rozpočtu a bohužel je i dodnes. Pozornost si zasluhoval jen při úspěších našich reprezentantů a o sportu se na nejvyšší politické úrovni mluvilo jen v době při aférách s dotačními podvody. Je dnes situace jiná? Můžeme snad dnes přijít mezi trenéry a zeptat se jich - je líp? Můžeme dnes přijít na kluby nebo svazy a zeptat se jich - je líp? Ne, nemůžeme. Realita všedního dne je totiž taková, že mnoho klubů je dnes na hraně existenčního krachu, mládež nemá kde sportovat, protože infrastruktura je zastaralá, a vrcholové výkony dnes podávají především sportovci vychovaní mimo systém. A to i přesto, že má tato vláda o 25 % zdrojů více než vláda před šesti lety. Stejně jako jiných agend se to týká i daňových příjmů plynoucích ze sportovní činnosti. Přesto sportovci nepociťují o 25 % výraznější zlepšení.
Z volebního programu hnutí ANO ostatně můžeme číst - cituji: "Naším cílem je v první řadě zařadit sport jako samostatnou položku do státního rozpočtu, výrazně navýšit výdaje státu na sport a nastavit pravidla tak, aby financování sportu bylo zcela transparentní." To "v první řadě" se pak v programovém prohlášení objevilo až na posledním místě, opět jako popelka, opět jako něco tolerovaného na konci řady. Symbolické by však nebylo ani tak to poslední místo, ale to, že samostatná rozpočtová položka státního rozpočtu pro sport se nekoná. Nastavení transparentních pravidel se nekoná. Navýšení výdajů státu na sport se sice koná, nicméně v sumě zhruba odpovídající financím slev na jízdné. A co jiného než objem finančních prostředků je vypovídající o tom, jak moc pozornosti věnuje tato vláda sportovní oblasti? Suma 7 mld. na MŠMT a asi 1,4 mld. u jiných resortů vypovídá o tom, že sport má o něco málo lepší postavení než slevy na jízdném. Smutný, ale reálný stav českého sportu. V sále je velmi rušno.)
Za oněch šest let včetně toho posledního roku se nepohnulo s žádnou velkou výzvou nebo reformou a opět a znova se to týká i sportu. Stále zde existuje přebyrokratizovaný a přeregulovaný stát, který do oblasti sportu vnáší nové a nové povinnosti a doslova otravuje všední chod sportovců. Vládou ohlášený plán osekat alespoň byrokracii o 10 % se dodnes sportu vůbec nedotknul.
Já bych poprosil bych pana předsedu Okamuru...
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já bych poprosil, abychom se ztišili. Děkuji.
Poslanec Jakub Janda: Děkuji. Vysoké a složité daňové zatížení dopadá jak na sportovce samotné, tak na výdělečně činné subjekty sportovní činnosti. Andrej Babiš ostatně nedodržuje ani vlastní sliby. Kolikrát jsme již slyšeli o kompletně novém daňovém zákoně, který by mimo jiné zjednodušil daně a ve sportu by to výrazně ulehčilo život profesionálním i vrcholovým sportovcům, kteří vlastně dodnes nevědí, jak daně mají nebo nemají odvádět.
O nízkých investicích do infrastruktury a stagnujícím školství pak můžeme mluvit zejména v souvislosti s volebním programem ČSSD. Zde se přímo dočteme: "Podpoříme investice do modernizace a rozvoje infrastruktury sportovních oddílů, tělovýchovných jednot i obcí." A podobně se pak ve vládním programovém prohlášení dočteme o modernizaci a rozvoji sportovní infrastruktury lokálního, regionálního, ale i celorepublikového významu.
Ještě konkrétnější pak bylo ve svém volebním programu hnutí ANO. Ostatně to hovořilo o celé pasportizaci sportovní infrastruktury v České republice a najdeme zde hezké sny o multifunkční hokejové aréně a fotbalovém stadionu v Brně Za Lužánkami, gymnastickém centru v Praze, plochodrážním stadionu v Mariánských Lázních, a ano, oblíbeném tématu pana premiéra, snu o rychlobruslařské hale Martiny Sáblíkové v Novém Městě na Moravě, v neposlední řadě také o rekonstrukci mamutího můstku v Harrachově.
A já se společně se všemi, kteří na tyto slibované projekty čekají, ptám, kdy se probudíme do reality. Jak dlouho budeme stále plánovat, mlžit, dávat silná prohlášení do večerních zpráv a falešné naděje sportovcům? Pohnulo se snad alespoň s jedním z plánovaných projektů? Staví se někde? Na papíře zůstaly modernizace olympijských sportovních center, jako jsou Nymburk či Račice, které jsou rovněž vyjmenovány jako cíle hnutí ANO. Stejně tak jako i systém financování pro výstavbu sportovní infrastruktury, který by měl být vůbec základem pro taková silná prohlášení, která ve svých spanilých jízdách po krajích slibuje vláda. Kde je onen investiční plán, který podpoří výstavbu všech úrovní sportovní infrastruktury, o které se i zde ve Sněmovně mluvilo skoro jako o zaklínadlu? V realitě nám odrůstají generace, které nemají kde trénovat, špičkoví trenéři nám odcházejí do zahraničí a stadiony, haly a v neposlední řadě také skokanské můstky se nám rozpadají před očima a očekávaná pasportizace sportovní infrastruktury je v nedohlednu. O výstavbě multifunkčních sportovišť v každé větší obci, jak nám hnutí ANO slibovalo, ani nemluvě.
V programovém prohlášení vlády se ještě také píše: "Připravujeme nový zákon, který bude reflektovat současný společenský význam sportu včetně institucionálního legislativního a finančního zabezpečení." Donekonečna opakovaný slib nynější koalice a na něj navazující koncepce Sport 2025, k ní doplňující akční plán schválený v srpnu loňského roku pak logicky mluví o potřebě nového legislativního rámce pro sport s tím, že současná úprava je nedostatečná a nevyhovující. Jiné zásadní dokumenty strategické povahy, které mají udávat směr sportovní politiky státu, jednoznačně hovoří, že je třeba vytvořit nový zákon o sportu. Kde je? Máme konec června 2019 a nový zákon nikde. A já se tedy ptám, kdy se jej dočkáme.
Ale abych byl spravedlivý a férový, neříkám, že se věci ve sportovní oblasti vůbec nepohnuly vpřed. Vznikla nová sportovní agentura, která byla slibována jak v programu hnutí ANO, tak v programovém prohlášení vlády a jejíž vznik jsem také podpořil. Nemohu však opomenout řadu výhrad, které jsem vůči návrhu podal ve svých pozměňovacích návrzích. Pro připomenutí to v souhrnu bylo přes 50 paragrafových změn a ani jednu, ani jednu jste vy, vládní koalice, nepodpořili. Namátkou ve stručnosti zopakuji... Ani jednu jste nepodpořili, paní poslankyně, nepokřikujte na mě. Pokřikovala jste.
Namátkou tedy zopakuji, co jsem zde detailně vysvětloval při jednání o novele zákona o podpoře sportu. Pozice šéfa agentury je nešťastně definovaná, má široké pravomoci, bude operovat s miliardovými sumami, přitom podmínky pro jeho výběr jsou velmi vágní. Není přesně určeno, kdy vláda může předsedu agentury odvolat a kdy jeho funkce zaniká. Způsob jmenování obou místopředsedů agentury je nevhodný. Mnohem vyváženější by bylo, pokud by jeden z místopředsedů byl zvolen Sněmovnou. Nedostatečné jsou první parlamentní kontroly, Poslanecká sněmovna je v kontrole výrazně okleštěna, Senát je vyloučen úplně. Poskytování dotací osobám, které nejsou sportovními organizacemi, mělo být daleko lépe specifikováno. Za naprosto nešťastné pak považuji, že nebyla jako sídlo agentury zvolena Ostrava, nikoli pouze proto, že jsem chtěl vyjádřit podporu svému kraji, ale severní Morava si zaslouží, aby i zde bylo sídlo některé významné instituce celonárodního významu, a v neposlední řadě by to mělo pozitivní vliv na fungování agentury. Škoda.***